Zažil jsem i Dončiče. A kouř znám z Ostravy

Vicemistr Kooperativa NBL se po roce a čtvrt od reprezentační rozlučky Jakuba Šiřiny dočkal dalšího aktivního zástupce v sestavě národního týmu. Křídelník Jakub Slavík měl ovšem díky svému klubovému předchůdci jednu nespornou výhodu.

„Jsem rád, že jsem na Kubu mohl navázat. Ta laťka pro mě ale byla nastavena hodně vysoko. Dřív tam byli z Opavy i Petr Czudek nebo David Klapetek, což byli top hráči. Takže pro mě je to jen další motivace,” přiznala opora Slezanů, která je ráda, že za první reprezentační sraz a minuty v oficiálních zápasech nebude muset nic platit do týmové pokladny.

„Pár let zpátky jsme tam účast na srazu národního týmu měli, jenže to by se z Kuby Šiřiny stal velmi štědrý sponzor naší kasy, takže se to vyškrtlo, což se teď hodilo i mně,” usmál se 23letý forward Slavík, který v posledním okně světové kvalifikace naskočil na dvě minuty do domácího duelu s Francií a hned na tucet do venkovní bitvy v Černé Hoře.

Jakube, jak jste si první reprezentační sraz prožil?
Užil jsem si tuhle novou zkušenost a je to pro mě i nová motivace do budoucna, abych dostal pozvánku i příště. Kolektiv byl fajn, kluci mě přijali, za což jsem byl rád, a docela se mi podařilo pochytit i všechny signály.

Dopředu jste signálový briefing od klubového kouče a bývalého reprezentačního asistenta Petra Czudka neměl?
Ne, ne, když jsem ovšem na sraz přišel, zjistili jsem, že signálů je docela dost, takže jsem díky asistentům tohle učivo doháněl, abych občas nebyl při trénincích ztracený. Něco ale bylo stejné jako v Opavě a vycházelo to dost ze základních basketbalových pohybů, takže postupně jsem se do toho dostal.

Jaké plusy pro vás první sraz měl?
Byly to zápasy proti velmi kvalitním týmům, kdy zejména v Černé Hoře jsem dostal větší prostor. Už ale jen nasávat atmosféru a zkušenosti z lavičky v utkání s Francií a možnost setkat se s ostatními reprezentanty, to byly samé plusy.

S angličtinou problém nebyl?
Trenérovi jsem se snažil naslouchat, a když jsem měl občas mezeru v porozumění, asistenti mi vždycky pomohli doplnit tu uniklou informaci.

Napadlo by vás na začátku sezony, že budete už v únoru u zápasu proti jedničce letošního draftu NBA, byť to byly jen desítky sekund?
To by mě asi nenapadlo a je to skvělá zkušenost. Nebyl to ale první top hráč, proti kterému jsem hrál. Už v mládežnické reprezentaci jsem se na jednom turnaji potkal s Lukou Dončičem a pak v Japonsku s Japoncem Hachimurou, který hraje NBA za Lakers, takže tohle byl další top hráč do sbírky.

Jaký dojem na vás Victor Wembanyama udělal?
Zblízka vypadal ještě vyšší než v televizi (směje se) a hlavně ten borec, když jde na doskok, to sbírá dva metry nad obroučkou a ještě u toho má pokrčené ruce, které ani nepotřebuje natahovat. Je to taková basketbalová anomálie a jsem zvědavý, kam ho kariéra zavede.

Když trenér národního týmu Ginzburg nadhodil, že ještě pár takových hráčů a bude se muset zvažovat zvýšení košů, souhlasil byste?
No, ten koš je pro něj nízko, na druhou stranu je to takový unikát, že se takoví hráči nebudou rodit tak často, aby se kvůli nim k něčemu takovému muselo přistupovat. Třeba se ale mýlím.

