24 hodin, které mi obrátily život naruby

S NOVÝM KOUČEM ÚSTÍ JANEM ŠOTNAREM První únorové pondělí vypadalo jako každý jeho běžný den. Seděl ve své litoměřické kanceláři a nic nenasvědčovalo tomu, že by se v nejbližších desítkách hodin mělo stát něco mimořádného. Jenže nakonec se stalo. A on už za pět dní vedl ústeckou SLUNETU do závěrečného zápasu základní části ligy. 

Ve své premiéře v Kooperativa NBL. A hned proti nejtěžšímu možnému soupeři. Mladého kormidelníka, tehdy ještě v Kristových letech, tak při křtu na nejvyšší domácí scéně čekal pořádný hukot.

„Hukot by to byl i bez Nymburka, protože můj nástup k týmu se udál hrozně rychle. Do klubu jsem nastoupil dva dny před utkáním. A protože jde o mé první angažmá u profesionálního týmu, bylo toho opravdu hodně a bylo to hektické. A ještě jít hned na Nymburk. Na druhou stranu hráči mě hrozně podrželi, podali velmi dobrý výkon a já mohl slavit i přes porážku relativně dobrou premiéru,“ vrátil se k přijatelnému výsledku 90-98 Jan Šotnar, do konce ledna kouč prvoligových litoměřických mužů, který doslova ze dne na den nebývale povýšil.

Trenére, co vás překvapilo víc – odchod vašeho předchůdce Antonína Pištěckého z ústecké lavičky, anebo to, že jste byl osloven jako jeho nástupce právě vy?
Pro mě bylo nečekané oboje a zvlášť Tondův odchod pro mě byl obrovským překvapením. Známe se z realizačního týmu reprezentace U20 a o svém příchodu do Ústí jsem s ním také předem mluvil.

Nabídka od SLUNETY přišla jen pár dní poté, co v týmu skončil váš mladší bratr Michal, do té doby první rozehrávač mužstva. Býval byste mohl být v naprosto unikátní situaci, kdy byste v lize vedl jako trenér vlastního sourozence. Bylo složité všechny tyto emoce při příchodu vstřebat?
Mluvil jsem o tom i s Michalem, ale hlavní je, že hned první den po svém příchodu jsem hráčům, vedení i sám sobě řekl, že to, co se v klubu stalo předtím - odchod Tondy a bráchy -, nebudu řešit. Proč a jak co bylo. A že začínám od nuly jako nový trenér a chci do konce sezony pracovat s těmito hráči. I když jsou Michal a Tonda dva mně blízcí lidé, tak profesionální sport je prostě takový a já to tak musím brát.

Kolik jste od první nabídky Ústí dostal času na rozmyšlenou?
V úterý před sobotním zápasem proběhla první jednání a měl jsem 24 hodin. Ve středu jsem se rozhodl to vzít a ve čtvrtek ráno jsem vedl první trénink. Přitom ještě v pondělí jsem v klidu seděl ve své kanceláři v Litoměřicích a plánoval si, co budu dělat a co jako šéftrenér mládeže vymyslím pro naše děti. A za 24 hodin se mi svět obrátil úplně vzhůru nohama.

Jak snadno, či nesnadno se vyvazuje za jediný den z předchozího angažmá?
My máme už dlouhodobou kooperaci mezi Litoměřicemi a Ústím, protože Litoměřice se svým sportovním centrem mládeže s Ústím spolupracovaly, takže komunikace v tomhle byla jednodušší. Předseda litoměřického klubu pan Mayer mi po rychlém jednání dal zelenou a teď za pochodu řešíme personální zabezpečení a mou náhradu. V tuto dobu je to o poznání snazší, poněvadž pro děti se teď hledají těžko nějaké možnosti trénování. Nedokážu si to naopak představit při normálním průběhu sezony.

Když trochu odbočíme, co jste za poslední rok s dětmi a mládežníky v klubu mohli dělat? A jak velkou ztrátu zájmu jste zaznamenali?
Kdykoli se něco dalo dělat, snažili jsme se s dětmi chodit ven, trénovali jsme tam i s prvoligovými muži, chvilku to bylo i s rouškami v hale. Když se situace nelepšila, zapojili jsme děti pomocí online hodin, takže s nimi trenéři třeba přes různé aplikace dělali posilování, nebo jsme chodili bobovat a bruslit na rybník, aby tam byl aktivní pohyb a děti na ten sport nezapomněly. Z našich týmů by se zatím všichni měli připravovat i dál, jen s nejmenšími v přípravkách a basketbalových kroužcích teď nebyl prostor pracovat a tam se o nějaký odliv obávám. Já jsem ale od přírody optimista a věřím, že až tahle doba pomine, vše se snad vrátí do normálu.

