Vzpomínky na bránění AK-47 jako trvající motivace

ZA KULISAMI DĚČÍNA S TOMÁŠEM POMIKÁLKEM Po čtyřech letech nastala na chladném severu nová doba. Doba bez Tomáše Vyorala. Děčínští Válečníci, kteří za prvních pět kol celkem třikrát padli, si zvykají na zpola nové dirigentské duo, nové rozdělení rolí a hledají toho, kdo si teď bude brát na starosti dramatické koncovky. I o tom byla řeč v interview s 28letým forwardem Tomášem Pomikálkem, který mnohé ze svého momentálního snažení věnuje tomu, aby mohl oživit některé vzpomínky z minulých let, a ještě jednou se postavit někomu tak slovutnému, jako byl Andrej Kirilenko, přezdívaný AK-47.

ZA KULISAMI DĚČÍNA S TOMÁŠEM POMIKÁLKEM Po čtyřech letech nastala na chladném severu nová doba. Doba bez Tomáše Vyorala. Děčínští Válečníci, kteří za prvních pět kol celkem třikrát padli, si zvykají na zpola nové dirigentské duo, nové rozdělení rolí a hledají toho, kdo si teď bude brát na starosti dramatické koncovky. I o tom byla řeč v interview s 28letým forwardem Tomášem Pomikálkem, který mnohé ze svého momentálního snažení věnuje tomu, aby mohl oživit některé vzpomínky z minulých let, a ještě jednou se postavit někomu tak slovutnému, jako byl Andrej Kirilenko, přezdívaný AK-47.

Tomáši, co se to v úvodu sezony děje, že se Děčínu vyhrává těžko a prohrává i s mladíky z USK?
Asi všichni jsme doufali v lepší start sezony. I když ale výhra v prvním zápase se Svitavami doma nebyla zrovna přesvědčivá, kdy jsme měli možnost vyhrát o patnáct, a místo toho jsme zápas dohrávali až do koncovky, tak pořád to bylo vítězství. Na USK to pak bylo trochu nešťastné, trápili jsme se a prostě to nedopadlo. Tahle prohra nás i mrzí ze všech nejvíc, protože s Nymburkem se i přes snahu o co nejlepší zápas s prohrou v uvozovkách trochu počítá, byť jsme i tam měli spoustu rezerv. A to se s námi nějak táhne. Naposledy v Opavě jsme po výborném prvním poločase udělali asi 18 ztrát v tom druhém. A to se nesmí stát, pokud chceme pomýšlet na výhru nad týmem, který ještě letos neprohrál.



A to nebýt vás, Pavla Houšky a Ondřeje Šišky, kteří jste dosud zařídili přes polovinu všech vašich bodů, nemusela být ani bilance 2-3. Stojí to na vás teď hodně?
Tak, po odchodu „Vya“ (Vyorala) jako tahouna a hlavního hráče týmu to muselo spadnout na někoho z rozehrávačů a teď to spadlo na „Šíšu“ (Šišku). Zatím se s tím vypořádává výborně a podle mě hraje dobře. Jen občas ještě potřebuje poznat, kdy trochu zpomalit, aby se nerozhodoval jako by s horkou hlavou. Třeba někdy najede mezi víc hráčů, z čehož plynou i zbytečné ztráty. Tady by ještě potřeboval víc klidu, protože pak je z těchto situací podrážděný, což na něm vidí i tým, a přenáší se to na něj. Za sebe ale musím říct, že letos podává dobré výkony. Teď samozřejmě potřebujeme, aby se k tomu nějak přidal i „Feši“ (druhý rozehrávač Feštr). V Opavě se mu třeba zápas nevydařil, ale je to o tom společně trénovat a zvykat si na sebe. Kluci z USK (Feštr s pivotem Gruntem) k nám přišli s tím, že měli přesně dané, co musí dělat, kam kdy a jak běžet, a teď mají ve hře jako by víc volnosti, kdy se klade důraz na individuální přístup, že ten hráč musí i něco vymyslet a ne jet jako stroj jen to, co by zrovna měl. Jde tedy o to kluky zapracovat. Je to v podstatě jako loni, kdy jsme začali stejně, taky jsme neměli dobré výsledky, ale zajíci se počítají až po honu.

