Vždycky jsem si myslel, že tohle přijde dřív

ZA KULISAMI U22 A LIONS S JIŘÍM ŠOULOU I když z týmového pohledu teď nežívá šťastné týdny, alespoň ve skrytu duše musí mít dílčí radost z osobního růstu. Tenhle guard bankéřů od Vajgaru byl za své dvě sezony na jihu Čech stále na tomtéž, jako by si svá čísla nakopíroval – těsně nad devíti body za 26 minut s užitečností 10. Na startu nového ročníku však z bloků vypálil jako raketa  - za jen o málo delší čas sází 14,5 bodu a v užitečnosti už vyšplhal nad kótu 16. A hlavně – zatím v obou statistikách o míle šéfuje nově sledované kategorii českých hráčů do 22 let, navíc mu patří pozice v TOP 20 i celkově. A to už je nemalý důvod k interview s Jiřím Šoulou, vicemistrem Evropy kadetů z roku 2011, který se spolu s dalšími členy onoho slavného týmu začíná v poslední době stále hlasitěji připomínat.

ZA KULISAMI U22 A LIONS S JIŘÍM ŠOULOU I když z týmového pohledu teď nežívá šťastné týdny, alespoň ve skrytu duše musí mít dílčí radost z osobního růstu. Tenhle guard bankéřů od Vajgaru byl za své dvě sezony na jihu Čech stále na tomtéž, jako by si svá čísla nakopíroval – těsně nad devíti body za 26 minut s užitečností 10. Na startu nového ročníku však z bloků vypálil jako raketa  - za jen o málo delší čas sází 14,5 bodu a v užitečnosti už vyšplhal nad kótu 16. A hlavně – zatím v obou statistikách o míle šéfuje nově sledované kategorii českých hráčů do 22 let, navíc mu patří pozice v TOP 20 i celkově. A to už je nemalý důvod k interview s Jiřím Šoulou, vicemistrem Evropy kadetů z roku 2011, který se spolu s dalšími členy onoho slavného týmu začíná v poslední době stále hlasitěji připomínat.

Jirko, kde se vaše pozice v čele 54členného pelotonu českých hráčů do 22 let zrodila?
To se těžko přesně říká. Asi je teď nějaké období, kdy se daří, a kdy statistiky ukazují tahle čísla. Pro mě je úplná novinka, že se tahle kategorie každé kolo sleduje a jsem za to rád, protože my mladí, což se dost týká ročníku ´95, který jsme měli hodně silný, se aspoň dostaneme víc do povědomí klubů.

Nedošlo i u vás v Jindřichově Hradci v létě k nějaké radikálnější změně, která vám k pozici v TOP 20 podle bodů i užitečnosti pomohla?
K ničemu takovému u nás nedošlo, náš koncept je stále stejný. Jediné, co se změnilo, bylo to, že jsme minulou sezonu skončili o něco dřív a já tak o měsíc dřív chodil do posilovny, abych zapracoval na silovosti při střelbě, což jsem probíral i s tátou. Až teď se to všechno zúročuje, když k tomu už mám i věk.



O zesílení kvůli stabilnější střelbě z dálky jste mluvil už před uplynulou sezonou. Až teď je to tedy na úrovni, kde jste ji chtěl mít?
Myslím, že jo. Uvidíme, jestli to bude pokračovat dál nahoru, v každém případě se o to budu snažit. Nejvíc mi v tomhle pomáhá táta, který mě zná, dřív mě trénoval a radí mi, co, jak a kdy bych měl dělat a zlepšit. Rozebíráme spolu různé věci a i v tomhle nastal docela posun, abych se na to soustředil i po psychické stránce, včetně té posilovny.

Zatím jste to při srovnání s loňskými čísly rozjel až možná na kandidaturu na Hráče s největším zlepšením. Zavazuje ten individuálně dobrý začátek hodně?
To si nemyslím, protože když se podívám do minulosti, tak podle mě to statisticky tak obrovský skok nahoru není. Poslední dvě sezony to bylo něco k deseti bodům, a pokud by to o dva tři body narostlo, nebylo by to nic velkého. Je to jen nějaký další krůček a třeba ještě v tom zlepšování nejsem na konci.

No, v bodech jste výš o 5,4 a v užitečnosti o 6,1. Pokud byste to udržel, zase tak malý krůček by to nebyl. Doufal byste někdy dřív, že by taková čísla ve 22 letech mohla přijít?
Zeptat se mě předtím, samozřejmě bych odpověděl, že ne. Jsem za to ale rád. A budu dělat všechno pro to, abych se na nich nezastavil, a ještě se to zlepšovalo, pokud to půjde. I kdyby to ale takhle zůstalo celou sezonu, mohl bych být rád.

