Vířivka v 5 ráno, generálova chyba a Klečkův horor

INTERVIEW S HVĚZDOU NBL V ligovém magnetu na severu Čech vyčaroval výkon za hranicemi této ligy. Na hranicích jedné lidské schránky. Bylo to možná nejpůsobivější individuální představení letošní sezony. A také představení, jež mohla totálně zmařit úplně poslední akce základní hrací doby, již jako generál – byť v dobré víře – předelegoval na svého spoluhráče. Jakub Šiřina měl ale v Děčíně nakonec kliku, protože jeho Opava na horké půdě dobyla dosud největší vítězství sezony. A nejen o něm se bude mluvit v následujícím interview.

INTERVIEW S HVĚZDOU NBL V ligovém magnetu na severu Čech vyčaroval výkon za hranicemi této ligy. Na hranicích jedné lidské schránky. Bylo to možná nejpůsobivější individuální představení letošní sezony. A také představení, jež mohla totálně zmařit úplně poslední akce základní hrací doby, již jako generál – byť v dobré víře – předelegoval na svého spoluhráče. Jakub Šiřina měl ale v Děčíně nakonec kliku, protože jeho Opava na horké půdě dobyla dosud největší vítězství sezony. A nejen o něm se bude mluvit v následujícím interview.

Jakube, co vás tak napadlo na konci čtvrté čtvrtiny v Děčíně, když váš ještě čekalo prodloužení? Nebylo vám už na "umření", na kolaps?
Až takhle ne. Spíš mi v hlavě probleskly momenty, jak jsme v Děčíně v play-off 2014 prohráli košem z poslední vteřiny (z ruky Bosáka). Snažil jsem se to ale vytěsnit z hlavy a nepřipouštět si, že jsme ztratili náskok a musíme do prodloužení. Věděli jsme, že máme na to vyhrát, v nastavení jsme pokračovali ve své hře a přineslo to ovoce.

Ve čtvrté čtvrtině už na vás únava viditelně doléhala, ale v prodloužení jste zase vedl tým za výhrou. Kde jste bral síly?
Já ty větší minuty hraju od začátku sezony a zatím to jakž takž zvládám, i když ke konci ty síly a agresivita už ubývají. Nájezdy a střely nepadají tak jako na začátku. Přesto jsem na konci čtvrté čtvrtiny ještě dal jednu trojku a v nastavení pak bylo všechno ze šestek.

Nezbývá než při těch porcích vysoko přes 30 minut odpočívat v obraně? Na druhé straně šlo to vůbec v Děčíně?
Ano, to je druhá věc! Tady se v obraně extra odpočívat nedalo. Hrálo se nahoru dolů, ve vysokém tempu. Pro diváka to byl pohledný basket, byť se spoustou ztrát, naštěstí ale ne na naší straně. Jediný oddech jsem měl při přerušeních hry, při šestkách nebo v timeoutech. Já si ale v tom zápřahu a zabrání do hry únavu nepřipouštěl. Prostě vím, že mám schopnost ty delší minuty odehrát. Snad to vydrží co nejdéle. A křeče? Ne, na ty netrpím.



Se všemi utrženými ranami v nájezdech, při stavění se na průraz nebo rohování s centrem Houškou, jak jste pak přežil nekonečnou cestu přes celou republiku?
Po výhře to bylo příjemnější, než prohrát smolně košem na konci, nebo v prodloužení. Přiznám, že drobné šrámy tam byly, ale sezona je dlouhá a nedá se nic dělat. Bohužel teď za mě není nikdo, kdo by mi mohl dát větší oddych, ale zatím si nestěžuju.

Usnul jsem v autobuse hned?
Právě že jsem nespal skoro vůbec. Ono to v autobuse ani na delší spaní není, člověk tam jen hledá všelijaké polohy, jak si lehnout. My jsme navíc do Opavy přijeli až v pět ráno, a jak se nám nechtělo spát, hned jsme s Viktorem Cvekem zašli do vířivky. To byla moje premiéra takhle brzo, ale ten nápad se mi líbil, že jsme šli zregenerovat hned po zápase.

Kolik volna po takové šichtě máte?
Další trénink jsme měli ve čtvrtek večer. A jestli bych si nechtěl říct o delší volno? On ten trénink nebyl náročný, jen vyklusání a střelba a já nepatřím k těm, co by si zbytečně chtěli říkat o volno, když to není akutní. Tohle přijde až ke konci základní části, abychom pošetřili síly na play-off.

