Zranitelnější? Ano. Trůn se ale nekymácí

S MARTINEM KŘÍŽEM Po zahřívacím kole v listopadu a prosinci na přelomu roku ostře sešlápl plynový pedál a ze zadní pozice ve startovním roštu začal svůj podruhé na dlouho odstavený monopost probírat k životu. A i skrze šikany plné psychologických retardérů se řítil stále vpřed.

Důkazem budiž sekvence šesti posledních ligových zápasů, v nichž v dresu Nymburka zapsal pět dvouciferných střeleckých výkonů, dva double doubly a jeho parádní průměry činily 12 bodů a 9 doskoků za 24 minut. Půlroční martyrium po utržení křížových vazů, jež jej připravilo o kariérní zážitek v podobě olympiády, tak postupně upadalo v zapomnění a po faceliftu své levoruké střelby může poslední dva roky osudem krutě stíhaný Martin Kříž už směle vyhlížet výzvy nejtěžšího reprezentačního léta všech dob.

Martine, znamená vaše produkce z posledních ligových bitev návrat do už plné formy?
Vrací se to do normálu, byť jak říkal i trenér, ještě jsou tam nějaké rezervy. Na těch se ale postupně pracuje a začíná se to blížit tomu, co to bývalo.

Kde jsou ty rezervy?
Koleno drží a všechno je stabilní. Jediný dílčí limit je ale ještě v hlavě, kde stále vězí malé obavy. Ještě se mi třeba nechce naplno odrážet z té pravé nohy a dělat nějaké zběsilosti. Koleno už je ale v pořádku a jde jen o zvyknutí si na to, že noha už je zase stoprocentní, ne-li stodesetiprocentní, a že bych ji mohl využívat ještě víc.

Rychlý protiútok, kdy půjdete sám na koš, tedy stále místo smeče skončí donáškou?
Přesně tahle věc je ta poslední, co ještě chybí. Teď se po vypíchnutí, když běžím sám na koš, ještě ohlížím, jestli mě někdo nestíhá a hlavně se soustředím na zakončení. Já se tedy do smečování nehrnul nikdy a zatím se pořád nehrnu, ale co není, může být.

Při nyní stabilní produkci se dá odhadnout, že vás covid, který ve vašem týmu v minulých týdnech udeřil, zřejmě nezasáhl.
Ne, jen jsem byl v karanténě. Nicméně i u těch, co ho měli, se mi nezdálo, že by je to nějak poznamenalo. Spíš ta tréninková pauza byla znát, pět dní jsme trénovali jen doma a i mně pak tři čtyři dny trvalo, než jsem se do toho dostal zpátky.

Z oněch šesti lepších zápasů z poslední doby jste v prvních dvou i sázel trojky. Vrací se tedy i oblouková fazona z první části minulé sezony?
Po tom zranění mi přijde, že ta úspěšnost je na tréninku ještě lepší a ještě víc si věřím. Jen poslední čtyři zápasy to procento nebylo takové, protože jsem měl maximálně jeden dva pokusy a ani s jedním jsem nebyl spokojený. Hráli jsme ale jiné systémy a spíš se otevíraly prostory pod košem.

A jak to vypadá s šestkovým oborem, s nímž jste tradičně bojoval?
Zatím jsem šestek v sezoně moc nestřílel (bilance 15/6), hlavně tu ale nastala změna s příchodem nového asistenta Jurici Žuži. Něco jsme trochu upravili a poslední tři zápasy se to už začíná dávat do normálu. Většinou totiž jakmile vám někdo začne střelbu předělávat, nějakou dobu trvá si to osvojit. Teď se mi ale na čáře „dýchá” daleko líp.

Co vám asistent Žuža poradil za kouzla?
Bavili jsme se o plynulosti hodu. Rozfázovali jsme si ten pohyb a ukázali si, jak ho udělat plynulejším od začátku do konce, a i já vidím ten rozdíl. Jsem za tenhle krok rád.

Lišila se nějak druhá velká herní pauza během dvou let od té první před světovým šampionátem 2019, kdy jste léčil utrženou achilovku?
Původně jsem si říkal, že to napodruhé bude lepší, ale bylo to horší. Bylo to delší, daleko náročnější, nebo spíš s tou achilovkou to bylo jednodušší v tom, že jsem neměl ten čas laborovat s určitými věcmi, což mě hodně hnalo dopředu. Na druhou stranu koleno vyžaduje jinou pozornost, protože ta šlacha praskne a sroste, ale koleno je nejsložitější kloub v těle a potřebuje jinou péči. Tu jsme tomu ale s (kondičním specialistou) Michalem Miřejovským opět dali a stále dáváme, což je znát. Pauza ale trvala šest měsíců, prvních čtyři až šest týdnů po návratu se tomu ještě moc nedalo říkat basket a mně to hlodalo v hlavě. Představoval jsem si to lepší. Určitě tam pořád byl obrovský strach a těch šest měsíců mimo bylo strašně znát - to, jak a kam se pohybovat, a zase si najít svoje místo na hřišti. První zápas, kdy jsem se cítil líp, a povedl se mi, byl až v Lize mistrů s Galatasarayem 22. prosince.