Spousta lidí byla nejspíš zvědavá, jak se vypořádáte s odchodem Tomáše Vyorala. Bude jeho absence ještě nějakou dobu znát?
My si hlavně musím zvyknout na to, že odešel hráč, který na sebe z nějakých 80 procent bral koncovky vyrovnaných zápasů. Jistě se o to budu snažit i já, ale musíme najít někoho, kdo to bude dělat místo něj.

Váš průměrný výsledek je teď o 9 bodů negativní, na čemž se hodně podepsala vysoká domácí porážka s Nymburkem. Obrana je aktuálně na téměř 87 obdržených bodech. Je v ní větší problém než v útoku?
To rozhodně. Dostáváme strašně moc bodů. Děčínský tým byl vždycky založený hlavně na obraně. Třeba jsme neměli tak ohromný útočný potenciál jako některé jiné týmy, ale vždycky jsme věděli, že se můžeme odrazit od obrany, kterou si pomůžeme. A že když budeme dostávat kolem 60 bodů, tak 70 nebo 75 dáme a budeme schopní vyhrávat. Teď je to ale v obraně špatné, jsme pomalí, nevypomůžeme si tolik a chce to na všechno reagovat o něco rychleji.

V posledních dvou zápasech s Nymburkem a v Opavě jste měli dohromady 45 ztrát, což vám vyhnalo průměr až téměř na 16. Z čeho chyby plynuly nejvíc?
V Opavě to byly ty naivní, kdy jsme se nechávali zdvojit u lajny, nebo si necháme vytlouct míče z rukou, případně si naivně přihráváme, což se týká i posouvání míče po perimetru, a to padá i na mě. Situace, kdy bych měl naznačit a až potom přihrát, což jsou všechno jednoduché věci, z kterých ale plynou rychlé a zalamující protiútoky soupeřů.



Po čase jste získali posilu ze slovenské extraligy a zatím v průměru 10bodový Filip Halada se na křídle jeví jako solidní článek sestavy.
Fíla je typ klasického střelce. Není to nějaký silový hráč, ale ruku má, přemýšlí mu to, ví, kdy může vystřelit. A až se úplně přenastaví na náš tým a občas ještě místo střely najde extra přihrávku, bude to ještě lepší. Celkově ale myslím, že většinově očekávání plní.

Už jste naznačil, že se tak trochu upínáte ke zkušenosti z minulé sezony, která díky skvělému play-off skončila výborně. Takže naplno zapnete hlavně v průběhu nadstavby?
Tak bych to rozhodně nechtěl říct. Jen bych nedělal velké závěry a žádnou tragédii z prvních tří porážek. Prostě se to stalo a v dalším zápase už musíme zapnout.

Otevřme i jiný soudek. Zanedlouho je tu první část kvalifikace Světového poháru, nicméně vy a reprezentace už jste se nějaký čas neprotnuly, konkrétně od výjezdu do Japonska s béčkem v létě 2015. A soutěžně jste poslední starty zapsal v evropské kvalifikaci v roce 2014. Pátral jste po důvodech, proč už jste dva roky ve lvích výběrech chyběl?
Na tohle bych asi neměl odpovídat já. Jistě člověk přemýšlel, proč tam chyběl, ale po pravdě nevím. A hlavně mi nepřísluší to hodnotit. Od toho je spousta lidí, kteří rozhodují o tom, koho pozvat a koho ne, a určitě pro to mají své důvody. A pokud je na danou pozici víc hráčů, vyberou si podle svého uvážení. Já do toho nemám co mluvit.

Když se teď zaměříme na blížící se kvalifikaci, pro kterou už bylo na FIBA nahlášeno 24 jmen, jež zatím nejsou veřejně známá, jakou šanci si dáváte pro tato utkání?
(usměje se) Já nechci předbíhat, ale byl bych jistě mile překvapen a rád, kdyby ta pozvánka přišla, ať už na jakoukoli část kvalifikace. Vždycky jsem říkal, že pokud bych byl pozván, reprezentovat bych určitě chtěl, protože hrát za národní tým je pro mě vrchol. A pokud to nevyjde, bude to aspoň důvod se snažit dál.

Je to teď i motivační součástí vašeho ligového snažení?
To určitě je. Vždycky jsem hrát za nároďák chtěl, a kdyby to byl Svět, to už by bylo úplně… Ještě moct potkat evropské nebo dokonce světové hvězdy naživo a hrát proti nim… Pořád vzpomínám na to, když jsem ještě v Nymburce nastoupil proti Kirilenkovi z CSKA, a při zápase v Moskvě se s ním bránil. To jsou ty nejhezčí vzpomínky.