X-faktor z Hané o spuštění laviny i litování Beksy

S PETREM BOHAČÍKEM Je to už dlouhé čtyři roky, co si naposledy zahrál play-off. Tehdy ještě hájil barvy Pardubic a ve čtvrtfinále s Opavou to pro něj nedopadlo dobře. Pak tři sezony jako opora NH Ostrava mohl vyřazovací boje sledovat leda jako divák. A letos tomu nemělo být jinak. Jenže zničehonic přilétlo laso z Hané. A najednou se ocitl v ohni čtvrtfinálové série tentokrát už proti Bekse, po pár dnech u týmu Olomoucka, kdy se navíc stal jednou z hvězd všech čtyř bitev. Odešel z nich s úctyhodnými průměry 13,5 bodu, 6 doskoků a 4,5 získaného faulu za 25 minut s úžasnou 85procentní úspěšností dvojek. Až to vyřazeného soupeře Radka Nečase přimělo k následujícímu vyhlášení: „Odehrál jednu z nejlepších sérií play-off, co jsem v basketu.“ Souhlasila by nová opora medailového aspiranta?

S PETREM BOHAČÍKEM Je to už dlouhé čtyři roky, co si naposledy zahrál play-off. Tehdy ještě hájil barvy Pardubic a ve čtvrtfinále s Opavou to pro něj nedopadlo dobře. Pak tři sezony jako opora NH Ostrava mohl vyřazovací boje sledovat leda jako divák. A letos tomu nemělo být jinak. Jenže zničehonic přilétlo laso z Hané. A najednou se ocitl v ohni čtvrtfinálové série tentokrát už proti Bekse, po pár dnech u týmu Olomoucka, kdy se navíc stal jednou z hvězd všech čtyř bitev. Odešel z nich s úctyhodnými průměry 13,5 bodu, 6 doskoků a 4,5 získaného faulu za 25 minut s úžasnou 85procentní úspěšností dvojek. Až to vyřazeného soupeře Radka Nečase přimělo k následujícímu vyhlášení: „Odehrál jednu z nejlepších sérií play-off, co jsem v basketu.“ Souhlasila by nová opora medailového aspiranta?

„Zaprvé mě to od Radka určitě těší. Já ale poslední roky play-off ani nehrál a třeba moje dosud poslední série ještě za Pardubice určitě nebyla individuálně, ani týmově vydařená. Takže se dá říct, že souhlasím,“ netajil radost nad nenadálými dary 33letý power forward Petr Bohačík.

Petře, v podstatě pár dní po nástupu do nového týmu - jak se vám podařilo být jedním z nej střelců týmu, hrát 25 minut na utkání a vůbec celkově excelovat?
Přihodit se mohlo docela jednoduše (potutelný úsměv). Potenciál týmu Olomoucka je letos obrovský, útočný talent taktéž a na hřišti si všichni vyhovíme. A o tom to, myslím, je. V podstatě to byl i největší rozdíl mezi námi a Pardubicemi. I naši cizinci si s ostatními na hřišti výborně vyhoví, neberou si zbytečně těžké střely, ale snažíme se najít v každém útoku nějaký „mismactch“ (jakoukoli výhodu, kterou má v danou chvíli některý hráč pro hru 1 na 1), nebo volnějšího spoluhráče. Tohle v týmu finguje výborně a já z toho těžil nejvíc.



Zní to, jako by se s takovými spoluhráči hrálo skoro samo…
Dá se to tak říct. Platí prostě, co jsem řekl. I ti, co dávají spoustu bodů, dokážou dát extra pas, nebo se snaží hrát na využití „mismatchů“ a nesnaží se skórovat za každou cenu. A já z toho hodně těžil, protože jsou tu individuálně výborní hráči, střelci i najížděči, obrana se na ně musí nějak soustředit a pak tam zbývají okýnka i pro mě.

Měl jste právě proti Pardubicím osobně zvýšenou motivaci? Tuším, že po sezoně 2014/15 jste odcházel do Ostravy v situaci, kdy už o vaše další služby nebyl zájem.
Určitě jsem to bral trochu speciálně. Už proto, že dost kluků i členů vedení klubu tam znám. Nechtěl jsem nic oplácet, ale po sportovní stránce to speciální bylo. Já byl nakonec ten šťastnější, ale protože tam mám i dobré kamarády, bylo mi jich i líto a z jejich smutku jsem radost neměl. Bohužel ale někdo musel vyhrát a někdo prohrát.

Strhne váš letošní vydařený „last minute“ přestup z Nové huti do Olomoucka napřesrok lavinu a budou se kandidáti na play-off a především na medaile posilovat ještě víc?
No, možná se nad tím víc týmů zamyslí, otázka je, jací hráči budou v té době volní. To bude větší problém, než to, jestli by se někdo chtěl posílit.

Vítězství 4-0 ve čtvrtfinálové sérii nad silnými Pardubicemi by šlo označit za velké překvapení. Co o něm rozhodlo?
Překvapení to je. Vidět to takhle napsané, řekl bych, že je to možná pro Pardubice až kruté, když to vezmu třeba z pohledu soubojů s jejich pivoty, které nás fakt bolely. Pardubice byly nepříjemný soupeř a ten kredit je třeba jim dát. Ruku v ruce s tím ale musím dodat, že jsme si na ně zároveň věřili. Cítili jsme, že jsme byli lepší, ale rozhodně nám to nedaly zadarmo a museli jsme si to vydřít.
 

