S MVP SEZONY NBL ADAMEM ČÍŽEM Své první čtyři sezony nezažíval v pěkné rovině právě zářivé angažmá. Hned startovní rok mu zmařilo zranění kolena, a když se v minulém ročníku dostal na 13 bodů s pěti asistencemi, utnula ligu pandemie.
”Já ale stále věřil, že ten týmový i individuální průlom přijde. Jsem v Kolíně pátým rokem, ale smlouvy jsem za tu dobu podepisoval už tři. Měl jsem tak i možnosti odejít jinam, ale Kolín mi vždy přišel jako nejlepší volba a věřil jsem, že jako tým i já osobně půjdeme nahoru,” pravil rozehrávač a lídr týmu Adam Číž, který je nyní velmi rád, že se od své čtyřleté víry neodklonil.
Po postupu do semifinále se dozvěděl, že byl ligovými trenéry, kapitány, manažery i dalšími basketbalovými odborníky zvolen MVP Kooperativa NBL a v 29 letech tak vystoupal na svůj kariérní vrchol. A také na ten střelecký a trojkový. Včas totiž pochopil, že učit se může v každém věku a hlavně - že to má smysl.
”Už nejsem tak mladý a hloupý, jak jsem býval. Dřív když mi někdo něco řekl, dělal jsem si to stejně po svém,” dodává ostravský rodák a letos také hlavní osobnost výroční ligové ankety Hvězdy Kooperativa NBL.
Její tři vítězové už byli odhaleni v minulých dnech - Obráncem sezony se stal nymburský Retin Obasohan, Hráčem s nejlepším zlepšením opavský Jakub Slavík a Trenérem sezony Dino Repeša z USK Praha.
Adam Číž samozřejmě patří i do nejlepší pětky ligy, v níž jej doplnil spoluhráč Lee Skinner, nymburští Vojtěch Hruban a Hayden Dalton a brněnský Šimon Puršl. V top české pětici jsou vedle Číže, Hrubana a Puršla i nymburský Lukáš Palyza a také Petr Bohačík, který po zapůjčení z Ostravy nyní hájí opavské barvy. V nejlepší zahraniční pětce Skinnera s Daltonem doprovodili nymburští Retin Obasohan a Omar Prewitt a také Domagoj Proleta z pražského USK.
A nyní už vás čeká zákulisní interview s novopečeným MVP NBL...
Adame, neříkal jste si, že je to až nespravedlivé, jak ty první čtyři kolínské roky pro vás dopadaly?
Ne. Nespravedlivé to nebylo. Jistě, ten první rok jsem měl smůlu na zranění kolena a skoro jsem kvůli tomu neodehrál zápas. Ale jinak ty sezony nebyly o smůle, prostě jsme neměli tak kvalitní mužstvo, abychom se prali o lepší příčky, než na kterých jsme skončili.
A když konečně průlom letos přišel, předčil svou zářivostí veškerá očekávání? Vaše osobní i vašeho okolí?
Jak jsme si mohli povšimnout, určitě to očekávání našeho okolí předčilo (směje se), vlastně po celý průběh sezony, v níž jsme hráli dobře skoro od začátku. Začali jsme v Brně porážkou o dvacet, ale hned tam jsme si všichni uvědomili, že náš tým má na víc a hned od druhého zápasu jsme začali předvádět kvalitní basket. A přineslo to ovoce - třetí místo před play-off je nejlepším umístěním klubu za 13 let v lize. Pro mě osobně to ale překvapení není. Už na začátku sezony jsem v talk show 4+1 při ligové pauze říkal to, co bych všem doporučil si pustit znovu. Tehdy si tam ze mě dělali srandu a brali mě za blázna, když jsem říkal, že Kolín bude útočit na medaile. Jenže hned jak se náš tým v létě sešel, byl vidět ten skok oproti minulým rokům. Byli jsme o hodně lepší parta a to, co jsme předváděli na hřišti - už i v přípravě -, ukazovalo, že tam bude mnohem větší potenciál než minulé sezony.
Je i letošní ocenění pro MVP sezony svým způsobem vykoupením za ty minulé roky?
Přesně tak to beru. Když to řeknu blbě, tak my se ty čtyři roky trápili. A nikoho nebaví být na chvostu tabulky (tým skončil postupně šestý, osmý, desátý a jedenáctý) a nezahrát si velké zápasy play-off. Takže jsme si to přetrpěli a teď už sklízíme ovoce. Takhle to ale v životě asi chodí.
A co vy osobně, mrzelo by cenu letos nezískat?
