Za kariéru jsem o tom od trenérů neslyšel

S JAROMÍREM BOHAČÍKEM V sobotu se podílel na ohromné 211bodové přestřelce na palubovce Olomoucka 15 body. Jako druhý skórer nymburských vítězů. A to je téměř tatáž pozice, jaká mu nyní u mistra patří. Za Rayem a Berišou je třetím střelcem týmu s 11,3 bodu za 20 minut. A také třetím nejužitečnějším hráčem. Je to nad očekávání? Není si jistý. O to víc by jej ale zajímalo, zda basketbaloví koučové sledují jednu ne tak „profláklou“ statistiku, v níž se právě on skví mezi nejlepšími z týmu při působení v Lize mistrů. O tom, o zážitku z Arisu, střelách na stříbrném podnose i o proměnách v čase a vzestupu celku z Hané bude nyní vyprávět reprezentační forward Jaromír Bohačík. 

S JAROMÍREM BOHAČÍKEM V sobotu se podílel na ohromné 211bodové přestřelce na palubovce Olomoucka 15 body. Jako druhý skórer nymburských vítězů. A to je téměř tatáž pozice, jaká mu nyní u mistra patří. Za Rayem a Berišou je třetím střelcem týmu s 11,3 bodu za 20 minut. A také třetím nejužitečnějším hráčem. Je to nad očekávání? Není si jistý. O to víc by jej ale zajímalo, zda basketbaloví koučové sledují jednu ne tak „profláklou“ statistiku, v níž se právě on skví mezi nejlepšími z týmu při působení v Lize mistrů. O tom, o zážitku z Arisu, střelách na stříbrném podnose i o proměnách v čase a vzestupu celku z Hané bude nyní vyprávět reprezentační forward Jaromír Bohačík.        

Jaromíre, stihl jste si ten ofenzivní festival první půle užít v sobotu i vy jako hráč? A být divákem mezi 720 ostatními spolusedícími v hledišti, bavil byste se?
To asi ano, padlo hodně bodů, a to i v celém utkání. Takže diváci si to zřejmě užili. O to méně naopak trenéři, pokud jde o hráčské plnění povinností v obraně. My jako hráči ale to, jestli se zrovna odehrává přestřelka, extra nevnímáme. Sice máte pocit, že v obraně to není ono, ale přehnaně se nad tím nepřemýšlí.

Olomoucko budilo dojem, že se vám pokouší vyrovnat i v přechodové fázi do útoku, jež je teď vaší největší zbraní.
Taky jsem měl z Olomoucka pocit, že dopředu hraje opravdu rychle a v jednu dobu to bylo vyloženě nahoru dolů, protože my jsme se pořád drželi našeho stylu, a domácí nám to vraceli na druhé straně. Proto padalo tolik bodů. Trenér nás i upozorňoval, že Olomoucko je velmi nevyzpytatelný tým, s plodnou ofenzivou. Jeho rychlý protiútok určitě má své kvality a dopředu jeho hráči běhají super. Otázka pak je, jestli oni běhají tak rychle, nebo my si na to nedávali dostatečný pozor.



Vašemu týmu se už do půle povedlo opakovaně skórovat dokonce ihned po koši soupeře. O moc rychleji už zakončovat asi nejde, ne?
(smích) To asi ne. Trenér nás k tomu ale nabádá, abychom hráli rychle i po obdrženém koši, protože dost často se stává, že soupeř ještě trošku „oslavuje“ svou předchozí trefu a my dáme koš i tímhle způsobem.

Může Olomoucko promluvit už letos do pořadí třeba i v nejlepší čtyřce v rámci play-off?
Těžho hodnotit, ale v poslední době mají jeho výkony vzestupnou tendenci, tým vyhrál dva těžké zápasy s Děčínem a v Ústí, kde se letos nevyhrává právě jednoduše. Především po vánoční pauze přišli hráči Olomoucka opravdu nabuzení a stát se tak může cokoli.

