Zákaz pokru s veterány, Curryho hora popcornu a trenéři milující trashtalk

Je to pořád zcela výjimečná situace, že se v jednom z týmů Kooperativa NBL vyskytuje chlapík, který před necelými šesti lety zažil na vlastní kůži minuty ve hře během finálové série NBA.

Navíc v dresu nejúspěšnějšího klubu poslední éry, Golden State Warriors, kteří mezi lety 2015 a 2022 dobyli v nejlepší lize světa celkem čtyři tituly.

Shooting guard Jacob Evans se jako nováček trefil zrovna do období (2018-20), kdy tým dosáhl nejvýš na Finále, ale i tak zažil spoustu událostí, za které by obyčejní smrtelníci platili zlatem, aby je mohli aspoň zpovzdálí sledovat. Nedávno angažovaná křídelní posila Olomoucka nakonec i kvůli covidové katastrofě stihla v NBA za dva roky skromnějších 59 utkání s průměrem 10 minut, ale zážitky z finálové série nebo tréninky a teambuilding s hvězdnými borci jako Stephen Curry, Klay Thompson nebo Kevin Durant, kteří změnili tvář moderního basketbalu, už mu nikdo nikdy nevezme.

O lecčem z toho nyní opora Hanáků promluví v rozhovoru pro NBL.Basketball.

Jacobe, čí to byl vlastně nápad povolat vás do české ligy?
Byl to Andy (kouč týmu Hipsher), kdo mě kontaktoval a našel si mě. Měli jsme dobrý rozhovor o tom, co mě tu čeká, a v čem bych mohl týmu pomoct. Už při prvním kontaktu jsme byli na jedné vlně.

V 27 letech je to vaše první evropská zastávka. Nezvažoval jste Evropu už dřív? Nebo jste se chtěl spíš co nejvíc zdržovat v Severní Americe a doufat v nějakou formu návratu do NBA?
Byl jsem krátce v Izraeli, ale jinak jsem strávil roky po NBA hlavně v G League a minulé léto v kanadské lize v Edmontonu. A NBA? Tak to prostě je, každý hráč se tam chce dostat, ale musíš jít den za dnem a uvidíš, jak se to dál vyvine.

Z let 2022 až 2024 nejsou o vašem basketbalovém působení žádné přesnější informace. Hrál jste v těch sezonách někde?
Řešil jsem nějaké osobní věci mimo basketbal. A až jsem to vyřešil, vzal jsem angažmá v kanadské lize. V roce 2023 jsem tak nehrál vůbec.

Po čerstvé zkušenosti z Edmontonu jak byste porovnal kanadskou a českou ligu?
Obě ligy mají opravdu dobré hráče a solidní týmy. Česká NBL je jednou z těch fyzičtějších soutěží, co jsem hrál. Hráči tu fakt jedou naplno, fyzicky, což jsem poznal hned při svém prvním zápase v Brně. Nečekal jsem, že by to tu pro mě mělo být snadné. Hrál jsem už proti klukům, kteří v Česku působili, a to jsou kvalitní hráči, takže jsem tušil, jakou úroveň tu můžu čekat.

Když se vrátíme do roku 2018, kdy jste byl jako číslo 28 draftován týmem Golden State po jeho druhém titulu v řadě - bylo to tehdy něco jako sen?
Určitě. Jako kluk jsem se do NBA vždycky chtěl dostat a být draftovaný k šampionům bylo opravdu něco.

Jaká očekávání jste při vstupu do hvězdného týmu měl?
Nejdřív jsem se chtěl naučit a poznat, cokoli budu moct. V týmu byla spousta velkých jmen jako Steph (Curry), Kevin (Durant), Klay (Thompson), Andre (Iguodala), Draymond (Green), stejný rok podepsali i Cousinse, vrátil se Bogut. Od takových borců jsem se mohl jen učit.

