Vousatý král NBL chce být na Mikuláše andělem!
INTERVIEW S NICCHAEUSEM DOAKSEM Snad jen pokud by rozdával největší počet asistencí. Pak by mohl mít ještě dokonalejší statistický profil. Už ten současný je ale dechberoucí a dokazuje, proč jeho 20 doskoků v jednom z přípravných utkání nebylo žádnou náhodou. Tur Nicchaeus Doaks s průměry 16,8 bodu, 12,4 doskoku a 23,6 v užitečnosti kraluje hned třem z hlavních individuálních ukazatelů v Kooperativa NBL. A nyní od spoluhráče Rileyho Barkera převzal i štafetu lídra v Kooperativa Faktoru, postihujícím nadstandardní herní efekty.
INTERVIEW S NICCHAEUSEM DOAKSEM Snad jen pokud by rozdával největší počet asistencí. Pak by mohl mít ještě dokonalejší statistický profil. Už ten současný je ale dechberoucí a dokazuje, proč jeho 20 doskoků v jednom z přípravných utkání nebylo žádnou náhodou. Tur Nicchaeus Doaks s průměry 16,8 bodu, 12,4 doskoku a 23,6 v užitečnosti kraluje hned třem z hlavních individuálních ukazatelů v Kooperativa NBL. A nyní od spoluhráče Rileyho Barkera převzal i štafetu lídra v Kooperativa Faktoru, postihujícím nadstandardní herní efekty.
Doaks Faktor vede s průměrem 8,5 bodu a s ještě lepší průměrnou cifrou (9,3) se stal i Hráčem listopadu, když svých 37 faktorových bodů nashromáždil za 6 bloků (celkem 12 bodů), 5 klasických smečí (15 bodů), 1 smeč po nahození od spoluhráče (5 bodů), 1 přihrávku na smeč naskakujícímu spoluhráči (4 body) a 1 efektní uvolnění driblinkem (1 bod).
Nicku, zatím NBL naprosto vládnete. Mohl jste něco takového před sezonou tušit?
V okamžiku, kdy jsem přijal nabídku Svitav, jsem věděl, že se ode mě bude žádat hodně. Abych byl lídrem, i díky zkušenostem z lig, kterými jsem prošel. Takže jsem se snažil dělat všechno možné, abych týmu pomohl vyhrávat.
Které z prvenství po první čtvrtině soutěže je pro vás nejcennější – v bodech, v doskocích, nebo v užitečnosti?
Snažím se být hlavně co nejužitečnější, a když třeba nedám moc bodů, snažím se aspoň sebrat co nejvíc doskoků nebo bránit, blokovat a získávat míče. Body nějak vždycky přijdou, i když některé zápasy jsou taky slabší, ale maximální nasazení tam musí být pokaždé.
Vašich 38 minut na utkání vám k těmto číslům taky pomáhá, že?
Jasně a já se je snažím maximálně využít a být produktivní. V kariéře jsem ještě tolik minut nehrál. Většinou jsem v různých rolích točil mezi 20 a 25 minutami. I ty velké porce minut tu ale zvládám. Co nejlíp pečuju o své tělo, dost spím. S trenérem máme taky dohodu, že při napjatějším programu přizpůsobujeme intenzitu tréninku, abych vydržel při co nejlepším zdraví celou sezonu. Není to ale zase takové, že bych pořád musel oddychovat v posteli. Odpočívám dost, ale taky si vyrazím do města, ve volných dnech si jdu zacvičit, snažím se být aktivní. A hodně čtu, abych procvičil i mozkové závity.
Čím ještě na malém městě trávíte svůj volný čas?
Sám pocházím z malého (čtyřtisícového) městečka Trenton v Tennessee a třeba v Polsku nebo Finsku jsem taky hrával v malých městech, kde každý každého znal, takže na takové prostředí, kdy toho nemáte moc na vyžití, jsem zvyklý. Proto vedle četby sjíždím videa na YouTube, "skajpuju" s rodinou a objevuju Svitavy. Ven navíc chodím i s kluky z týmu. Zatím tu žiju sám, ale po prosincové přestávce za mnou přijede přítelkyně.
Mimochodem - ač jste tam nevyrostl, narodil jste se v Nashvillu, městě country. Máte k tomuto hudebnímu stylu nějaký bližší vztah?
(smích) To rozhodně ne. Nashville na tom ujíždí, ale pro mě to není. Já se orientuju na hip hop, RnB a leccos dalšího. Děti mi ale někdy zazpívají i to country.
Máte za sebou zkušenosti z Francie, Polska, Rakouska, Finska a také z Mexika, o kterém kolují různé zprávy týkající se nebezpečnosti tamního žití. Jak jste tuhle zemi potkal vy?
Sem tam to mohlo být nebezpečné, ale já jsem byl v dobrém klubu, který se vždy staral, abychom se těmto situacím vyhnuli. Když jsme hráli venku, požádali nás, abychom se nevzdalovali z hotelu. Kouč nás vždycky upozornil, kde se nacházíme, co smíme a nesmíme. Není to ale tak strašné, jak by si lidi někdy mysleli.
