Vyslali jsme lize signál! Litva? Lístky mizí
S JAKUBEM ŠIŘINOU A VIDEEM Jen nymburský forward Demetre Rivers neproměnil složitý závěrečný dopich, opavský kapitán Jakub Šiřina si zhluboka oddychl a jeho kouč Petr Czudek dvakrát švihnul rukou vzduchem na znamení nelíčené radosti. Před téměř 18 lety, v prosinci 2003, to byl právě on, kdo tehdy z titulových pozic a vlastně i z NBL už ustupující Slezany vedl 13 body a 12 asistencemi k dosud poslednímu triumfu nad Nymburkem v dlouhodobé části soutěže.
Od té doby se s týmem, tentokrát už v roli kouče, radoval proti stejnému soupeři již jen v semifinále play-off 2017. Řadu slibně rozehraných duelů pak Opava nedotáhla, a i když i v sobotní domácí bitvě 13. kola jí začalo hrozit deja vu, tentokrát už výhru (100-98) nepustila. Hodně díky velkému 30bodovému představení za týden 34letého dirigenta Jakuba Šiřiny, který se jako by už rozehříval na očekávanou reprezentační slávu, jež ve zřejmě nabitém opavském stánku přijde na řadu v souboji s Litvou 29. listopadu.
Jakube, poprvé za čtyři a půl roku a teprve podruhé za 18 let Opava porazila Nymburk. Věřil jste stále, že se toho dočkáte v aktivní roli?
Věřil, věřil! (důrazně) Přece jen si myslím, že mančaft máme ještě silnější než loni, máme mnohem širší lavičku, než u nás bývalo zvykem, síly se tak dají rozložit a v pravidelné rotaci máme deset hráčů. V minulosti to bývalo spíš sedm osm. Máme tak v zápasech mnohem víc sil a kádr je hodně silný. Navíc jsme věděli, že soupeři budou chybět Vojta Hruban s Petrem Bendou. To bylo plus, ale pořád je to Nymburk, má tam kvalitní hráče a my k němu stále měli respekt. Doma jsme si ale věřili a i ten první zápas v Nymburce, prohraný až v prodloužení, nám dál víru, že se s ním dá hrát. Každý, kdo nastoupil, odvedl 110procentní výkon a dopředu nás hnala i velmi slušná návštěva. S tím se hraje mnohem líp a všechny hráče to vybičuje k maximálnímu výkonu, díky kterému jsme vyhráli.
V dlouhodobé části Opava Nymburk naposledy porazila před 18 lety, tehdy za už výrazného doznívání slavné éry, o kolik víc si téhle výhry vážíte?
Ty historické statistiky nějak neřeším. Dívám se na to aktuálníma očima, kdy nás těší výhra nad Nymburkem, protože je to mistr z mnoha posledních sezon. Za tu dobu těch vyrovnaných zápasů s ním bylo docela dost, vzpomínám, že venku jsme jednou v poločase vedli o dvacet, ale nedotáhli to. Takže to nebylo tak, že bychom schytávali debakl za debaklem, a to je pro nás taky plus, že dokážeme hrát i vyrovnané zápasy a přimět Nymburk držet na hřišti nejsilnější sestavu, což se nepodaří každému.
Máte nyní jen o jednu porážku víc než vedoucí Nymburk, dalo by se letos reálně přemýšlet i o vítězství v dlouhodobé části?
Na tohle je hodně hodně brzy, začínat s takovými spekulacemi. Při vší úctě k Nymburku, letos má ale sestavu slabší než v posledních letech. Chybí hráči typu Obasohan, Dalton a další. Pořád je to silný mančaft, ta síla nicméně šla o nějaké procento dolů a to je dobré znamení pro ostatní týmy. Teď viděly, že Nymburk dokážeme doma porazit a my tak vyslali signál, že to jde, jen se toho musí hodně sejít a musí se vám zápas extrémně podařit. My teď můžeme doufat, že Nymburk ještě někde klopýtne venku a pak se může stát cokoli. Můžeme se i porvat o to první místo po dlouhodobé části. Zatím je na to ještě brzy, ale uvidíme...
Mistr letos hodně stojí na produkci zejména Hrubana s Hardingem. Je znát už i v těžších ligových zápasech, když jeden z nich chybí?
Já bych tam přidal ještě jedno jméno a tím je Lukáš Palyza. Tihle tři jsou pro tým klíčoví, a když jeden vypadne, je to hodně citelné oslabení. A soupeři to dává psychickou podporu, že se možná může víc s Nymburkem měřit. Má to ale i druhou stránku. Kdyby i u nás byl soupeř kompletní, nevyčnívali by tolik Lukáš Palyza a Harding, kteří by se nedostali k tolika střelám. Vždy záleží na dané situaci.
Jak se vám povedl velký náskok 16 bodů, který jste drželi ještě před koncem první půle?
Rozhodl náš vstup do zápasu, kdy jsme na soupeře s podporou našich fanoušků vletěli. Podařily se nám střely i nájezdy a v obraně jsme za prvních pět minut povolili čtyři body. Tam jsem dali Nymburku najevo, že tentokrát si jdeme pro vítězství a on věděl, že to s námi bude mít těžké. Ale zase to není tým, jako některé jiné v lize, který by se za manka patnácti dvaceti bodů položil, má zkušenosti z evropských pohárů a nakonec z toho bylo ještě vyrovnané utkání, díky Bohu se šťastným koncem pro nás.
Ještě 4 a půl minuty do konce jste vedli o 11, ale dva hlavní tahouni hostů Harding s Palyzou ještě stihli přivolat drama.