Jak se superstars a králové NBA chovali ke svému nováčkovi?
Jednali se mnou fakt hezky. Vzali mě mezi sebe a pomohli s tím, co jsem potřeboval, na hřišti i mimo. Byli tam fajn kluci, otevření, na nic si nehráli a pro mě to bylo to nejlepší, co mě mohlo potkat.

Musí nováčkové i dnes plnit v týmech různé povinnosti a sloužit svým veteránům?
Určitě mají leccos na starosti a něco taky nesmějí. Třeba pokud jde o hraní karet, pokru, v letadle cestou na zápasy, veteráni vás ke svému stolu nepouštěli. Takže jim maximálně jako nováček můžete nachystat žetony do hry nebo balíček karet. S mladšími hráči bych třeba mohl hrát, ale já byl vlastně jediný nováček v týmu, takže starší tam byli všichni.

A jiné povinnosti?
Sem tam mě někdo požádal, jestli bych tohle nebo tamto mohl donést. Stejně jako když je hráč první rok v týmu na univerzitě - posbírat míče a trička, což k tomu patří.

Co byste mohl prozradit na Stepha Curryho nebo Kevina Duranta, co se o nich běžně neví?
Steph sní spoustu popcornu, myslím před zápasy. Spořádává to po pytlích. Má popcorn vedle svého místa v šatně pořád. Jinak ale on nebo Kevin jsou fakt dříči, a i když už to byli tehdy takové hvězdy, byli fakt v pohodě a na nic si nehráli.

Dal jste si s Currym někdy nějakou střeleckou soutěž? A jak jste dopadl?
Se Stephem přímo ne. S Klayem jsem třeba střílel, ale nesoutěžili jsme, prostě po tréninku jsme si přidali něco navíc. Na Stepha jsem se spíš jen koukal, tu spoustu střel, co si on bere a umí proměnit, v tom by s ním mohlo soupěřit jen pár lidí na světě. (usmívá se) Jedině snad Klay by se s ním mohl utkat v nějaké soutěži.

Jakého nejlepšího střeleckého kousku Curryho jste byl svědkem v tréninku?
Jednou dal 97 trojek ze sta! A trefil jich snad 70 v řadě nebo nějaký takový nesmysl. (usměje se) Všechny jeho střelecké drily, včetně toho předzápasového, kdy začíná u koše a končí na půlce, to je prostě něco úžasného.

A jak jste poznal kouče Kerra? Používal své působení v Chicagu, kde získal jako hráč tři tituly v letech 1996-98, jako svého druhu motivaci pro váš tým?
Jo, vyprávěl různé historky. V sezoně 2018/19, kdy jsem přišel, jsme se pro Golden State snažili získat třetí titul v řadě a Steve po tom, co zažil s mistrovskými týmy Bulls, věděl samozřejmě, o čem mluví, protože to sám zažil. Byl hladový po tom zopakovat tři tituly i jako kouč. Je strašně soutěživý. Bez toho ale prostě nemůžete vítězit. Musíte tím být doslova posedlí, stejně jako všechny ty hvězdy jako Steph, KD (Durant), Klay. Mluvili o tom, jak moc chtějí znovu vyhrát, ale neplácali nesmysly. Prostě se nikdy nemůžež stát tak dobrý jako oni, dokud nebudeš tak super soutěživý jako oni.


Jak jste v NBA zažil trash talk, probíhá toho mezi hráči víc nebo méně než za dřívějších dob?
Je to pořád stejné. Fanoušci a veřejnost si toho teď víc všímají, protože hra je stále víc nazvučená, ale trash talk tu byl vždy. Ve Warriors byl jednoznačně největší trashtalker Draymond a pak Andre Iguodala. A vlastně i DeMarcus Cousins. Jeli to při zápasech, ale i při běžném tréninku. Nebylo ale kvůli tomu těžké s nimi vyjít. Prostě po devíti deseti sezonách v lize potřebujete pořád nové stimuly, něco, co vás nakopne. Každý další den. Pro mě to bylo svým způsobem nové, protože v NCAA sice taky trash talk jede, ale tam tě pořád kouč drží zpátky, aby ses uklidnil. To v NBA to trenéři milují, když se do toho hráči pustí, protože je to motivuje k lepšímu výkonu. (směje se) Když hrajete tolik zápasů, tak si tím získáváte vnitřní pohon k lepšímu výkonu.  