To určitě (usmívá se). Nevím, kdy se něco takového může zopakovat. Nevím, jak to na příští sezonu dopadne s Leem Skinnerem, těžko říct, jestli nám někteří tak nějak neskončí s basketem (usmívá se). Je tu ale každopádně příležitost, jaká tu dlouho nebyla, a my ji chceme naplno využít.
Kdo z vašeho okolí má z vaší ceny největší radost?
Asi to bude moje mamka, která je celý život můj největší fanoušek. Už mi volala, jak moc je na mě pyšná, a jak ji mrzí, že nemůže semifinále vidět naživo. Sama basket nehrála, ale za mou kariéru viděla každý můj zápas. Nestalo se, že by někdy vynechala.
Nejspíš při tom všem nejde nezmínit roli štěstí na zdraví, kdy, pomineme-li covidovou nákazu, se vaší dlouho extrémně úzké rotaci vyhýbala jakákoli větší zranění, což při té obrovské minutáži zejména vás a Lee Skinnera byl menší zázrak...
Tohle je pravda. Měli jsme velké štěstí, že se nikdo nezranil na delší dobu a znovu to klepu na dřevo.
Nejvíc jste asi letos musel klepat za sebe, protože přežít bez větších následků tolik 40minutových představení a celkem už 1200 minut, to by nebyla šichta pro každého.
Dá se říct. U některých zranění je tedy jedno, kolik člověk hraje, ale je pravda, že nepřišlo nic únavového nebo svalového. Věnovali jsme se hodně regeneraci, plus náš trenér není ras, který by nás honil na tréninku. My, co jsme hrávali víc, jsme pak měli úlevy, abychom byli schopní zregenerovat na další zápas. První den po utkání jsme tak trénovali po vzájemné domluvě s trenérem a podle toho, jak jsme se cítili.
Nicméně ani vám osobně se nevyhnula covidová nákaza a soudě podle výkonů po návratu v závěru nadstavby vás sestřelila docela dost.
Dost nepříjemně mě to překvapilo. Bral jsem to na lehkou váhu, ale semlelo mě to docela hustě a ten návrat nebyl vůbec jednoduchý. Prvních 14 dnů jsem vůbec neměl nohy, nemohl jsem dýchat. Já si na začátku říkal - jsem mladý kluk, sportovec, nic to nebude, ale opak byl pravdou. Teď už jsem ale v pohodě.
Vy, který jste v nejlepší ostravské sezoně dosáhl na průměr 14 bodů, a většinu kariéry byl spíš níže, jste letos s průměrem téměř 20 bodů sahal i po koruně krále střelců. To už vás asi muselo překvapit, že?
Tohle asi ano. Jako pro rozehrávače není mým hlavním cílem dát koš (směje se), nehraju to na body. My máme hru dost založenou na pick-and-rollu a já se snažím volit tu nejlepší možnost. A pokud jsem v některých zápasech měl velké počty střel, přišlo mi to správné a trenér mi věří, že se rozhoduju dobře. Jistě, někdy jsem měl i dvacet střel, ale prvotní cíl to nebyl. Posledních pár kol mě některé týmy už bránily jinak, ale já neměl problém s tím mít jen čtyři střely. Prostě vždycky hledám nejlepší možnost pro danou situaci podle toho, co mi obrana povolí.
Kolik různých obran už na vás bylo v sezoně testováno?
Bylo toho dost, vlastně všechny známé typy obran.
Jste už tak připraven na vše?
To zase ne, člověk se pořád učí. My jsme ale natolik zkušený tým, že jsme schopní na to reagovat. Kluci jsou připravení na to, co kdy chceme hrát, ale jak dobře to půjde, to se uvidí i v dalších zápasech.
Dramatické zlepšení u vás nastalo v segmentu trojkové palby, kdy letos máte na kontě tolik zásahů jako za předchozí tři sezony dohromady. Co všechno se k tomu muselo sejít?
Já jsem věděl, že střelba byla mojí nejslabší stránkou hry v útoku, ale pracoval jsem na ní každý rok v ostravské hale na Tatranu a děkuju panu (manažerovi NH) Kudelovi, že mě tam pořád pouští, i když už za NH nehraju. Doufám, že to tak v životě chodí, že když se na něčem pracuje, tak se to projeví a letos se to určitě projevilo. Lehce jsem něco změnil v mechanice střelby, pár trenérů mi poradilo i s tím, jak odstranit chyby. A další věc je, že si letos věřím. Když trenér stojí za mnou, je to taky strašně důležité. Můžete mít nastříleno, kolik chcete, ale když chybí sebevědomí, tak každý hráč ví, že to je polovina úspěchu.
