Zavazuji se. Všichni hráči NBL stvrdili Etický kodex

ETICKÝ KODEX V OHLASECH A OSOBNÍCH STORY Bez pochybností a námitek přijmu rozhodnutí rozhodčích a nezbytné dotazy nechám na trenérovi, nebo kapitánovi. Vyhnu se projevům, které by mohly uvést v omyl rozhodčí. Vyvaruji se nebezpečných, nesportovních zákroků. Nevsázím na výsledky svého týmu, za účelem zisku neovlivním žádné z utkání. Nepokusím se zvýšit svůj individuální výkon užitím zakázaných látek… Ne, tyto věty nepocházejí z kroniky Rychlých šípů, nýbrž jde o některé z hlavních bodů nového Etického kodexu hráče, který se svým podpisem zavázali plnit všichni basketbalisté z Kooperativa NBL. Proč takový dokument - vůbec první svého druhu v dějinách ligy - přichází právě nyní?

ETICKÝ KODEX V OHLASECH A OSOBNÍCH STORY   Bez pochybností a námitek přijmu rozhodnutí rozhodčích a nezbytné dotazy nechám na trenérovi, nebo kapitánovi. Vyhnu se projevům, které by mohly uvést v omyl rozhodčí. Vyvaruji se nebezpečných, nesportovních zákroků. Nevsázím na výsledky svého týmu, za účelem zisku neovlivním žádné z utkání. Nepokusím se zvýšit svůj individuální výkon užitím zakázaných látek… Ne, tyto věty nepocházejí z kroniky Rychlých šípů, nýbrž jde o některé z hlavních bodů nového Etického kodexu hráče, který se svým podpisem zavázali plnit všichni basketbalisté z Kooperativa NBL. Proč takový dokument - vůbec první svého druhu v dějinách ligy - přichází právě nyní?

"O hráčském kodexu a jeho potřebě jsme se na Asociaci ligových klubů NBL bavili už více než rok. Cítili jsme, že by něco takového mělo vzniknout. Ať už směrem k veřejnosti, partnerům a rozhodčím, nebo i směrem k nám samotným. Tím myslím celou ligu a vyjádření respektu hráčů, trenérů a funkcionářů mezi sebou navzájem," podotkl ke vzniku kodexu člen představenstva ALK a zároveň generální manažer BK Armex Děčín Lukáš Houser.

"A když před letošní sezonou vznikla v ALK nová marketingová komise, dostala myšlenka hráčského kodexu nový impuls, který vyústil v jeho realizaci."

Houser odmítá, že by jedním z důvodů bylo aktuální chování či vystupování hráčů v zápasech. "Jde spíš o to, že jsme cítili potřebu vyjádřit naše postoje a názory, jak bychom se měli a chtěli chovat a vystupovat. Je to o základní lidské slušnosti, zodpovědnosti i uvědomění si svého postavení ve společnosti. Nikdo nejsme svatý, ale všichni bychom se měli chovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. A k tomu by mohl přispět i hráčský kodex."



Manažer Válečníků věří, že každý hráč se už přečtením a podepsáním dokumentu nad jednotlivými body zároveň zamyslí. "Třeba u nás všichni hráči podepsali kodex společně. K něčemu se tím zavázali, alespoň morálně. A teď už je hlavně na nich, jak si to vezmou k srdci. Není to ale míněno tak, že za porušení kodexu budou následovat tresty. Od toho máme pravidla a disciplinární komisi. Měl by to být nicméně nástroj, který ukazuje, jakým směrem se ubírat. Jak být vzorem. Nejde tedy o nařízení, ale spíš o doporučení."

Generální manažer jindřichohradeckých Lions David Musil připojil postřeh ligového zástupce z menšího města. 

"Uvědomujeme si svoji zodpovědnost vůči fanouškům i ostatním. Zájem o basketbal se každoročně zvyšuje a členové týmu se stávají veřejnými osobami. Zvlášť na malém městě, jako je Jindřichův Hradec, je zájem o hráče zvýšený. O to více dbáme o dobré jméno nejen klubu, ale především našich hráčů. Etický kodex v podstatě kopíruje naši filozofii - nebýt pouze zájmovým spolkem, ale kulturním vyžitím pro celé město. Zapojovat fanoušky do aktivit i mimo klub a přivádět mladé tváře ke sportu."

Kapitán nymburských šampionů Jiří Welsch dodává, že každý hráč by měl vyznávat hodnoty, které jsou v etickém kodexu uvedeny. "Zvlášť my sportovci, kteří jsme svým způsobem veřejnosti, fanouškům i našim budoucím nástupcům na očích. Měli bychom jít ostatním příkladem v tom, že je normální hrát fér a s úctou nejen k soupeři a rozhodčím, ale ke všem, které naše postoje a chování mohou ovlivnit."



Opatrný je ve svém hodnocení kodexu 19letý playmaker BK JIP Pardubice Viktor Půlpán. "Nejsem si jistý, jestli se tím vylepší chování hráčů, je to ale nějaký pokus. Zároveň musím říct, že aktuálně mi nepřijde, že by se v lize při zápasech nějak nadávalo, nebo se dělo něco špatného."

