Zažil jsem to už v Prostějově. A jde to

S KAMILEM ŠVRDLÍKEM Dvě jasné domácí výhry nad slabšími protivníky a dvě vysoké porážky s prvním a třetím celkem minulé sezony. Podle dosavadních čtyř ligových výsledků by o startovní formě pardubické Beksy mělo být celkem jasno. Na elitu Kooperativa NBL zatím výkonnost její nové počeštěné sestavy nestačí. Jeden chlapík z jejího podkošového stanoviště má ale ještě trochu jiný pohled. A o něm, ale i o nových pořádcích v městě perníku pod taktovkou trenérského veterána Kena Scalabroniho, bude i následující rozhovor s Kamilem Švrdlíkem.

S KAMILEM ŠVRDLÍKEM Dvě jasné domácí výhry nad slabšími protivníky a dvě vysoké porážky s prvním a třetím celkem minulé sezony. Podle dosavadních čtyř ligových výsledků by o startovní formě pardubické Beksy mělo být celkem jasno. Na elitu Kooperativa NBL zatím výkonnost její nové počeštěné sestavy nestačí. Jeden chlapík z jejího podkošového stanoviště má ale ještě trochu jiný pohled. A o něm, ale i o nových pořádcích v městě perníku pod taktovkou trenérského veterána Kena Scalabroniho, bude i následující rozhovor s Kamilem Švrdlíkem.

Kamile, jste zatím Jekyllem a Hydem, týmem dvou tváří, anebo se vaše výkony hodně liší v závislosti na kvalitě soupeřů?
Nabízí se jistě, že to je i silou protivníků a i bezprostřední pozápasový pocit po vysokých porážkách s Nymburkem i Olomouckem byl, že na nás soupeři tlačili a byli dobře připravení. A samozřejmě společným jmenovatelem tam byl i počet ztrát vyšší než dvacet. Když jsme se ale na tato utkání podívali na videu, zjistili jsme, že kolikrát jsme ty ztráty udělali stupidně, kdy ani nebyly vynucené obranou. Soupeř na nich tedy v řadě případů ani neměl podíl. Jistě oba jsou to kvalitní týmy a zatlačily na nás víc než Brno s Ostravou, ale my – jakmile jsme se nedostali do své hry od začátku - tam opravdu začali vymýšlet blbosti sami a dělali jsme spousty nevynucených chyb. Soupeřům jsme darovali asi 25 a 30 bodů z těchto ztrát a s tím se pak těžko vyhrává.

Jak velký počet ztrát zatím podle vás vzniká z toho, že se lepší soupeři zaměří na vaše rozehrávače Vyorala s Půlpánem a od zbytku perimetru pak chybí vetší nebezpečnost a aktivita s míčem, jak o tom mluvil Tomáš Vyoral hned po prvním utkání v Nymburce?
Při zpětném sledování bych řekl, že těch stupidních ztrát tam byly tak tři čtvrtiny. Třeba dvakrát „přes půl“, jednou jsme ani nevyhodili z autu kvůli přešlapu, pak tam byly nějaké nevydařené pokusy o lob nebo pas na alley-oop, což nejsou vynucené ztráty. Najednou se to ale jakoby kupilo, možná i tím větším tlakem. Těch nevynucených chyb bylo ovšem neuvěřitelně moc. Jako kdyby se každý snažil něco udělat a bylo to horší a horší. Nebo v Nymburce – tam jsme celoplošný presink domácích překonali, přešli půlku a pak jsme to sami někam „zahodili“. Až další zápasy tak napoví, jestli ten větší počet ztrát je daný silou soupeřů, my ale doufáme, že to byla jen shoda náhod a že jsme schopní hrát dobře i se silnějšími.



