Lukáš Pivoda si po posledním zápase European Challengeru FIBA v Brně mohl zhluboka oddechnout. ”Byla to pro mě první ostrá zkouška v této pozici, ve které jsme všichni obstáli,” podotkl kouč lvů U20, s nimiž si po dlouhém čekání sáhl na první pořádnou akci.
Nejdřív se s týmem nedočkal A-divizního evropského šampionátu 2020, pak bylo zrušeno i letošní mistrovství, a tak byli všichni ze lví družiny rádi za o něco skromnější náhradu, jíž byl nabitý mezinárodní turnaj na domácí půdě. Při více než kvalitní konkurenci se čtyřmi soupeři z elitní kontinentální divize akce dopadla nad očekávání. Hodně nad očekávání, když junioři triumfovali nad Španělskem, Chorvatskem, Portugalskem a Albánií, a nevyvedla se jim jen koncovka s Italy, kdy přišli o velmi slibný náskok po převaze ve většině zápasu. Zaslouženě tak získali zlaté medaile, když jejich sukces rámovala vynikající obranná práce a také individuální úspěch lídra týmu Davida Böhma, který byl vyhlášen MVP turnaje.
Trenére, šlo by si vůbec takový průběh turnaje vysnít? Jaká byla vaše reálná očekávání ohledně umístění?
Upřímně, když jsem viděl soupeře, kdy navíc Chorvatsko na poslední chvíli nahradilo nejspíš hratelnější Rusko, říkal jsem si, že skončit do třetího místa by bylo super. To, co se nakonec povedlo, ještě těsně po skončení turnaje neumím úplně docenit. A asi ani kluci a mnozí další. Vyhrát to celé je určitě velká věc, nechali jsme za sebou týmy jako Španělsko, Itálii a Chorvatsko. Ještě více, než skvělý výsledek, mě ale těšila naše předvedená hra.
Až na nepovedený závěr s Itálií vyšlo vše téměř na jedničku?
Nebýt koncovky s Itálií a se Španělskem (lvi ve čtvrté čtvrtině ztratili většinu z 18bodového náskoku - pozn.), byl by to téměř dokonalý turnaj.
Měli jste za sebou společnou měsíční přípravu, přesto - asi se nečekalo, že zejména u hráčů, kteří přes rok pořádně nemohli hrát, nebude vůbec znát jakákoli nerozehranost.
Souhlasím. Náš herní projev se na turnaji každým utkáním zlepšoval a tým vypadal, jako by byl pospolu několikátou sezonu. Je pravda, že někteří jsou spolu v reprezentaci už pátý rok, ale to se týká pouze tří z nich. Není to ani totožná sestava s tou, která před dvěma lety postoupila do divize A v kategorii U18, i když kostra týmu zůstala. Přípravu jsem se snažil uzpůsobit tomu, že hráči dlouho nehráli. Takže hry pět na pět bylo opravdu hodně. Kluci si výborně sedli, pochopili své role, působili komfortně ve zvolených systémech a dobře si půjčovali míč. Nedostatek herní praxe kvůli covidu nebyl téměř poznat.
Co se z herního pohledu hráčům dařilo nejlíp?
Určitě naše práce na obranné polovině. Ani jednou jsme nedostali 70 bodů, což je výborný počin (průměr v obraně byl 61 bodů - pozn.). Tohle je také zásluha mých asistentů Honzy Šotnara a Tondy Pištěckého, kteří po nocích skautovali hru soupeřů a chystali přípravu na další zápasy. Každý den jsme měli vedle procházení akcí na hřišti i dvě videa a k tomu hráči dostávali informace na papíru, kde měli vše shrnuto.
Itálii jste přestříleli z trojek 9-7, Albánii 16-6, Španělsko 7-5, Chorvatsko 15-7 a Portugalsko 10-5. Dvakrát jste zapsali kolem 40 pokusů, v průměru jste jich vysílali 33 a těžili 11,4 trefy při solidní úspěšnosti 35 procent. Je tohle tým střelců?
