Že chlapi nepláčou? Někdy to neplatí

VIDEOINTERVIEW S JAKUBEM HOUŠKOU  Jen v Nymburce skončil třetí finálový duel, začaly se v děčínském táboře rozdávat blyštivé stříbrné klobouky. A čí to byl nápad? „Viděl jsem to u jednoho týmu, líbilo se mi to, tak jsme to převzali. Chtěli jsme si závěr sezony zpestřit zase něčím jiným a lidi si žádali klobouky, tak je mají,“ přiznal se k realizaci kapitán Válečníků Jakub Houška, který již od poloviny března svému týmu chybí v aktivní roli na hřišti.

VIDEOINTERVIEW S JAKUBEM HOUŠKOU  Jen v Nymburce skončil třetí finálový duel, začaly se v děčínském táboře rozdávat blyštivé stříbrné klobouky. A čí to byl nápad? „Viděl jsem to u jednoho týmu, líbilo se mi to, tak jsme to převzali. Chtěli jsme si závěr sezony zpestřit zase něčím jiným a lidi si žádali klobouky, tak je mají,“ přiznal se k realizaci kapitán Válečníků Jakub Houška, který již od poloviny března svému týmu chybí v aktivní roli na hřišti.

Ač jeho uzdravující se tvář na první pohled nejeví žádné známky zlomenin, ani několika operací, protože veškeré zákroky a „drátování“ probíhalo zevnitř, charakter poranění a zejména protahující se uzdravování mu v play-off nedovolilo návrat na palubovky.

Už roky je přitom vrchním tmeličem, vůdčím duchem i bijícím srdcem nyní už dvojnásobných vicemistrů Kooperativa NBL, proto je nabíledni, jak moc musel při své absenci trpět.

A to pro kapitána severního týmu představovalo daleko větší bolest, než přestátá fyzická újma. Už jen když o tom má hovořit, jeho oči vlhnou a více než dvoumetrový centr odvrací zrak.
Kdo někdy hrál, jasně teď chápe…
Kdo byl kapitánem, soucítí dvojnásob…         



Jakube, i vy jste byl před začátkem druhého poločasu v hráčském hloučku pod košem, kde jste spolu dost dlouho mluvili. Co tam za stavu -37 padlo?
Je to finále ligy, a i když o vítězi je rozhodnuto, nechtěli jsme vypadat jako kašpaři. Doma jsme podali výborný výkon, kluci se tam vyšťavili a byl to fantastický zápas. V Nymburce už byli kluci na začátku trochu unavení. My jsme sice ty dva dny po druhém utkání odpočívali, ale než jsme se do toho dostali, bylo to najednou o třicet a hrálo se hodně těžko. V půlce jsme si přesto říkali, že musíme dál hrát, protože jsou tu lidi a jde to do televize. Nakonec to dopadlo takhle (o 49 bodů), ale pro kluky to bylo v té rotaci hrozně těžké. Když vidíte, kdo tam hraje proti „Richiemu“ (Muselovi), „Gavimu“ (Gavendovi), to je až neskutečný! Je to rozdíl ne třídy, ale 20 tříd a ti kluci to přesto museli zvládnout. Já jako kapitán si toho cením a klaním se. Tohle finále pro nás z psychického hlediska nebylo jednoduché, protože jsme nevěděli, kdo se ráno vzbudí nemocný. A je mi strašně moc líto těch, kdo museli zůstat doma (Landy a Cartera). Sezona byla hrozně moc úspěšná a zasloužili by si ty oslavy stříbra zažít tady s námi. Doufám, že se oba uzdraví a už nikdo další (příušnicemi) neonemocní, i když to ještě můžeme mít v sobě.   

Ve třetím utkání Nymburk vypadal, že hrál v dosud největší rychlosti a taky nejvíc chodil na útočný doskok.
Určitě ano. Oni to hodně točili, mají 12 stejně kvalitních hráčů. Je velký rozdíl, když vystřídali oni, a když my. Mohli hrát agresivně, rychle běhat a doskakovat. Je hrozně těžké srovnat se na trojku, když hrajete v zápřahu, ve kterém celou sezonu nejste, a taky v zápřahu, ve kterém jsme ve finále byli my. Teď mě mrzí jediná věc - že se medaile nepředávaly u nás.

Vy jste si už zdravotních trablů zažil nepočítaně. Trpěl jste jako nehrající kapitán stejně jako dřív, nebo to v play-off s postupem do finále bylo jiné?
Bylo to jiné a bylo to hrozně těžké. Už jsem se párkrát rozbrečel, když jsem o tom vyprávěl, tak doufám, že teď to zvládnu. Bylo hodně složité hlavně na psychiku popasovat se s tím, že jsem každý den – kromě posledních dvou týdnů -  musel něco podstupovat. Tři operace, každý den nějaké dráty v puse, a ačkoli jsem moc chtěl (hrát), tak to prostě nešlo. Pořád jsem se vracel 14 dnů zpátky. Chvíli jsem byl na střídačce, chvíli v nemocnici, chvíli doma. Pořád se to střídalo a já nevěděl, co bude další den, což nevím ani teď. Jsem ale rád, že to kluci zvládli a to bylo super. Kdyby to nezvládli, vyčítal bych si to možná ještě víc a bylo by to ještě horší.  

Na kdy vám doktoři slíbili uzdravení?
Mně už neslibuje nikdo nic. Teď je to relativně v pohodě, zánět už tam není, jen mi tvář pořád dokola otéká. Zkoušel jsem i s tím něco dělat, ale nešlo to. Snad to bude v pohodě aspoň na léto, třeba na pláž u moře...
 

Druhý rok v řadě berete dvě stříbra. Kdy se podaří i nějaký ten titul?
Až v lize nebude Nymburk. A pohár bez něj zůstává otevřený. Je to kvalitní tým, ale karty jsou s ním rozdané dopředu a to je škoda. Pohár bez něj získal mnohem větší náboj a dá se tak vyhrát nějaká trofej. Ta se může vyhrát, i když je hráč kvalitní a dostane se do Nymburka. Někdo to štěstí a um má, my ho nemáme a i z druhého místa je pak hrozně těžké o ten ligový titul bojovat. V jiných sportech to tak až na výjimky není a titul se získat dá. Tady reálná šance porazit Nymburk třikrát není. Mně by se líbilo finále na jeden zápas. Zažít něco jako v pátek v Děčíně, klidně na neutrální půdě. A myslím, že by to bylo krásný a taky zajímavější. Třeba k tomu liga někdy dospěje.

A nebyla by pro vás škoda přijít o ten po všech stránkách výjimečný domácí zápas, případně zápasy?
Nebyla, protože ti lidi by tam přijeli stejně. I kdyby měli jet do Prahy, tak říkám, že z Děčína by dva tisíce fanoušků přijelo a užilo si to. Cítili by mnohem větší šanci a bylo by to hezký.

Kontrolní otázka - kdo z osových hráčů v týmu zůstává?
Zůstáváme snad všichni, většina hráčů je pod smlouvou, až na některé výjimky. Já bych byl rád, aby se to udrželo, můžeme i posílit. Doufám, že to tak zůstane. Já jsem tu s klukama hrozně rád, získáváme druhou stříbrnou v lize a to je parádní.