Je si plně vědom toho, jakému překvapení ve čtvrtfinále kapitánoval. Nebylo to sice navlas totéž, jako když v prvním kole play-off NHL vyfičel suverén základní části Boston, ale pecka to byla v každém případě.
Už jen proto, že sedmá Opava vyběhla s druhým Brnem po dvou úvodních loupežích pod Špilberkem, ač těsně předtím nestačila v předkole v pražském Edenu ani na nováčka NBL.
„Z basketbalové veřejnosti jsme překvapili takových 90 procent lidí. Vzhledem k postavení v tabulce a formě, jakou jsme do play-off měli, nám asi moc lidí na úspěch nevěřilo,” neskrývá opavský lídr Jakub Šiřina, jehož tým už od zítřka čeká velká semifinálová řežba s obhájcem trofeje.
Jakube a platí to překvapení i o vašich fanoušcích?
Tak, to jádro nám jistě pořád věřilo, ale vždycky se všude najdou pochybovači, kteří vám nevěří, takže i takoví určitě byli a my jim po té nevydařené dlouhodobé části, kdy nad námi nejspíš už zlomili hůl, „vytřeli zrak”.
Pokud jste měli možnost mluvit po čtvrtfinále i s vaším nejznámějším fanouškem Ivanem Trojanem, jak tenhle úspěch prožíval on?
Myslím, že on byl na našem prvním domácím zápase, který jsme prohráli, a pak na pátém v Brně, kde jsme prohráli zase, a o dalších návštěvách nevím. Osobně jsem ho potkal, když jsme měli jeden trénink na ostravském Tatranu, kvůli obsazenosti naší haly, což bylo před pátým utkáním v Brně. Říkal, že se tam chystá, že jsme skvělí a vyjadřoval nám podporu. To určitě potěšilo, jen my to pak v Brně nezvládli. Vzápětí jsme to už ukončili doma, ale nevím, jestli tam ještě byl, přece jen má asi dost nabitý program, aby stíhal všechny naše zápasy v play-off.
Musím se znovu vrátit k té úžasné a pro mnohé překvapivé rychlosti hry, s jakou jste vstoupili do prvního utkání v Brně. Vypadalo to, že jste v tom jednom zápase na tenhle vstup vsadili všechno, ale neodnesl jste to hlavně vy, na kterém to nejvíc stálo, do druhého zápasu následující den?
Tím, jestli se tím odpravíme, jsme se nijak nezabývali. Tenhle styl je nám vlastní, ale z nějakého nepochopitelného důvodu jsme nebyli schopní tuhle hru v celé sezoně aplikovat. Pořád jsme se hledali a až v tu pravou chvíli si to sedlo, což bylo jen dobře. Takhle bysme hrát chtěli, takže já tím překvapený nebyl. Musím ale přiznat, že druhý zápas jsem neměl stoprocentní nohy, protože ten první mě docela vyšťavil. Byl jsem tak rád, že se chytili ostatní a zahráli skvěle. Není to tak o jednom hráči, ale o více klucích, což ukazuje na sílu týmu v play-off. A když to nebyly body, snažil jsem se přispět aspoň jiným způsobem.
Tušili jste, že byste právě proti Brnu mohli podobně jako Děčín ve finále poháru uspět enormním fyzičnem?
Vzpomínám si, že když jsme vyhráli poslední zápas nadstavby a čekali, jak to dopadne mezi Kolínem a Ostravou, která nakonec vyhrála, a na nás zbylo sedmé místo, tak druhý den jsem na tréninku potkal „Čoudu” (trenéra Czudka), který měl smutný až naštvaný výraz, že to takhle dopadlo. Načež já mu říkám: „Hele, pro nás je to jedině dobře. Je to super situace. Samozřejmě předkolo je ošemetné, ale na nováčka ligy si věříme a potom jdeme na Brno, které nemá takové zkušenosti z těžkých zápasů, což se ukázalo i ve FINAL 4 Českého poháru. Jsou tam mladí kluci, v sezoně jsme to s nimi měli 3-1 a já se vůbec nebojím”. Pak se moje slova jen potvrdila. Zkušenosti byly na naší straně a v náš prospěch hrálo i to, že Brno sešlo ze své cesty a ze stylu hry, který předvádělo většinu sezony. Nahrnuli tam několik nových cizinců, zranil se jim jako důležitý hráč Djuricic (shodou okolností na konci nadstavby proti Opavě - pozn.), což jim hodně nabouralo chemii a fungování týmu. Nám to strašně moc hrálo do karet a jednoznačně jsme to využili.