Rozhodně. I systémy byly založené na tom, že tam bylo hodně pozic pro střelce za tři. Naše hra byla založena na týmové obraně, rychlém přechodu do útoku, někdy na stylu ”run and gun” (rychlá zakončení z brejků) a na spoustě trojkových pokusů. Hanzlík, Bálint, Böhm, Rylich nebo Vlk jsou všechno výborní střelci a já bych jako trenér udělal chybu, kdybych nevyužíval předností našich hráčů.
Předpokládaní tahouni na turnaji táhli?
Ano. Lídři, kteří jimi měli být tady v Brně, anebo jimi budou za rok na mistrovství Evropy U20, což se týká ročníku 2002, tak splnili má i svá vlastní očekávání. Tu tažnou roli měla především základní pětka (Svoboda, Böhm, Hanzlík, Sýkora, Bálint) plus většinu turnaje i první dva střídající hráči (Svojanovský a Rylich). Tahle sedmička hrála velmi dobrý turnaj a k nim se každé utkání přidal někdo další. Pelikán, Burda nebo Vlk měli na turnaji velmi dobré minuty. To samé platí u Týmla s Kalným, kteří i přesto, že neodehráli všechna utkání, měli skvělý přístup a týmového ducha.
David Böhm, píšící průměry 15 bodů a 6,6 doskoku za 29 minut s trojkami 39 procent, byl zvolen MVP turnaje. Zaslouženě?
Určitě. David býval vždy známý hlavně jako útočník. Tento turnaj však ukázal platnost i na obranné polovině. Hecoval spoluhráče, byl pořád sebevědomý, pozitivní. Cenu si jednoznačně zasloužil. Nebylo to tak, že by jen dával body, jen doskakoval, nebo jen bránil. Jeho výkony byly komplexní a týmové.
Vy jste ho místy musel využívat i v roli centra, jinak byl na pozici 4, ale umí i na křídle a nemálo také rozehrával. To už je takový ”malý LeBron”...
(smích) To je krásné a odvážné přirovnání. David je hráč, který už hrál snad na všech pozicích. Za mě je to pozice 4 i 3. U nás musel hrát na pozici 4, protože typické pivoty v tomto ročníku nemáme. Nehrál však jako pivot, ale spíš jako takový ”point-forward” (rozehrávač s parametry forwarda). Jeho mentalita je taková, že respektuje pozici, na kterou ho trenér dá, a snaží se maximálně pomoct týmu. A takový hráč, který dokáže hrát téměř na všech pozicích a umí tam být produktivní, je nesmírně cenný.
Teď už byl s reprezentací mužů i v přípravě na olympijskou kvalifikaci. Co pro něj bude ten další krok, který teď musí udělat pro výstup na evropskou top úroveň mezi muži?
Potřebuje se naučit hrát v co nejvyšším tempu a zlepšit rozhodovací schopnosti a selekci střel. Vědět při hře zády ke koši, kdy míč vyhodit, nebo kdy hrát 1 na 1. To samé při hře čelem ke koši. Také být soustředěný od začátku do konce. Sem tam se někdy zapomene, což je ale v tomhle věku a procesu herního růstu normální. Zvlášť když má David při hře tolik úkolů. Věřím, že je na dobré cestě a v následujících letech se stane jedním ze základních pilířů seniorské reprezentace.
Roste Ondřej Hanzlík v obávaného snajpra, kterým byl i nyní na turnaji v Brně? A kde musí přidat on?Ondra se na turnaji zlepšoval a rostl v každém utkání. Je to střelec od Pána Boha. Má sebevědomí, chce střílet a brát na sebe těžké střely v klíčových okamžicích. Musí se však vyvarovat přemýšlení o tom, co bylo. K tomu sem tam inklinoval. Hodně jsme se o tom bavili a i v tom udělal na turnaji velký pokrok. Podobně jako u Davida o něm platí - naučit se hrát v co nejvyšším možném tempu, a protože má velmi rychlé nohy, nespoléhat se pouze na střelbu, ale přidat do hry ještě více nájezdů, aby byla jeho hra ještě více nebezpečná. Když k tomu přidá větší snahu využívat kombinaci pick-and-roll, může z něj být velmi komplexní hráč.
