Virální monstrum: Největší řev, co jsem tu kdy slyšel!
Svou kariérní střelou, která v případě opavského triumfu ve finále bude mít v kronice Slezanů stejně významné místo jako The Shot Michaela Jordana v dějinách Chicago Bulls, sestrojil - i díky okolnostem provázejícím závěr přenosu - TOP 3 digitální megahit českého basketbalu za poslední tři měsíce. Opravdu jen málokteré video by svým dosahem sneslo s jeho kouskem srovnání.
Musel to být unikátní pocit, když forward Filip Zbránek jako jediný v opavské hale už v okamžiku odpoutání střely věděl, že balon propadne obručí a napřed se tak mohl těšit, co tím při posunutí skore na 85-82 vteřinu před koncem druhého duelu finále způsobí za bengál, byť nemachruje jako někteří superstřelci v NBA, aby se už dopředu obracel zády a svůj životní zásah ani nesledoval.
„Tentokrát jsem si byl jistější než u první minuté trojky z těch dvou závěrečných v Brně při čtvrtfinále. Tady jsem hned po střele věděl, že to jde do koše. Člověk už tohle pozná, stejně jako při té vítězné v Brně,” vykládal včera bez většího vzrušení před šatnou, mezi podepisováním se malým fanouškům a focením s těmi většími.
Filipe, slyšel jste v téhle hale někdy větší řev než po své velké trefě?
Ne, abslotuně ne! Po té trojce jsem neslyšel vlastního slova a ještě teď mám mnohem horší sluch než normálně. To byla šílenost, jaký to byl hluk! Pocitově je to perfektní, když naráz takhle vykřikne 3200 lidí a po zápase vyvolávají tvoje jméno, to je důvod, proč ten sport děláš.
Právě trojky ale podobně jako v Děčíně nebyly tím, co vás drželo nejvíc. Dali jste jich nakonec deset, ale v sérii zatím přicházejí spíš v nenadálých návalech a střelba z větších distancí není tím, co by vás drželo nejvíc.
Tenhle druhý zápas střelecky nebyl úplně povedený. Musíme si opět ukázat, co jsme dělali blbě, ale i to, co se naopak vedlo. Nesmíme si nicméně dávat do hlavy, co nám nešlo. Musíme vycházet z pozitivních věcí, a jestli nevyjde zrovna střelba, tak nevyjde, a musíme to tlačit pod koš. A když ani to ne, tak bohužel ten zápas asi nevyhrajeme. Tentokrát ale něco určitě vyšlo.
Vy jste i díky 24 bodům určitě patřil k top kandidátům na MVP utkání, ovšem ve třetí čtvrtině, kdy týmu nepadaly střely, odváděl na útočném doskoku a nekompromisním zakončováním zpod koše velkou práci i Jakub Mokráň, který k 18 bodům přidal také 14 doskoků, a byl klíčem k získání desetibodového náskoku. Jak jste ho viděl vy?
Tohle je Kubova přednost. Já ale to označování MVP nemám úplně rád, je to kolektivní sport. Samozřejmě nás v těch minutách Kuba podržel a svou práci tam splnil.
Za stavu 73-62 jste si nechali za posledních pět minut dát 6 tříbodových akcí v řadě a celkem 20 bodů v kuse od Tomáše Pomikálka, hrajícího po zranění kolena s velkým sebezapřením. Jak jste takový defenzivní kolaps mohli dopustit?
Vést pět minut do konce o 11, za chvíli prohrávat o 2, když soupeř hrál se dvěma zraněnými klíčovými hráči, musí si hráč vygumovat z hlavy, že se zápas řítí do pekel a hrát dál, jako by se to nestalo?
Je to těžké. Já si v tom závěru už říkal, že jsme dost zkušení na to, abysme to dokázali přečíst a dát ještě deset dvacet bodů a jít si v pohodě a vítězstvím, ale místo toho jsme to až dorostencekými chybami zbytečně zdramatizovali.
Děčín je za stavu 0-2 pod ještě větším tlakem a nikdo neví, jak na tom budou před třetím duelem oba zranění Walton s Pomikálkem. Co bude pro tenhle zápas, kdy už se můžete zapsat do historie, nejdůležitější?
Určitě tam nepůjdeme prohrát, chceme to ukončit co nejrychleji. Už je to náročné fyzicky a i v hlavách pro některé hráče by neudělalo nic dobrého, pokud by se prohrálo. My to ale půjdeme ukončit.
Tak to bude muset najít u sponzorů. Tohle už není moje práce. (směje se)