A to fyzično?
Je to play-off a tam se hraje jinak, jde se na krev, není se na co šetřit, a buď do toho dáte srdce, energii a všechno, co máte, a budete úspěšní. Anebo nedáte a neuspějete. My byli schopní dát to maximum, srdíčko a kolektivní hru, což přineslo ovoce v podobě postupu.
Když při porážce v domácím Utkání 3 chyběl kolega z rozehry Kouřil, znamenalo to, že se mu stále vracejí potíže s kotníkem a občas musí vysadit?
On si ve druhém zápase nějaké zranění kotníku obnovil a do poslední chvíle se nevědělo, jestli nastoupí, ale po rozcvičení se rozhodlo, že se radši pošetří na čtvrtý zápas. V tom třetím nám jistě chyběla ta možnost, aby mě nahradil ten druhý rozehrávač, který tomu dá hlavu a patu i kreativitu, ale Brno mělo ten den ohromnou formu, dávalo všechno a nám to naopak nesedlo. Bylo nicméně dobře, že Radovan se druhý den vrátil a pomohl k další výhře.
V pátém zápase v Brně jste přišli o power forwarda Kvapila, jak zásadní bude jeho absence v semifinále?
Citelná. Přece jen Míra se točil na pivotu s Martinem Gniadkem, který bude muset odtáhnout víc minut. A i ostatní se ho budou muset snažit nahradit. I když Míra chodil z lavičky, dokázal posbírat doskoky i body a byl nebezpečný i z oblouku, což nám bude chybět. Bohužel takový je sport, i zranění k tomu patří a ostatní ho musí nahradit.
Čím to podle vás mohlo být, že výkony perimetrových amerických opor Brna zejména v závěru série poněkud kolísaly? V posledním duelu u vás dokonce skórer Culpepper nedal ani bod za 24 minut. Další důležitou okolností byl doskok, který jste měli vy při posledních dvou výhrách jasně lepší...
V první řadě si myslím, že cizincům v Brně je ukradený nějaký týmový výsledek nebo klubové cíle dané před sezonou. Podle mého názoru se jim jedná jen o osobní statistiky a o to, aby se prodali někam dál a nějaké Brno s jeho finálovými sny je u nich úplně druhořadé. A to myslím, že rozhodlo a mělo to vliv na to, že nehráli kolektivně, někdy hráli až zbytečně individualisticky a to je to, o čem mluvím - hráli na své jméno a ne za klub Brno. A pokud jde o ty doskoky, už jeden z brněnských hráčů dříve zmínil, že kdo v téhle sérii vyhraje doskoky, tak postoupí, což se splnilo do puntíku. Nás samozřejmě trenér nabádá, ať chodíme za útočným doskokem a pomáháme s tím všichni. My se v play-off jako kdyby restartovali a začali to dělat, jako by nám to bylo vlastní, ačkoli to celou sezonu nefungovalo. A když to tak půjde dál, bude to pro nás jen dobře.
Pojďme k semifinále - budete i letos pojímat volněji venkovní zápasy s Nymburkem, nebo to bylo loni ve finále dané onou vylámanou sestavou s řadou zraněných?
Loni to bylo dané čistě tou marodkou, kterou jsme měli obrovskou, takže to mělo taktické ohledy. Teď nic takového určitě nehrozí. Zaprvé nemáme takovou marodku a zadruhé všichni měli možnost vidět, jak Nymburk hraje, v play-off dokonce dvakrát doma prohrál s USK, takže nějaký recept na to tam vyhrát určitě je a my tam nejedeme šetřit opory. Naopak chceme hrát v plné síle, protože jsme si vědomi, že Nymburk není tak dominantní, jak býval. Samozřejmě respekt k němu máme, ovšem je tam to ALE.
