A Lamb se mě zeptal: Mám dát dvojku, nebo trojku?
S JANEM ŠOTNAREM Stál před svou lavičkou a za stavu 40-20 pro domácí Brno - bez možnosti timeoutu - se zdál být tři minuty před poločasem ve zcela bezvýchodné situaci.
„S Pepou Pokorným, který mi v Brně dělal asistenta, jsme se na sebe jen koukli a říkali si, co budeme dělat. Jestli zkusíme aspoň nějaká střídání, protože timeoutem už to zastavit nešlo,” přiznal složitost okamžiku v prvním duelu o bronz kouč Ústí Jan Šotnar, který má v NBL odkrouceno jen něco přes rok.
I přes ohromné manko ale nepropadal zoufalství. „Nebylo to pro mě nic hrozného, jen jsem byl trochu smutný, protože jsme nehráli ani blízko našeho potenciálu. Přitom jsem viděl, že ani Brno není ve své kůži a stejně jsme ztráceli 20 bodů. Taky jsem si ale říkal - pojďme ještě něco zkusit do konce poločasu, aby v tom druhém bylo o co hrát. Že ale vzápětí předvedeme šňůru 12-0, to nečekal nikdo,” dodal kormidelník ke klíčovému bodu zlomu, o nějž se postaral nepravděpodobný hrdina a nejmenší z užší osy Pand - rozehrávač Kaleb Joseph.
„Byl tam hrozně klíčový. Jako střídající do naší hry vnesl velkou energii, zbláznil i ostatní a od té doby až do konce jsme už bránili podle mých představ. Kaleb tam hned získal balon, snížili jsme na osmnáct a naše energie v obraně se úplně změnila. Přitom takticky jsme nic neupravovali,” podotkl Šotnar.
Ale něco se přece změnilo i v útoku. Ač do té doby se ústecký tým téměř nedostával pod koš, najednou tam pronikal při každé příležitosti. A nakonec na body odsud zvítězil 46-38, ač právě to je doménou na pivotech silných Brňanů.
„Po zhlédnutí videa jsem dnes na ranním tréninku hráčům řekl, že to byl první zápas v sezoně, kdy jsme hráli do koše s tím, že chceme dát koš. Především naši američtí hráči hledají spíš střely ze střední vzdálenosti, po driblinku. Tady ale viděli, že nám to nejde, domácí na to byli připravení. My jsme pak hráli hrozně odvážně do vnitřního prostoru, což nám přineslo úspěch. Za prvních 17 minut jsme dali celkem 20 bodů a za zbylých 28 minut to bylo 64,” zdůraznil lodivod.
„Jinak byla naše taktika od začátku jasná - atakovat slabé obránce soupeře, protože ve hře jeden na jednoho máme určitou výhodu, což se pak začalo projevovat,” dodal.
Vedle bodů zpod koše na svou stranu Pandy dostaly i útočné doskoky (20 ku 16), což opět není jejich DNA, neboť na útočném doskoku byly po dlouhodobé části NBL poslední a na doskoku celkově desátí.
„Před zápasem jsem hráčům řekl, že budou rozhodovat body z protiútoků, ve kterých je Brno skvělé, a kde jsme nechtěli prohrát, a pak doskok, protože prakticky každý hráč Brna je na své pozici proti nám vyšší a silnější. My asi nikdy nevyhrajeme celkový doskok, a nevyhráli jsme ho ani včera, ale pokud to bude o pár míčů, je to pro nás vlastně výhra, protože v dalších ukazatelích jsme už silnější. I na doskoku byla klíčová energie a neskutečná vůle tam jít. Stávaly se situace, kdy za domácí tam byl mohutný pivot Puršl, a přitom ho přeskočil náš nejmenší a nejmíň silový hráč Joseph, protože to víc chtěl,” vysekl trenér poklonu svému rozehrávači, který je oproti brněnskému reprezentantovi o 17 centimetrů nižší.
