Zničil Wertze a spol. v soutěži. Pak i Děčín. A kultovní tabulka?
Stal se nečekaným hlavním hrdinou první půle úvodní bitvy o bronz. Nečekaným proto, že jeho pravačka naposledy dvojciferně spustila 81 dní nazpátek. Když tak za vedení Olomoucka v Děčíně 23-33 měl u pasu už 12 bodů, musel z toho být vyjevený každý hráč i fanoušek soupeře. S tím jednoduše nemohl nikdo počítat.
Forward Dominik Žák nakonec završil zápas na 14 bodech a jen čtyři další mu tak chyběly ke kariérnímu maximu. Nemrzelo ho po přesvědčivém triumfu týmu (74-89), že ve druhé půli nedostal vyměřený o něco delší čas a musel se při takové formě spokojit s 19 minutami?
„Určitě jsem tam chtěl zůstat déle a trochu to mrzí, že jsem si to osobní maximum nepřekonal, ale to rozhodnutí nebylo na mně a já jsem vůbec rád, že jsem hrál, kolik jsem hrál, a že jsem týmu takhle přispěl body a vyhráli jsme,” pravil dvoumetrový žolík Hanáků.
Dominiku, vy jste dvojciferně neskóroval skoro tři měsíce a tohle byl váš teprve pátý nejméně 10bodový zápis sezony. Čím ve vás v Děčíně bouchly ty saze?
Já se cítil dobře celé to pondělí. Už před zápasem jsme v děčínské hale měli ráno na tréninku takovou střeleckou soutěž, kterou jsem z celého týmu vyhrál, a přesně z té pozice jsem pak dal i svou trojku v první čtrvtině. To jsem si řekl, že by to tentokrát mohlo jít. Pak jsem měl hned rychlý protiútok a prostě jsem tam chtěl vyhrát, abysme do domácího zápasu šli s tím, že to můžeme ukončit. Možná mi to šlo i proto, že jsme v Děčíně před zápasem spali a mohli si tam zastřílet víc.
A pak až do vedení 23-33, kdy už jste nastřádal 12 bodů, to vypadalo, že chcete zakončovat skoro každý útok...
(směje se) V tu chvíli jsem měl i trochu štěstí, kluci mě párkrát našli, pomáhali mi, jeden nájezd jsem měl svůj vlastní, a když to šlo, chtěl jsem pokračovat a vystřelit toho co nejvíc. Vycházelo to hlavně z naší obrany, protože prakticky všechny mé body přišly z rychlého protiútoku. A ve druhé půlce už šli do bodového laufu někteří další kluci a zvládli jsme to jako tým.
Nenapadlo vás při tom všem, že ten první poločas (35-42 pro Olomoucko) šel až moc snadno?
Neřekl bych úplně snadno, nám se fakt dařilo. Obrana byla skvělá a z toho vycházelo všechno. Měli jsme protiútoky, padly nám nějaké střely a pak jsme si to drželi celý zápas. A v té první půlce, když jsme došli k tomu vyššímu vedení, jsme si ukázali, že hrajeme dobře a chtěli v tom pokračovat. A chytili se všichni, byl to celou dobu skvělý týmový výkon. Možná jsem si říkal, kdy už Děčín spustí naplno, ale my mu k tomu nedali moc prostoru, a když to trochu stáhli, my udrželi chladnou hlavu a pokračovali v naší hře a zase se vrátili na vyšší náskok. A konec jsme dohráli hlavou a s klidem.
Obrana vám skutečně fungovala výborně, téměř jste Děčín nepouštěli pod koš a trenér se rozčiloval snad jen u některých volnějších trojek domácích, že?
Samozřejmě tam pár chyb bylo a většinou z toho padla trojka, ale zase těch chyb nebylo tolik, ta obrana byla prostě úžasná. Jestli tak budeme bránit i ve čtvrtek, vůbec nemám strach o to, že bysme to neukončili.
Děčín nakonec vystřelil 35 trojek a jen 21 dvojek, a i když 15 trojek proměnil, tak třeba po změně stran už stihl jen 4 body zpod koše a to byla podle všeho vaše výhra, že?
Určitě. Děčín je zpod koše silný, má tam kvalitní hráče, kteří umí hrát v dolním postavení. A pro nás bylo určitě dobře, že vystřelil víc trojek, navíc jsme měli dobrý obranný doskok, což v Děčíně je taky docela náročné, a z toho to celé pramenilo.
Váš kouč si poměrně rychle po sobě vzal ve druhé čtvrtině dva timeouty, vždy po koši Děčína. Nechtěl mu dovolit ani sebemenší rozjezd?
Při vašich timeoutech si nejde nevšimnout, jak už velmi použitou a zmuchlanou tabulku na kreslení akcí kouč Hipsher používá. Je to nějaká jeho kultovní, která mu nosí štěstí?
Nevím, jak ji má dlouho, ale ty dva roky u nás ji má celou dobu. Už i tady to hodně odnesla, odnáší to jako by za nás (směje se) a je to na ní vidět. Zatím ale pořád drží, a dokud bude držet, tak bude využívaná. My už jsme na to zvyklí, že není právě rovná a pořád se v těch nákresech orientujeme.
V obraně jste v pondělí zaujali i v sezoně rekordně nízkým počtem 11 faulů - v zápase takové důležitosti. Měli jste už sice 12 a 13 proti Slavii a 13 s Opavou jednou v dlouhodobé části a pak ještě jednou ve čtvrtfinále, a ač jste týmem s nejnižším počtem faulů na zápas (18), přesto šlo o majstrštyk. Jak unikátní číslo to bylo pro vás?
Po zápase mě to docela překvapilo. Někteří u nás měli problém s tím, že jsme faulů udělali málo, ta hra ale šla plynule a na to, že jsme hráli venku a ještě s Děčínem, tak to probíhalo poměrně klidně a nebylo moc věcí k pískání.
Tlačil se do vás Děčín méně důrazně než jindy, nebo jste spíš tak skvěle ucpali vymezené území?
Děčín podle mě podal svůj normální výkon, bojoval, ale hlavně to byl náš dobrý zápas v obraně.
Jen pár minut v utkání po nastoupení do základu odehrál Adam Goga. Stalo se mu něco, nebo tak prostě rozhodl kouč?
Nestalo se mu nic, je v pohodě. Nevím, jaký byl důvod menšího počtu minut a ve čtvrtek by měl nastoupit.
Byla cesta domů velmi veselá?
Určitě se domů jede líp, když se vyhraje, navíc my jedeme docela dlouho. Pořád jsme to ale ještě neukončili, jsme nohama na zemi a víme, že ten nejdůležitější krok pořád chybí. Až pak by mohla být ta velká oslava.
V jak plnou domácí halu v očekávání bronzového čtvrtku doufáte?
Záleží i na tom, jak se bude hrát hokej na mistrovství světa (usměje se). Ne, doufám, že přijde plná hala. Zatím nás celou sezonu a hlavně v play-off podporovalo neskutečné množství lidí. A my se jim tou medailí snad budeme moct odvděčit za to, že za námi celý rok stáli. Snad si to nenechají ujít.