Mimochodem, kdo je teď největší hvězda, kterou máte jako kontakt v mobilu?
Budou to ti hráči, se kterými jsem hrál, takže v podstatě kdokoli z týmu Warriors. Asi nejvíc jsem občas v kontaktu s Klayem.  

Jak se družil tým šampionů mimo palubovky a byl na to vůbec mezi zápasy čas?
Zaprvé u Warriors vše fungovalo hodně rodinným způsobem. Všichni si byli blízko, každý si mohl přivést rodinu, koukali jsme společně na filmy nebo dělali různé jiné věci a řešili, co se děje ve světě, i mimo basket. Chemii v týmu to hodně pomáhalo a já jako nováček poznal, proč ten tým mohl vyhrávat tolik titulů.

Prokousával jste se do zápasové rotace složitě? A kdo vám nejvíc stál v cestě?
Jistě to bylo složité. Steph, Kevin, Andre, Klay, samý budoucí člen Síně slávy.... Hlavní ale bylo naučit se od nich co nejvíc. Oni přitom při vší své hvězdnosti měli pro tebe pořád slova podpory. Když jsi s nimi byl na hřišti i jako nováček, tlačili tě do střel, abys byl agresivní. A ne abys pořád podával míč Stephovi. To od nich bylo super.

Takže to nebylo ve stylu Michaela Jordana, který od každého spoluhráče požadoval dokonalost a byl na ostatní až nemilosrdně tvrdý?
Jo, uměli být taky tvrdí, když si nedělal, čehos byl schopen, ale chtěli z tebe dostat to nejlepší. Ovšem nebylo to tak, jak to každý viděl v Last Dance od Jordana.

Stalo se vám tedy, že na vás i Curry, nebo Thompson zakřičeli něco ostřejšího?
Přímo na mě neřvali, spíš mi něco důrazněji řekli. I když Draymond, ten uměl zařvat. Zároveň ale měl i slova podpory. Nikdy by mě neponížil nebo něco takového.  

Podle některých informací vaše začátky v NBA ovlivnilo zranění z univerzity. Je na tom něco pravdy?
Na konci poslední sezony na univerzitě jsem měl zlomeninu ruky. Hrál jsem s tím nějak dál, ale musel jsem se pak naučit jako by znovu střílet. Před NBA jsem měl čas na tom pracovat, ale pořád to bylo jako začínat znovu, což nebylo snadné. A ještě horší to bylo po psychické stránce.

Jaký byl váš top moment z nováčkovské sezony?
Kromě Finále NBA to bylo finále Západní konference, kde jsem nečekal, že bych mohl hrát, ale kouč na mě ukázal a tuším, že třetí a čtvrtý zápas jsem byl ve hře. Byl jsem nervózní, ale taky připravený na takovou šanci.

Za jakých okolností jste během nešťastné covidové sezony 2019/20 v Golden State skončil?
Ke konci druhé sezony přišel trejd do Minnesoty, kdy jsem s D´Angelem Russellem a Omarim Spellmanem byl vyměněn za Andrewa Wigginse. Vzápětí přišel covid a ligu na dlouho zavřeli.

Měl jste i trochu smůlu na vnější okolnosti, že?
Po trejdu z Minnesoty do Knicks před koncem roku 2020 mě klub propustil. Šance a načasování musí prostě oboje přijít ve správný čas, což mě nepotkalo.

Jeden kouč kdysi prohlásil, že jste jedním z nejinteligentnějších hráčů, jaké poznal. Nechtěl byste později zkusit i trénování?
Určitě, vždycky jsem chtě trénovat, takže až jednou skončím, tak bych to zkusil.