Zpět k zápasu s Nymburkem – jak jste zatím jen se zkušenostmi z první ligy zápas na elitní úrovni „stíhal“?
Samozřejmě to byl hukot, už tím, že jsem měl jen dva dny na přípravu. První den jsem se potkal s hráči a poznával chod klubu, druhý den se udělala krátká příprava a v sobotu se šlo hrát. S tou rychlostí hry a rozhodování v ní jsem samozřejmě zkušenosti neměl a novinkou, na kterou jsem si musel malinko zvykat, byla i komunikace s hráči v angličtině, což v první lize nebylo třeba. Pořád je to ale basket, a i když rozdíl v kvalitě mezi první ligou a NBL je velký, tak jsem nebyl jako Alenka v říši divů.

Byl jste v mládeži nebo v první lize zvyklý hodně řídit své rozehrávače a jak to budete řešit v NBL?
Snažím se udělovat pokyny i během zápasu a být při útočné fázi aktivní. I s Nymburkem jsem se s rozehrávači snažil komunikovat, i když vím, že díky kvalitám Lamba Autreyho a DJ Hanese bych to dělat tolik nemusel. Budu v tom ale pokračovat, v útoku i v obraně.

Aspoň podle fotek jste vypadal docela klidně. Byla to při premiéře i realita?
Před zápasem jsem cítil lehkou nervozitu, ale po pravdě, čekal jsem to horší. Uteklo mi to hrozně rychle a relativně jsem to zvládl. Jinak jsem klidný trenér a mám spíš umírněnou povahu. A jsem rád, že jsem zápas dal bez větší nervozity.

Když přijde k týmu nový trenér bez ligových zkušeností, navíc takto uprostřed sezony, jak je kabinou přijatý?
Nezastírám, že z toho jsem měl trochu obavy. Zaprvé jako mladý trenér, za druhé bez zkušeností s ligou. V tomhle ohledu ale situace předčila má očekávání. Hráči se k tomu postavili skvěle, jak čeští, tak zahraniční. Za ty dva týdny spolupráce na trénincích jsem nezažil sebemenší problém nebo nerespekt. Cokoli jsem řekl, platilo a hráči na mě působí velmi dobře. Ty původní obavy se po zápase a prvních trénincích záhy rozplynuly a věřím, že problémy nebudou ani v budoucnu. Já mám navíc menší výhodu v tom, že v týmu funguje pět hráčů, které jsem už dřív vedl v Litoměřicích.

Když jste viděl, co Nymburk jen o pár dní později provedl v pohárovém čtvrtfinále Opavě, neříkal jste si, jakou jste měl kliku na průběh utkání?
Stoprocentně. U nás trochu zafungoval ten impuls změny, že hráči byli nabuzení. Na druhou stranu, co jsem viděl zápasy Nymburka, tak většinou je to o něm. K nám přijel asi s tím, že bude hrát před pohárem v širší sestavě, my se chytili hned v první půlce a pak se takto rozjetý tým, ať je to Ústí, nebo nějaký jiný, nezastavuje snadno. Zhruba 35 minut jsme se drželi ve vedení a pořád jsme mohli vyhrát. Jistě k tomu ale přispělo, že třeba Lukáš Palyza minul řadu otevřených střel, nebo i Vojta Hruban, nám se naopak střelecky zejména z trojek dařilo a tomu přisuzuju ten vyrovnaný průběh.

Po odchodu vašeho bratra Michala se k Hanesovi musel na rozehru přesunout z křídla Lamb Autrey. Je to už trvalé řešení až do konce sezony?
My ještě jednáme o příchodu jedné posily, ale ne na rozehru. Pro mě není žádná nouzová varianta, když na rozehře bude Lamb. Já s ním o tom už mluvil, vím, že i v Pardubicích rozehrávačem byl a v současné skladbě našeho týmu se na tuto pozici hodí. Myslím tedy, že DJ Hanes a Lamb to zvládnou, což asi bude největší změna v našem herním schématu.

