Všichni se znají? To snad není možné

S PETREM ŠAFARČÍKEM A VIDEEM Je to největší počet asistencí, které v jednom zápase rozeslal - za devět ligových sezon, do nichž zasáhl. Devět je na něj, který není vyloženě prototypem rozehrávače, přímo obří číslo. Navíc tento obnos doručil proti Olomoucku v roli servisního pracovníka za pouhých 25 minut, i s bonusem 12 bodů. Chystá se snad pro Petra Šafarčíka v Pardubicích nová role?

„Pokud jde o asistence, nedal jsem si před sezonou žádné konkrétní číslo, ale takováhle je moje hra. Nejsem typický střelec, ani rozehrávač, ale něco mezi. Tentokrát to vyšlo, že jsem měl míč víc v ruce a při obraně Olomoucka jsem víc hledal ostatní kluky. A oni naštěstí dávali,” pochvaluje si po dosažení kariérního maxima guard z širšího reprezentačního okruhu, který má za sebou s Beksou specifický zápas. V jeho první, třetí i čtvrté čtvrtině tým kraloval, ale ve druhé zcela vypadl z role a ztratil ji doma 13-29. A v půli byl tak o šest bodů pozadu. 

Petře, co se to s vámi ve druhé čtvrtce stalo?
Stále se pereme s kolísáním výkonů, jak ve srovnání různých utkání, tak i v rámci jednoho zápasu. Zatím se nedokážeme držet své hry celých 40 minut. To nás sráží a stálo nás to i několik výher. Jsem ale rád, že jsme si to v poločase vyjasnili a v celé druhé půli už jsme navázali na dobrou první čtvrtinu. Nevím, jestli ten pokles nastal polevením, nebo uspokojením z vedení, anebo prostě proto, že celých 40 minut nevydržíme hrát v tempu, v jakém bychom chtěli. Už ale cítím, že se to zlepšuje a věřím, že to bude jen lepší.

Byly do půle hodně znát čtyři trojky ze čtyř pokusů olomouckého rozehrávače Feštra?
Určitě byly. Všichni ví, že střelba z dálky je jeho silná stránka a já ho nechal dát jednoduchou trojku hned na začátku, pak se chytil a dával ze situací, které nám dělají problém, jako návrat do obrany, nebo když jsme za ním šli nesmyslně přes clonu spodem, což u něj vždycky znamená střelu, kterou on má dobrou. Byla tam špatná komunikace, které se musíme vyvarovat. I tohle se ale zlepšuje. Po třech trojkách ve druhé čtvrtině už jsme si dál Lukáše hlídali dobře, a to je taky pozitivní, že ty pokyny ze šatny jsme už dokázali plnit. 

Co podle vás vnesl do hry Hanáků nový srbský kouč Čurovič? Podle vašeho asistenta Konvalinky teď víc využívají v obraně zóny 3-2 a také zdvojování míče kolem koše.
Zónu hráli, ale nepřišlo mi, že hodně. Čekali jsme jí víc. Pak tam byl vysoký předskok při řešení clon, to používali většinu zápasu. My na to ale byli připravení. A pak hodně zahušťovali vnitřní prostor, což bylo znát ve druhé čtvrtině. Každý náš nájezd šli v pěti do „bedny” a my to museli vyhazovat ven. Na můj vkus tam bylo od nás moc trojek, ale zase byly volné. Jen jsme je nedávali, přitom tři dny předtím s Kolínem nám to padalo (17 zásahů), tak jsme mysleli, že to vydrží. Díky tomuhle přes nás hosté šli. U nás to ale bylo i o obraně, po 10 bodech z první čtvrtiny jsme ve druhé dostali 29.


Pak jste ale mávnuli kouzelným proutkem a sestavili třetí čtvrtinu 27 k osmi.
V poločase bylo v šatně určitě živo, hlasitě jsme si to vyříkali a hlavně si řekli, že do toho musíme znovu jít agresivně jako do první čtvrtiny. Když takhle bráníme, soupeři s tím mají problémy a my na to máme i dobré typy hráčů. Hosté měli těžké střely a my chodili rychle dopředu. A tohle nám dávalo sebevědomí i do střel a postupného útku. Vše ale začalo v obraně.