Vraťme se k vám - při řadě reprezentačních absencí od začátku sezony jste nějakou šanci pro sebe v nějakém okně tušil?
Doufal jsem v to. V minulé sezoně jsem byl v širší nominaci na jedno okno, což pak i kvůli potížím se zády nevyšlo. Letos jsem ale makal i navíc, aby ta pozvánka mohla přijít a byl jsem za to strašně rád, že jsem si mohl odbýt tu premiéru v nároďáku.

Podle jedné fotografie z utkání s Francií to vypadalo, že zástup vašich Hujerových byl v Pardubicích pořádně početný.
Přijelo pár kamarádů z Opavy, což mě potěšilo, že mě podpořili. Mohl jsem si s nimi pak i promluvit. Ti čtyři z Opavy doufám přijeli hlavně za mnou a zbytek toho chumlu na fotce už bohužel nebyl kvůli mně a asi jde odhadnout, na koho čekali (usmívá se).

Po Franci následoval druhý den ráno lehce dobrodružný transport na letiště ve Vídni, když před cestou vypověděl služby autobus, a museli jste se přesouvat auty. Zaskočilo vás to?
Byla to ojedinělá situace, ale nijak jsme se z toho nehroutili. Manažer Michal Šob to vyřešil skvěle a velmi rychle, takže jsme nasedli do aut a nebyla to zase nějak dlouhá cesta. Zvládli jsme to v pohodě a my hráči jsme ani nemuseli řídit, protože o to se postaral realizační tým.

Po 4500 fanoušků v Pardubicích přišel zhruba stejný počet i do našlapané arény v Podgorici, kde to ale byl zřejmě jiný hukot. Dolehlo to na vás?
Bylo to cítit, atmosféra byla specifická. Už při příchodu do haly jsme museli rozhánět kouřovou mlhu, která vznikla zřejmě z kouření fanoušků. Nebylo to nic příjemného. Nahoře měli svůj sektor i místní dá se říct hooligans, kteří řvali a skákali po celou dobu utkání, po němž došlo i na nějakou pyrotechniku. Atmosféra byla tedy řádná, ale mě to nějak nevykolejilo, nervóznější jsem byl spíš doma v Pardubicích. A pokud jde o dýchání v hale v Podgorici, tak i když ten zakouřený vzduch byl cítit, tak já jsem zvyklý na ovzduší v Ostravě, kde bydlím a kde je to kvůli smogu občas horší, takže tohle mě nemohlo vyvést z míry. (usmívá se)

V Podgorici jste sice neskóroval, ale za 12 minut jste byl aspoň na nule v plus minus. Berete to za dobrý počin?
Tam jistě zálěží, kdy jde člověk na hřiště, a co tam předvede, ale byl jsem v plusu i v indexu užitečnosti. Trochu mě mrzí, že jsem neměl střelecký zápis, ale celkově ten výkon nebyl špatný na první větší oťukávací zápas v reprezentaci. Já nejsem typ hráče, který je skórerem, takže jsem si tam šel odjezdit obranu, doskok a nějaké zisky, což se mi do jisté míry podařilo.

Tvrdíte, že nejste skórerem, ale třeba v šesti z posledních 12 zápasů v lize jste dával nejméně 13 bodů a Kolínu jste nasypal dokonce 23.
Liga je ale pořád něco jiného. V nároďáku tam máte plno lepších a zkušenějších skórerů a tak se snažíte přidat něco jiného, co tým potřebuje. Proto jsem se snažil nabídnout bojovnost a agresivitu v obraně.  A i když v Opavě se moje střelecká role zvedla, pořád nejsem ten, kdo by dával pravidelně dvacet na zápas.

Na konci srpna přijde čas olympijské předkvalifikace. Budete ji mít po čerstvé zkušenosti víc v hledáčku?
Za další pozvánku bych byl samozřejmě rád, ale povede k ní jen tvrdá práce a dobré výkony, tak uvidíme, jak se mi bude dařit. Udělám pro to všechno.