Aby šlapalo pět Amíků? Ne, to jsem si neuměl představit

S LAMBEM AUTREYM Jen málokdo by rozporoval, že jde o dlouhodobě nejvšestrannějšího hráče ligy. Po nadstavbě mu patřila třetí příčka v užitečnosti, šestá v asistencích a osmá v bodech, doskocích i ziscích. Není tak divu, že si celou sezonu hodně myslel i na cenu MVP.

Tu mu nakonec „vyfoukl” nymburský mikrovlnný skórer Jerrick Harding, ale ústecký lídr Lamb Autrey už to hodil za hlavu. Na úsvitu semifinále s Nymburkem má před sebou mnohem vyšší metu - chce se zapsat do 76letých dějin SLUNETY jako člen jejího prvního medailového týmu. Týmu s pěti Američany, kterému by v takovém složení dřív nikdy nevěřil na nic velkého. I kvůli „tomu zámořskému stigmatu”. „Tady je to ale úplně jiné,” cení si charakteru skupiny krajanů, jakou dosud ještě nepoznal.

Lambe, kam pro Ústí historický postup do semifinále ve svých sedmi sezonách v NBL řadíte?
Tohle je určitě můj největší úspěch tady. Rozhodně číslo 1! Vždycky jsem si myslel, že nejvíc bude finále s Děčínem 2018, ale zapsat se do historie s Ústím a dokázat něco, co se v klubu ještě nikomu nepovedlo, to už těžko něčím překonám. Jako hráč na to nikdy nezapomenu. A nezapomene se na to ani v celé lize. Je to pro klub ohromný úspěch, zvlášť po tom, jak dopadla minulá sezona. Skončilo to pro nás osmým místem po čtvrtfinále s Nymburkem. Probojovat se až sem po tom, jak jsme začali sezonu, to je důkaz našeho posunu jako týmu a já jsem za nás všechny nesmírně šťastný.

Vy máte dlouhodobě v NBL velmi vysoké průměry v bodech i užitečnosti, přesto - byla letošní sezona i pro vás osobně tou nej?
Určitě jo. S tím, jak se mi dařilo, jsem si říkal, že bych mohl mít velkou šanci stát se i MVP ligy. Nakonec cenu získal Jerrick Harding, což je skvělý hráč, a už jsem mu i osobně gratuloval. Nejde být naštvaný, když to získal právě on. Nicméně já jsem velmi spokojený s tím, co jsem předváděl za výkony. Myslím, že jsem se dokázal posunout a že bylo znát i to úsilí, které jsem dal do své přípravy loni v létě. A důležité bylo, že mi věřil i trenér a spoluhráči.

Na trofej pro MVP jste si tedy věřil hodně.
Chtěl jsem ji moc a makal na tom každý den! Vím, jak moc jsem v létě i během sezony dřel, a i když jistě hlavní cíl byl týmový úspěch, myslel jsem na to a doufal v to moc. A i když to nedopadlo, bude mě to motivovat k další práci, abych se ještě zlepšil.

Mít nejlepší sezonu v 32 letech indikuje, že se stále zlepšujete, kde to bylo letos nejvíc znát?
Rozhodně v asistencích. Skončil jsem v nich po dlouhodobé části těsně šestý. Vždycky jsem byl aktivní i na doskoku a řekl bych, že jsem taky dost dobře bránil. Toho si u mě lidi většinou nevšímají (směje se), ale i náš trenér je s mou obranou spokojený, víc než s čímkoli jiným.

Vyřadit ve čtvrtfinále Kolín 4-1 na zápasy - bylo to víc, než byste bývali čekali?
To bych řekl! Před čtvrtfinále jsem byl enormně nažhavený, protože my byli outsidery, soupeř měl skvělou minulou sezonu s bronzem a většina lidí by nečekala, že můžeme postoupit. Ta pozice podceňovaných nás ale všechny motivovala k maximálnímu úsilí. A byla to skvělá série. První zápas jsem já osobně zahrál příšerně a oni nás jasně porazili (skore ale bylo těsné 81-77 - pozn.). Vypadalo to špatně, my ale dál věřili svému plánu, nedali jsme hlavy dolů a vyhráli čtyřikrát za sebou. Byl to pro nás ohromný úspěch.

Jak velkou součástí tohoto úspěchu byly taktické změny a celkově trenérský vklad, i s úpravami mezi jednotlivými zápasy?
Trenérský štáb byl absolutně skvělý. Brzy po každém zápase měl hotové sestřihy a i po výhrách se hned hledalo, co bychom mohli zlepšit. Trenéři nám to pak všechno ukázali a my to vzali za své a byli jsme schopní to plnit. Kouč Šotnar má za sebou teprve rok v lize, tohle je jeho druhé play-off a pod tímhle tlakem odvedl sakra dobrou práci. Když jako hráč vidíte tak hladový trenérský tým, motivuje vás to odvést to nejlepší, abyste tak ocenili jeho práci.