Vy jste při dlouhodobějším zranění mladíka na rozehře Michala Svojanovského nyní jasnou dirigentskou dvojkou za kolegou Vyoralem?
Je to tak, s Michalem se před sezonou asi počítalo, že by tam mohl alternovat on. Já jsem ale už v létě věděl, že budu na rozehře využívaný. Pořád se ještě navzájem hledáme, co nám vyhovuje a nevyhovuje, a zatím mi to přijde jako dobrá cesta. Navíc s „Vyem” (Vyoralem) nemáme vůbec problém si vyhovět, což je super. Pokud cítíme, že on může být platnější, když já budu rozehrávač, tak do toho jdeme, anebo naopak. A hrajeme na toho, komu se zrovna daří. A pak to není jen o tom, že „Vyo” musí 35 minut v kuse vyvážet míč a být stále pod tlakem.

Jste ve hře hodně spolu?
Už od začátku sezony to tak vyplynulo. Začínáme spolu a pak se ustálilo určité pravidlo, že já jdu ze hřiště jako první, pak „Vyo” odjede kus sám a já ho nahradím na konci první čtvrtiny. A pak záleží na vývoji. A do toho máme i Matěje Burdu, který hraje výborně, a já jsem z něj strašně překvapený a mám z něho radost. I on může zastat pozici jedna.

V zápase se utkali chorvatský a srbský trenér, odrazilo se to i v emocích?
Asi jo. Mně zaprvé přijde, že všichni kolem basketu z bývalé Jugoslávie se navzájem znají. To snad ani není možné. (směje se) Ať jsou to hráči, nebo trenéři, tak náš kouč Repeša vždycky říká, že se s nimi zná. Bylo nám tak jasné, že má extra motivaci. O kouči soupeře mluvil moc hezky a bylo jasné, že bude chtít v tomhle minisouboji uspět. Zápasu to určitě něco přidalo. Náš trenér je emotivní už sám o sobě, a když se k tomu přidal i trenér hostů, tak to byl celkem emotivní zápas. Já to tak cítil taky, sám zápasy prožívám, ale o to víc mě baví. Jsme rádi, že jsme trenérovi pomohli to vyhrát.

Před posledními dvěma výhrami jste měli úsek s šesti porážkami v osmi zápasech. Aktuálně jste na bilanci 9-7, o kolik je za vašimi osobními očekáváními?
Chybí nám tři výhry, které jsme měli zvládnout. Určitě jsme měli mít přes deset výher. Z týmu ale cítím, že se postupně zlepšujeme. A věřím, že v tom budeme pokračovat, naše forma bude gradovat a půjdeme tabulkou výš a výš. Nejlépe hned v sobotu v Brně, se kterým teď sousedíme v tabulce, a v případě výhry už bychom byli jen těsně za ním. Je dobré, že teď máme odložený zápas Alpe Adria Cupu a můžeme se soustředit jen na ligu. Přijde mi totiž, že když máme na přípravu trochu víc času, ten zápas pak hrajeme dobře. 

I trenér Repeša už podotkl, že při nevelké podkošové sestavě nejste extra silní na doskoku. Jak tahle okolnost v zápasech bolí a půjde to časem vylepšit z perimetru?
Samozřejmě nás ten doskok bolí a stál nás už i nějaké výhry. Pereme se s tím, nejsme žádní čahouni, ale nemůžeme se na to vymlouvat. Tak je tým složený. Je to pro nás z perimetru velký úkol, abychom klukům zpod koše pomohli. Snažíme se na tom pracovat, pořád se o tom bavíme a už byly zápasy, kdy jsme to na doskoku zvládli a jde o to to opakovat a ustálit na vyšší úrovni, abychom tam neprohrávali o deset míčů.