Na konci listopadu jste byl chvíli ve hře o nominaci pro okno světové kvalifikace, nakonec z toho ale sešlo. Na blížící se dvojduel s Bulhary už budete ready?
V listopadu jsem hodně dlouho váhal, protože zdravotně jsem se už cítil dobře, ale basketbalově ne. Řešil jsem tak, co by mi pomohlo víc. Po dlouhých konzultacích s realizačním týmem v Nymburce i v reprezentaci, i s trenérem Ginzburgem, jsme se nakonec rozhodli, že to okno ještě vynechám a budu se týden věnovat individuálnímu zlepšování. A teď už se hlásím v plné polní.

Řada reprezentačních spoluhráčů v zahraničí v poslední době byla, nebo stále je ve stavu zraněných. Jaká nálada panuje ve vaší společné whatsappové skupině?
Dokud jsou to věci jako kotníky, nebo zranění v řádu týdnů, tak věřím, že do léta to bude v pohodě a u nikoho to nebude nic vážnějšího.

Vraťme se do Nymburka. Při oslabení o křídla Hardinga s Palyzou to doma s rozjetými Pardubicemi vypadalo, že bez vašeho defenzivního, doskakovacího a bodového příspěvku a také bez důležité prezence ultra veterána Bendy byste na výhru jen tak nedosáhli.  
Tohle musí hodnotit někdo jiný. Já jsem rád, že to takhle jde a konečně se vracím do svého obvyklého módu, kdy chci být vidět hlavně na obranné polovině, a k tomu přidat nějaké body. Pardubice měly skvělou šňůru a ještě se zvedly příchodem centra Vrankoviče, byť u nás kvůli tréninkovému manku neukázal svůj nejsilnější zápas. Jako tým od začátku sezony udělaly velký kus práce a v nadstavbě s nimi ještě můžeme hodně počítat.

V tomhle utkání jste během osmi minut třetí čtvrtiny kompletně ztratili 17bodové vedení, jednou jste už během sezony odvrátili porážku s Opavou až v prodloužení, podruhé jste u ní padli a navrch inkasovali dokonce stovku. Zejména v případě absencí top opor, kterých letos není tolik jako v minulých letech, necítíte větší zranitelnost?
Zranitelnější asi jsme, ale musíme hrát, co umíme. Letos nám dělá problémy obrana, kde to trochu vázne. Dostáváme zbytečně moc bodů. A pokud nejsme kompletní, není to ono, přesto jsme si s tím v posledních zápasech poradili. A já věřím, že do poslední fáze sezony už to bude jen lepší, až budou všichni zpátky. I já se po Vánocích začal cítit úplně jinak, jsem platnější a jako tým máme dobře našlápnuto. Závěr bychom tak měli odehrát v jiném tempu a pojetí, než tomu bylo třeba v pohárovém utkání v Hradci Králové. Určitě se nám nesmí stát, že vedeme o 17 a během deseti minut jsme v minusu. Sám jsem to zjistil až po zápase, že tam byl takový propad.

Při rostoucích ambicích Opavy či Brna, nebo zvedající se kvalitě Pardubic - může se vaše postavení na českém trůně letos zakymácet?
Nechci teď vypadat namyšleně, ale myslím, že jsme pořád favority soutěže, a i když to bude těžší než loni a budeme muset víc zabojovat, věřím, že obhájíme Český pohár i titul v lize. I Opavu, která dlouho předváděla kvalitní výkony, v lednu postihl výpadek a tohle může potkat každý tým. Já věřím, že jsme si ty slabší úseky už vybrali a dál to půjde jen nahoru. A Brno? Viděl jsem pár jeho posledních zápasů, hraje teď v dobrém rytmu a přivedlo nového podkošového hráče, ale já věřím, že pokud budeme v plné sestavě a budeme hrát to, co chceme, tak titul obhájíme.

Jedním z hráčů, který teď využil vašich křídelních absencí, je František Váňa, který dvě základní sestavy proměnil ve dva dvojciferné příspěvky. Jak se tenhle nováček od začátku sezony dokázal zapracovat?
Určitě to pro něj bylo zpočátku těžké, tím si ale musí projít každý hráč přicházející do takového klubu. Dostal teď velkou šanci a dokázal ji využít. Doufejme, že v tom bude pokračovat a jeho výkony se budou jen lepšit.