Welsch: Finále bude jiné. Benda: Doufám, že ne
S NYMBURSKÝMI VETERÁNY Jak to poznal na vlastní kůži, třetí zápasy sérií za nymburského vedení 2-0 si v NBL bývaly často podobné jako vejce vejci. Žádné jasné záležitosti, soupeř držící se v závěsu a nejedno vydřené vítězství. Pocit, že už je hotovo, prostě nebývalo snadné z myšlenek vytěsnit. Tak tomu podle Ladislava Sokolovského bylo třeba i v roce 2010, kdy Pardubice právě ve třetím duelu semifinále udeřily na nymburské palubovce a jako jediné ji v titulové éře Středočechů dokázaly v play-off dobýt. Na to, zda ex-kapitánův pohled sedí, poměrně jasně odpověděl po třetím semifinále s Beksou a postupu do 14. nymburského finále v řadě veterán řady zmíněných bitev Petr Benda.
S NYMBURSKÝMI VETERÁNY Jak to poznal na vlastní kůži, třetí zápasy sérií za nymburského vedení 2-0 si v NBL bývaly často podobné jako vejce vejci. Žádné jasné záležitosti, soupeř držící se v závěsu a nejedno vydřené vítězství. Pocit, že už je hotovo, prostě nebývalo snadné z myšlenek vytěsnit. Tak tomu podle Ladislava Sokolovského bylo třeba i v roce 2010, kdy Pardubice právě ve třetím duelu semifinále udeřily na nymburské palubovce a jako jediné ji v titulové éře Středočechů dokázaly v play-off dobýt. Na to, zda ex-kapitánův pohled sedí, poměrně jasně odpověděl po třetím semifinále s Beksou a postupu do 14. nymburského finále v řadě veterán řady zmíněných bitev Petr Benda.
„Odehráli jsme nejhorší utkání v sérii. I když byl konečný rozdíl 21 bodů, tak 34 minut jsme v útoku i obraně hráli špatně. V obraně jsme nebyli schopní soupeře zastavit, špatně jsme přebírali clony a hodně jsme inkasovali z útočných doskoků, kterých Pardubice měly 18. A s tím můžeme být rádi, že jsme vyhráli,“ pravil power forward po zápase. Seděl při tom na svém místě v šatně a vypadal při těch slovech dost vážně.
„Pardubice na nás vyvíjely v obraně tlak a my nebyli schopní se uvolnit, ať už clonou pro hráče s míčem nebo i bez míče. Protrápili jsme se tím do posledních pěti minut, kdy už to začalo vypadat líp, a trochu jsme tam běhali i do protiútoků. I když jsme v zápase byli několikrát o 8 až 10 bodů vpředu, soupeř pokaždé snížil a my museli hrát až do konce.“
Za semifinále se již ale zavřela voda a nyní je před obhájci už jen ligové finále. A v ideálním případě poslední tři utkání sezony. V čem bude „děčínské repete“ letos jiné? Tedy kromě toho, že se soupeři zpola změnila sestava, a pokud by stále chyběl kapitán Hoška, zopakovali by si titulovou sérii v děčínském dresu aktivně „pouze“ Vyoral, Landa, Jelínek, Bažant, Stria a Kroutil.
Mimochodem, v týmu mistra u toho budou podruhé jen Benda, Hruban, Pavel Houška, Welsch a Kříž. Unikátní roli „žolíka“, který během této sezony přešel z jednoho tábora do druhého, pak ztělesní forward Válečníků Pomikálek.
„Doufám, že to letos jiné nebude,“ pravil Petr Benda, který i letos zopakoval svůj názor, že se Děčín přesunem na zimní stadion pro Utkání 2 (pátek 20. května) opět připraví o výhodu domácího prostředí.
„I když tam přijde spousta lidí, děčínský tým tam není zvyklý hrát. Každý to zažil, že ve venkovním prostředí nebo v hale, kde nenastupuje běžně, se hraje hůř. Nemáte tam tolik nastříleno, nemáte orientaci v tom prostoru, takže se uvidí, jestli jim to pomůže.“
Poněkud jiný náhled na stejné téma má kapitán mistrů Jiří Welsch. „Podle mě to jiné bude. Loni to pro Děčín byla první zkušenost s postupem do finále, hráči byli ve velké euforii, první zápas byl celkem vyrovnaný (69-64) a až druhý a třetí vyzněly jasně pro nás. Soupeř si trochu vybral i tu nováčkovskou daň a já letos očekávám náročnější sérii. Hráči Děčína na ni budou vnitřně připraveni už trochu jinak.“
Zopakování spektáklu na děčínském zimním stadionu s kapacitou pět tisíc lidí považuje reprezentant za dobrou věc. „Loni ta návštěva byla skvělá, oni sami o tom mluví jako o snu. My už zkušenosti s hraním před větším množstvím lidí a ve větších halách máme, nicméně atmosféra v Děčíně byla úžasná.“
Podle Petra Bendy si Válečníci zaslouží kredit, že i přes zdravotní problémy z poslední doby postoupili i podruhé v řadě do finále. A pak z rukávu vysype i jejich charakteristické rysy.
„Děčín hodně hraje z trojkového oblouku, odkud se snaží najíždět, nebo střílet. Hodně při tom spoléhá na hru rozehrávače Vyorala. Ten jim v utkání s námi v základní části chyběl a oni nebyli schopní ho moc nahradit. Myslím, že ta tíha odpovědnosti na něj v letošní sezoně spadla možná ještě víc. Navíc pokud bude i dál chybět Jakub Houška, bude to pro ně pod košem velká ztráta.“
Na třetím semifinále Nymburka s Pardubicemi se objevil v hledišti na osobní observaci i kouč Severočechů Pavel Budínský. Co mu utkání mohlo ukázat?
„Bohužel přijel na to (z naší strany) nejhorší utkání, takže mohl vidět, že se s námi dá hrát - tedy pokud soupeř hraje hodně agresivně,“ usmál se Petr Benda.
„Já jen doufám, že to byla jen naše momentální nesoustředěnost. Možná jsme si mysleli, že nám finále za stavu 2-0 už samo spadne do klína. Tou úvodní nekoncentrací jsme si to všechno zavinili sami. Pokud k tomu ale ve finále přistoupíme jako v prvních dvou zápasech semifinále, a dáme tomu energii jako v utkáních VTB ligy, tak budeme chtít sérii skončit v nejkratším možném termínu.“
Zcela pragmaticky přistoupil ke stejnému tématu kapitán Welsch. „Už není nic, co by se ještě dalo zjistit, ale sledování zápasu naživo v hale je asi pocitově jiné než na videu. Přesto si nemyslím, že by trenér vystudoval něco nového a ani nemám pocit, že by na nás Děčín mohl vytáhnout nějaké překvapení. A stejně tak my na něj.“
Za týden si to všichni budou moct poprvé zkontrolovat. Ve středu 18. května hostí nymburské Sportovní centrum finálový duel číslo 1.
Foto: ČEZ Basketball Nymburk/T.Laš
