Za Honzou i na konec světa, odmítnuté top ligy a zlatý cíl

Poté, co se jeho SLUNETA začala pohybovat ve vrchním patře tabulky, a on vládl pořadí střelců i nejužitečnějších hráčů, přestávalo být o jeho triumfu téměř pochyb. Ústecký lídr Ty Nichols si za trofejí pro MVP Kooperativa NBL šel naprosto neochvějně, což nakonec potvrdilo i historické třetí místo Pand po dlouhodobé části.

Bleskurychlý Američan ovšem od této sezony žádá mnohem víc. To, zda se mu to podaří naplnit, už ale obestírá lecjaká nejistota. Stejně jako to, kde skončí v létě, když už během letošního ročníku NBL jej chtěli ve francouzské i německe lize. Určité indikace by tu ale přesto mohly být, neboť mu naprosto učaroval jeho součaný kouč. Víc už ale 27letý guard s číslem 0 poví sám v následujícím trofejovém interview.

Tyi, šla letošní sezona pro váš tým nakonec hladčeji, než byste býval čekal, nebo po tom drhnoucím začátku máte jiný názor?
Když jsem přišel na první trénink a znal už poměry v lize, čekal bych, že sezonu začneme líp, než jsme začali, ale Ústí to tak mívá, takže jsem se tím extra netrápil. V úvodu ligy jsme taky udělali změny v týmu, které mi daly víru, že chce mířit vysoko. V dlouhodobé části jsme ztratili pár zápasů, co bysme neměli, celkově jsme ale bojovali o druhé místo, a nebýt těch ztrát, asi bysme ho měli. Celkově to šlo zatím i hladčeji, než bych čekal na začátku, a je to jedna z mých nejoblíbenějších sezon.

MVP ligy jste se stal suverénně před bývalým kolegou Waltonem z Děčína. Koho byste zvolil vy?
Vybral bych sám sebe (směje se)...

Tohle jsem trochu čekal, ale zkuste se teď vyřadit.
Dobře. Nejspíš bych dal,.... dejte mi chvilku,.... mého bývalého spoluhráče AJ Waltona, nebo dalšího hráče Děčína Matěje Svobodu. Jednomu z nich bych to dal. Matěj měl skvělý rok, zlepšil se a byl top skórerem týmu, k tomu i dobře doskakoval a bránil. A bez AJe by Děčín pravděpodobně hrál ve skupině A2. Je vždycky klíčovým hráčem a motorem týmu. A ještě bych do mixu přidal svého spoluhráče Lamba Autreyho.

Už jste zmínil, že jste přišli o druhé místo, a to až v předposledním zápase s Opavou. Jak mrzuté to je?
Není to tak hrozná věc. Chtěli jsme sice první dvě kola play-off začínat doma, kde se cítíme hodně silní, ale taky se nejde dívat moc dopředu, protože je to tak vyrovnané, že bysme mohli prohrát už ve čtvrtfinále a na druhém místě by nezáleželo. I bez ohledu na ten výsledek z Opavy bysme museli vyrážet ven a my hlavně musíme jít jednu sérii po druhé. Teď má druhé místo Opava, já jí k němu gratuluju a doufejme, že si to s ní rozdáme v semifinále.

Ve čtvrtfinále vás čekají Pardubice, jak těžký to bude protivník?
Bude to zajímavá série. Ústí je dostalo do sedmi zápasů loni, my je měli s Děčínem v semifinále, taky na sedm utkání, což vám říká, jak by to mohlo vypadat i letos. Kdyby to bylo na mně, řeknu, že to skončíme ve čtyřech zápasech, ale nikdy nevíte. Pardubice jsou dobrý tým, mají solidního kouče a stát se může cokoli.

Pardubice by ještě mohly postrádat rozehrávače Vyorala, byť už se po zranění dává dohromady. Pokud by chyběl, bylo by to pro vás osobně o něco klidnější?
Jde o to, že nesmíte nikoho podcenit jen proto, že jim chybí nejlepší hráč. Je to rozehrávač, prodloužená ruka trenéra na hřišti, ale oni už ukázali, že i bez něj zvládnou leckoho porazit, a porazit i nás, i když byli bez čtyř hráčů. Rozhodně je tak nesmíme podcenit a musíme hrát, jako by měli všechny hráče zdravé.

Byla to spíš narážka na vaši rozepři během loňského semifinále.
Jasně, chápu. Já už jsem řekl, že osobně nemůžu o Tomášovi říct nic špatného. Už jsme se od té doby potkali několikrát, dokonce jsme spolu na hřišti mluvili. Skoro bych řekl, že jsme si teď blíž. U mě to pořád zůstává stejné. Každý zápas beru jako boj, bez ohledu na to, kdo nastoupí.