My to měli líp kontrolovat, místo rozvážné hry jsme ale udělali nějaké chyby v obraně a volní ”Paly” (Palyza) s Hardingem nás trestali z oblouku. Když máte už na kontě dvacet bodů, tak si věříte a oni dávali.
Nebál jste se už potom, že to zase nevyjde?
Nooo, v té koncovce by nad tím člověk neměl takhle přemýšlet a měl by se soustředit jen na hru. V posledním timeoutu už ale nějaké myšlenky byly jako - Ježiš, jen nedostat nějakou trojku na vítězství Nymburka nebo koš na prodloužení. Snažíte se to ale vytěsnit z hlavy a dělat vše pro to, aby k tomu nedošlo. Naštěstí nedošlo, ale mohlo to být i úplně jinak, protože já jsem tam trošku zaspal na obranném doskoku v posledním útoku Nymburka a můj hráč Rivers šel sám na útočný doskok. Díky Bohu, že se to odrazilo trochu jinak, než čekal, a neměl možnost snadno dopíchnout. Jinak by bylo prodloužení a tam už by se mohlo stát cokoli.
Vaše největší jistota v koncovce byla jít po přebrání obrany pod koš přes power forwarda Gniadka?
Nechtěli jsme hrát jen obyčejný pick-and-roll s pivotem, ale snažili se vytěžit co nejvíc z našeho signálu. Martina tam přebrali typové slabší hráči a my to chtěli cpát na něj, což se dvakrát povedlo a on naštěstí proměnil hlavně ty poslední dvě šestky na výhru.
O několik míčů jste zejména díky pivotu Markussonovi vyhráli doskok a lepší jste byli i o tři trojky (14-11), když se trefilo hned osm mužů. Vy přitom letos trojek nedáváte tolik jako dřív.
Doma máme nastříleno, věříme si, o to víc, když nám to padá už do poločasu. Ale skvělé procento měl i Nymburk. Je pravda, že letos trojek nemáme tolik jako v minulosti, ale je to přítomností ”Mattiho” (Markussona), snažíme se hru vyvážit a hrajeme víc dolů na pivoty.
Je vašich 30 bodů za 27 minut kariérním výkonem v zápasech s Nymburkem?
Asi to byl ten nejvydařenější a jsem za to rád. Padly mi první střely i nájezdy, které mi daly sebevědomí, ale hlavně jsme čerpali z toho povedeného vstupu a z fanoušků.
No, já nevím, jak se to počítá, ale opticky to vypadalo na víc než tisíc. Asi by měli zkontrolovat ”měřidla”, jestli to dobře počítá (směje se). Mě každopádně návštěva potěšila. Je škoda, že to nebyla tisícovka i oficiálně, ale důležité je, jak to vnímají hráči. A ta atmosféra byla fantastická, takže fanoušci měli hodně velký podíl na té výhře. Já se budu jen modlit, aby návštěvy minimálně takovéhle byly už pořád, nebo aby i rostly.
Dovolili jste si i malou oslavu po takovém milníku?
Někteří kluci asi na jedno dvě piva někam zašli, ale my přes třicet jsme vesměs šli domů za rodinami. Vítězství jistě potěší, ale pořád je to jen základní část a v tom našem našlapaném programu na bujaré oslavy není čas. Musíme šetřit síly a dobře regenerovat. Navíc už zítra letíme do Lisabonu.
Byla to při sobotní koncentraci vícero reprezentantů na vašem hřišti už i trochu zahřívačka na velký reprezentační duel o světový šampionát, který v Opavě hostíte 29. listopadu?
Určitě to teď vnímám víc, když vím, že to ”repre okno” bude u nás, takže se na to těším. Zase ale nemyslím jen na to.
Vaše hala, jež byla uvedena do provozu v roce 2003, podle klubových činovníků hostila mužskou reprezentaci v soutěžním duelu zatím jen jednou, a to před sedmnácti lety. Znamená tedy nadcházející zápas pro klub i město hodně a je to už i kolem vás víc znát?
Zatím to ještě úplně nepozoruju, je celkem brzy, ale vím, že ve vedení klubu se už chystají. Myslím, že to je dobře nejen pro náš klub a město, ale i pro celý kraj, že se po té dlouhé době dostane zápas národního týmu sem do Slezska. Většinou se hrávalo v Praze nebo Pardubicích, byť uznávám, že Pardubice jako takový středy republiky připadaly do úvahy logicky, ale já doufám, že si sem lidi najdou cestu a ocení tento krok od federace, kdy tady bude zápas s hodně kvalitním soupeřem, jakým je Litva. Myslím, že bude hodně slušná návštěva a federace toho kroku nebude litovat. A jsem i rád, že ostatní kluci z týmu zažijí, jaké je to cestovat do a z Opavy na nároďák, i když to bude jen v tom zkráceném měřítku, což mě trochu ”štve” (směje se), protože tu budou jen asi tři dny. Doufám ale, že se ještě tady nebo v okolí v budoucnu nějaký zápas uskuteční a bude to začátek nové tradice.
Kapacita opavské haly je 3000 diváků a o její pěchování rodinnými příslušníky a kamarády se v řádu mnoha desítek postaráte i vy, hráči. Bude otázkou lokální hrdosti a cti i s povinnými covidovými potvrzeními hlediště na maximum zaplnit?
Myslím, že aktuálně už je hodně lidí naočkovaných a že je tohle neodradí. Vím, že lístky z prodeje mizí. A pokud jde o nás, hráče, já si ještě žádost nepodával, ale budu jich potřebovat hodně. Bude se hrát v Opavě, takže rodinných členů, známých a kamarádů přijede dost. Odhadoval bych to někde kolem třicítky, ale možná to nakonec bude i víc.