Vedle běžných statistik v české lize aktuálně vládnete s průměrem 8,5 i v Kooperativa Faktoru, který zohledňuje atraktivní kousky hráčů ve hře. Nyní jste se stal i Kooperativa Faktor Hráčem měsíce listopadu. Kdy jste se o této unikátní statistice dozvěděl?
Kluci z týmu mi o tom řekli na začátku sezony. Honza Špaček měl tušení, že právě já s Rileym Barkerem budeme mít díky své hře velkou šanci tohle ocenění získat. V lize je ale řada dalších hráčů, kteří v téhle statistice mohou převzít vedení.
Vy prý hrajete rád pro lidi a máte tyto kousky rád. Povzbudil vás Kooperativa Faktor ještě víc?
Ne, nic navíc nepřidávám. Dodržuju útočné systémy a vím, z jakých pozic můžu být efektivní, a kde můžu mít výhodu nad obráncem. Když dunkuju, tak je to proto, že chci, ne že za to dostanu extra hodnocení. Někdy stačí i obyčejný dvojtakt, protože ve skore jsou to stejné dva body. A hlavní je vítězství.
Spoluhráč Riley Barker, Kooperativa Faktor Hráč měsíce října, vám je stále v patách. Sledujete svá čísla nyní víc?
Ne, to určitě ne. Snažíme se navzájem si pomáhat. Já ho hledám v otevřených pozicích a on dělá totéž. Když někoho zblokuje, mám stejnou radost jako on. Mezi námi není žádná soutěž.
Koho byste teď tipnul, že získá hlavní finanční prémii 50 tisíc korun pro vítěze Kooperativa Faktoru za celou sezonu?
To si nejsem jistý. Já jsem hlavně rád, že můžu hrát, i když bych tu prémii jistě rád získal. Všichni přece potřebujeme peníze. (směje se) Když to ale získá Riley, nebo někdo jiný, budu stejně v pohodě. Chci se hlavně dostat do play-off.
Vy sice nestřílíte trojky, ale hodně hrajete a najíždíte z perimetru. Jste tedy raději na pozici 3 nebo 4?
Radši jsem na pozici 3, ale ve všech týmech jsem zatím hrával čtyřku, případně centra. Tam mě trenéři chtějí mít nejčastěji a já se snažím naplňovat cokoli, co po mně tým chce. Proto jsem tomu musel přizpůsobit i své tělo, abych byl schopen bránit na více pozicích. To znamená být dost rychlý na guardy i dost silný na pivoty. A po útočné stránce stále vylepšuju své dovednosti.
Blíží se mezi dětmi populární Mikuláš a vy prý s kolegou Jonesem budete chodit ve Svitavách do rodin, kde si vás od klubu objednají. Je to pravda?
Jo, jen ještě nevím, za koho a kam půjdu.
Loni strašil po Svitavách děti jako čert hromotluk Cory Abercrombie. A teď tak asi bude řada na vás.
Ne, ne, já nechci, aby se děti bály. To ke mně nesedí. Já jsem hodný kluk. A nechci, aby mě pak měly za toho zlého.
Takže budete andělem?
Jo, to budu mnohem radši! Anebo se toho vzdám úplně.
Doslechl jsem se, že v našich současných migračních časech jste po příchodu do Svitav poutal nedůvěřivé pohledy místních. Asi jste si také všiml…
Jo, stalo se. Jednou jsme šli s (kanadským spoluhráčem rovněž tmavé pleti) Jahmalem Jonesem pěšky na trénink a zastavili nás policisti, kteří chtěli vidět naše pasy. V době, kdy různí lidé putují do různých zemí, netušili, co tam děláme. Museli jsme to tedy vysvětlit. Já samozřejmě přitahuju pohledy různých lidí tím, jak vypadám, hlavně kvůli plnovousu. Vypadám prostě jinak.
Teď už by se ale ve Svitavách nestalo, že by vás někdo nepoznal. Po zápasech máte spoustu žádostí o autogramy a fotky od fanoušků, včetně dívek a dam…
O těch ženách tedy nevím. (usmívá se) A po zápasech se to týká i Jahmala a Rileyho. Fanoušci prostě oceňují, jak hrajeme, a co děláme pro jejich tým.
Ještě k vašemu mohutnému plnovousu. Jak dlouho už vás zdobí?
Co jsem přišel do Svitav. Obvykle vše "shodím" v létě před odletem ze Států a pak už si tvář zase nechám zarůst vousy, dokud mě to nepřestane bavit, nebo nemám chuť na změnu.
Nemohu se nezeptat, už kvůli té částečné podobnosti – nenechal jste se inspirovat nejznámějším vousáčem podkošového světa Jamesem Hardenem?
Ne, ne. Lidi si to často myslí, ale já nejsem James Harden. Prostě jsem si jen nechal narůst vousy. Bez velkého důvodu. I když - brácha má podobně hustý vous jako já, dokonce ještě delší, takže teď spolu soutěžíme. (směje se)
Foto: Bohemilk Tuři Svitavy, mmcité Brno
