Znáte minimální gáži hráče Euroligy?
Obě strany se čerstvě pochlubily tím, že jde o přelomový krok nejen v rámci evropského profesionálního basketbalu, ale i v kontinentálních týmových sportech vůbec. Zejména se však jedná o úspěch před třemi lety založené Euroligové hráčské asociace, která měla kolektivní smlouvu mezi soutěží a hráči jako jeden ze svých hlavních cílů.
EuroLeague Framework Agreement, jak se smlouva oficiálně nazývá, bude v aktuálním znění platit až do konce sezony 2023/24 a má především posílit postavení hráčů. Dolaďování detailů trvalo téměř tři roky a počítá se v nich například s tím, že minimální platové ohodnocení bude závislé i na počtu odehraných euroligových sezon. Řešily se i otázky sezonního kalendáře, zdravotních protokolů, dopingové testy či další pravidla.
Smlouva reflektuje i pandemické dění posledního roku a půl, kdy nyní bude v podobných situacích při zásahu nepředpokládaných událostí, jež mají vliv na ekonomické fungování klubů, vše precizně ošetřeno.
Dohodnut byl i standardizovaný hráčský kontrakt, který bude platný napříč soutěží. Zároveň ale platí, že nová kolektivní smlouva nesmí být v kontradikci s právním rámcem v jednotlivých zemích.
Sezona 1: 60.000 eur (1,5 milionu korun)
Sezona 2: 80.000 eur (2 miliony korun)
Sezona 3: 100.000 eur (2,5 milionu korun)
Sezona 4: 120.000 eur (3 miliony korun)
Sezona 5 a další: 140.000 eur (3,5 milionu korun)
Co ve třicetistránkovém dokumentu stojí za přečtení dál?
Hráč, ani jeho agent nesmí vyjednávat s jiným klubem, pokud má stále platnou smlouvu ve svém stávajícím týmu.
Týmové přípravy smějí začínat nejdříve 40 dní před prvním kolem Euroligy, nebo nejdříve 32 dní před startem domácí soutěže. Pokud je v přípravě na sezonu jeden trénink za den, nesmí trvat včetně rozcvičení či posilovny déle než tři hodiny, pokud jsou dva, mohou dohromady trvat nejvýš pět hodin, přičemž není povoleno více než pět po sobě jdoucích tréninkových jednotek, tedy mít tři dny za sebou se dvěma tréninky. Hráči také mají právo na jeden volný den v týdnu, kdy se mohou maximálně účastnit marketingových nebo mediálních aktivit, ale i to je možné jen jednou za čtyři volné dny.
Během sezony už je povolen jen jeden trénink denně, a to s zatejpovaými kotníky. Pokud by se konal druhý trénink, musí být bezkontaktní a už bez tejpů. Druhý trénink se však smí konat jen jednou týdně, a to pouze v případě jediného zápasu v tomto týdnu. Jakmile se hrají dva zápasy a víc, už druhý trénink v tomto týdnu nesmí být nikdy. Dále platí, že den po zápase (s výjimkou play-off nebo turnajů) smí nejbližší trénink začít až ve 12 hodin v poledne.
Zajímavostí je i používání všelijakých technologických přístrojů měřících při tréninku výkonnost hráčů. Ti musí nejprve s nošením těchto měřidel souhlasit a mají právo je kdykoli odmítnout.
Při cestování pak klub musí zajistit hráčům v letadlech 12 sedaček u východů, kde je více místa na nohy, pokud jsou tato sedadla dostupná. A hotely musí být schopné na požádání zajistit nadměrně dlouhé postele.
V případě narození potomka nebo úmrtí v rodině má hráč právo na tři volné dny (mimo cestování), po návratu z akcí národního týmu pak má dostat nejméně dva volné dny. V červnu nebo v červenci pak hráči musí mít nejméně 30 dní volna v kuse bez basketbalových aktivit.
Na první pohled se může zdát, že jde o velmi slušné úlevy a nadstandardní hráčský komfort. Zejména vytížení hráči Euroligy ale musí během sezony stíhat dvě dlouhodobé soutěže, každou s více než třiceti zápasy. K tomu domácí poháry plus přípravné zápasy a po sezoně ještě zavolá kouč národního týmu...