Zvažoval konec. Vydržel. A přišla první velká role

PLAY-OFF S VÁCLAVEM BUJNOCHEM Jeden velký průšvih s levým kolenem z roku 2013 mu sebral zbytek studií v Americe. Druhá pohroma se stejným kloubem už ho dva roky poté testovala téměř osudově. Dvoumetrový levoruký forward Václav Bujnoch to však nevzdal a ve středu se mu dostalo první velké odměny na největší opavské scéně (mimo zelené trávníky). V klíčové čtvrté čtvrtině šestého čtvrtfinále s USK získal 4 fauly, dal 5 bodů a v poslední minutě sbíral i klíčové obranné doskoky. Za svých 24 minut zapsal před 1600 fanoušky 13 bodů a 6 doskoků a především plnohodnotně zastoupil ústřední podkošovou oporu Gniadka. Po zápase byl vyhlášen jeho MVP a výrazně se tak podílel na úžasném sportovním večeru opavského sportu. Ten ve středu vedle postupu basketbalistů do semifinále NBL vyšperkovali i senzačním průnikem až do finále domácího poháru druholigoví fotbalisté.

PLAY-OFF S VÁCLAVEM BUJNOCHEM Jeden velký průšvih s levým kolenem z roku 2013 mu sebral zbytek studií v Americe. Druhá pohroma se stejným kloubem už ho dva roky poté testovala téměř osudově. Dvoumetrový levoruký forward Václav Bujnoch to však nevzdal a ve středu se mu dostalo první velké odměny na největší opavské scéně (mimo zelené trávníky). V klíčové čtvrté čtvrtině šestého čtvrtfinále s USK získal 4 fauly, dal 5 bodů a v poslední minutě sbíral i klíčové obranné doskoky. Za svých 24 minut zapsal před 1600 fanoušky 13 bodů a 6 doskoků a především plnohodnotně zastoupil ústřední podkošovou oporu Gniadka. Po zápase byl vyhlášen jeho MVP a výrazně se tak podílel na úžasném sportovním večeru opavského sportu. Ten ve středu vedle postupu basketbalistů do semifinále NBL vyšperkovali i senzačním průnikem až do finále domácího poháru druholigoví fotbalisté.

„Gratulací mi přišlo nejvíc za celou sezonu a asi nejvíc, co jsem kdy dostal. Za dva roky v lize to pro mě taky byla největší událost,“ zářil 23letý hráč s číslem 15 na dresu, jemuž se největší podpory dostalo od rodiny. „Na zápase jsem měl opravdu hodně lidí a jsem za to strašně rád.“

Václave, tak důležitou a velkou roli v tak vypjatém duelu jste taky ještě neměl…
To asi ne. Tentokrát jsem se do toho opravdu dostal a ta role v průběhu zápasu ještě rostla.

Je to i trochu zadostiučinění za dobu strávenou mimo palubovky v posledních čtyřech letech?
Nevím, jak to přesně popsat, ale je to fajn pocit, že jsem se po druhém vážném zranění stejného kolena dokázal dát dohromady a ukázal, že na to mám. Za to jsem strašně rád.



Jakými pokyny vás trenér Czudek vybavil?
Já jsem žádné specifické pokyny nedostal. Šli jsme do toho s tím, že se USK musíme vyrovnat v bojovnosti a agresivitě, se kterou na nás předchozí dva zápasy vyrukoval. Já jsem navíc až do poslední chvíle nevěděl, jestli Martin Gniadek bude moct nastoupit, protože se čekalo, jak se bude cítit.

Když jsme u kouče, v týmu už teď asi nebude moc těch, kteří mu stále vykáte, že?
Ještě jsme tu, tuším, tři. Já bych se možná ani na tykání necítil. Mám k němu velký respekt, a i když je to formálnější, k tomu vztahu hráč – trenér se to víc hodí. Kromě mě Petru Czudkovi stále vyká ještě Rosťa Dragoun a myslím, že i Martin Gniadek.

Jeden by čekal, že po takovém zápase už nebudete muset dál vykat…
(směje se) Já to takhle neberu. Nijak to neřešíme.

V šestém utkání jste se nacházeli – bez nově zraněných Gniadka a Jurečky plus bez dlouhodobě zraněného Vlčka - ve složité situaci. Neobávali jste se, že by to mohlo znamenat problémy?
Ta zranění nás jistě do určité míry limitovala, navíc se ještě vyfaulovali Filip Zbránek a Radim Klečka a ke konci to bylo hodně náročné.

Za dané situace jste se nejspíš snažili vyhnout za každou cenu Zápasu 7 v Praze.
Přesně tak. Toho se chtěl vyvarovat každý. Nikdo nechtěl potřetí do Prahy, protože na Folimance je to s USK strašně těžké.       
 

Byla enormní fyzická náročnost zápasu důležitým důvodem toho, že řada vašich trojek nedolétávala ani ke koši, nebo končila na přední obroučce?
Do nějaké míry určitě. My jsme se v podstatě ani k velkému počtu trojek nedostali. Celou sezonu míváme nástřel ke 30 pokusům a s USK to teď bylo 15. Svou hrou nás soupeř donutil k tomu, že jsme museli hrát trochu jinak.

Takže menší počet trojek nebyl ani z části váš záměr?
Ne, bylo to obranou USK. My jsme samozřejmě chtěli hrát agresivně do koše, ale oni opravdu skvěle brání, mají to nacvičené a ty rotace jim fungují.