Když se teď kolegové na perimetru rozhlédnou po hřišti, už se nemohou spolehnout na žádného Američana, který by to v nouzi spasil nějakou individuální akcí, ale musí se víc snažit sami. Jaký to je pro ně zatím - z vašeho pohledu - nezvyk?
Když jsme se o tom teď po utkání bavili, tak mají příležitost na tom křídle ukázat, že to i bez Američanů půjde. Já tým bez Američanů zažil už v Prostějově a vím, že to tak může být a může to fungovat. Ti kluci ale musí vzít zodpovědnost na sebe, něco vymyslet a být nebezpeční, pokud to nepůjde „Vyovi“ (Vyroalovi), nebo „Půlpymu“ (Půlpánovi), kteří hrají hodně spolu a vlastně tak zaplní i jednu z křídelních pozic. Jde o to, aby se mohl i s dalším z křídel hrát pick-and-roll. My jsme z perimetru mimo „Vya“ s „Půlpym“ nebezpeční hlavně střelbou a budeme potřebovat i nebezpečnost z nájezdů a tím něco většího vytvořit, což nám zatím chybí. Trenér na to teď upozorňoval, že nikdo jiný to za kluky neodehraje a bude záviset na nich, jak chytí tu šanci za pačesy.

S tímhle limitem zřejmě souvisí i to, že jste naposledy s Olomouckem měli 15 útočných doskoků, byli jste aktivní, ale celkem házeli jen 15 trestných hodů. Chybělo tak i větší přetavení této aktivity a druhých šancí do počtu návštěv trestné linie?
Samozřejmě. Nejde to jen ostřelovat, ale musíte být aktivní a natáhnout obranu, aby to neviselo jen na pick-and-rollech s rozehrávači a další dva jen nestáli na trojce a nečekali na případnou střelu. Tohle bude, myslím, to nejdůležitější, k čemu se budeme chtít dopracovat. Vím, že to asi nepůjde hned, ale doufám, že se to zlepší. Strašně by nám to pomohlo do dalších zápasů, jistě i proti těžším soupeřům.

Z plusového úhlu viděno – i po zápasech s potentními celky Nymburka a Olomoucka držíte obranu na 74 bodech. Bude v ní spočívat velké těžiště vaší hry a dojde už i víc na zónové systémy?
My se snažíme hrát rychle, ale nezakončujeme až tak bleskově jako v posledních letech. Tempo hry je o něco nižší, počet útoků ani pro soupeře není tak vysoký a nemá tak příležitost dávat tolik bodů. Obecně je obrana základem asi pro všechny trenéry a dva měsíce jsme se na ní v přípravě snažili pracovat. My jsme ale s Nymbukem a Olomouckem selhali v těch ztrátách. Když už nějak ubráníme, bylo by potřeba to využít, protože pokud se třikrát za sebou ubrání a pak se to třikrát hodí na tribunu, ubírá to energii i té obraně.

A ta zóna bude?
Nějakou jsme v přípravě zkoušeli, v prvních ligových utkáních jsme možná sem tam něco zkusili taky a je to určitě jedna z variant. Ne že bychom do zóny zalezli na začátku zápasu na celou čtvrtinu, ale je to teď určitě pravděpodobnější než s Ellem (předchozím koučem Sandersem).

Co ze zaběhaných pardubických pořádků nový kouč Scalabroni změnil ještě?
Hodně od začátku klade důraz na co největší sdílení balonu. Měli bychom mít co nejmíň ukvapených střel. Nechci tím říct, že Ell nás do takových tlačil, ale neměl problém s tím, když se vzala nějaká trojka z přechodu, zvlášť když byla volná. Trenér Scalabroni chce mít střely víc vypracované, poslat míč ze strany na stranu, a až když někdo zůstane opravdu volný, tak vystřelí. Ta týmovost je u trenéra to hlavní.

Vy máte nyní v klubu i následovníka svého ruhu. Prokop Slanina stejně jako před časem vy sám polyká první ligové minuty a zápasy po letech strávených v NCAA. Aktuálně je na průměrech 7 bodů a 4 doskoků za 17 minut. Jak se zatím sžívá s evropským prostředím a s čím nejvíc bojuje?
Má takové tendence, jaké jsem měl po návratu z Ameriky já. Když dostane balon pod koš, nemá ještě tu trpělivost, a chce hned zakončovat, protože ve stejné situaci v Americe se předpokládá, že se musí hrát okamžitě na koš. Pokud to hráč vyhodí zpátky ven, rozehrávač to vyhodnotí tak, že pivot nechce hrát. My se tak Prokopovi snažíme vysvětlit a on to asi časem pozná, že nemáme problém, pokud to vyhodí ven, mu míč zase vrátit zpátky. Vzpomínám si, že jsem měl stejný problém a myslel si, že když míč vyhodím, už ho v životě nedostanu zpátky. (směje se) Tohle se ale časem naučí.