Zpětně si to vyčítám

INTERVIEW S JIŘÍM ŠOULOU Má před sebou třetí kariérní start. Po mládežnických začátcích v Pardubicích a velké jindřichohradecké roli v posledních třech sezonách přichází třetí ligová etapa 23letého shooting guarda Jiřího Šouly. Ta v kolínské rovině. A začíná v pro něj nelehkém období čerstvé rekonvalescence po operaci vážně poraněných vazů pravého kotníku. Tu mohl mít dávno za sebou, ale rozhodl se jinak a dnes toho lituje. Sestup Lions z Kooperativa NBL, po sezoně, již Šoula zahájil kariérními čísly, pro něj měl i proto dvojnásob hořkou příchuť. Vicemistr Evropy kadetů z roku 2011 je naopak rád, že už na konci základní školy mohl v Poděbradech trénovat s jedním ligovým hráčem. Jmenoval se Pavel Beneš a nyní si někdejšího „svěřence“ vzal do týmu už jako kouč kolínských Medvědů, zatím na roční hostování z Jindřichova Hradce.  

INTERVIEW S JIŘÍM ŠOULOU Má před sebou třetí kariérní start. Po mládežnických začátcích v Pardubicích a velké jindřichohradecké roli v posledních třech sezonách přichází třetí ligová etapa 23letého shooting guarda Jiřího Šouly. Ta v kolínské rovině. A začíná v pro něj nelehkém období čerstvé rekonvalescence po operaci vážně poraněných vazů pravého kotníku. Tu mohl mít dávno za sebou, ale rozhodl se jinak a dnes toho lituje. Sestup Lions z Kooperativa NBL, po sezoně, již Šoula zahájil kariérními čísly, pro něj měl i proto dvojnásob hořkou příchuť. Vicemistr Evropy kadetů z roku 2011 je naopak rád, že už na konci základní školy mohl v Poděbradech trénovat s jedním ligovým hráčem. Jmenoval se Pavel Beneš a nyní si někdejšího „svěřence“ vzal do týmu už jako kouč kolínských Medvědů, zatím na roční hostování z Jindřichova Hradce.   

Jiří, ještě míváte kvůli zranění ze zápasu s Nymburkem, které vám na tři a půl měsíce přervalo skvěle rozjetou minulou sezonu, noční můry?
Teď nad tím vším přemýšlím, ale snažím se to už vytěsňovat. Jsem po operaci a začínám v podstatě od začátku. Myslím, že teď už na to tolik myslet nebudu a bude to o dost lepší. Uvidím, jak se budu cítit na hřišti, ještě za sebou nemám žádný zápas.

Vy jste tedy během sezony operaci odložil?
Ano, šel jsem na ni až po sezoně. Teď už asi deset dní chodím, včera jsem začal lehce střílet a jde to vcelku rychle. Kdy budu moct jít do plné zátěže, se ale těžko odhaduje. Teď mě netrápí ty poraněné vazy, ale celý kotník, který je ztuhlý a musí se znovu rozcvičit. Každý den je ale silnější a pouští mě dál a dál. Dělám vše, co můžu – kolo, posilovnu a další věci. Hlavní otázka je, kdy budu mít povolené jít do kontaktu.



Před zraněním z 2. prosince loňského roku jste byl s 11,6 bodu nejlepším střelcem (v celé lize 27. místo) i nejužitečnějším hráčem NBL mezi Čechy do 22 let, zároveň jste táhl Jindřichův Hradec. Dalo by se odhadnout, kde sezona mohla skončit pro vás osobně i pro celý tým, nebýt zranění?
To se samozřejmě říká těžko. Individuálně bych dělal všechno pro to, abych ta čísla udržel, nebo se i zlepšoval. A týmu bych se snažil co nejvíc pomoct, ale nevím, kde by to skončilo. Těžko se to odhaduje, protože tým se obměňoval, pořád se něco zkoušelo. Rozhodně si ale myslím, že kdyby to i tak (bez zranění) skončilo v baráži, pomohl bych týmu daleko víc. Takhle jsem do ní bohužel skoro nezasáhl (v obou utkáních po 3 minutách), což byla volba trenéra (Rudolfa Juga). Me to teď ale mrzí, protože jsem už během sezony mohl jít v klidu na operaci, celé léto se mohl připravovat a nemusel se trápit, protože mě to každý den bolelo a přemlouval jsem sám sebe, že to má cenu. To už teď ale člověk nezmění.  

