Výzva fandům, zranění od kameramana a nutnost 93

S KAMILEM ŠVRDLÍKEM Jedna skupinka pardubických fanoušků byla v té krátké sekvenci ze závěru první půle u vytržení, když Radek Nečas jako „mikrovlnka“ vysázel do ústecké obruče sedm bodů a vrátil domácí Beksu na nejtěsnější rozdíl. A co teprve když pak tento netypický distanční střelec trefil i vůbec první trojku týmu! Jenže když o něco později tentýž veterán minul nikým netísněný „šoupák“, který vzápětí nedopíchl do koše ani Kamil Švrdlík, nechápali titíž fandové, jak se to dá neproměnit.

S KAMILEM ŠVRDLÍKEM Jedna skupinka pardubických fanoušků byla v té krátké sekvenci ze závěru první půle u vytržení, když Radek Nečas jako „mikrovlnka“ vysázel do ústecké obruče sedm bodů a vrátil domácí Beksu na nejtěsnější rozdíl. A co teprve když pak tento netypický distanční střelec trefil i vůbec první trojku týmu! Jenže když o něco později tentýž veterán minul nikým netísněný „šoupák“, který vzápětí nedopíchl do koše ani Kamil Švrdlík, nechápali titíž fandové, jak se to dá neproměnit.

„No, tam to měl být koš už od Radka a já pak myslel, že je málo času, tak jsem míč jen tak píchl a nespadlo to. Ale pokud jsme to nahradili dalšími těžšími střelami, dalo se to prominout,“ reagoval po zápase skoro omluvně Švrdlík.

Ani ho nenapadlo navrhnout, aby si to dotyční někdy přišli sami vyzkoušet. „Jo, ale předtím by si nejdřív museli odběhat ty tři čtvrtiny, ne že si jen přijdou hodit v poločase,“ směje se power forward v téměř dokonalé replice legendárního centra Kareema Abdula-Jabbara ze slavné parodie na filmy z prostředí leteckých katastrof „Připoutejte se, prosím“ („Řekni svýmu fotříkovi, ať si nejdřív zkusí lítat po hřišti 48 minut!“).
 

Po úsměvné filmové odbočce už je tu ale smrtelně vážné dění pátého zápasu čtvrtfinálové série, v němž byl Kamil Švrdlík díky své podkošové aktivitě jedním ze strůjců třetího vítězství (99-82) Pardubic.

Kamile, tentokrát to bylo na vás, když se kolega Spearman příliš nemohl dostat do zápasu?
Za úkol to měli všichni. Věděli jsme, že když Brandon dal v zápase předtím 35 bodů, tak se na něj soupeři zaměří. Byli proti němu agresivnější v pick-and-rollu, něco mu tam nespadlo a pak ho „zranil kameraman“ (usmál se), když po jednom zakončení špatně dopadl za košem. Samozřejmě jsme mysleli, že dá víc, než dal, ale tentokrát to nevadilo. Aspoň jsme byli míň čitelní, když se to rozložilo mezi víc hráčů. A soupeř to neměl v obraně tak jednoduché, že by zakončoval jen Brandon jako v závěru minulého utkání. A jestli si to schoval na další zápas, tak s tím nemáme problém.

Už do půle jste skórovali spoustu bodů z útočných doskoků a zakočení s faulem. Byla tahle obrovská aktivita směrem ke koši nepostradatelná?
Do půlky jsme neměli ani jednu trojku a přesto jsme dali 49 bodů, což bylo samozřejmě super. Na útočný doskok se snažíme chodit pořád, a když jsme nedávali, bylo k němu ještě víc příležitostí a dařilo se z něj zakončovat. Co bysme ty první zápasy dali za 50 bodů bez trojky už do poločasu…

Celkově to vypadalo, že jste se pod ústecký koš dostávali snadněji než v minulých zápasech.
Každý zápas to vyjde jinak, ale hlavní byla naše aktivita. Každý byl agresivní směrem ke koši, to bylo rozhodující. Když tři jenom stojí kolem a obrana se soustředí na ty zbývající dva, je to pro nás těžší. A taky jsme si dobře podávali balon, kdy tam byly seběhy nebo extra přihrávky.

Byla vážnost situace znát i v tom, když Jiří Welsch jako rozehrávač byl skoro pořád na útočném doskoku, a ač v sezoně měl v zápasech většinou jeden, sem tam dva anebo většinou ani jeden, zaznamenal tentokrát osobní maximum čtyři?
Když některé akce rozehrával třeba Brandon, byl v tu chvílí Jirka spíš křídlo, výškou na to má a soupeř na to pak není připravený. Pro nás to bylo jedině plus.
 

Není vůči němu „nefér“, že musí v osmatřiceti nahánět v obraně rychlonožku Robinsona?
Robinson dával v první půlce strašně těžké střely, ve druhé to chtěl tlačit dál, ale my si řekli, že pokud dá ze „step backu“ a ještě přes ruce vysokého obránce, nemůžeme na to nic říct. A pokud by to dával celý zápas, asi by v Ústí dlouho nevydržel (usmívá se). Jak jsme se dostali do vedení, snažil se to urvat, ale pak už ty těžké střely přestal dávat. A myslím, že Jirka ho bránil dobře, tak jako celou dobu.

O čem vypovídá to, že vaši první trojku dal až po 22 minutách netypický distanční střelec Radek Nečas?
To jsem ani nevěděl. Trojky by nám jistě pomohly, ale dát 99 bodů i s pouhými čtyřmi může prospět našemu sebevědomí, že jsme schopní skórovat i jinak. Po prvním zápase to vypadalo, že když nám soupeři zavřeli prostor pod košem a my vystřelili přes třicet trojek, které nám tolik nepadaly, tak že budeme v háji, ale teď jsme na to našli recept a ukázali, že to jde i bez střelby z dálky, byť i ta je někdy potřebná, obzvlášť venku.

Nakonec jste měli o 36 střel z pole a o 21 útočných doskoků víc. S nevelkou nadsázkou řečeno – je takto obrovský rozdíl v nástřelu a doskocích nutný?
Pokud nezlepšíme střelbu, tak to jinak nepůjde. Možná v minulém zápase v Ústí to padalo líp, ale prostě tam musíme chodit, protože zatím nemáme formu na 50procentní trojky, bychom mohli po vystřelení pohodlně odcouvat do obrany.

Musí to ale být hrozná šichta doskočit o tolik střel víc.
No to je! (směje se) A je taková celá série, protože musíme hrát tak na sílu.

Jaký bude šestý zápas v Ústí, kde už budete mít mečbol?
Bude to zase dřina. Ústí se bude chtít z tohoto zápasu poučit a i my se musíme podívat, co jsme udělali špatně. Jednou už jsme ale v Ústí vyhráli, snad jsme začali dávat i nějaké koše a mohlo by to být už lepší.