Kdo a s čím vám tedy pomohl?
Mám jednoho dobrého kamaráda v Řecku, kam za ním na týden nebo dva každé léto jezdím. Je to basketbalista a doporučil mi tam nějakého trenéra, aby mi poradil. Ten trenér mi pak nahrál střelbu na video, řekl mi, co bych měl změnit, a pak už to bylo na mně. Já si to vzal k srdci. Už nejsem tak mladý a hloupý, jak jsem býval, že když mi někdo něco řekl, dělal jsem si to stejně po svém. Od jistého věku si už rady beru a přemýšlím o nich. Pak mi jednu dobrou věc poradil i trenér Svitav Lukáš Pivoda. Jednou z těch hlavních rad bylo nabrat sílu do nohou, nezaklánět se a tak dále. Byly to spíš drobnosti, ale fungují. A je jedno, jak jste starý. Začít jde vždycky.
Nedávno z kontroly střelců NBA vyplynulo, že z celé ligy jen super snajpři Curry a McCollum dávají víc trojek na zápas než vy, tehdy s průměrem 4,23. Co na to říkáte?Oceňuju to dost a hlavně doufám, že to časem bude oceněno i na mé výplatní pásce - že se přiblíží ke Currymu. (směje se) Tahle statistika mě ale zaskočila, protože jsem to nevěděl. Jinak ale srovnávat nás s NBA je jako hrušky a jablka. (usmívá se)
Váš tým letos psal nové dějiny NBL, když měl v průměru víc trojkových než dvojkových pokusů, udali jste nový trend nejen v NBL?
Upřímně nevím. Náš plán navíc vůbec nebyl střílet tolik trojek, ale vypadalo to hezky, to jo. Máme v týmu spoustu střelců, a proto trojky dáváme hodně. Navíc z těch našich pick-and-rollů jsme hlavně na začátku sezony byli volní hlavně na perimetru. A celou dobu jsme si říkali, že kdo je volný, nemá o střele přemýšlet.
Takto výjimečná sezona se podařila nikoli s trenéry Benáčkem či Benešem, kteří vás už v Kolíně také vedli, ale s ligovým zelenáčem a zároveň generálním manažerem klubu Miroslavem Sodomou, který tým převzal v závěru minulé nedohrané sezony. Měl štěstí na to být ve správný čas na správném místě, nebo tomu šel naproti a tým si i postavil podle svých představ?
Samozřejmě ligové zkušenosti dosud neměl, ale platí, že jako manažer si takhle tým složil, věděl, co by měl čekat, a jak by měl hrát. Celá herní šablona, a kdo je do ní kam dosazen, je výhradně jeho zásluha.
Co všechno trenér konzultoval s vámi, hráči?
Kdo přijde, jsme nevěděli, hru ale průběžně konzultujeme, co a jak je pro nás kdy nejlepší.
Jak to tak ale často bývá, nic není dokonalé a vy tak zažíváte historické tažení před prázdnou tribunou vaší haly, která by jinak praskala ve švech a každý domácí zápas burácela po vašich vítězstvích.
(hořce se usměje) Tohle je prostě jako naschvál. To člověk nevymyslí. Konečně po čase hrajeme dobře, po devíti letech jsme ve druhém semifinále klubu a do haly nesmí lidi. To jsme celí my, to se může fakt stát jenom nám. (opět hořký úsměv) V Kolíně jsou totiž velmi dobří fanoušci, nesedí tam jen tak. Hala samozřejmě není nafukovací, ale chodí tu ve velkém počtu a vážně fandí. Jsou do toho zapálení a mrzí mě, že to nemůžou vidět v hale naživo.
Mrzí to o to víc, že hrajete tak pohledný basketbal, z něhož je jasně patrné, jak se hrou celý tým baví?
Je to tak. Důvodem toho, proč hrajeme právě takhle, je hlavně to, že chceme hrát spolu. Všichni jsme kamarádi, nikdo tu nevyčnívá. A když balon lítá z ruky a všichni nahrávají všem, znamená to, že ta skupina funguje dobře jako tým. Je to na nás na hřišti vidět a líbilo by se to i fanouškům v hledišti... Když někdy na tréninku letí už třetí extra pas, tak Jirka Jelínek zařve, že jsme jako San Antonio. To je takový náš humor.
Teď jdete v semifinále na Opavu, což je pro soupeře druhá nejtěžší výzva v lize. Co od zřejmě nejvyhlíženější série letošního play-off čekáte?
