Aby za pár let tahle otázka nemusela ani padnout

Až do letoška měl reprezentační zkušenost jen z kategorie U20 a kromě zasvěcených jej téměř nikdo neznal. Na začátku léta ale ohromil během soustředění výběru do 23 let, a to nejen svou výškou 212 centimetrů.

Dvaadvacetiletý centr Adam Kejval se neztratil ani při náročných bitvách na turnaji ve španělské Melille a vzápětí své úspěšné léto stvrdil i podpisem smlouvy s Basketem Brno. Tím ovšem člen velesportovní rodiny rozhodně nemíní skončit.

Adame, jak jste vstřebal to, že jste byl v kategorii mužů všeobecně považován za největší překvapení tohoto reprezentačního léta?
Jsem určitě rád, ale nevím, co na to říct. Mám smíšené pocity, protože to samozřejmě má strašně moc pozitiv, ale i nějaké otazníky. Jsem nicméně nadšený, protože jsem našel klub, který mi umožní předvést, čeho jsem schopný.

Napadlo by vás během poslední sezony ve Švýcarsku, vaší první profesionální na nejvyšší úrovni, že by k takovému průlomu mohlo v létě dojít?
Ve Švýcarsku, i když nemá tu největší basketbalovou pověst, jsem se, myslím, strašně zlepšil, a to hodně díky chorvatskému trenérovi Ivanu Beramovi, se kterým jsem v klubu pracoval. Vymačkal jsem se v tréninku na maximum svých možností, k čemuž je právě trenér potřeba, protože až v tomhle stavu se sportovec nejvíc zlepšuje, i když to taky strašně bolí. A postupně jsem se tak propracoval od toho, abych byl dva roky zpátky vůbec nominovaný do národního týmu dvacítek, až k tomu, že jsem se dostal do širší nominace mužů. Udělal jsem ve Švýcarsku na svém těle super práci a věřím, že když makáš, tak se to někde ukáže a vrátí se ti to. Soustředím se tak na to makat, co nejvíc můžu, zlepšovat se a ty výsledky pak přijdou.  

Přesto, po první sezoně v nejvyšší soutěži být hned v reprezentaci, to vás nepřekvapilo?
Určitě ano, nečekal jsem to. Když mě z národního týmu zkontaktovali, ani jsem nevěděl, že tenhle výběr do 23 let bude svolán. Pak jsem se na to dlouho připravoval, zvýšlo to ještě mou motivaci a byl jsem odhodlaný tam předvést co nejlepší výkony.

S čím se s vámi po konci kempu rozloučil reprezentační kouč Ocampo?
Máme spolu super vztah a měli jsme na konci jednu konverzaci. Řekl mi, že na sobě musím dál pracovat a zlepšovat se, že jsem na dobré cestě, ale taky že musím dál pokračovat se studiem. Přestože to třeba s basketem můžu dotáhnout daleko, tak po sportovní kariéře život pokračuje dál.

Co vás tedy studijně nyní čeká?
Ve Švýcarsku jsem dokončil bakaláře obchodního směru a teď bych chtěl tady dělat online nějakou další školu.

Budete po tomhle létě vyhlížet pozvánku na listopadový dvojzápas evropské kvalifikace s Nizozemskem?
Jistě bych byl moc rád, ale hlavně se soustředím na svůj tým a na to, abych se dál zlepšoval a byl na daleko lepší úrovni než teď, aby za pár let ani nemusela tahle otázka padnout a já bych měl stabilní roli v národním týmu.

Jaký by to byl pocit být dalším reprezentantem v rodině?
Úplně skvělý. Jsme hodně sportovní rodina, takže to velmi prožíváme. Rodiče byli oba veslaři, brácha byl hodně dobrý profesionální sjezdový lyžař a ségra jezdila na koni.

Na turnaji ve španělské Melille jste s národním týmem poměrně překvapivě zdolali domácí celek a pak jste mohli složit i Němce a výběr amerických univerzit, když vy jste postupně doručil 8, 8 a 6 bodů. Předčily výsledky i hra původní očekávání?
Já nejdřív neměl žádná očekávání, ale po těch zápasech jsme si uvědomili, že jsme hodně překvapili. Každý z těch zápasů jsme mohli vyhrát a klidně mohli celý turnaj vyhrát. Ukazuje se, že tahle generace hráčů je dobrá a má potenciál v budoucnu přinést nějaké výsledky.

Čím jste uspěli?
Řekl bych, že jsme ukázali schopnost hrát rychle a poslouchat pokyny trenéra, kterému musím dát strašně velké uznání, jak nás ukoučoval a přesně nám vysvětlil, co po nás chce. A my jsme byli schopní to splnit. Byli jsme všichni na stejné vlně a to nás posouvalo dopředu.

Jak se vám v zápasech při této kvalitní konkurenci prosazovalo?
Byl to úplně jiný basket, než na jaký jsem byl zvyklý, o hodně rychlejší, ale jak tam nehráli ještě tak zkušení hráči, nebyl až tak hodně fyzický. Bylo to v pohodě. Jistě, vždycky chce hrát člověk ještě líp, ale jako s první takovou zkušeností můžu být spokojený.  

Jak se zrodilo angažmá v Brně?
Vím, že klub o mě měl zájem už dlouhou dobu, trvá to zhruba dva roky, a letos jsem už věděl, že bych chtěl nějakou změnu, protože jsem byl ve švýcarském klubu (Vevey Riviera) už dlouho. A když jsem se bavil s kluby, které byly ve hře, a viděl jsem, že Brno má dlouhodobější zájem, bylo mi to sympatické a domluvili jsme se. Zatím to vypadá dobře.

Jaké byly další možnosti?
Něco v zahraničí, v Evropě nebo v Americe. A z české ligy byl zájem i odjinud.

Berete to i tak, že z NBL může být do reprezentace o něco blíž?
To určitě a byla to jedna z mých dalších motivací. Plus že budu po dlouhé době zase doma.

Co od ligy, kde budete jedním z nejvyšších pivotů, očekáváte?
Tohle ještě přesně nevím. Nikdy jsem tu nehrál, a dokud to nezkusíš, nevíš, jaké to bude. Při sledování zápasů nějakou představu mít můžu, ale jinak je to opravdu těžké říct.