Lamb Autrey přicházel v létě jako důležitá posila na perimetr, jež v Děčíně dovedla Válečníky k tehdy senzačnímu stříbru. A ač jeho čísla jsou i letos velmi solidní, téměř po celý prosinec měl ve statistikách značné výpadky. Nečekalo se od něj o něco víc?
Lamb v této sezoně určitě ještě neřekl poslední slovo. Vidím ho na trénincích, je to neskutečný hráč, který ještě letos neukázal svůj veškerý potenciál, a určitě to není tak, že by měl svá nejlepší léta už za sebou. Naopak, pokud dostane roli, na které jsme se teď dohodli, jeho výkony půjdou ještě nahoru a věřím, že v nadstavbě to ukáže.

Ještě k vašemu bratrovi Michalovi - byly jeho zdravotní potíže už skutečně tak výrazným limitem, který mu komplikoval hraní?
Tohle je otázka spíš na něj, já se tak omezím je na to, že to zranění ho letos limitovalo velmi, některé zápasy hrál s bolestmi a bylo to na něm znát. Hráč je pak z toho už i trochu otrávený, když tělo neslouží, vy chcete jít i přes to, někteří ale ani neví, že s tím hrajete...

Asi není pochyb o tom, že vám jako novému kouči nahrála aktuální reprezentační pauza.
To určitě platí. Máme k dispozici celkem tři týdny společné přípravy, a když už ta změna měla přijít, přišla pro mě i pro klub v tu nejvhodnější chvíli, kdy je prostor se dát dohromady a i nějak změnit tu basketbalovou stránku.

Antonín Pištěcký vám předal řadu informací o týmu. Máte tedy plastičtější představu o tom, proč to týmu letos nešlo podle představ?
Základní informace jsem dostal, nejvíc mi ale Tonda pomohl s tím, co je pro mě zcela nové, a to je hledání a skauting posil. Tam jsem jeho rad využil. A pokud jde o to, co nešlo ve hře, to jsem si i sám zanalyzoval a pokusili jsme se to teď na trénincích napravit.

Ze statistik vyplývá, že napravovat bude třeba především doskok, který je nejhorší v lize, pak 86boový průměr v obraně a zatím nezávratnou 32procentní úspěšnost z trojek.
To je přesný výčet. Doskok samozřejmě bývá o nějaké vůli stejně jako o pravidlech, na kterých jsme se teď snažili pracovat. Už v zápase s Nymburkem jsme to malinko zlepšili. I ten počet bodů v obraně je alarmující. Zanalyzovali jsme si ty situace, ve kterých jsme nejvíc hořeli, a snažili se to nějak vyřešit. A trojky nejsou jen o úspěšnosti, ale i o četnosti. Tým jich, myslím, nestřílel moc a ani úspěšnost nebyla dobrá. I o nějakou změnu v ofenzivě se tedy budeme snažit, abychom navázali na současný trend, to znamená zvýšili četnost pokusů a vytvářeli si i otevřené pozice.

S koučem Pištěckým jste shodou okolností oba asistenty v realizačním týmu lvů U20, který se po loňském odkladu snad letos v létě dočká svého A-divizního evropského šampionátu. Uskuteční se?
Práce kolem tohoto výběru probíhá prakticky celoročně. Hlavní kouč Lukáš Pivoda nám posílá informace o našich hráčích v zahraničí, které nemáme možnost vídat. A protože počítáme, že se turnaj uskuteční, už se chystá program na léto. Turnaj by se měl konat v černohorské Podgorici a všechny indicie k tomu směřují.

Jste majitelem trenérské profi licence a nyní jste si přidal i osmiměsíční studijní program pod záštitou Bělehradské univerzity sportu a Institutu euroligových trenérů. V čem vám je přínosný?
Celé to funguje online a mělo by proběhnout i jedno velké setkání v Bělehradě, kde by měli být přítomní i současní euroligoví trenéři. Pro mě tam jsou skvělé informace počínaje biochemií, fyziologií nebo anatomií basketbalu přes herní činnosti jednotlivce až po semináře se známými osobnostmi z Euroligy. Jako trenéři tam přednášejí Pablo Laso z Realu nebo Šarunas Jasikevičius z Barcelony a hlavním mentorem je Željko Obradovič. Je to skvělý program, jen se mi teď časově hůř stíhá při práci v Ústí. Přednášky si ale můžu po večerech pouštět ze záznamu. Snažím se i takhle dál vzdělávat a věřím, že to časem úspěšně zakončím.

Autor: Redakce NBL
Reklama
Detail článku - Hynudai