Jedním z hlavních bodů kodexu je závazek vyhýbání se "diskusím" s rozhodčími, jež by měly přináležet pouze kapitánovi či trenérovi. Zmizí však ze hry i v "reálu"?

"To si nemyslím a o to tu úplně nejde. I když i to se může stát," nadhazuje Lukáš Houser. "Basketbal je rychlá hra, plná emocí. A i ty diskuse, pokud nepřesáhnou určitou mez, k ní patří. Pokud přesáhnou, máme a měli jsme za daná provinění i dané tresty."

A co na to mazáci z řad hráčů?

"Kodex nás konkrétně v tomhle ani tak nesvazuje. Co vím, tak rozhodčí měli před začátkem sezony školení, že se s nimi může bavit jen kapitán a ostatní hráči se maximálně můžou něco doptat. Tohle už ale funguje normálně a se sudími se v lize dá normálně bavit, i když záleží jak s kterým. Navíc to závisí i na pověsti hráče," říká power forward Opavy Martin Gniadek.



Ten se prý oproti své ostravské minulosti po stránce disciplíny srovnal do latě a nyní jej technické chyby za různé komentáře či gesta míjejí až na malé výjimky obloukem. "Víc než kodex mě ale v tomhle naučila Opava, kde se za každou technickou musí dát basa piv, které já navíc nepiju. Proto jsem se naučil nemluvit s rozhodčími tak, abych technickou musel dostat. Vím už, že sudí s daným rozhodnutím stejně nic neudělá a tím se řídím."

Dokonce s kritikou do vlastních řad tu přišel Jiří Welsch.

"Rád bych, aby se s kodexem něco změnilo a omezilo, ale basket je emotivní, kontaktní hra a věcí na posouzení je v něm hodně. Hráči, trenéři, ani rozhodčí nejsou dokonalí, a já si jednoznačně stojím za tím, že hráči by měli respektovat práci rozhodčích a měli by se mnohem víc soustředit na hru a ne na diskuse se sudími. Co se někdy v lize děje, je nehodné této soutěže. Rád bych, aby se stvrzením kodexu tyto teatrální věci omezily, ale tohle je prostě v naturelu hráčů, a pokud se něco má změnit, nebude to jen podepsáním kodexu, ale půjde o běh na delší trať," soudí dirigent ČEZ Basketball Nymburk, který si poslední roky sám dává jedno předsevzetí.

"Dal jsem si za úkol, že omezím svou komunikaci a energii, kterou věnuju tomu, co dělají rozhodčí. Profesionálně hraju už asi 20 let a ještě jsem nikdy neviděl, aby rozhodčí změnil své rozhodnutí poté, co se kvůli němu rozčiloval nějaký hráč. Všichni bychom si tak měli uvědomit, že pokud se na hřišti hádáme a debatujeme, je to jen a pouze ztráta energie," zdůrazňuje Welsch, který má podle svých slov poměrně skromnou kariérní bilanci technických chyb za prohřešky rezultující většinou z nadměrné komunikace s arbitry. Za celou kariéru by jich prý napočítal do deseti. Třeba v NBA přilétly dvě nebo tři, v minulé sezoně možná jedna ve VTB lize a letos zatím žádná.



Zástupce mladších ročníků, Jaromír Bohačík z USK Praha, omezení diskusí nevylučuje, nicméně o variantě mlčících hráčů spíš pochybuje. "I v zápalu boje si hráči, co už tu několik let hrají, a s rozhodčími se navzájem znají, tu kterou situaci dokážou vysvětlit. A pokud to není nepřiměřeným způsobem, je to, myslím, i na místě."

Křídlo USK si z profesionální kariéry vzpomnělo na jednu technickou chybu za celé působení v Prostějově. A jednu pak schytalo i v novém angažmá na pražské Folimance.

"Při té prostějovské se tehdy lámal zápas. Já si pak sypal popel na hlavu a řekl si, že si musím dávat pozor. A letos se to stalo, když jsem se dost vehementně dožadoval odpískání faulu," usmívá se. "Teď na to možná budu myslet ještě trochu víc. Na USK sice žádný pokutovník nemáme, ale měli bychom ho zavést. Do budoucna by to byla velice prospěšná věc," dodá ještě, když se dozví o trestných basách v Opavě. 

Ještě mladší Viktor Půlpán v oblasti diskusí potvrzuje slova sovího lídra. "Je možné, že řečnění ubude, ale někteří hráči s rozhodčími komunikují rádi a ti v tom budou pokračovat. Pokud to nebude nějak vyhrocené nebo sprosté, pak to není zase tak špatné, když se hráč dojde po odpískání zeptat, proč to tak bylo. Ovšem co se mě týká, já jsem spíš potichu, nejsem ten typ, co by se hádal. Jen si občas řeknu něco pro sebe, ale nahlas na rozhodčí moc nemluvím," přiznává playmaker Beksy, který mezi dospělými podle svých slov technickou ještě "nekoupil". A stejně tomu prý bylo i v mládežnických kategoriích.

