Vítěz sázky Hruban: Děčín těžší Nahariye!

INTERVIEW S VOJTĚCHEM HRUBANEM V páté sezoně v nymburském dresu to byla jeho jednoznačně největší střelecká show v Kooperativa NBL. A na horké děčínské půdě ji mistr v magnetu 16. kola hodně potřeboval. Reprezentační křídelník Vojtěch Hruban nasypal do koše vicemistra 29 bodů, z toho 20 za posledních 25 minut utkání, jež pro obhájce zachraňoval ve svízelné situaci skoro sám – i coby rozehrávač. A jako vedlejší produkt stihl v ohnivém duelu vyhrát i jednu zajímavou sázku. O tom všem, o svých „plošinách“, "výbušném" faulu Vyorala i příslibu stále vyrovnanějšího ligového pelotonu hovořil v osobní zpovědi pro NBL.cz.

INTERVIEW S VOJTĚCHEM HRUBANEM V páté sezoně v nymburském dresu to byla jeho jednoznačně největší střelecká show v Kooperativa NBL. A na horké děčínské půdě ji mistr v magnetu 16. kola hodně potřeboval. Reprezentační křídelník Vojtěch Hruban nasypal do koše vicemistra 29 bodů, z toho 20 za posledních 25 minut utkání, jež pro obhájce zachraňoval ve svízelné situaci skoro sám – i coby rozehrávač. A jako vedlejší produkt stihl v ohnivém duelu vyhrát i jednu zajímavou sázku. O tom všem, o svých „plošinách“, výbušném faulu Vyorala i příslibu stále vyrovnanějšího ligového pelotonu hovořil v osobní zpovědi pro NBL.cz.

Vojto, máte v paměti, zda už jste v lize zažil podobný večer jako při šlágru v Děčíně?
Naposledy to bylo ještě na USK, za Nymburk už dlouho ne. Je to ale dané tím, že většina zápasů je rozhodnutá dřív a šancí vyniknout není tolik. Myslím si dokonce, že v nymburksém dresu jsem takový zápas ještě neměl.

To sedí. Navíc za USK jste měl jediný lepší a to 38 bodů doma proti Novému Jičínu, což ale před téměř pěti lety na výhru stejně nestačilo. Mimochodem, co říká o týmu mistra situace, kdy jej zachraňujete v děčínské jámě lvové skoro sám?
To zní, jako bych byl až poslední volba (směje se). Vyplynulo to ale z toho, že se nám moc nedařilo. Byl jsem v tu dobu asi jedinej, kdo dokázal trefit střelu, nebo něco vytvořit. Celkově jsme měli špatný večer, kdy to nikomu moc nešlo. Proto na mě zbylo tolik balonů. Většinou v takovém zápase je víc lidí, kteří hrají dobře, a ty balony si půjčí. Takhle jsem to ale hrál všechno já, takže to víc vyniklo. O týmu to ale nic zvláštního nevypovídá.



Jak vám bylo za stavu 38-21 v první půli a pak při ztrátě o 9 bodů po 35 minutách?
Pohled na tabuli to příjemný nebyl, ale i při těch minus sedmnácti jsem pořád věřil, že zápas můžeme otočit, ještě to bylo brzo. Těch devět na konci už bylo horších, ale člověk to tak nevnímá, protože je v zápalu zápasu. Proto jsem pořád věřil, jelikož takovou situaci jsme už několikrát zvládnuli. Je to jedna z velkých zbraní Nymburka v lize, že dokážeme obracet i takové zápasy, což děláme poměrně pravidelně. Žádná panika tam tedy nebyla.

Vedle vás ovšem přiložil ruku k dílu i kolega Welsch, který v kritických sekvencích trefoval zajímavé střely a za čtvrtou čtvrtinu a prodloužení vám pomohl devíti z vašich 30 bodů. Zazněla po jeho jasně nejlepším skórerském výkonu sezony i pochvala?
Tak výslovně to nikdo nezmínil. Ono to nebylo poprvé, co Jirka trefil něco z dálky v zápase, kdy to bylo potřeba. A nebyly to jen střely z dálky. Prodloužení rozhodl víceméně on, kdy nás tam několika koši dostal na koně. Co u něj ale trenér vyzdvihl, to byla jeho velká bojovnost.

Vy jste se ve čtvrté čtvrtině při stíhání Děčína ocitl i na nezvyklé pozici rozehrávače.
V tu chvíli se mi dařilo, a když na mě vyšlo pár pick-and-rollů, a něco z toho padlo, tak trenér řekl, že dokud z toho budeme dávat koše, budu hrát s balonem já. To ale nebyla tak zvláštní věc – většina týmů ve chvílích, kdy je vyrovnaná koncovka, a jde o každý bod, se uchyluje k tomu, že se hraje pick-and-roll jen s jedním hráčem a tentokrát jsem to byl já.

