Bitcoinový inženýr jako anomálie u nováčka

Sám o sobě hovoří jako o odchylce z píseckých zvyklostí. I v rámci kádru Jihočechů, kde prakticky žádný hráč není jen hráč. Tenhle třiadvacetiletý křídelník je oporou nováčka, k tomu studuje na inženýra, vedle toho mu platí za to, že rozumí kryptoměnám a k tomu všemu ještě stíhá reprezentovat Česko na mistrovství světa v 3x3.

Dalo by se tak říct, že Štěpán Borovka se rozhodně nenudí. On ale přitom všem může být téměř neustále přítomen v Písku, takže mu neunikají tréninkové jednotky.

I to bude předmětem aktuální zpovědi, která ale po úlevném ukončení smršti proher nemůže začít jinak než následující otázkou:

Štěpáne, šlo by si vůbec na vrcholu vaší nováčkovské euforie - s bilancí 8-6 po domácí výhře nad Pardubicemi a už téměř dotýkání se skupiny A1 - představit až v neděli skončenou šňůru osmi porážek v řadě?
Myslím, že i šlo, protože jsme pořád byli v pozici, kdy jsme většinu utkání vyhrávali jako outsideři. Žili jsme si na vítězné vlně, všechno se nám dařilo, ale pak nám dvě tři utkání nevyšla a potom jsme měli sérii těžkých soupeřů, takže se ta šňůra objevila tak nějak sama. I když jsme tu A-jedničku měli v hlavách, že je na dosah, tak někde vzadu jsme v podvědomí měli i to, že i tohle by se mohlo stát.

I trenér Čech už o tom tehdy mluvil nahlas. Nezaměřili jste se na tenhle cíl příliš, nebo příliš brzy?
Mohl to být náš problém, hlavně ale rozhodlo utkání doma s Kolínem, kdy jsme měli určitě vyhrát, ale byli jsme svázaní, už jsme si před Vánocemi představovali, že v případě výhry je ta šance hodně velká a možná nás to stálo tu výhru, která by už tu horní skupinu skoro překlopila v náš prospěch.

Ukázaly ty poslední téměř dva měsíce, kdy jste už naráželi na větší odpor soupeřů, plus se přidaly citelné absence, že zkušenosti s touhle úrovní vám ve větším chybějí, kdy navíc ti, kteří je měli, byli zranění?
Dá se to asi taky tak říct, ale i během té šňůry porážek jsme odváděli velmi dobrou práci, jen chybělo to, že jsme neměli tolik opěrných hráčů na lavičce, jinak bysme mohli dotáhnout i některá utkání venku. Ty chybějící zkušenosti nicméně roli sehrály, měli jsme v utkáních výpadky, které rozhodovaly o výsledcích.

Jak jste se v tom ty dva měsíce plácali? Přes týden jste z velké části rozuteklí mimo Písek, nebo se sjíždíte hlavně na tréninky, byla tak vůbec příležitost na nějaký teambuilding?
Přímo na takovou akci čas moc nebyl, ale my jsme dobře potrénovali, i když nás kolem Vánoc bylo na trénincích málo. Bylo to období, které jsme si jako nováček museli vyžrat a to, že jsme se z toho úplně nezhroutili, bylo dobře a dalo nám to větší sílu do další fáze sezony.

Když jste během prohrávací série inkasovali jednu stovku za druhou v obraně, už trenér vypadal dost nevrle. Čím to tam bylo?
Byla to zrovna utkání proti týmům, které jsou ofenzivně laděné a nadané. My byli v hodně soubojích pozdě, nedávali jsme do toho takovou energii, což se týkalo i zmíněného utkání s Kolínem.    

Když jste už kolo před koncem základní části o šanci na A1 definitivně přišli, jak jste se s tím vypořádali?
Všichni se vrátili nohama hned na zem a i Honza Čech nám připomněl náš předsezónní cíl - udržení soutěže. K tomu jsme se dost rychle vrátili a znovu se nastavili na to, že musíme dál pracovat a že to nebude lehké, což pak udělalo rozdíl.

Ovšem i na úvod nadstavby to s vámi doma s Ostravou nevypadalo bůhvíjak, když jste ztráceli až patnáct bodů. Co vás tam napadalo?
Nám se na začátku povedlo rozhodit hru několika ostravských soupeřů, ale taky jsme povolili v koncentraci a dostali strašně moc bodů z trojek a protiútoků. Když se ti zahraniční hráči rozjedou, je pak těžké je na hřišti nahánět. I tady hrála roli naše nezkušenost, nezastavili jsme rychlé protiútoky, nepoužili fauly. Dobrou týmovou prací v útoku jsme se ale vrátili zpátky, měli jsme dobré pozice a hodně nám super atmosférou pomohli naši fanoušci.
 