"S tímhle jsem nikdy neměl problém. Snažím se být disciplinovaný, a když už mi rozhodčí pohrozí, tak radši mlčím."



V otázce vystupování i mimo basketbalové kurty mají hráči o své "roli" poměrně jasno. A bylo tomu tak i před podepsáním kodexu, neboť ligoví borci jsou si vědomi, že jsou už přece jen mediálně a tudíž i veřejně známějšími tvářemi.

"Není to ale jen tím, že jsem hráčem Nymburka a národního týmu. V minulosti jsem jako jediný Čech v NBA byl známý ještě o něco víc a jsem si vědom, že reprezentuju nejen sebe, ale i klub a jako hráč národního týmu i federaci, a to jak tím, co dělám na hřišti, tak i svým vystupováním mimo. Na jednu stranu je to nefér, když veřejnost očekává od sportovců, že jsou perfektní lidi a andělé, co nikdy nezhřeší, na druhé straně my jako hráči bychom neměli zapomínat, že naše práce nezačíná tréninkem a nekončí jeho odpískáním, ale přesahuje i mimo palubovky," zamýšlí se Jiří Welsch.

Opavský Martin Gniadek přizvukuje. "Rozumnější hráči jistě vědí, že lidi kolem je znají a podle toho by se měli chovat. Záleží ale na každém, jaké chce mít problémy. Jsme v Česku, a když tu někdo může házet špínu, tak ji hází, jinak ale k tomu slušnému vystupování mimo hřiště není třeba kodexu."

Křídelník Bohačík přihazuje i osobní pohled založený ještě v dobách prostějovského angažmá. "Je to o osobnosti každého hráče. Třeba v Prostějově mě lidi poznávali, teď ve velké Praze je to jiné, proto se tohle, myslím, týká víc týmů z menších měst, kde hráče lidi víc znají, a když by někdo něco vyvedl, rozkřikne se to rychleji," říká s úsměvem.



Ač to kodex neřeší přímo, pod bod postihující férové jednání ("vyhnu se projevům, které by mohly uvést v omyl rozhodčí"), kam patří například "filmování" faulů alias "flopping", by se dalo přiřadit i doznání teče v situaci, kdy sudí na základě svého úsudku udělí míč týmu tečujícího hráče.  

Pojďme se nyní hráčů zeptat, jaký přístup v těchto okamžicích volí.

"Tohle je těžká věc," neskrývá Martin Gniadek. "Když jsem s basketem začínal, každý trenér nás učil, že rozhodčí je od toho, aby pískal a všímal si, a když je možnost mít balon, nic neříkat. Sám jsem ve vypjaté situaci někdy míč soupeři nepřiznal, ale taky jsem se hodněkrát férově přiznal. Záleží to na dané situaci a je určitě těžké se k tomu odhodlat za vyrovnaného stavu třeba minutu do konce."

Kapitán Nymburka a reprezentace Jiří Welsch vyznává už dlouho následující "filozofii": pokud se nikdo nezeptá, nic neříkat, když se však arbitr zeptá, odpovídat po pravdě.



"Toho jsem se vždy držel a budu držet i dál. Rozhodčí je na hřišti od toho, aby tohle posuzoval, a pokud nějak rozhodne a nezeptá se mě, budu hrát dál. Pokud se zeptá, odpovím podle svého nejlepšího svědomí. Nevzpomínám si, že by tahle situace v mém případě někdy rozhodovala o vítězství, měli bychom mít ale na paměti čisté svědomí a pocit, že se člověk zachoval správně, by měl převládat nad tím, jestli to rozhodne o zápase."

Ještě jiný vhled do problematiky vnáší Jaromír Bohačík. "Problém je v tom, že člověk si dost často myslí, že má pravdu a že ten poslední dotyk neudělal, především v těch emotivních koncovkách. Sám si teď nevybavím situaci, kdy by balon šel ode mě, a nepřiznal bych se, jak ale pracují nervy, člověk si spíš vždycky stojí za svou pravdou. A jestli tam hraje roli strach, že si hráč to přiznání po zápase "slízne"? Za sebe si myslím, že všude to funguje tak, že u trenérů i spoluhráčů by se duch fair play nevyčítal."

Ani mladík Půlpán si nevybaví svůj konkrétní moment M. "Spíš to ale přiznám než ne, i když netvrdím, že když už je to jednou odpískané ve prospěch mého týmu, že bych se přihlásil pokaždé. Vím, že jsem to někdy přiznal, ale taky jsem po takovém odpískání už odběhl do útoku. Určitě těžké by bylo takovou teč přiznat třeba ve vyrovnané koncovce rozhodujícího semifinále a nemyslím si, že by to moc hráčů udělalo. Ani u sebe si nejsem jistý," přiznává rozehrávač.

PLNÉ ZNĚNÍ ETICKÉHO KODEXU ZDE