Co když ale znovu přijde podobná situace jako na konci nedávného zápasu s Opavou, kdy jste horko těžko rozdýchávali některé verdikty sudích? Nemohly by vám pak zvýšené emoce uškodit?
Jistě tohle vás poškodí, když se něco někde nepískne, vy se pak nevrátíte včas do obrany a soupeř skóruje. Takže na tým to vliv má, a proto je třeba takové situace ustát. Většina z nás už ligu hraje dva tři roky, tak musíme použít svou vyspělost a navzájem se uklidňovat tím, že všechno se v play-off pískat nebude a vyrovnat se s tím.



Pokud by došlo na potenciální semifinále Opava - Ústí, mohla by třetí pozice být větší nevýhodou při vědomí domácího žlutého pekla soupeře?
Mohla by to být nevýhoda, ale my si v tom posledním zápase dokázali, že pokud budeme hrát správně, tak tam můžeme vyhrát. A nám stačí tam vyhrát jednou. Osobně jsem to druhé místo chtěl urvat, protože za mého působení v lize jsem tam nikdy nevyhrál, mám to tam asi 0-8. Je to zkušený tým, který má opravdu velmi dobrého kouče, ale pokud dodržíme náš plán celých 40 minut, nevidím rozdíl mezi tím skončit druhý a třetí.

Bude vám koncovka toho posledního zápasu sloužit i jako motivace?
To určitě bude. Víme, co se stalo. Už se nechci vracet k tomu, co se zapískalo, protože podle sudích jejich rozhodnutí byla správná, ale pokud budeme dělat, co máme, nebude problém tam uspět.

Před sezonou jste šel do Ústí i proto, abyste měl důležitější roli a hru víc ve svých rukou. Vyplnilo se to?
To určitě ano. Vše, co jsem čekal. Vždycky jsem pod Honzou (koučem Šotnarem) chtěl hrát, cítil jsem, že je velmi dobrým trenérem a má na to prosadit se i mimo Česko. Jsme teď nabití, máme pět Američanů, získali jsme zpátky Krise Martina a já toho nemusím dělat tolik jako na začátku sezony, když máme tolik zbraní. Kouč mi ale stále důvěřuje v koncovkách, kde mě nechává hrát s míčem. A já tyhle situace pod tlakem miluju a plním to.

Taky jste předpokládal, že si zastřílíte víc trojek, ale aktuálně jste zhruba na loňských číslech. Dal vám kouč na trojky přece jen určitý limit?
Záleží na zápase. Když mám výhodu proti svému obránci, chci radši najíždět, navazovat kontakt a získávat co nejvíc košů s faulem, což se mi letos dařilo. Jinak když mi v zápase nejde od začátku střelba, tak nestřílím, ale nemá to co dělat s tím, že bych střílet nesměl. Jako tým jsme hodně ofenzivní, systém nám dává spoustu střel za tři. A když nejsme otevření, tak najíždíme.

Také jste už střílel 327 šestek, což je druhý nejvyšší počet po Martinu Svobodovi z Písku (330), ovšem zároveň jste skoro stovku bodů na čáře nechal. V čem je u takového skórera problém?
(dlouze si oddechne) Přál bych si tak vědět, v čem je problém. Taky cítím, že každá obruč v každé hale je trochu jiná, takže tomu vždycky trochu ten hod přizpůsobím, což se mi často nevyplácí. Měním třeba moment odhodu, postavení na čáře, což není dobře. Měl bych všude střílet stejně. A prostě musím střílet líp, protože jsem tam nechal spoustu bodů.

Kde se pro vás obroučky nejvíc liší?
Třeba v Děčíně a Pardubicích jsou hodně tvrdé, nehnou se, takže stačí jen lehce trefit obruč, a míč jde pryč. Kdežto u nás v Ústí máme hodně měkké koše, balon tak po obruči hodně skáče a pořád má šanci spadnout dovnitř. Taky je rozdíl, co je za košem. V některých halách není nic, jinde - jako v Nymburce - jsou fanoušci, což může narušit vaše soustředění a to, jak střílíte.

