Zásadní chyba, přínosy i budoucnost USK v AAC

SOVÍ ECHO AAC O pouhý koš minul celek USK v semifinálové odvetě v Levicích postup do finále Alpe Adria Cupu (AAC), v němž v uplynulé sezoně zažily Sovy premiéru. O ní teď bude zajímavě hovořit vedoucí týmu Michal Šob, který z řady úhlů odkryje zákulisí soutěže, v níž Pražané atakováním finále nemálo překvapili. A nyní se už chystají na repete.  

SOVÍ ECHO AAC O pouhý koš minul celek USK v semifinálové odvetě v Levicích postup do finále Alpe Adria Cupu (AAC), v němž v uplynulé sezoně zažily Sovy premiéru. O ní teď bude zajímavě hovořit vedoucí týmu Michal Šob, který z řady úhlů odkryje zákulisí soutěže, v níž Pražané atakováním finále nemálo překvapili. A nyní se už chystají na repete.  

Michale, jak zní vaše hodnocení celkového vystoupení v soutěži?
My jsme do poháru nevstupovali s výsledkovými očekáváními. Samozřejmě jsme chtěli postoupit co nejdál, ale nebylo to vyloženou prioritou. Spíš jsme si chtěli oživit sezonu, aby hráči měli možnost popasovat se i s někým jiným než se soupeři z NBL. To se určitě splnilo a postup až do semifinále byl pro nás příjemným bonusem.

Několik zápasů jste museli odehrát v neúplném složení, bez některých opor. Co vám to ukázalo o výkonnosti vašich mladých pušek?
Jistě to pro ně byla velká výzva. Jedno z klíčových utkání ve čtvrtfinále proti Děčínu jsme hráli v reprezentační pauze, protože už jsme byli tlačeni „deadlinem“ na odehrání. Moc se nám to nelíbilo, na druhou stranu jsme to brali sportovně, že dostali prostor hráči, kteří by ho normálně neměli. A ti to vzali za správný konec, protože jsme Děčín vyřadili, ač jsme oba zápasy hráli v omezené sestavě. Po stránce skladby termínů to ale nebylo ideální a na tom budeme v příští sezoně pracovat.   



Termínovka byla na jedné straně výhodou soutěže, protože si soupeři mohli dohadovat odehrání zápasů jen spolu, na druhou se hrálo i v reprezentačních pauzách, což pro vás znamenalo někdy i trojité oslabení, když pozvánku do českého a finského národního týmu dostalo trio Michal Mareš, Ondřej Sehnal a Alex Madsen…
Pro nás to byl první, zkušební ročník. Zásadní chybu jsme udělali v tom, že jsme byli příliš benevolentní při vyjednávání termínů s ostatními soupeři, což nás pak dostalo do situace, kdy Prievidza cestou na utkání k nám, které mělo rozhodovat o postupu, uvízla ve vánici na dálnici a muselo se to překládat. Horko těžko jsme ale hledali náhradní termín, protože už se blížila lhůta pro odehrání základní části. Bohužel, a byla to jediná kaňka na účasti v soutěži, soupeř to už nebyl schopen termínově vyřešit tak, aby přijel kompletní a hrál se plnohodnotný zápas, a poslal sem dorostence. Pro příště z toho plyne poučení, abychom odehráli základní fázi co nejdřív a nedostali se do termínových kolizí. Soutěž je ale založená na gentlemanské bázi a je super, že týmy si mohou termíny dohodadovat. A pro hráče z Kooperativa NBL je to vhodná doplňková soutěž.

Překvapili jste sami sebe, jak blízko od finále jste nakonec byli?
Pro nás to překvapení bylo, už proto, že naše základní skupina nebyla lehká. Měli jsme tam pozdějšího vítezě poháru Laško a nečekali jsme, že se dostaneme tak daleko. Možná i díky losu a tomu poslednímu zápasu, k němuž soupeř nepřijel v plné síle, jsme postoupili až do semifinále. Po stránce ambic bychom v příští sezoně rádi třetí čtvrté místo obhájili, ale prioritou bude ta utkání především odehrát.

Co říká o NBL fakt, že prakticky všechny české celky aspoň jednou dokázaly porazit nějaký přední ligový celek ze sousedních zemí, případně ze Slovinska a Chorvatska?
Myslím, že týmy z NBL v AAC nepropadly. Jistě top kluby z bývalé Jugoslávie hrály jiné soutěže, na druhou stranu když se na to podíváme historicky, tak není to zase tak dávno, kdy Zlatorog Laško hrál Euroligu, a pro nás to byla čest si proti takovému týmu zahrát. Podle mě úroveň soutěže odpovídá kvalitě týmů, které se do ní z Kooperativa NBL přihlásily. Když nepočítám Nymburk, je to ideální příležitost pro naše kluby poměřit se se zahraniční konkurencí a utkat se i s jinými soupeři než jen s těmi českými. Naše týmy určitě nezapadly, už Děčín loni zanechal v soutěži velmi slušnou stopu a letos jsme byli dokonce čtyři. Jistě bychom byli rádi, aby AAC hrály i top týmy, na druhou stranu jsme do toho šli s tím, že úroveň soutěže by měla odpovídat naší výkonnosti.



