Výrazy, co by se před 22:00 neměly objevovat

S ONDŘEJEM ŠIŠKOU Když se v létě zdálo, že dal Válečníkům sbohem, byl to exit se dvěma stříbry na krku, ale z osobního pohledu po nijak závratných dvou sezonách s průměry 8 a 7 bodů a efektivitou 7 a 6. Pak ale přišel nečekaný obrat událostí a playmaker Ondřej Šiška se pod děčínskou skálu vrátil. A byl to návrat s plnou parádou. Aktuálně je z něj druhý střelec týmu, nejvytíženější a také nejužitečnější hráč. Jak se tohle všechno mohlo stát, a co za tím vězí, o tom bude statný point guard hovořit v následujícím interview. A dostane se i na ostré výrazy před 22. hodinou, taneční podle YouTubu a nechuť k exhibicionismu na veřejnosti, která je jako by v přímém rozporu s tím, co přerovský rodák předvádí na basketbalových palubovkách.

S ONDŘEJEM ŠIŠKOU Když se v létě zdálo, že dal Válečníkům sbohem, byl to exit se dvěma stříbry na krku, ale z osobního pohledu po nijak závratných dvou sezonách s průměry 8 a 7 bodů a efektivitou 7 a 6. Pak ale přišel nečekaný obrat událostí a playmaker Ondřej Šiška se pod děčínskou skálu vrátil. A byl to návrat s plnou parádou. Aktuálně je z něj druhý střelec týmu, nejvytíženější a také nejužitečnější hráč. Jak se tohle všechno mohlo stát, a co za tím vězí, o tom bude statný point guard hovořit v následujícím interview. A dostane se i na ostré výrazy před 22. hodinou, taneční podle YouTubu a nechuť k exhibicionismu na veřejnosti, která je jako by v přímém rozporu s tím, co přerovský rodák předvádí na basketbalových palubovkách.  

Ondřeji, jak daleká byla ta cesta od léta 2015 až k současné pozici nejužitečnějšího hráče týmu, který rozhoduje zápasy?
Daleká určitě byla. První dvě sezony jsem hrál – nechci řít úplně „druhý housle“, protože jsem nastupoval i ve vyrovnaných zápasech a koncovkách -, ale pořád jsem chodil do hry až za Tomášem Vyoralem, který tu už měl silnou pozici. Tuhle sezonu jsem ale dostal šanci být prvním rozehrávačem a snažil jsem se ji chytit silně za pačesy.

Byly za ty dva a půl roku situace, kdy jste si říkal, že to „nedáte“, že nenaplníte očekávání?
V kariéře si takovými okamžiky projde každý hráč. Když zahraje pár zápasů špatně, tak má hlavu dole. Já ale ty minuty měl, trenér mi věřil a věří mi i teď. I na ty špatné momenty došlo, ale teď už beru podobné situace s větším nadhledem. S tím jsem šel i do letošní sezony, abych hrál víc „vyklidněně“ a po každém špatném zápase nevěšel boty na hřebík, protože to je cesta do pekel. Hráč nad těmi zápasy nesmí moc přemýšlet, musí jít dál a podat další utkání co nejlepší výkon. Taky si myslím, že za těch dva a půl sezony špatných zápasů nebylo zase tolik.



V čem jste se za působení na severu nejvíc změnil, nebo spíš musel změnit?
Rozhodně myslím, že jsem koučovatelnější. S tím jsem míval určitě problém, abych si zvykl na pana trenéra Budínského, protože každý ví, že není úplně jednoduché pod ním hrát. Jsem zkušenější, vyrovnanější a „vyklidněnější“ – hlavně tuhle sezonu.

Ubylo i technických?
Za tuhle sezonu snad nemám ani jednu, nebo nejvýš jednu. Takže myslím, že i v tomhle jsem se o hodně zlepšil.

A když říkáte koučovatelnější, znamená to, že jste býval tvrdohlavější a tolik neposlouchal?
I tak by se to dalo popsat. (směje se)

První děčínskou sezonu jste měl v průměru 8 bodů a efektivitu 7 za 22 minut, druhou 7 bodů a efektivitu 6 za 21 minut, teď jste jako druhý střelec týmu na 12,8 bodu, ratingu 16,6 a 5,5 asistenci za 27 minut. Co kromě odchodu Tomáše Vyorala za tím vzepětím ještě hledat?  
Za mým dobrým startem do sezony může stát i účast na letní univerziádě, kde jsem se mohl rozehrát a dostat se do zápasového tempa dřív než ostatní kluci. Jen jsem nastoupil do ligy, už jsem měl za sebou asi 13 utkání z léta k dobru. Taky na konci minulé sezony proběhly v mém osobním i basketbalovém životě určité události, nad kterými jsem musel hodně přemýšlet. Hodně jsem přemýšlel i o basketu jako takovém a došel jsem k tomu, že to musím brát s větším nadhledem a v určitých situacích být klidnější. Tím, že jsem měl přes léto hodně času, urovnal jsem si to v hlavě a to je další důvod mého zlepšení.