A byl to znovu útočný doskok, co SLUNETU posunulo až do prodloužení zápasu. „To byla celkově vtipná situace. My si při timeoutu, kdy jsme dvanáct vteřin do konce čtvrté čtvrtiny prohrávali o dva body, kreslili akci pro Lamba Autreyho, který byl v tu dobu v laufu. Měl to být takzvaný „hero ball”, kdy si měl vzít míč a zahrát něco sám. A Lamb, než odešel do hry, se mě zeptal: „Mám dát dvojku, nebo trojku?” Já chvíli přemýšlel, trojka by byla na vítězství, dvojka na vyrovnání, ale měli jsme tam lepší energii, tak jsem mu řekl, ať jde do nájezdu. A on v něm pak odtlačil Richarda Bálinta skoro až do šatny, a i když napoprvé nedal, doslova „sežral” útočný doskok a poslal nás do prodloužení,” usmál se kouč.
V nastavení mu pak bylo hodně horko za stavu 79-82 v poslední minutě, kdy jeho tým dostal domácí do velké časové nouze, ale při už zoufalém střeleckém pokusu Körnera byl Pandám odpískán velmi přísný faul. Ústecký kormidelník důrazně protestoval a byl oceněn technickou chybou. Mišula ji potrestal snížením z šestky a Körner mohl dalšími dvěma už srovnat. Jenže zcela selhal.
„Tam to mohlo být i fatální, ale v tu chvíli emoce byly na maximu. Myslím si ale, že rozhodčí, který to odpískal, mi technickou neudělil. Ten sporný faul zapískal pan Hruša, kterého beru jako nejlepšího rozhodčího, který nás letos pískal, protože všechna utkání odvedl dobře. Pro mě to v tu chvíli bylo něco neskutečného! Byla to střela v poslední vteřině útoku, z odskoku a náš hráč vyskočil jen nahoru. A i kdyby tam byl nějaký lehký kontakt, tak podle mě se to v takové situaci nepíská,” vrátil se k dramatickému momentu kormidelník.
Šotnar nerozporuje, že loupež 80-84 dosažená v prodloužení je velmi nečekaným výsledkem. „Samozřejmě to je nečekané, z mnoha pohledů, ať už vezmu předzápasové predikce, nebo průběh prvního poločasu. Sázkové kanceláře i sportovní portály nepočítaly s ničím jiným než s výhrou Brna. A i začátek tomu s naším mankem dvaceti bodů nasvědčoval, ale pak se stalo, co se stalo, a my máme vítězství, které stále ještě vstřebáváme.”
A v sobotu na domácí půdě (18:00) už Pandy mohou nejlepší sezonu svých dějin zavřít i ziskem historicky první medaile. I kouč si ale uvědomuje, že tlak takové situace už bude úplně jiný.
„Je to jako ve čtvrtfinále s Kolínem. Dokud jsme u něj nevyhráli zápas číslo 2, tak jsme taky mohli jen získat. To samé teď bylo s Brnem, nikdo nám nevěřil a vyhrát tam by znamenalo menší senzaci, i když my jsme tomu věřili víc než ostatní. Teď už ten tlak na nás trochu je, protože všichni cítíme, že to je blízko. Musíme teď do hráčů vtloukat pokoru a respekt k soupeři, protože třeba brněnský Mišula v prvním utkání nezahrál, ale u nás nám může zatopit. Věřím, že přijde plná SLUNETA a že to zvládneme. Jestli má někdy být hala plná až po strop, tak to musí být v sobotu,” doufá Jan Šotnar, pro nějž by bronz z NBL byl jednoznačným kariérním sukcesem.
Při pěti Američanech v týmu se včera ani nemusel moc obávat, že cestou z Brna do Ústí padne mezi hráči přehnaně mnoho oslavných piv.
„Američané k pivu ani neinklinují a čeští hráči jsou profesionálové a všichni vědí, o co hrajeme. Navíc Láďa Pecka jako nejzkušenější český hráč v kabině je mou pravou rukou a bavili jsme se o tom, že musíme pohlídat hlavně mentální nastavení všech hráčů, aby nikdo nelítal v oblacích. Láďa tak tu šatnu snad pohlídá,” věří kouč, který už ale jednou zažil situaci, kdy si pěnivý mok dal úplně celý tým.
„Po posledním utkání série s Kolínem měl pivo každý. Jistě, Američané tomu neholdují tak jako Češi, ale každý tehdy slíbil, že si jedno dvě dá,” směje se drezér pandí smečky.