Zajímavá věc – ač jste celý zápas odřídil a míč měl v ruce prakticky pořád, poslední akce čtvrté čtvrtiny, kdy jste mohli rozhodnout, jste svěřili do rukou kolegy Vlčka. Počítali jste s momentem překvapení?
Já tam v timeoutu říkal Čoudovi (trenéru Czudkovi), že v situaci, kdy se bude Děčín soustředit na mě, bychom mohli zkusit, aby to zahrál Kryštof, který má nájezd taky velmi dobrý. Bohužel to nevyšlo (Vlček v nouzi zahodil přihrávku do autu) a já si zpětně říkám, že jsem to možná jako lídr týmu měl vzít na sebe. I jsem to pak schytal od Martina Gniadka, který mi právě tohle říkal. Možná je to pravda, ale naštěstí si teď nemusím sypat popel na hlavu. 



Kouč Czudek skutečně myslel před zápasem vážně, když nadhodil, že byste Děčínu jeho šňůru mohli přerušit právě vy a na jeho kurtu? Ptám se při vědomí, že jste to zápasu vstoupili s pěti malými hráči, bez zraněného pivota Kramného a s limity power forwarda Blažka.
Jo, myslel to vážně. My jsme do Děčína jeli fakt vyhrát, jako jezdíme všude. Je ale paradox, že v menší rotaci, při zraněních hrajeme takhle výborně - stejně jako na začátku sezony. Teď jsme byli v nějakých osmi, protože Filip Zbránek se brzy vyfauloval. Asi nám to ale v menším počtu vyhovuje. (směje se)

Každý by očekával, že vás Válečníci při té vaší sestavě pod košem zničí, minimálně na doskoku. Výsledek tomu ale nenapovídá…
Děčín nás přeskákal o dvacet, což je docela dost, ale zase to kompenzoval na české poměry extrémním množstvím ztrát a my kupodivu s jejich podkošovým tlakem neměli problémy. Oni vypadali takoví bezzubí. My jsme i dobře bránili - byl tam Martin Gniadek, Filip Zbránek hlídal Roberta Landu, což jsou dva hráči, kteří se nebojí rozdat ránu (oba reprezentují ve fyzicky velmi náročném 3x3), a to byla na Děčín dobrá taktika.

"Small ball", tedy hra s malými hráči, je teď hitem v NBA a čím dál víc i v Evropě. Vypadnou jednou pivoti ze hry docela, anebo bude na hřišti maximálně jeden vyšší hráč?
Nemyslím si, že by pivoti měli vypadnout úplně. Možná jeden ano, že se bude hrát jen na jednoho a na vyšší křídlo, které by zaskakovalo na pozici 4, což už je teď modernější. Přece jen pivot je tam potřeba a každý tým nějakého vysokého hráče musí pod košem mít. Nejde hrát jen s pěti malými na perimetru.

Nájezdy Děčína jste v utkání směli vykrývat jen v té dvojici, co kryla hráče s míčem a "cloniče", nebo se smělo i výrazněji vypomáhat?
Určitě jsme se o výpomoci bavili, věděli jsme, kdo je střelec, a kdo má větší přednost v nájezdu. Třeba od Luboše Strii jsme se snažili moc neodstupovat a zase od Ježka i dalších jsme si výpomoc dovolit mohli. Důležité ale bylo, že obranu pick-and-rollu jsme zvládali bez větších potíží v těch dvou hráčích a nebyl velký počet nápichů a vyhození na volné hráče. Tím naše obrana získávala na síle.



Byl i pro vás hlavní úkol nepustit dovnitř Tomáše Vyorala?
Jeho odříznutí od balonu jsme za úkol měli a povedlo se to. Nedal žádný koš z pole, což pro nás znamenalo velké plus, a nebýt zbytečných faulů, které jsme udělali v době, kdy už jsme měli 4 chyby ve čtvrtině, tak by se nedostával ani k šestkám, z nichž dal své jediné body (7/7).

Vy jste to i do televize popřel, ale už z toho, jak jste si nic nedarovali v úvodu utkání ani v obraně, bylo znát, že duel MVP října a listopadu má i osobní příchuť…
Tak, trenér Děčína i my víme, že jak já pro nás, tak "Vyo" pro ně je stěžejní hráč, takže se i na mně snažili střídat ve více hráčích, aby mě dostali od balonu. To se jim ale nepovedlo. My jsme se snažili asi víc a "Vyo" se nedostal ke své obvyklé hře a nebyl tak nebezpečný.