Dá se říct, že po porážce v Kolíně jste už měli nůž na krku s ohledem na postup do skupiny A1, v níž Děčín od sezony 2001/02 nechyběl ani jednou. Ležel osobně na vás, z kterého kouč chtěl letos udělat jednoho z lídrů týmu, další zápas v Pardubicích hodně?
To určitě jo. Byl to důležitý zápas, ale ještě ne klíčový, jelikož jsme v tu dobu měli další čtyři před sebou. Byla to ale dobrá příležitost se zvednout, cítili jsme to od začátku, pak ale přišla naše klasická třetí čtvrtina, kde jsme ztratili náskok (14 bodů) především mými hloupými ztrátami. Ve čtvrté čtvrtině jsem tak měl trošku pocit, že to musím zase zvrátit na naši stranu, protože jsem nás do té špatné situace částečně dostal. A to se povedlo. Já tu roli lídra přijímám, takže jsem to bral i osobněji.

Do té koncovky jste šel po pěti ztrátách a ve čtvrté čtvrtině jste navíc minul i 5 šestek. Přesto jste dál najížděl a zakončoval hlava – nehlava. Chce to v takových situacích velkou osobní odvahu?
Určitě není dobré se hned po jedné ztrátě bát něco udělat. Je potřeba si dál hrát svoje a já cítil, že v tom momentu to dokážu urvat na naši stranu. Spoluhráči mi vytvářeli dobré situace do zakončení, i když byly i útoky, kdy jsem chodil do zformované obrany sám.

V poločase jste si ulevil i ostřejším výrazem to televizního mikrofonu. Dá to někdy práci se na tohle zkoncentrovat, když sotva opustíte uřícený a s bublajícími emocemi palubovku, už se musíte srovnat na duchaplné myšlenky pro televizní diváky?
Já myslím, že to bylo až moc duchaplné. (směje se) Ne, je pravda, že takové výrazy by se neměly – hlavně před 22. hodinou – na obrazovce objevovat. Člověk ale přijde zahlcený z toho zápasu a musí se vyjadřovat slušným způsobem, což je občas dost těžké.

Vy máte aktuální bilanci 10-9 a docela výhodný los, podobně jako Svitavy. Naopak další konkurenti ve hře o A1, jako Ústí, Kolín a Olomoucko, ho mají podstatně těžší. Jste už tedy blízko cíle?
Já v jeho splnění určitě doufám. Naše výkony jdou nahoru, ale já nekoukám na los ostatních, jen na nás a naši hru. Poslední tři zápasy bychom měli vyhrát, protože pokud chceme zase pomýšlet na finále, musíme koukat nahoru a ne dolů.  
 

Vy jako tým máte o nejbližším víkendu v lize pauzu, protože vás čeká tradiční válečnický ples. Budete i tam za hlavní hvězdu?
(smích) No, tak to nevím. Do tanečních jsem nechodil a mám v tomhle velké mezery. Budu se muset kouknout na YouTube na nějaké kroky, abych tam neudělal ostudu.

Jsou i tací ligoví hráči, co taneční při basketbalovém zápřahu o víkendech stíhali?
Pár kluků jo. Třeba Lukáš Bažant od nás do kurzů chodil, tuším, i s přítelkyní. Ten to má určitě dobré.

A jaké téma bude mít vaše týmové vystoupení, které je vždy hlavním číslem programu?
To nechám pod pokličkou. A jestli se při tom budeme svlíkat? No, mně se tohle zrovna nelíbí, nejsem právě exhibicionista, ale pokud to bude součástí našeho programu, budu držet basu a tu košili sundám. Ale jenom na chvíli.

Z fotografií z utkání s Brnem to vypadá, že jste měli o víkendu možná úplně premiérově týmový nástup do tmy, jen s bodovými reflektory. Nebo už tento v lize stále velmi výjimečný jev proběhl i dřív?
Tuším, někdy od Vánocí máme v hale nové osvětlení a už nějaký zápas to děláme. Mně osobně se tohle představování ve tmě líbí, klub se tím chce i odvděčit fanouškům za jejich přízeň a taková show k tomu patří. Dostali jsme na to jen pozitivní ohlasy a i nám hráčům se to líbí. Udělá to před zápasem lepší atmosféru.

Museli jste to před premiérou nějak speciálně nacvičovat?
Dostali jsme instrukce, kudy a kam bychom měli jít, ale nemuselo se to cvičit. A taky nemáme chodit na hřiště dřív, než zazní jméno hráče, s čímž já mám občas problém. (směje se)