Která část sezony pro vás byla nejtěžší? Kostrbatý začátek, nebo situace, kdy jste přišli o FINAL 8 Česko-slovenského poháru, nebo FINAL 4 Alpe Adria Cupu?
Pro mě to bylo FINAL 8, protože jsem chtěl obhajovat trofej. Ale po tom všem bych řekl, že jsem tolik nelitoval, protože hrát tři zápasy ve třech dnech, myslím, není správné a já bych to nechtěl podstoupit. Chápu ale, proč tenhle formát vznikl.

Za poslední dva roky jste vystřídal dva velmi odlišné kouče. Jak tu rozdílnost mezi Tomášem Greplem a Janem Šotnarem vidíte vy sám?
To hlavní je hlasitost a křik. Já tedy musím kouče Grepla pochválit, je to dobrý kouč a dotáhl nás až do finále a k šanci na titul. Je to typ trenéra, který neskrývá emoce, na hráče hodně křičí a snaží se z nich dostat to lepší tímhle způsobem. Na druhé straně Honza na vás mluví a jen velmi zřídka ho vidíte, že by na lavičce začal šílet nebo řvát. Ani v šatně se tohle moc nestává, takže když na to zničehonic dojde, víte, že už opravdu neděláte něco dobře. A pokud mám říct osobně, chtěl bych hrát pro Honzu po zbytek kariéry, pokud by to šlo.

Kouč Šotnar týdně odsleduje hodiny přenosů z Euroligy a netají tenhle inspirační zdroj. Kolik akcí tak máte od Barcelony, Realu, Panathinaikosu nebo Olympiacosu?
Sto procent našich akcí je z Euroligy (smích). Všechny! Tým, který Honza opravdu sleduje, je Olympiacos, který má stejný útočný systém jako my, se čtyřmi hráči venku a jedním pod košem, nebo dokonce se všemi pěti venku. Trenér je hodně ofenzivně orientovaný. Někdy přijde na trénink s videem z Euroligy a jindy, když já koukám na video z našeho zápasu, on tam má zase Euroligu. Má to tedy ohromný vliv na to, jak vede náš tým.

Když unikla informace, že Ústí po sezoně opustí, jak jste na to reagoval?
Nejdřív jsem nechápal, proč to šlo ven uprostřed sezony, hlavně když jsme měli před hodně důležitým zápasem. Honza nám řekl, že to mělo zůstat v tajnosti až do konce ligy. My samozřejm chápali, že po téhle sezoně bude mít dost nabídek, protože je to skvělý trenér. Z té situace bude těžit on i jeho rodina a vy za něj musíte být rádi. Nakonec i proto trénuje, aby se co nejlíp postaral o svou rodinu. Přeju mu jen to nejlepší i pro příští sezonu.

Při loňském play-off jste se s Děčínem stal součástí akčního filmového dokumentu a asi jste viděl i ten ještě akčnější z první poloviny té letošní. Jaký to pak byl pocit sledovat vše na obrazovce, z odstupu?
Viděl jsem to a byla to nádhera. Ladis Zeman to s kamerou vážně umí a zaslouží velkou pochvalu. Bylo parádní vidět, jak daleko jsme došli, od prvního zápasu do posledního, všechny ty emoce a události, co se staly v té pro klub historické sezoně, a být součástí toho všeho. V některých momentech jsem byl až naměkko, člověk měl trochu pocit, že jde o tým NBA, když nás kamera sledovala v šatně, na výjezdech, při jídle i jinde.  

Je pro vás medaile z této ligové sezony po jejím průběhu, řekněme, minimem?
Není to minimum. Je to nás cíl. Musíme ji získat. A nemluvím o bronzu, nemluvím ani o stříbru, letos chceme zlato. Máme na to talent, tým, chemii, kouče a všechno je k tomu připravené. I stříbro by bylo super, ale z loňska už jedno mám a další už nechci. Chci zlato.

Hrajete svou poslední sezonu v NBL?
Teď se na to težce odpovídá. Loni to bylo stejné. Měl jsem i nějaké jiné nabídky z NBL, ale cítil jsem, že bude správné rozhodnutí jít hrát pro Honzu. Letos jsem už uprostřed sezony obdržel nabídky na vykoupení ze smlouvy z větších klubů, bylo to z francouzské ProA a německé BBL, ale chtěl jsem zůstat s tímhle trenérem a dařilo se nám, tak jsem setrval. Nechci tedy říkat, že určitě odejdu, ale už mám nějaké lepší nabídky. Na druhé straně jak jsem řekl, kamkoli kouč Honza půjde, já bych rád šel s ním. Uvidíme po sezoně.

Trofej pro MVP vám nejspíš taky pomůže.
To by měla, ale nechci to řešit, než do Ústí zamíří zlato.