Naznačujete, že se s vámi do baráže počítalo, ale pak jste téměř nehrál?
Bylo to na mně. Po konzultaci s doktory jsem měl dvě možnosti - buď jít hned na operaci, nebo si pořídit ortézu, tejpy a být schopný odehrát zbytek sezony. Rozhodl jsem se pro druhou možnost, všichni byli rádi a směřovalo to k tomu, abych byl aspoň na baráž. Já nakonec začal hrát o něco dřív, a i když to nebylo jako před zraněním, byl jsem připravený naplno nastoupit a myslím, že bych pro tým, kterému jsem chtěl pomoct, byl platný. Trenér ale byl, jaký byl, a teď už to zpětně neovlivním. Jen si to trochu vyčítám, protože jsem nakonec mužstvu nemohl pomoct.

Na co si věříte před příchodem do Kolína, když se budete znovu rozehřívat od nuly?
Předně, s Kolínem jsem jednal proto, že se velice dlouho znám s trenérem Pavlem Benešem, vím, co od něj můžu čekat, a budu moct dál pracovat na dovednostech, které trenér vidí jako moje silné stránky. Mohl bych se tak posunout ještě výš. Pokud mě podrží ten kotník a vše půjde, jak má, doufám, že se mi povede dostat se ještě dál než v minulé sezoně. Teď se to ale těžko odhaduje.

Odkud se vlastně s trenérem Benešem znáte?
Když jsem asi v patnácti končil v Poděbradech a začínal v Pardubicích, chodil jsem ještě na ranní tréninky mužů Poděbrad, kde tehdy Pavel hrál. On se navíc znal s mojí mámou, protože baskeťáci občas spolupracovali s dětským domovem v Nymburce, kde máma pracovala. A po těch společných trénincích s muži jsem ještě na různých věcech dělal s Pavlem individuálně.

Kolín byl tedy po sestupu Jindřichova Hradce jasnou volbou?
Pavel Beneš o mě měl zájem, a po tom, co se domluvily kluby, jsem se na podmínkách domluvil s Kolínem i já.

Zatím jde o roční hostování, s možností pozdějšího přestupu. Na čem to bude záviset?
Bude se to řešit po sezoně, mezitím se ale může stát spousta věcí. Pokud se Jindřichův Hradec vrátí do NBL, uvidí se, jak to se mnou bude dál.

Změní se teď vaše role? U Vajgaru jste byl v úvodu minulé sezony tahounem, teď ale budete v přece jen vyrovnanějším a silnějším celku.
Já bych chtěl být tahounem v jakémkoli týmu, za který budu hrát. Bohužel teď je to ovlivněné tím, že nemám tolik šancí si vydobýt tuhle pozici, protože se ještě s týmem nemůžu připravovat. Když ale šanci dostanu, a využiju ji, chtěl bych jedním z tahounů být. Uvidím ale, jak se po tom zranění vrátím.

Na rozehře Medvědů jsou nyní 185 vysoký Walton a 193 vysoký Číž, v minulé sezoně byl rozehrávačem 192 vysoký Šafarčík a nyní přicházíte vy se 189. Budou teď na pozici 1 Walton s Čížem a vy s Šafarčíkem spíš na „dvojce“?
Ano, s tím se určitě počítá. Když jsem s trenérem mluvil ještě před přípravou, tak nás čtyři bude používat jako hráče do pick-and-rollů, naše hra bude směrovaná do rychlosti a nebojím se říct, že vyvážet míče budeme všichni čtyři.

Jaký by měl být váš týmový cíl?
Můj osobní cíl je skoro vždycky vyhrát. Když to ale vezmu, na co by tým měl mít, tak pokud všechno půjde dobře, i to šesté místo by se mělo dát uhrát. Možná i páté a nejhůř by to mělo být sedmé.  




Foto: Basket Fio banka/M.Havlík