Guard Richard Bálint byl v Brně jako teprve 18letý, po svém prvním roce v NBL. Na to, že má z tohoto týmu asi nejlepší driblink, se ale někdy trochu obával víc vnikat do vymezeného území a ohrožovat koš a spíš míče rozesílal dokola. Měl by být odvážnější?
Ríšu jsem dal záměrně na pozici rozehrávače (kde během uplynulé sezony NBL většinou nepůsobil, když hrál na pozici 2 - pozn.). Chtěl jsem, aby hrál co nejvíce s míčem a zlepšoval se v kombinaci pick-and-roll. Pro mě však není pozice 1, nebo 2, je obojí, tedy takzvané ”combo”. Se skórováním někdy váhá, chce hodně tvořit a hrát pro ostatní, protože je to týmový hráč. Jakmile najde balanc mezi tím, kdy je třeba zakončovat, a kdy míč pustit dál, bude to excelentní hráč. Předpoklady k tomu má. Je to výborný kluk, má pokoru a k tomu obrovský talent. Těším se na sledování vývoje jeho kariéry.
Průbojný pivot Martin Svoboda sice na pozici pět měří skromné dva metry, ale má fyzické a skokanské parametry, kterými to zdatně dorovnává. Zatím ale odmítl možnost jít do NBL. Jak ho vidíte vy při přechodu mezi muže?
Zaprvé mě upřímně mrzí, že takový hráč od podzimu nebude běhat po palubovkách Kooperativa NBL. I při své výšce by se podle mě prosadil a v následujících sezonách by se v NBL mohl usadit. Jeho atletické předpoklady, houževnatost, obrovská síla a energie, to se nedá naučit. Martin se snaží využít každý centimetr a gram svého těla a v Brně předváděl neuvěřitelné výkony. K tomu má ohromný výskok, kdy se dostává hodně nad obroučku. My se v rámci přípravy i tohoto turnaje snažili stavět pro něj hodně zadních clon, aby si mohl naskakovat pro přihrávky rovnou na smeč. Exekuce se nám však nedařila tak, jak bychom si představovali. I tak ale v Brně ukázal ve vzduchu velké kousky.
Kdo z druhé vlny se za poslední rok a půl, kdy se nemohly hrát mládežnické soutěže, nejvíc vyšvihl a překvapil vás?
Mě osobně nejvíc překvapil Dalibor Vlk (z USK Praha), kterého jsem celý rok nemohl vidět, protože v NBL hrál minimálně a další soutěže se nehrály. Stejně tak bych jmenoval i ostravského Kevina Týmla, který se hodně posunul díky velké porci minut zejména ve druhé polovině minulé sezony NBL.
Letošnímu výběru chyběla výška pod košem, jak to s mladými českými dlouhány vypadá do nejbližšího roku dvou?
V nižších ročnících je to s výškou o poznání lepší. Jak jsme ale viděli na turnaji v Brně, chybějící výšku jsme dokázali vykompenzovat týmovostí, entuziazmem, chytrostí v útoku a dalšími herními prvky, kterými jsme to zakrývali. Výška prostě není vše. Je to hlavně o srdíčku. I když se to může zdát jako klišé, tak srdce byl ten hlavní důvod úspěchu a hnací motor týmu. Všichni hráči a realizační tým dali do turnaje ohromné množství energie a vítězství si zaslouží. A já jim děkuju za skvělou jízdu a zážitky na celý život!
Kdo z letošního výběru může pokračovat v U20 i za rok, doufejme už na A-divizním mistrovství Evropy, které se teď dva toky nehrálo?
Budou to Bálint, Hanzlík, Vlk, Rylich a Kalný. Máme tam i další čtyři hráče, kteří před brněnským turnajem patřili do širšího kádru, K tomu přibudou šikovní hráči z ročníku 2003. Budeme mít s kým navazovat. Nasadili jsme laťku vysoko, ale já věřím, že za rok budeme schopni předvádět podobné výkony.