Na jakou část vašeho plánu jste byli nejvíc hrdí - bylo to krytí kolínského lídra Číže ve vítězných utkáních?
Tohle určitě platí a pak bylo taky důležité zastavení jejich dlouhých, kteří umějí skórovat zpod koše, třeba z mismatchů. Pro nás bylo zásadní, když jsme je přebírali na pozicích guardů, abychom se s nimi dokázali vypořádat. To byl největší úkol, protože Číž je tam umí dobře nacházet. Ale bez ohledu na to, co se dělo, nám kouč pořád říkal, ať u naší taktiky vydržíme, protože věřil, že to bude fungovat. A byť nás v prvním zápase zničili, trenér nás od toho nenechal ustoupit.  

Vedle Ladislava Pecka stojí váš tým především na pěti amerických hráčích. Po své evropské zkušenosti dokázal byste si představit, že v takové sestavě budete schopní vytvořit tak soudržný tým, a to včetně obrany?
Upřímně? Ne, neuměl. Je vůbec velmi ojedinělé, aby spolu bylo na hřišti tolik cizinců, a zvlášť Američanů. Mám teď na mysli náš herní styl, samozřejmě máme i to stigma, že se na hřiště jdeme hlavně ukazovat, kolik umíme dát bodů, a tím to končí. Tady je to ale úplně jiné. (důrazně) Všichni kluci jsou tu už starší, zkušení a všichni máme díky tomu stejné nastavení - dělat vše, co je třeba, pro výhru. Nezáleží nám, kdo dá kolik bodů, ale chceme hrát spolu a dokazovat, že nehrajeme na sebe. A tady to hodně ovlivnilo to, jaké hráče si vybrali trenéři. Sám jsem s tolika krajany najednou ještě nehrál, ale byli jsme a jsme schopní spolu fungovat.

V semifinále jdete na nejlepší tým soutěže, co kromě postupové mety bude vašimi dílčími cíli?
Většinou, když se hraje s Nymburkem, týmy dopředu počítají s porážkou. Takhle to ale my nemáme. Jsme sice znovu outsidery, víme ale, čeho jsme schopní, a bez ohledu na výsledek chceme každý zápas odmakat a nebudeme si připouštět možnost porážky. Nastavení v hlavě bude nejdůležitější věc. A bude to náš potenciálně největší nepřítel i největší síla. Po fyzické stránce si věříme, že s Nymburkem můžeme hrát, hlavní ale bude to mentální nastavení po celou dobu a víra, že můžeme vyhrát.

Jak složité to bude mít vaše užší rotace proti naopak široké sestavě mistra, zejména při druhém zápase ve dvou dnech?
Tohle jistě nebude lehké. Oni hrají ve vysokém tempu a k tomu i fyzicky, na což se taky musíme nachystat mentálně. Musíme umět hrát rychle, ale taky zpomalit, abychom zvládli i ty druhé zápasy ve dvou dnech. My si ale věříme a věříme i naší lavičce, až jí bude třeba. A myslím, že jsme schopní ty zápasy zvládnout.

Nymburk měl ve čtvrtfinále s Děčínem nečekané problémy v obou prvních utkáních doma. Může se to nyní opakovat?
To může. Koukali jsme se na ty zápasy a já na jeden zašel i osobně, protože jsem to chtěl vidět přímo v hale. A bylo dobré vidět, že se s Nymburkem dá hrát. Musíte se ale hlavně vyrovnat té jeho fyzické hře. A dát do toho stejnou energii. Aby oni nedali první ránu, jinak je po vás. Takže v tomhle se jim musíme vyrovnat a neuhnout, pak máme šanci. Když tohle zvládneme, přijmeme výsledek, jaký bude.

Domácí zápasy budou vyprodané?
Moc v to doufám. Po tom, co lidi u nás předvedli v sérii s Kolínem, musím říct, že jsem je za dvě sezony nezažil tak rozvášněné a hlasité. A s Nymburkem v semifinále těm vyprodaným zápasům věřím. Lidí teď vidí, že to fakt chceme. A chtějí nám to oplatit.

Je to po čtvrtfinále cítit i ve městě?
Atmosféra je moc fajn. Ještě si pamatuju, že loni to bylo takové bez života, ale teď je to životem nabité a fanoušci oceňují, že děláme něco pro tohle město. Ta energie je teď dobrá a my chceme fanouškům ukázat, že si ceníme jejich podpory.

Máte teď dvě šance na první ligovou medaili, ale musíte porazit aspoň jeden ze tří nejlepších týmů dlouhodobé části.
Tohle je teď můj největší cíl. Nedřeli jsme tak moc a tak dlouho, abychom teď skončili bez medaile. Chceme doručit tomuhle klubu něco, co ještě nikdy nezískal. Samozřejmě nejvíc chci zlato, ale protože pro Ústí by to byla první medaile, hodně by se té zlaté blížila i jakákoli jiná.