Jak nahlížíte snadnost, nebo naopak obtížnost prosazování se k větším minutám v lize pro vás, hráče, z této nově sledované kategorie U22?
Záleží, v jakém klubu hráč je. Tohle byl jeden z důvodů mého odchodu z Pardubic, byť se tam s mladými kluky pracuje výborně a dává se jim šance. Já ji ale chtěl větší... Vše se odvíjí od prostoru, jaký mladí hráči dostanou od trenérů. Natrénovat může člověk cokoli, ale ty herní zkušenosti a zaběhnutí v lize může získat jen při větší porci minut v zápasech. V každém klubu je tohle různé a já jsem proto v Jindřichově Hradci. I v Pardubicích teď dávají větší šanci mladším a třeba v USK s nimi pracují hodně a dávají jim velký prostor.



Z 54 hráčů ročníku 1995 a mladších nastoupilo za prvních pět kol alespoň na chvíli už 46, ovšem jen 14 má při sítu nejméně tří odehraných utkání průměr nad deset minut. Z vlastní zkušenosti – mělo by jich být víc, nebo se to poslední dobou lepší?
Těžko říct, v minulých sezonách tyhle statistiky neexistovaly, ale z mého pohledu se to zlepšuje. Když to ovšem srovnám se zahraničím, kde už osmnáctiletí hrají třeba 15 minut v lize, nebo ve dvaceti letech už dvacet minut a v lepších soutěžích, tak si myslím, že je to pořád málo. A je to škoda, protože ty ročníky nebyly zase tak špatné a jen by nám to pomohlo i do budoucna, z hlediska reprezentace. Někde je potřeba se vyhrát, a když přijde spousta zahrančiních hráčů, když dám jako příklad Ostravu, kde to je hodně vidět, tak je škoda, že ti mladí, kteří potřebují zkušenosti získat, tu šanci nedostávají.

Standardní pohled z druhého břehu se ovšem často ptá, jestli ti mladíci, co by na ligu měli odpovídající kvalitu a talent, skutečně jsou k dispozici, s dodatkem, že kvalita se prosadí vždy. Jaký je váš pohled?
S tímhle se asi taky nedá nesouhlasit. Na jednu stranu se ta šance těm hráčům dát může, ale pokud nechtějí, nebo nejeví snahu a nedělají, co se po nich chce, protože v tomhle mladém věku si hráč tu šanci musí zasloužit, tak se nedá nic dělat a tolik hrát nebudou moct.

Vy patříte ke slavnému týmu vicemistrů Evropy kadetů z roku 2011 a jste příslušníkem nadprůměrného českého ročníku ´95. Ten se jako by právě teď dere víc na výsluní. Vy jste se vyšvihnul u Lions, kolega Kouřil okusil ACB a teď stále roste v Opavě, Martin Peterka patřil do základu reprezentace na nedávném EuroBasketu, Adam Pecháček už zkusil italskou, španělkou a polskou ligu, Radek Pumprla má teď jedny z nejdelších minut v NBL, další vicemistři Evropy Matěj Svoboda nebo Prokop Slanina jsou v NCAA. Dorůstáte tedy někam, kde byste měli být?    
Jasně, i já tohle cítím. Vždycky jsem si ale myslel, že tenhle průlom u nás přijde dřív, že dostaneme šanci už před nějakým rokem a že si někdo řekne – tihle kluci mají nějaký potenciál, pojďme s nimi pracovat co nejdřív, aby se mohli přiblížit té Evropě, kde se to tak s talentovanými dělá. Pořád to ale přišlo v těch nejlepších letech. A pokud se to minimálně udrží, bude to fajn.  



Posuneme-li se k Lions, ani vaše výborné individuální výkony nezvrátily dosud bezvítěznou bilanci týmu 0-4. Proč hlavně to zatím nejde?
Na to je jednoduchá odpověď – naše obrana je hodně špatná a tým, co dostává skoro 100 bodů na utkání, prostě nemůže vyhrávat. V ofenzivě máme celkem slušný průměr, takže největší zádrhel je určitě v obraně.

Ovšem ani 16,5 ztráty na utkání není zanedbatelně málo.
I to je hodně. Souvisí to s tím, že hrajeme trochu jinak, než se čekalo. Často střílíme moc rychle, úspěcháváme to a hodně riskujeme. Snažíme nahrávat i víc na riziko, když víme, že obrana nefunguje. Jediná hlavní věc je ale obrana, a to včetně doskoku.

Naposledy v Ústí jste zřejmě nějakou šancí cítili a z vyjádření kouče pak bylo patrné, že nebyl srozuměn s výkonem sudích.
V tomhle se snažím být nestranný. Souhlasil bych, že se nepískao, jak by se mělo, ale nestalo se nic takového, abychom kvůli tomu museli prohrát. Měli jsme to ve vlastních rukách, stahovali jsme manko asi na tři čtyři body. A že tam nějaké sporné momenty byly pro domácí, to se prostě stává. Byly i momenty, kdy něco pískli špatně, ale neovlivnilo to výsledek. Já sám bych si na rozhodčí stěžovat nechtěl.





Foto: Lions/Milan Havlík a archiv J. Šouly