Víme, jak na Douglase. A afro? Vlaje až za mnou

JAK SE ZDOLÁVÁ OLOMOUCKO S RAHEEMEM APPLEBYM Po jasné porážce v Brně to přišlo jako blesk z čistého nebe. A v samotném zápase to byla možná ještě větší jízda. A než se Olomoucko na pražské Folimance vzpamatovalo, bylo po jeho fatálním propadu ze závěru první půle po utkání. Kdo za ním ve 14. kole stál? Jmenuje se Raheem Appleby, který nejdřív prakticky sám 11 body otočil v závěru druhé čtvrtiny z 25-37 na 38-37 pro USK. A ve druhé půli zasadil soupeři 21 body definitivní K.O. Svými 34 vyrovnal osobní maximum v Kooperativa NBL a jeho rating 42 byl čtvrtý nejvyšší v této sezoně v rámci celé ligy. Po jen sedmi bodech v Brně to i v podání amerického guarda představovalo nebývalý veletoč.
 

JAK SE ZDOLÁVÁ OLOMOUCKO S RAHEEMEM APPLEBYM Po jasné porážce v Brně to přišlo jako blesk z čistého nebe. A v samotném zápase to byla možná ještě větší jízda. A než se Olomoucko na pražské Folimance vzpamatovalo, bylo po jeho fatálním propadu ze závěru první půle po utkání. Kdo za ním ve 14. kole stál? Jmenuje se Raheem Appleby, který nejdřív prakticky sám 11 body otočil v závěru druhé čtvrtiny z 25-37 na 38-37 pro USK. A ve druhé půli zasadil soupeři 21 body definitivní K.O. Svými 34 vyrovnal osobní maximum v Kooperativa NBL a jeho rating 42 byl čtvrtý nejvyšší v této sezoně v rámci celé ligy. Po jen sedmi bodech v Brně to i v podání amerického guarda představovalo nebývalý veletoč.

„Bylo to rozdílným prostředím,“ je si jistý Appleby.

„V Brně jsme se dostali brzy do minusu a to nás zabilo. S Olomouckem jsme ale hráli doma, s fanoušky v zádech, v hale, kde jsme zvyklí. Já cítil, že jsem si bral stejné střely jako v Brně, ale tam mi to prostě nepadalo. S Olomouckem jsem měl před poločasem pár zisků a přesných zakončení, což nás nakoplo, a naše energie pak byla mnohem větší.“

Ta jeho narostla přímo astronomicky. Než se totiž vyhecoval ke své bodové šnůře, měl na kontě jen jeden koš. „Vzešlo to z úsilí v obraně. Zvedli jsme ji, získali pár míčů a dostali se do protiútoků. Jeden zisk jsem měl hned ze soupeřova výhozu po koši a celkově jsme tam víc tlačili na míč.“

Ve druhé půli šel ovšem svými 21 body ještě o „štok“ výš. „Soupeř tam začal hodně bránit v zóně 3-2, kterou jsme před zápasem do určité míry očekávali. Tam na nás pak často vycházeli pivoti, my přes ně hráli z perimetru víc a já se dostával do svých oblíbených pozic a střel,“ odhalí guard, že hanácká zóna mu plně vyhovovala.

„Soupeř to trochu prostřídával osobkou, aby nás zmátl, takže třeba po čtyřech obranách přešel zase do osobky a pak zpátky do zóny. Ani v osobce ale nechtěl hrát klasicky, ale nás guardy si přebírali podkošoví hráči,“ dodává Appleby.



Rozdíl mezi první a druhou půlí byl podle něj i v agresivitě jeho týmu v útoku. Díky tomu Olomoucko zůstávalo v prvním poločase většinou v osobce a jen si hráče USK přebíralo. „Pak už jsme se dostali častěji k přechodové hře, a když jsme se před poločasem dotáhli, přcházel soupeř víc a víc do zóny, což nám pomohlo.“

Klíčem na obranné polovině pak bylo zastavení podkošových opor hostů Douglase s Josipovičem. Oba dali do půle shodně po 13 bodech, ale první po změně stran přidal už jen 6 bodů a druhý ani jeden.

„Bylo na ně potřeba týmové úsilí. Pro jednoho obránce je těžké zastavit Douglase. Je tak potřeba se k němu stahovat ve víc lidech a odstavit ho i od doskoků. Z toho on hodně těží - že soupeře přeskáče. Když měl míč dole, posílali jsme tam pomoc a šli do rotací, aby musel dávat body někdo jiný, a to nám vycházelo,“ pochvaluje si Američan, podle nějž na Hanáky obecně platí především velký tlak na míč a odstavování na doskoku, aby měli v útoku vždy nejvýš jednu střelu.

Pětadvacetiletý guard, který v minulé sezoně přišel do Prahy z Finska, má letos o něco nižší střelecký průměr. A je to zejména proto, že ve větší míře funguje jako rozehrávač. „Přivedli jsme dalšího střelce, takže se víc snažím tvořit pro naše střelce a chovám se víc jako rozehrávač. Když se mi něco naskytne, tak si to vezmu, ale hlavně se snažím o zapojení ostatních,“ má na mysli především chorvatského trojkaře Mariče, na nějž nyní musí pracovat.

Nicméně zároveň platí, že kolaps v Brně byl v podání Applebyho v posledních týdnech spíš výjimkou. Bodově jde totiž nahoru a už pětkrát za šest utkání vysázel nejméně 13 bodů. „Tohle záleží na tom, na koho hraju, a na příležitostech k zakončování. Když po dobré cloně cítím výhodu, jdu za střeou ze střední vzdálenosti, odkud mám dobrou úspěsnost, ale trojky spíš tvořím pro naše střelce. A pak mám hodně zakončení z přechodu,“ práská na sebe chlapík, který je po odchodu Thomase Dunanse z Olomoucka jasně největším vlasáčem ligy.

Jeho bujnou kštici totiž nemohou přehlédnout ani diváci se slábnoucím zrakem. Sám Appleby dokonce tvrdí, že za necelé dvě sezony v Česku se mu „háro“ prodloužilo o dalších 5 centimetrů.

„Není to zase o tolik, protože se o vlasy tak nestarám. Jinak rostou ještě víc,“ říká o svém „monstr afru“, které si naposledy zkrátil před asi pěti lety ještě na univerzitě.

Stejně jako bývalý soupeř Dunans prý nemá problémy s tím, že by mu – nyní navíc jako rozehrávači – jeho hříva bránila ve výhledu a znesnadňovala přihrávky či zakončení. „Sem tam mi to trochu překážet může, ale vyloženě mi to nevadí. Většinou letím rychle dopředu, takže vlasy vlají za mnou a jsou mimo obličej, proto ani smeč nebo jiná zakončení mi to neztěžuje,“ vysvětluje.