Doufáme, že to bude atraktivní basketbal, že to nebude jen na tři zápasy a já jsem strašně rád, že to na Opavu vyšlo. Sám sobě tuhle sérii dlužím. Když jsme před časem vypadávali s Ostravou z play-off, jezdil jsem pak do Opavy dívat se na semifinále a bylo mi líto, že jsem ho nemohl hrát já. Teď jsem strašně rád, jak to dopadlo, a doufám, že to bude dobrá a napínavá série.
Je to pro vás vyhecované o to víc, že jste Ostravák?
Ne, není to tím pro mě něco extra, protože hráči z Opavy jsou skoro všichni mí bývalí spoluhráči. Mimo hřišti jsme kamarádi a jen na hřišti na to musíme na chvíli zapomenout. Já proti nim hraju rád, líbí se mi jejich hra a jsem rád, že teď můžu být jejich soupeř.
Při ”covidové” obměně herního formátu se bude hrát podle schématu 2-2-1, tedy první dva zápasy na palubovce lépe postaveného týmu. Je to citelná nevýhoda?
Je to nepříjemné, na druhou stranu domácí tým je první dva zápasy trochu pod tlakem, v tom prvním určitě. Oni musí, my můžeme a tak to beru já. Jistě Opava je zkušený tým a odjíždět z Opavy za stavu 0-2 by bylo složité, ale z hlediska obratu nikoli nereálné.
Důležité téma - v jakém stavu je váš prst střelecké ruky, když jste i vynechal poslední utkání čtvrtfinále?
K tomu řeknu jen to, že důvod mé absence nebyl ten prst. Jinak pokud jde o jeho zranění, k tomu došlo na konci nadstavby v Brně. Není to ale důvod toho, proč jsem ve čtvrtfinále tolik nestřílel. I když to je na střelecké ruce, tak od naší výborné fyzioterapeutky na tom mám tejp a v zápase o tom ani nevím. Nestřílel jsem tolik, protože mi to Pardubice nedovolily. A já to při jejich obraně mohl buď tlačit na sílu, anebo míč poslat dál. Kluci měli v prvních dvou zápasech velké bodové průměry, až ve třetím Pardubice něco v obraně změnily, pokud ale já vystřelím čtyřikrát a můj tým dá v play-off dvakrát kolem sta bodů, tak bych řekl, že jsem svou práci odvedl dobře.
Mohlo za fakt, že i bez skoro top skórera ligy tým sypal tolik bodů, rozšíření vaší rotace zejména o křídelníka Pekárka?
Stálo za tím to, do čeho nás tlačily Pardubice, a jak jsme se k tomu postavili. Byli jsme připraveni na to, že já nebudu mít tolik střel a zvládli jsme to i bez mých bodů, protože jsme ukázali mentální sílu a vyzrálost.
Tu jste museli prokázat i ve druhém poločase druhého utkání čtvrtfinále, když direkt soupeře Dunanse zrušil střeleckou fazonu vašemu spoluhráči Pekárkovi, a vy jste v rámci této situace byl vyloučen za vyšlápnutí z prostoru lavičky. Poločasové dění ve vaší šatně pak muselo být dost bouřlivé...
To nebyla lehká situace. Přišli jsme do šatny a všichni jsme řešili jen to, co se stalo. Pak přišel trenér a řekl, že čím dřív začneme řešit opět basket, tím líp pro nás, protože oni to v šatně museli řešit úplně stejně. Byla to opravdu zvláštní situace, kterou jsem já na hřišti nikdy nezažil, a určitě to ovlivnilo celý zbytek zápasu. Naštěstí (důrazně) to pro nás dopadlo dobře. Skončit to opačně, cítil bych se hodně ublíženě.
Jako kapitán děním v týmu žijete hodně, v timeoutech býváte někdy slyšet víc než trenér. Nemusí vás až utišovat?
Myslím, že ne a že je naopak rád. Ze hřiště věci vidíte trochu jinak a kluci mi věří, takže když jim dám nějaký pokyn, udělají to. Vidí, že to dává smysl a to že do toho kecám víc, než bych asi měl, nám funguje.
A ještě jedno téma nelze vynechat. Při únorovém okně evropské kvalifikace zazněly ”v éteru” otázky, zda jste při své formě nemohl být otestován i v národním týmu. Byla šance?
Bylo to poměrně jednoduché. Původní idea vedení reprezentace byla dát vědět o možnosti být pozván 24 hráčům. Mně bylo oznámeno, že se může stát, že bych byl pozván, ale nakonec jsem nebyl, protože podle toho, co vím, byla kvůli covidovým ohledům nakonec pozvána rovnou ta zúžená čtrnáctka pro okno v Litvě.