Koncovku provázely obrovské nervy, jak jste se v ní cítil vy, který jste tak vypjatých zápasů moc nezažil?
Když jsem šel na šestky minutu do konce za vedení asi o dva, tak jsem nervózní určitě byl, ale naštěstí jsem to zvládnul.

A díky čemu jste to zvládnuli jako tým?
Asi díky větší zkušeností některých našich hráčů. Séria bylo strašně vyrovnaná a tenhle faktor rozhodoval. USK je ještě mladý tým a my ty hráče, kteří to v rozhodujících okamžicích dokázali podržet nebo dát nějaký koš, měli.



Vy sám jste měl 6 získaných faulů, z toho 4 v poslední čtvrtině. Už šest minut do konce se na vás vyfauloval i lídr hostů Bohačík. Bylo tohle vysoké číslo shodou okolností, nebo jste na něj sám zadělal?
Spíš ta shoda okolností. My jsme Bohačíka ke konci už přebírali. Když to vyšlo na mě, jednou jsem ho slušně ubránil a podruhé mě v útoku odtlačil loktem, což byl jeho pátý faul. Jinak jsem tam párkrát získal faul z nájezdu, anebo to přišlo někde na půlce. Sám jsem si toho počtu ani nevšiml.

Vedle 13 bodů včetně dvou trojek jste musel být asi nejvíc chválen, stejně jako kolega Cvek, za obranné doskoky. USK měl za první půlku 14 bodů z druhých šancí a za druhou ani jeden při jediném útočném doskoku. A to bylo vaše tiché vítězství. Zněly pokyny tímhle směrem jasně?
Stoprocentně. My jsme v půlce na doskoku prohrávali o deset a v šatně jsme si řekli, že bez zlepšení tady to nepůjde. A druhou půlku už jsme doskok vyhráli.

Vy jste v 21 letech měl ve své prvné sezoně v lize (2014/15) průměr 12 minut se třemi zápasy s dvojcifernými body. Začalo to vypadat na další rozjezd, ale zpět vás srazilo druhé vážné zranění levého kolena. Co vás tehdy napadalo?
Ta první sezona nebyla vůbec špatná a z druhého zranění za tak krátkou dobu jsem byl dost špatný. Už jsem si i říkal, jestli vůbec pokračovat, protože to byly dvě poměrně náročné operace a do budoucna by mě to mohlo omezovat. Operace se ale povedla, rehabilitace běžela taky podle plánu a já si řekl, že do toho ještě půjdu. Teď už je to snad v pořádku.

Letos hráváte v průměru 16 minut, ale už máte osm dvojciferných střeleckých zápisů, z toho 7 za posledních 16 utkání. Jste do takové produktivity tlačen, nebo jste býval bodový vždycky?
(usměje se) Mně se už slušně povedla příprava, ale pak nebyla podle mých představ první půlka sezony, kde jsem nehrál, na co mám, a až v té druhé se mi začalo dařit víc.



Trojky 57/21 vám dávají úspěšnost 37 procent. Jsou taková čísla v Opavě prakticky povinnost?
(směje se) No, povinnost ne, ale všichni jsme tu schopní slušně vystřelit a to procento mít dobré. A je to dané i volností, kterou máme. Trenér nám střelbu nezakazuje a to se pak střílí lépe. Mně osobně to nejvíc sedí asi z rohů.  

Vy jste dalším ze záplavy opavských hráčů, kteří se narodili a byli vychováni „u sousedů“ v Ostravě. Jak osud vás do Opavy zavál?
Já jsem tři roky hrál a studoval v Americe, dva roky na střední a pak ještě rok na druhodivizní univerzitě v Iowě, ale právě tam se mi stalo to koleno poprvé, a protože jsem nevěděl, jak to bude během zranění dál s hrazením stipendia, začal jsem přípravu na sezonu 2014/15 v Nové huti a už jsem měl nastoupit i do ostrých zápasů. Pořád tam ale byl nějaký problém s přestupem z mého mateřského klubu ostravských Snakes. A já se nakonec s Novou hutí rozloučil a zavolali jsme do Opavy, kde se moje působení na sezonu dohodlo.

V semifinále teď jdete na Nymburk, na který jste v této sezoně doslova specialistou. V prvním utkání venku trojky 3/3, 7 doskoků, 18 bodů a užitečnost 23, podruhé venku trojky 6/3 a 16 bodů a ve třetím střetu doma 11 bodů a trojky 3/2. Jak se vám povedl hlavně ten první výkon, kde 18 bodů a užitečnost 23 jsou zatím vašimi top čísly sezony?
Byla to shoda různých okolností včetně toho, že si mě tolik nehlídali. My tam nenáme co ztratit, hrajeme uvolněně a přesně tak jsem hrál i já. Uvidíme, jak to dopadne teď. Doufám, že si na mě zase nebudou dávat takový pozor. (směje se) Proti Nymburku je to samozřejmě strašně těžké, ale všichni se na to těšíme. Nebudeme to chtít jen odchodit a určitě se o to s nimi porveme.

Oživíte i někoho z marodů?
Myslím, že jo. Martin Gniadek by se měl dát dohromady a snad to dobře dopadne i s Luďkem Jurečkou. Nebyla to vážná zranění, spíš takové bolístky, které je ale do šestého čtvrtfinále ještě nepustily.