Kdy naposledy jste hrál přes 40 minut tak jako v sobotu?      
To bude taky někdy na USK, takovou porci si ale možná ani nevybavím. Nejvíc si pamatuju 48 minut za nároďák, tuším ve dvacítkách. A jestli jsem na konci v Děčíně ještě mohl? No, měl jsem toho plné zuby a síly už pak chyběly, ale nějak se to dohrát muselo a v té omezené rotaci to ani jinak nešlo. Nakonec jsme vyhráli i díky tomu, že jsme v závěru měli víc sil my. Obranu jsme dokázali trochu utáhnout a Děčín do toho moc nepustit.

Tři ze čtyř posledních zápasů v lize jste hráli do 4 bodů. Na jednu stranu doma porazíte Aris Soluň, nebo venku Nahariyi, ale na domácí scéně teď vítězíte horko těžko, a v Pardubicích ani to…
Musím říct, že ani jeden z těch tří soupeřů (Kolín, Pardubice, Děčín) nebyl lehký. V Kolíně se hraje nepříjemně, navíc teď nemá špatné hráče, Pardubice hrají evropský pohár a sebevědomí všech kluků tím šlo strašně nahoru a ani další zápasy s nimi nebudou jednoduché. A Děčín je doma nebezpečný vždycky. My jsme navíc ani jeden z těch zápasů neodehráli dobře. Naopak v Lize mistrů máme lepší rytmus, střelbu i tempo a možná to trochu souvisí s koncentrací. Není to ale tak, že by ty zápasy byly nějak diametrálně rozdílné. A v tom posledním případě pro nás bylo těžší vyhrát v Děčíně než v Nahariyi.

Jak zásadně vám v Pardubicích a Děčíně chyběl nyní již rozehrávač Sant-Roos?
Hodně. Dělá pro nás strašně moc a je to motor týmu, který nejčastěji hraje s balonem, navíc v obraně má na starosti nejlepší střelce a hlavně váže spoustu lidí v obranách soupeřů. Dávají si na něj pozor a nám zbývá víc místa. Tohle se těžko nahrazuje. Pak tu roli musí převzít někdo jiný a ti další na to nejsou tak zvyklí, což je nepříjemné.



Vzrostly při zvětšující se síle hlavních vyzyvatelů vaše obavy z nástrah play-off a zejména nového formátu finále?
Obavy tam samozřejmě jsou, v takové teoretické rovině. Už na začátku sezony jsem říkal, že Pardubice s tou sestavou a sebevědomím z Europe Cupu budou úplně jiný tým než v minulé sezoně. Budou mít tu hlavu na to nás porazit a nebude to takový ten odevzdaný výkon, což se stávalo v minulých sezonách. A to je jenom dobře. Na jednu stranu chceme vyhrát titul a jistě v klasické sérii by to (finále) bylo jednoznačnější, na druhé straně to bude zábavnější a zajímavější pro fakoušky a lidi okolo.  

Nejde se nevrátit i k rozhodné situaci duelu v Děčíně, kdy jste po faulu Vyorala střílel a proměnil v závěrečných vteřinách tři rozhodující šestky. A domácí se kvůli tomu faulu hodně zlobili…
Já nevím, ale když k tomu mám něco říct, tak nebyl to žádný brutální faul, ale dotyk rukou tam byl. Tomáš mě zasáhl svou rukou do mé levé a pak už je to jen na rozhodčích.

Na rozhodující šestky jste měl po tom přechozím představení velké sebevědomí?
Před první jsem byl trochu nervózní a nevypustil jsem ji právě dobře. Jakmile jsem ji ale dal, už jsem si věřil, že ty dvě zbylé dám.

A víte, co se vám povedlo už ve třetí čtvrtině utkání, jako takový zajímavý bonus?
Už jsem to slyšel. Dal jsem tam třicátou trojku sezony, takže mám už teď vyhranou sázku s Honzou Smetanou. Ještě jsem mu ale nedával vědět. Ať si v klidu užije Vánoce a pak mu to v klidu „doneseme na talíři“.

Sám jste původně odhadoval, že to zvládnete po 15 zápasech (Hruban na to měl 22 utkání základní části), přesáhl jste to tak jen o jeden.
Nějak to tak vycházelo. Šlo jen o to, kolikrát se mi povede čtyři pět zásahů. To se mi sice mockrát nepovedlo, ale většinou jsem jednu dvě trefy měl, takže to naskaovalo pravidelně.

Je míchání nápojů pro hráče ve vašem týmu složité?
Ani ne. Honza tam dá trochu sirupu a vody a pak už to bude jenom vydávat.

Zpět k vašim trojkám - ve srovnání například s vysokými oblouky Stepha Curryho, jehož střely mají díky tomu podle expertů větší šanci na propadnutí obručí, vaše bleskově vypouštěné projektily jsou až nebývale ploché. O kolik přesnější pak musíte být?
To jsem nikdy nezjišťoval (směje se). Osobně nevěřím, že je basket tak matematicky spočitatelný, aby tohle nějak spočítat šlo. Jsem ale takhle zvyklý střílet. Střílet "kopce", tak bych tam možná ani nedohodil, nevím. Nikdy jsem to moc neřešil, i když mi všichni říkali, že to je ploché nebo tohle a tamto. Jediné, co mi skutečně vyčítali trenéři, je to, že se takové střely líp blokují. To je asi pravda, ale co už...