Z vašich slov je cítit, že tu zodpovědnost za postup posouváte spíš na perimetr. Je to tak?
Výhodou našeho týmu bylo, že v různých zápasech byl nejlepší střelec někdo jiný, body se rozložily a jako tým jsme byli schopní dát 90 a víc bodů každé utkání, což je obrovská výhoda. A je fakt, že na tom perimetru byla tvořivost, jsou tam hráči schopní hrát 1 na 1 a vytvářet pozice pro ostatní. Tam jsme byli určitě lepší než Pardubice.

15, 16, 16 a 7 bodů, navíc průměr 25 minut. Je to víc, než byste od sebe býval před čtvrtfinále čekal? Nebo dokonce mnohem víc?
Upřímně, já nemyslel na nějaké body a hned na prvním setkání mi trenér řekl, že chce hlavně bojovnost a doskoky. O bodech jsme se moc nebavili, i když ve druhé větě hned dodal, že jakmile bude možnost skórovat, mám být aktivní. Já ale nepřišel s tím, abych dával body, ale abych odváděl černou práci. To jsem bral, protože na tom mám svou hru v dosavadní kariéře postavenou a až pak z toho možná vyplynou nějaké pozice po doskoku nebo příhrách spoluhráčů. To už je ale spíš nadstavba.

Pardubice šly do série jako lépe doskakující tým po dlouhodobé části. První tři utkání série jste ale na doskoku vyhráli vy a poslední bylo vyrovnané. Zlomil jste to pro Hanáky jako nejlepší doskakovač ligy právě vy?
(usměje se) Tak já jsem těch doskoků neměl zase tolik, bylo to kolem šesti na zápas, ale doskok není jen o tom. Důležité je i odstavení svého hráče, což se mi celkem dařilo a troufám si říct, že nějakou zásluhu na tom celkovém poměru mám, ale jinak na doskoku musí pracovat celý tým. Když já svého hráče odstavím, ale naběhne soupeř z perimetru, když se na to vykašlou naši malí hráči, a získá míč, vyjde to vniveč. Musí se tak na to soustředit celý tým. A právě na tomhle lpěl trenér a pořád nám to připomínal, že doskok bude jedním z klíčů úspěchu a museli si na to dávat pozor i hráči na perimetru.



Zvláštní bylo, jak někdy až velmi jednoduše jste se po cloně, nebo obyčejné hře 1 na 1 dostávali k napíchnutí obrany a shozům na pivoty pod košem. Bylo to dané způsobem krytí soupeře, nebo Pelko s Dunansem byli prostě tak dobří?
Asi oboje. Pardubice nám určitě tuhle možnost poskytovaly a zároveň Pelko s Dunansem jsou výborní. Jsou to tvořiví borci, kteří umějí hrát aktivně na koš. Pokud nepřijde výpomoc, skórují sami, a pokud přijde, dokážou to výborně vyhodnotit buď krátkou přihrávkou na pivota, nebo ven na perimetr, kde čeká skvělý střelec Lukáš Palyza, případně Franta Váňa. V tomhle je náš útok dobře vyvážený a Pardubice si musely vždy vybrat, co budou riskovat – jestli nechat tvořit Pelka, nebo na něj pomoct, kdy pak ale vznikla mezírka pro mě. A pokud se ke mně zatáhl někdo ze „slabé strany“, zůstal tam zase Lukáš volný na trojce. Bylo velmi těžké to řešit a vybrat to, co zavřou, a naopak co nechají pootevřené.

Pořád se mluví o tom, jak je Olomoucko ofenzivní tým. Dokázali jste ale touhle sérií, že umíte i bránit?
Doufejme, že už se to formuje. Určitě jsme něco ubránit museli, když jsme porazili Pardubice čtyřikrát v řadě. V některých úsecích jsme v obraně hořeli, ale zase klobouk dolů za to, že jsme to v Pardubicích z minus 16 dokázali za deset minut otočit a ještě do poločasu o osm vést. Víme, že nějaké problémy máme, ale snažíme se na tom pracovat. A i ve čtvrtfinále nám obrana v určitých pasážích fungovala slušně.

Váš postup vás přiblížil k sérii proti mladšímu bratrovi Jaromírovi z týmu Nymburka, která může nastat už v semifinále, nebo také až ve finále. Jak byste se na tento souboj těšil?
Určitě ano. A doufám, že k tomu dojde. Jistě záleží, v jaké fází – já bych si to radši přál až ve finále, což by nemělo chybu! O tom je ale ještě hodně předčasné mluvit.



Aby to mohlo být až ve finále a nikoli už v semifinále, musíte teď držet palce Opavě, aby ve své sérii uspěla…
Ano, to bychom potřebovali. Myslím ale, že není nereálné, aby to Opava proti Děčínu zvládla, i když to ještě bude mít hodně těžké. Určitě jí ale fandím.

Ať by ale k duelu s bratrem došlo kdykoli, musel byste na něj hrát trochu ohleduplně, když má teď před tou životní akcí…
Bude to v rámci fair play, ale určitě do toho půjdu naplno. Stejně jako teď s Pardubicemi. Před zápasem a po něm můžeme být bratři a kamarádi, ale během něho jsme soupeři a tak to musí vypadat.

Když tedy bude třeba nesportovního faulu, přijde i takový?
Přijde… (směje se)