Mimochodem, v jakém stavu jste mu předával odměnu pro MVP měsíce Hyundai Genesis, a kolik jste v něm sám stihl najezdit?
Najezdil jsem toho dost. Na pár dní ho měl půjčený i Martin Gniadek. Nebylo to určitě na každodenní ježdění, ale nějaké kilometry to byly. A na cestách jsem neměl žádný problém.

Ještě k oněm nebývalým 27 ztrátám Děčína. Skoro to vypadalo, jako byste dopředu věděli o každé přihrávce Válečníků…
V zápase rozhodčí povolili tvrdší hru a stávalo se, že jsme třeba zbrkle přišli o míč, Děčín mohl jít rychle dopředu, ale my jsme najednou byli u toho hráče s míčem dva a nějak mu to dokázali sebrat. A ať už to bylo z přemíry snahy domácích, nebo naší větší tvrdostí, Děčín o ty míče přicházel.

Obrovsky aktivní byl váš útok, kdy jste napadali koš jedním nájezdem za druhým, a nedali Děčínu oddech. Byl to hlavní ofenzivní cíl?
Určitě, už v timeoutu během zápasu to od "Čoudy" zaznělo, abychom chodili agresivně do nájezdu, pro fauly a po případě vyhazovali na volné hráče. A to jsme do puntíku plnili. Neustále jsme napichovali obranu, a když to nešlo přímo do koše, vyhazovali jsme na volné hráče a byla tam střela, nebo další napíchnutí.



Co pro vás osobně bylo psychicky nejtěžší – situace ze samého závěru třetí čtvrtiny, kdy se zdálo, že budete vhazovat vy, po diskusích se sudími ale vhazovali domácí a Houška za stavu +5 pro vás trefil trojku, nebo to byl konec čtvrté čtvrtky se ztrátou 6bodového náskoku, anebo seriál zbytečných faulů vašich kolegů?
Takových momentů je v zápase vždycky hodně. Na konci třetí čtvrtky jsme tu situaci neviděli úplně přesně, když Míra Kvapil zachraňoval míč z autu zády do hry. Nakonec tam ale bylo asi správné rozhodnutí, protože míč držel oběma rukama. Být to jednou rukou, měli bychom míč my, ale je tam pravidlo, že když se drží míč oběma, jde už o držení míče, a tím pádem měl mít míč jasně Děčín. Možná to vypadalo, že si to Děčínští vymodlili, ale asi to bylo správné rozhodnutí. Co říct ke koncovce čtvrté čtvrtiny? Děčín je zkušený tým a dotáhl to k remíze. A ty fauly? Bylo jich tam v závěru několik, naštěstí soupeř v těch situacích dával jen jednu šestku a tím se ty hloupé fauly trochu korigovaly.  A my naopak byli v závěru z šestek neomylní. Přišlo to v pravý čas, protože Kryštof Vlček měl šestky do té doby 5/0.

Pět rychlých faulů včetně technické chyby měl ovšem i zkušený Filip Zbránek. Bude to mít i vnitrotýmovou dohru?
Filip patří do základní rotace a bez něj to pak bylo těžké, ale my jsme se semkli o to víc. Vyfaulování nezpoplatňujeme, ale za technickou ho trest určitě nemine (v Opavě to je basa piv).

Jaké zdravotní limity měli podkošoví muži Kramný s Blažkem? A kdy už se vrátí kolega z rozehry Klečka?
Kuba Blažek měl problémy se stehenním svalem, proto se ho "Čouda" snažil šetřit do fází zápasu, kde by mohl být platný. Radima Kramného trápí výrůstky na achilovce a mluví se o různé době léčení. A Radim Klečka? To už je příběh na vlastní knihu. Už nevím, co k tomu říct. Půlroku laboruje s něčím a pořádně se neví s čím. Jeden doktor řekne, že má prasklou čéšku, druhý vytáhne jinou diagnózu. Přijde mi to až komické, na to, u kolika doktorů už Radim byl, že ani jeden nebyl schopen přesně určit, co mu je, nebo jaké je řešení. Radim se asi před třemi týdny zkoušel zapojit do tréninku a jít do bezkontaktních věcí, ale teď z toho vypadl úplně a pořád se čeká. Prý to zkusí do Vánoc, a když to nepůjde, tak bude ve hře operace, ale otázka je s čím. Je to už komedie, parodie, horor. Celé je to smutné…




Foto: BK Opava