Může se už v příští sezoně obnovit někdejší prostějovsko-nymburská rivalita?
(směje se) I tady těžko soudit. Bude záležet, co se stane v létě, jak se to všechno promění. Moc dobře víme, že se to umí pěkně přesypat – jak jednotliví hráči, tak všechno kolem. Záleží, jak to v týmu Olomoucka pojmou. Ale může se stát…

Jako hráč, který měl dříve řadu let prostějovský stánek jako svůj domácí, můžete teď lépe vyhodnotit, jakou proměnou v létě prošel, a co je v něm nového. Tedy?
Já osobně jsem měl pocit, že je to pořád ten „starý dobrý“ Prostějov, jen se teď jmenuje jinak a jsou jiní hráči a realizační tým. Potkal jsem i řadu fanoušků, které pamatuju z mého tamního působení. Určitě se objevila i spousta nových tváří, ale mě potěšilo, že některé z fanoušků jsem pořád poznával.

Vy jste do vysokého skore 92-119 promluvil za Nymburk 15 body a aktuálně se „perete“ s křídelním kolegou Berišou o pozici druhého střelce i druhého nejužitečnějšího hráče týmu v lize – za bezkonkurenčním Rayem. Vzhledem k odehraným 20 minutám, je to i pro vás pozice nad očekávání?
Nevím, jestli nad očekávání. Nějak to tak vychází a je nutno říct, že na mě vychází to, co mi kluci vytvoří. Mám úplně jinou roli, než jakou jsem měl loni v USK, takže se toho za ten čas dá stihnout trochu víc. Trenér nás poctivě točí, abychom mohli udržet naše zamýšlené tempo. Je to úplně jiný basket, než jsem hrál minulou sezonu, a těžko tak porovnávat.



Vy těch svých 20 minutách a 7 střelách na utkání nesmíte moc míjet, abyste svých 11 bodů poskládal.
(směje se) No, nesmím. Taky ale musím dodat, že si beru samé otevřené střely, takže bych moc míjet neměl. (usměje se) Mám trochu jiné střely, než jsem míval v USK. Většinou mi to rozehrávači hezky připraví, nebo dostanu nějakou pěknou clonu od pivotů.

V Lize mistrů jste na 6 bodech za 19 minut. Jak si první sezonu tuhle soutěž užíváte a jaký je to oproti lize hukot a rychlost po herní stránce?
Tak to přesně je – hukot a rychlost. Je to dost náročné, minulý měsíc jsme za zápasy i dost cestovali, plus se to kombinovalo s ligou a domácím pohárem. Snažím se tedy srovnávat s tou frekvencí, na kterou jsem doteď nebyl zvyklý. Liga mistrů je samozřejmě skvělá soutěž, soupeři mají obrovskou kvalitu a něco přes 19 minut, to je pro mě úžasné číslo. Každopádně je to moje první sezona, všechno poznávám a snažím se s tím vyrovnat. Celkově je to při všech soutěžích a cestování hodně hektické.

Vypíchl byste nějaký zážitek obzvlášť?
Protože je to teď nejčerstvější, asi největší dojem ve mně zanechal Aris Soluň. Mají tam úžasnou halu, asi bude trochu starší, ale je obrovská a s krásnou atmosférou. Ty venkovní zápasy jsou ale zajímavé všechny, protože většina soupeřů má i ohromnou fanouškovskou základnu, lidi ty zápasy fakt prožívají a bývá tam super atmosféra. Na Arisu to na mě ale dýchlo zvláštím způsobem.  

A když se na vás ještě od postranní čáry při vybíhání do protiútoků mračí taková legenda nejen celého Arisu jako jeho současný kouč Panagiotis Giannakis, asi to tomu nějaké procento ještě přidá.
Jo, možná jo. (směje se)

Z hráčů, kteří odehráli většinu zápasů, máte z týmu třetí nejlepší průměr v plus/minus při pobytu ve hře, a to 3,3 bodu. Před vámi jsou už jen kolegové Barač s 3,6 za 13 minut a Martin Kříž se 4,2 za 14 minut. Za jak hodnotnou tuhle statistiku berete sám?
Mě by u téhle statistiky hodně zajímalo, jaký na ni mají obecně názor trenéři. Je třeba říct, že na hřišti je nás pokaždé pět a o tom, jestli jde skore nahoru, nebo dolů, rozhodují maličkosti, takže bych to nějak nepřeceňoval. Názor trenérů by mě ale opravdu zajímal. Zatím jsem je o tom za svou kariéru neslyšel mluvit, při skautingu se to taky nerozebírá a nevím, jestli to nějak sledují. Co ale vím, tak mezi hráči a naším okolím se to občas na přetřes dostane.