Jak jste viděl v globálu plusy a minusy účasti v soutěži?
Jde o gentlemanskou a také nízkonákladovou soutěž, kde se dá na spoustě věcí dohodnout. Každá liga má jiný rytmus zápasů a je fajn, že se dají najít přijatelné termíny. Dílčím minusem je jistě cestování, ale tady bylo pro změnu pozitivní, že jsme mohli částečně ovlivnit i složení své základní skupiny. Už předem jsme se předběžně dohodli s Vídní, kam je to 350 kilometrů po dálnici, a takhle jsme si v podstatě navolili i další dojezdové vzdálenosti ve skupině, což snížilo náklady na účast. Před losem totiž byly týmy vyzvány, zda by měly preference po stránce soupeřů. My se tak spojili s Vídní, Laškem a vlastně i s Prievidzou a dohodli se, že by naše společná skupina byla fajn, už jen kvůli logistice. Tohle jsme předložili vedení soutěže, které s tím souhlasilo. Pokud se ale kluby takto nedohodnou, probíhá klasický los. Smyslem poháru bylo, aby hráči mohli odehrát co nejvíc minut a utkání a nedávalo by smysl skládat skupiny, kde by její členové od sebe byli vzdáleni 800 kilometrů a podobně. Je to ušité na míru a to se mi líbí. A nejde ani tak o to, že by nějaký tým chtěl někoho ve skupině proto, že by si myslel, že soupeř je slabý a snadno ho porazí. A pokud jde o vyloženě negativní zkušenosti, tak jedinou byl ten poslední zápas základní části s Prievidzou.
    
Specialitou soutěže je i to, že utkání pískají výhradně sudí ze země domácího celku. Nahlíželi jste to jako problém?  
Trochu jsme se obávali, jak to v zápasech venku bude. Česká strana k tomu přistoupila velmi profesionálně, kdy ČABR nominovala rozhodčí zcela nezávisle na klubech, což bylo fajn, a myslím, že to zvládli. Venku si troufnu říct, že třeba v Lašku jsme koukali na sudí trochu skrz prsty, ale to k tomu nějak patří. Můžu říct, že jsme žádné utkání neprohráli vyloženě kvůli rozhodčím. A celkově to byla pro hráče zajímavá zkušenost, protože co si budeme nalhávat – když přijedou na horkou venkovní půdu na evropské pohárové, nebo reprezentační utkání, tak jim taky nikdo nepůjde na ruku. Jistě s vypjatým závěrem utkání v Prievidze (USK tam inkasoval i technické chyby) nebylo pro naše mladé hráče snadné se vyrovnat a celkově tohle bylo v Prievidze a v Lašku nejmarkantnější. Když se podíváme na výsledky ze všech skupin, tak byť nešlo o železné pravidlo, většinou vítězily domácí týmy. Netroufnu si ale odhadnout, do jaké míry to bylo, nebo nebylo ovlivněné rozhodčími, byť přiznávám, že v koncovce utkání na Slovensku jsme se cítili trochu poškozeni. Na druhou stranu – bylo tam 1200 diváků, relativně plná hala, tlak na domácí i na sudí, což k tomu patří, a my to tak brali. Na to, jaké jsme z toho původně měli obavy, to dopadlo v pořádku a nejdeme do dalšího ročníku s tím, že by to byla překážka. Dokonce by mohlo být výhodou, že hráči se musejí naučit řešit i takové situace a být natolik dominantní, že v koncovkách utkání, i kdyby rozhodčí dělali cokoli, nebyli by schopní zápas ovlivnit.        
 
Už jste rozhodnuti o účasti v příštím ročníku?
My jsme dlouho zvažovali svou další účast, protože jsme čekali na výsledek hlasování ALK NBL o formátu ligy, kdy jsme byli sami předkladateli jedné z variant dvoukolového systému. Pokud by býval byl odhlasován čtyřkolový systém, do poháru bychom se nepřihlásili, protože už by bylo absolutně nereálné vše zvládnout odehrát. Tím, že se odhlasoval dvoukolový systém, do AAC znovu jdeme a už jsme se i přihlásili.