A vůbec nejvíc vám pomohlo 15 trojek při velmi slušné úspěšnosti, což nebyl případ všech utkání v poslední době.
Jo, napadalo to i hráčům, kteří se netrefují pravidelně, což bylo dobře. Sedm lidí bylo v utkání, mohli jsme to točit a spolehnout se na každého z nich.

Už pár zápasů vám chybí zkušený křídelník i skórer Petr Šlechta, jak to s ním aktuálně vypadá?
To neodhadnu. Po poháru s USK, kdy dostal ránu do lýtka, má nějakou malou prasklinku ve svalu, ale vypadá to snad nadějně.

Vy jste jedním z mála Sršňů, který před vstupem do ligy nějakou zkušenost s NBL měl. Jak vám sezona v Jindřichově Hradci pomohla a pomohla i k tomu stát se jedním z tahounů?
Možná pomohla v tom, že člověk věděl, do čeho jde, i když v dost jiné roli, než jsem měl v Jindřichově Hradci. Ukázalo se, že ten basket člověk umí hrát a je to jen o důvěře.

Z těch vašich tří hlavních čísel, tedy průměrů 10 bodů (pátý střelec týmu z hráčů s více zápasy), 25 minut a 4 doskoků, v nichž jste třetí nejlepší z týmu, které je nejvíc nad plán?
Já jsem k sobě hodně kritický, a i když se to může zdát v určitém ohledu jako dobré statistiky, tak nad plán jsou možná jen body. Pořád je hodně co zlepšovat.  

Jste i jedním ze Sršňů, kterých se hodně týká také basketbal 3x3, a to i na nejvyšší reprezentační úrovni. Co vás bude čekat letos?
To ještě ani nevím, ale loni, kdy to pro mě byla první vážnější sezona v 3x3, mě to začalo dost bavit a jsem zvědavý, kam se to bude v Česku, nebo i jinde dál vyvíjet. Je to zajímavá zkušenost a víc mě to připravilo na tu ligu, ať po fyzické stránce, nebo i po mentální, protože to skore se ve 3x3 rychle mění a člověk musí rychle zapomenout na to, co udělal předtím a soustředit se na to, co přijde.

Platí, že nejčastěji jste byl loni v sestavách s píseckými spoluhráči Sýkorou a Martinem Svobodou?
My jsme kromě mistrovství světa U23 objeli i turnaje Nations League, kde jsem se točil hodně s ostravskými Kevinem Týmlem, Matějem Snopkem, plus s Dominikem Žákem z Olomoucka a Michalem Svojanovským z Pardubic. Později se už kvůli rozběhnuté sezoně vybral na mistrovství světa (kde lvi dosáhli na čtvrtfinále) tým s námi třemi z Písku plus s Michalem. Ta sestava byla fakt dobrá a přesně takové typy hráčů by to měly v budoucnu hrát.

Kdo vás ke 3x3 vůbec přivedl?
Bylo to na návrh „Čechyho” (kouče Sršňů), který nás v 3x3 podporoval, s tím, že z toho mimo jiné plynou i určité výhody, kdy jako student a reprezentant můžu být zařazen do stipendijních programů na vysokých školách. Jelikož se už dlouho známe s trenérem národního týmu Ondrou Dygrýnem, dohodli jsme se, že to zkusíme a po prvních mezinárodních akcích mě to chytlo. Ondra viděl, že mi to jde a baví mě to a bral mě i na další akce.

Co vidina olympiády, i vás láká, byť šanci má jen osm reprezentací světa?
Je to zajímavá myšlenka a pro hodně lidí to může být motivace a cíl, který by v pětkovém basketu nebyl dosažitelný, řekněme při naší výkonnosti. V 3x3 se na to olympiádu člověk může dostat, ale ty čtyři roky jsou ještě daleko a já vůbec nevím, co se bude dít letos, natož za tak dlouho. Je to ale takový ultimátní cíl.

Los Angeles je prostě Los Angeles.
(usměje se) Přesně tak!

A ještě jedno sršní téma - do které skupiny hráčů v týmu patříte? Student, pracující, nebo ještě jiná varianta?
Já jsem možná úplná anomálie. Studuju na inženýra na ekomické fakultě, k tomu mám na částečný úvazek džob v Praze, který ale můžu dělat i na dálku, z domova. Prioritou je pořád basket, v Písku jsem skoro celý týden a stíhám prakticky všechny tréninky, jako bych školu, ani práci neměl.

Jakou práci máte?
Je to v rámci českém holdingu Satoshi Labs, který poskytuje bitcoinové peněženky (ekvivalent bankovního účtu na kryptoměny), a nejmladší společnost celého holdingu Vexl vytváří aplikace, kde já spravuju sociální sítě a další věci.