Bude možné zopakovat ona první dvě dobytí Brna?
Těžko říct, to by bylo z říše snů. Musíme se koncentrovat hlavně na první zápas, který podle mě určí ráz celé série. Pokud v prvním utkání budeme hrát co nejdéle vyrovnaněji, můžeme Nymburk znervóznět a může to dojít do zajímavé koncovky. Nechci ale spekulovat o tom, že povedeme 2-0.
Můžete se zapsat do dějin jako první, kdo za posledních dvacet let vyřadí v sérii dlouholetého tuzemského vládce? Jaký milník by to pro vás byl? A byl by to ještě milník?
Milník by to byl každopádně. Je to hegemon české ligy, mnohonásobný mistr a pořád je to pojem, který má dostatek kvalitních hráčů, byť ne takových individualit, jako byli dřív Harding, Hruban, Obasohan a další. Stále jsou tam hráči schopní skórovat, ale už to nejsou takoví přirození lídři, jako tomu bylo u těch zmíněných hráčů, kterým jste dali míč, a oni rozhodli zápas. To je pro nás plus. A postup by jistě byl obrovský úspěch nejen pro nás , ale i pro celý zdejší basket, kdyby se povedlo Nymburk vyřadit, a nepostoupil by do finále, které by pak hrály jiné týmy. Bylo by to koření celé ligy, ale ještě nepředbíhejme.
Budete mít v zápasech napůl vyhráno, pokud soupeři nedáte přístup k mnoha rychlým protiútokům?
Myslím, že ano. Brno praktikovalo podobný styl basketu, ne tedy v sérii s námi, ale v průběhu celé sezony to byl „run and gun” (bleskový přechod s okamžitou střelbou), kdy po doskoku nebo zisku míče rychle valili do protiútoku, z čehož se snažili těžit co nejvíc bodů. Takový je už řadu let i styl Nymburka a my se to budeme snažit eliminovat, abysme jim nedávali jednoduché body, které by nás srážely.
Zdálo se, že v pátém utkání s Brnem jste vícekrát cíleně posílali na trestnou čáru rozehrávače Viktora Půlpána. Byl to jasný záměr?
Párkrát to v tom závěru byl taktický tah, abysme „Půlpyho” poslali faulem na šestky, protože všichni víme, že to není nějak dobrý střelec a už vůbec ne trestných hodů. Chtěli jsme toho tedy trochu využít, ale ne vždy se to povedlo, protože někdy nějakým zázrakem dokázal dát obě šestky. Ale někdy to byla jen jedna a to už byla naše výhra. Párkrát to tedy vyšlo, ale celý zápas nám nevyšel, takže ani tahle taktika nebyla úspěšná.
Ve zdejších zeměpisných šířkách se k této taktické variantě příliš nesahá ani v play-off, ač kandidáti by byli, třeba i v nymburském dresu. Je to podle vás cesta?
Nevím. V nějakém zápase se to dá využít jako moment překvapení, ale není to taktika, co by se dala uplatnit v každém utkání. Bohužel pro něj „Půlpy” je na to vhodný adept, tak se to nabízelo, ale není to na každý zápas nebo na celý jeho průběh.
Na závěr i jedno rodinné téma. Vy jste si už před půl rokem k roli hráče a manžela přidal i roli otcovskou. Jak vám svědčí a už synka Kubu se sluchátky berete i na zápasy, aby si mohl užít ten šrumec, co dole na hřišti řídí táta?
Ten skoro půlrok si užívám a jsem z toho nadšený. Malý je zlatý, je to úžasný smíšek. Basket už navštívil, se sluchátky i bez. Zvládá to a je to fajn. Dal mi novou energii do žil a moc si to oba užíváme.
A zažije syn i to, jak táta poráží Nymburk?
To doufám. Určitě na zápas pojede a doufám, že uvidí, jak porazíme Nymburk v našlapané opavské hale!
