35 díky přítelkyni. Top skórer NBL? Mezi 8 Svobody nevynikneš
Jeho další čarostřelecký večer stanovil nové maximum této sezony v celé lize, a to na kótě 35 bodů. Osmi trojkami z (13 pokusů) si navíc 25letý ostravský křídelník Michal Svoboda vytvořil svůj osobák a jen jediný bodík mu chyběl k vyrovnání vlastního top výkonu za kariéru v Kooperativa NBL, kde nesmírně rád hraje právě proti soupeři ze středečního 4. kola.
Michale, jakou jste před včerejším zápasem s Olomouckem užil střeleckou medicínu?
Basketu jsem se přes den vůbec nevěnoval. Vstával jsem v půl sedmé, do čtvrt na dvě jsem byl ve škole a možná to mi pomohlo. Začal jsem gymnastikou, následovaly předměty související s trenérstvím a pak jsme se ještě věnovali různým sportovním zraněním. Musím tu ještě poděkovat přítelkyni, že se obětovala a ráno došla vyvenčit psa, takže jsem nemusel vstávat ještě dřív.
Vynechal jste tak i ranní střelecký trénink, přesto jste nakonec svůj účet završil na 35 bodech. Nelitoval jste ale po jen šesti v poslední čtvrtině, že o bod odolal váš osobák z jara, nebo dokonce že jste nedosáhl na první ligovou čtyřicítku?
To jsem moc nevnímal. Ke konci už na nás bylo vidět, že jsme trochu nervózní a mně hlavou problesklo, že když jsem na jaře dosáhl svého maxima 36 bodů, tak to bylo taky proti Olomoucku, ale nakonec jsme o tři body prohráli. Tak jsem si hlavně říkal, že už to musíme doklepnout.
Jeden osobní rekord jste si přece jen odnesl, a to díky osmi trojkám. Byla tam zase nějaká čarostřelba jako v posledním play-off?
Řekl bych, že tohle byly vesměs standardní trojky. První tři jsem měl úplně volné, pak jsem si věřil víc a ve druhém poločase už byly i tři těžší, víc přes obranu. A jestli by šlo někdy dát i deset? Já nevnímal ani včera, kolik jsem jich měl, ačkoli jsem věděl, že hodně. Možná když budeme hrát v druhé polovině základní části v Olomouci, mohl bych se o to pokusit. (směje se)
Taky asi platí, že nebýt vaší nadprůměrné erupce, měli byste to s Olomouckem dost těžké, že?
Nejde už říct, jak by to probíhalo, nebýt toho. Začátek zápasu jsme měli super, volné střely jsem tam neměl jen já, ale i ostatní, a nepadnout to mně, myslím, že jsme měli tak dobrý vstup, že by se chytil někdo jiný a mohlo by to dopadnout stejně.
Nemít jen jednociferné střelecké zápisy s Pískem a na Slavii, už jste mohl aspirovat i na top skórera celé soutěže. Teď patříte do TOP 10, jak se vám na to kouká?
Tohle jsem vůbec netušil, ale je to určitě super. Už od přípravy jsem se cítil dobře, měl jsem v ní dobré zápasy a jsem rád, že se mi podařilo na ty výkony navázat.
Není to ještě ani rok od vašeho návratu po únavové zlomenině z loňského léta. Mohl byste během té nedobrovolné pauzy, anebo ještě dřív za mnohem skromnějšího pardubického angažmá, na takovou metu vůbec pomýšlet?
Musím to teď zaklepat na všechno, co tu mám. (usmívá se) A doufám, že to vydrží. Pro mě a pro nás jako tým je teď ale důležitější, abysme vyhrávali. Člověk sice může být nejlepším střelcem ligy, ale musí to být podložené i nějakými týmovými výkony a výsledky, aby to mělo větší váhu. A na to se spíš musíme zaměřit. Jinak pokud mám jednoduše odpovědět, tak na průměry ke dvaceti bodům bych tehdy určitě nemyslel. V Pardubicích moje role byla diametrálně odlišná.
Vyjma ročníku 2020/21 jste v angažmá v Bekse minuty a ještě víc body počítal v malém množství. Jakou cestu jste od přestupu v polovině sezony 2022/23 ušel a jak si toho dnes vážíte?
Za tu změnu prostředí jsem hrozně rád. Po těch sedmi letech v Pardubicích to bylo potřeba. Hned po mém příchodu nastala velká změna, začal jsem dostávat od začátku větší prostor a ruku v ruce s tím a důvěrou trenéra i to sebevědomí a výkony pak jdou nahoru. Přece jen ten basket tady v lize všichni už nějakých deset let hrajeme a musíme být na nějaké úrovni a pak už tyhle „maličkosti” jako sebevědomí posílí ty basketbalové schopnosti. A pokud se člověk cítí dobře, tak pak i dobře hraje.
