Záchrana bratra, 3 cizinci nutní a nedotažená senzace

Tomáš Grepl, který vede tým Děčína už od jara 2019, zůstane u kormidla Válečníků i pro další sezonu. Za úkol bude mít dosažení břehů nadstavbové skupiny A1 a z ní postup do play-off NBL z pozice, jež dá celku reálnou možnost hrát o medaile. 

To v překladu znamená vyhnout se ve čtvrtfinále především obhájcům trofeje z Nymburka, kteří mezi nejlepšími osmi Děčín vyřadili letos. Na druhé straně by měl mít kouč k ruce kádr, který takové cíle umožní naplnit.

„Moc si vážím toho, že budu pokračovat v děčínském klubu. Uděláme společně s hráči maximum, abychom byli co nejlépe připravení na další ročník především v Kooperativa NBL, ale těšíme se i na další soutěže - Federální pohár, Český pohár, a pokud se povede naše účast, tak i na Alpe Adria Cup. Chceme splatit vloženou důvěru dobrými výkony a předváděnou hrou, a potěšit tak naše nejlepší fanoušky v České republice,” uvedl po podpisu smlouvy Grepl.

S Válečníky letos došplhal k nakonec osmému místu v lize, jež po předchozím průběhu sezony ještě tým musí brát. Na cestě k němu se objevilo tolik překážek, že by zabralo tucty odstavců je všechny do detailů probrat. Není tak divu, že Grepl uplynulý ročník označil za jednoznačně nejtěžší za svou kariéru hráče i trenéra.

„Když jsem si to v duchu prošel a znovu si uvědomil, co všechno se nám přihodilo, troufám si říct, že normálně by to vystačilo na tři roky,” prohlásil lodivod pro klubový web.

Vše začalo už letní přípravou, kde ústřední rozehrávač Šiška kvůli nemoci nastoupil do jediného utkání, a všechny zápasy odehrál jen forward Pomikálek. Jenže právě on pak vypadl ze hry na dva měsíce v úvodu sezony, kdy se dostával ze zlomeniny ruky coby následku dopravní nehody. K tomu se přidalo „netrefení” jediné zahraniční posily, power forwarda Dodda, jehož výkony zůstaly za očekáváním. Klub se s ním ak rozloučil, stejně jako s rozehrávačem Kotáskem a málo využívaným power forwardem Skaličkou, místo nichž se rozhodl povolat zahraniční výztuže.

Zranění a nemoce všeho druhu by po konci sezony Grepl jen těžko dopočítal. Když třeba v listopadu přišel pivot Osaikhwuwuomwan, ihned jej sklátil covid a následně si na tréninku natáhl kolenní vazy, jež si vyžádaly několikazápasovou pauzu.

„Martin Mach byl za sezonu snad sedmkrát nemocný, přitom když jsem hovořil s jeho trenérem z mládeže, Martin nikdy nemarodil. Podle mého šlo o postcovidový syndrom, protože Ondrovi Šiškovi se také vracely různé nemoci. To nejsou výmluvy, ale fakta. Tak to prostě bylo, tak to prostě je a doufám, že už to tak nebude. A proto říkám, že to byla moje nejtěžší sezona. Neustále jsme hledali hráče a neměli jsme žádné období klidu,” stále ještě mrzí trenéra.

Další komplikace? Když tým v polovině října přivedl úderného power forwarda Prahla, už před půlkou lednu o něj přišel. Důvod tu byl velmi unikátní, byť lidsky pochopitelný.

„Brett tu odvedl výbornou práci, a kdyby se klubu ho povedlo přivést zpět, byl bych opravdu šťastný. Byl to hráč, který přesně zapadl do válečnického týmu, a pomohl mu obrovsky se zvednout,” připomene Grepl. A s odstupem popíše i příčinu Američanova exitu.

„Jeho bratr, dvojče, má doma v USA velké problémy. Snad mohu prozradit, že to jsou potíže se závislostí, aby děčínští fanoušci věděli, co stálo za jeho odchodem. My jsme udělali všechno, aby Brett zůstal v Děčíně ještě na klíčový zápas v Ústí, kde se rozhodovalo o naší účasti ve skupině A1. Umluvili jsme ho ještě na utkání s Kolínem, ale proti Ústí už ne. Byl to sice nejnevhodnější okamžik sezony, ale na druhou stranu - rodina je vždy na prvním místě. Pro Bretta to rovněž nebylo jednoduché, chtěl zůstat, ale rodiče to doma nezvládali a prostě musel odjet. V tuto chvíli máme aktuální informace, že bratr už je v kvalitním programu a Brett vzal velmi dobrou mimosportovní pracovní pozici. Návrat k nám nevyloučil, ale případné jednání posunul až na léto,” informoval trenér.

Po tom všem, co tým potkalo, působí až podivuhodně, že Válečníci se na závěr základní části mohli v severním derby s Ústím, kde už chyběl Brett Prahl, probít do skupiny A1 na úkor právě SLUNETY, jež pak sahala po bronzu. Klíčový duel však tým těsně ztratil.

A to navíc doma jen těsně prohrál čtvrtfinále poháru s Opavou, která soutěž později vyhrála. Uspět, mohli být Válečníci místo ní ve FINAL 4. A aby toho nebylo málo, měl v závěru sezony  postupně se lepšící Děčín šanci i na obří úspěch ve druhém duelu čtvrtfinále v Nymburce, kde favorit rozhodl až pár minut před koncem.

„Tenhle zápas nás mrzí všechny dodnes, protože jsme ho měli vyhrát. Byl to z naší strany opravdu dobrý výkon, na druhou stranu tam bylo i zklamání, protože k výhře chyběl jen kousek. A kdo ví, jak by se pak série vyvíjela dál. Tyhle první dva zápasy byly podle mého naším výkonnostním stropem. Naopak ve třetím a čtvrtém jsme už fyzicky odpadli. Tady je ale zapotřebí si uvědomit, že jsme s Hradcem a Nymburkem odehráli sedm těžkých zápasů ve čtrnácti dnech,” upozornil Grepl.

Ten před novou sezonou naznačil i jednu vynucenou změnu děčínského azimutu. „Před rokem jsme se s vedením klubu dohodli, že půjdeme cestou jednoho zahraničního hráče, který nám pomůže na pozici pivota. Jenže pravidla umožňují pět cizinců, ostatní kluby toho hojně využívaly a my jsme zde ztráceli. Takže podle mého názoru je minimální počet cizinců v našem týmu pro novou sezonu tři. Mladí čeští hráči nám v republice zkrátka nevyrůstají tak rychle, jak jsme doufali. Cizince tedy podle mého potřebujeme, otázkou však bude, kolik peněz na ně budeme mít.”

Autor: Redakce NBL
Reklama
Hyundai Tucson Plug-in