Bratr Martin, který je oporou Písku a v minulé sezoně byl druhým střelcem ligy, je nyní už jen o půl bodu před vámi s průměrem 18,3. Máte spolu interní rodinnou soutěž?
Když mi to teď říkáte, možná se na to oba podíváme, ale asi to ani jeden nebudeme moc hrotit (usmívá se).
Kde se to skórerství na této vysoké úrovni u vás v rodině vzalo?
To vážně nevím, protože ani jeden z rodičů basket nehráli. Oba dělali atletiku na úrovni mistrovství republiky, mamka jako skokanka do výšky a taťka běhal čtyřstovku překážky. Tyhle základy jsme tedy dostali i my. Odmala nás rodiče ke sportu vedli. A pokud jde o skórerství, já to mám spíš v ruce, brácha zase v nohou, dokáže se rvát s těmi velkými soupeři pod košem. Máme to tak rozdělené. Kdyby nás někdo spojil, mohla by to být docela dobrá kombinace.
S Martinem už máte za sebou poměrně čerstvě i vzájemný zápas a zdá se, že s Pískem nakopl sezonu o dost líp...
Po našem včerejším utkání jsem koukal, že porazili Děčín, a zůstal jsem až v němém úžasu nad tím, že při jejich losu, když se jim poštěstí, to můžou mít až 7-0. Taky je tam ale zklamání, že jsme ten domácí zápas s nimi měli zvládnout a mohlo by to být jiné pro nás i pro ně, kdybysme je zastavili takhle na začátku, než se třeba rozjedou ještě víc.
Zpět k vám a také k vašemu příjmení. Není teď složité s ním v lize vyniknout, když je vás osm Svobodů, a z toho hned tři hrajete za Ostravu? Jak se ve vás má prostý fanoušek vyznat, když jsou v tom ještě dvě bratrské dvojice (další je nymburský Matěj a ostravský Štěpán)?
Myslím, že i našemu komentátorovi zápasů a DJovi se to plete (smích), takže si dokážu představit, jak těžké je to pro ostatní, kteří s námi nejsou denně a nejsou na to zvyklí. Snažíme se tak být shovívaví, když se někdo přeřekne.
Možná byste se mohli odlišovat barevnými přelivy vlasů.
Vy s Martinem s žádným dalším Svobodou z ligy v bližším příbuzenském vztahu nejste?
Ne, to ne.
Když se vrátíme k zápasu s Hanáky, enormně vám tam pomohla úvodní čtvrtina 34-22 s trojkami 9/7. Nakonec jste ale také inkasovali 94 bodů a otázka tak po čtyřech kolech s nejhorším ligovým průměrem 96 inkasovaných bodů je, kdy už začnete trochu bránit?
My jsme se po třetí porážce sezony, což bylo na Slavii, ty dva dny soustředili právě na obranu a chtěli jsme to s Olomouckem vyhrát hlavně díky ní. Úplně teď nedokážu říct, kde se stala chyba, protože jsme sice vyhráli, ale obrana nestála za nic. Je to ale určitě věc, na kterou se teď budeme soustředit nejvíc. Ve všech čtyřech utkáních jsme ukázali, že v útoku vždy body dáme. Pokaždé jsme dali nejméně 87 bodů, a když zapracujeme na obraně a udržíme soupeře mezi 75 a 80 body, může pro nás ten výhled být už jen lepší.
K vaší produkci jistě nemálo pomáhá i nový spoluhráč Lamb Autrey, který sezonu rozjel průměry 16,5 bodu, 8,5 doskoku a 6,8 asistence a ještě před středečními zápasy byl nejužitečnějším mužem ligy. Jako by i v 34 letech odmítal zpomalovat. Jakým přínosem pro váš tým zatím je?
Určitě je super posilou. Má spoustu zkušeností z naší ligy, poslední sezonu se dostal do finále a společně s Marťasem Gniadkem nám ostatním mají hodně co předat. Až si to ještě víc sedne, můžeme pomýšlet určitě na lepší příčky, než na jaké jsme teď, ale i na lepší celkové umístění, než jaké tu za mého působení bylo. To by měl být náš cíl a všichni uděláme vše pro to, abysme to zase vylepšili. Poslední tři sezony má basket tady v Ostravě stoupající tendenci, tak určitě chceme, aby to pokračovalo.
