Buditel Mekky basketbalu: Je tu neskutečný materiál!

Pod Špilberkem šlo v této sezoně dlouho vše podle legendárního síťového grafu pana učitele Hájka. Dokonce i nad plán, když brněnský tým dlouho vedl ligovou tabulku a o prvenství přišel až v závěru nadstavby, a to jen na skore s Nymburkem. Cíl prvního ligového finále je však i přes zádrhel ve trofejové bitvě Českého poháru nadále plně ve hře.

Hodně s tím má co dělat chlapík, který už v minulosti vynesl do světel ramp malý klub ze sedmnáctitisícových Svitav. Pro nejbližší časový horizont si ovšem naložil na ramena mnohem větší výzvu - ohrozit i vládu dvoudekádového hegemona českých palubovek, což je v tuzemsku už dlouho ultimátní meta pro jakýkoli klub. Ač to nebylo přímo v plánu pro letošní sezonu, stále k tomu může dojít. A v Brně k tomu letos i leccos směřuje.

V regionu, který on sám nazývá českou Mekkou basketbalu.

Z její zlaté teenagerské žíly těží nugety celou sezonu, ale až play-off ukáže, jak pevné základy dokázal Kouč sezony 2022/23 v Kooperativa NBL v brněnském klubu vybudovat. Lubomír Růžička už o tom na úsvitu čtvrtfinálové série s Opavou poví víc vlastními slovy.

Trenére, po letošní velké brněnské sezoně - zklamalo by vás nevyhrát cenu pro nejlepšího kouče ligy?
Především musím říct, že tu cenu vnímám jako ocenění práce všech lidí v klubu a není to jen práce v této sezoně, ale posledního tři a půl roku, kdy se tu snažíme budovat značku Basket Brno. Začíná to od managementu přes realizační tým až po všechny hráče a jim všem to ocenění náleží. A nevyhrát, zklamaný bych asi nebyl. Tušil jsem, že to bude mezi mnou a děčínským Tomášem Greplem, který odvádí výbornou práci a zasloužil si to stejně jako my tady v Brně.

Konkurence by se ale našla i jinde. Jan Šotnar při druhé kompletní sezoně v NBL nasbíral 11 výher v řadě a porazil celou ligu, přičemž také útočil na čelo, jen 27letý Adam Choleva rovněž ve druhé sezoně v lize dotáhl NH k nejlepšímu výsledku poslední dekády...
Já jsem za tohle hrozně rád. Zmiňujete samá česká jména, kluky v nízkém trenérském věku. Adamovi jsem i telefonoval poté, co získali šesté místo, a s Honzou Šotnarem jsme si v sezoně taky vyměnili pár zpráv. V době, kdy to měli 4-8, jsem mu psal, že odvádí dobrou práci a ať dá hlavu nahoru, že se to obrátí a podívejte - udělali vzápětí 11 výher v řadě! Otázkou je, proč je teď víc právě těchto mladých českých trenérů, zda je to tím, že nám trochu chybí generace 45+, a zda chybí proto, že se o něco snížily ekonomické možnosti v klubech. To by bylo na širší debatu. Vzpomínám, že v době mých začátků v lize v sezoně 2008/09 těch trenérů 45letých a starších bylo víc.



Když v létě přišel jako jediná větší posila Chatman a ze zahraničních hráčů zůstali jen Mišula s Körnerem, kteří ale během sezony v týmu skončili, vy jste s danou sestavou plnou velmi mladých hráčů věřili, že budete tak vysoko a dokonce v čele ligy?
Já jsem skálopevně věřil, že se budeme pohybovat do třetího místa, protože jsem věřil té koncepční práci. Ti mladí kluci byli zase o rok zkušenější a zralejší, zároveň tam byl čas, což je pro každého trenéra tou nejdůležitější proměnou. Pokud je tedy dost prostoru a času pracovat s hráči, kteří mají talent, je právě to talentované mládí největší předností, kterou jsem tu v Brně dostal. Je tu neskutečný materiál talentovaných hráčů. A zároveň jsme přivedli kvalitní Čechy ve středním věku, máme i jednoho z nejcharakternějších kapitánů Kubu Krakoviče, který drží šatnu pospolu. A já věřil, že i tou malou změnou, kdy jsme přivedli Kamerona Chatmana na pozici 3 a 4, jako střílející trojkočtyřku, což nám dřív trochu chybělo, bysme se mohli pohybovat na předních příčkách, protože na rozdíl od týmů, které budou kádr přebudovávat, chytneme začátek a bude se nám dařit. Už před sezonou jsem řekl, že cílem by mělo být se posunout zase o stupínek výš, a to už znamenalo do finále.

Pomohlo k té dlouho vedoucí pozici i něco, s čím jste na začátku nepočítal?
Přidala se zdravá chuť dalších nových kluků, Šimona Svobody i dalších. Měli větší sebevědomí, což se týkalo i už prověřenějších Viktora Půlpána nebo Ríši Bálinta, protože absolvovali srazy s reprezentací. Po mononuklóze se vrátil Péťa Krivánek, což je taky nesmírně šikovný kluk. Pak se z vyšší moci staly věci, co moc neovlivníte, že jsme se dohodli na ukončení angažmá s Richardem Körnerem, který už měl víc motivaci pracovat v civilním sektoru (podniká), a kterého nahradil Danilo Djuricic. Ten už měl naši DNA z minulé sezony a to vyústilo v to, že jsme byli dobře promazaný stroj. Ten trochu naboural odchod Saši Mišuly jako ryzího skórera (na Kypr) a nahrazovali jsme ho i na moje přání více jakoby rozehrávačem Randym Culpepperem. Chvíli pak ale trvalo, než si to sedlo, a i pár zápas nás to možná stálo.

Během sezony jste přivedli i testovali řadu zahraničních hráčů, z nichž někteří v týmu ani nezačali hrát. Bylo složité každého znovu zapracovávat a do jaké míry tu bylo ve hře soutěžení s Nymburkem, který taky průběžně nemálo měnil kádr? Hrálo se i tady o ligový titul?
To nahrazování bylo vždy někdo za někoho. My do Vánoc chtěli mít už ustálenou sestavu a jedině jsme řešili příchod atletického pivota, což znamenalo náhradu za Huntera Mickelsona. Velkou roli tam dostali Šimon Puršl s Kubou Krakovičem, kteří se jí zhostili velmi dobře, což bylo vidět i na bilanci 17-5 po základní části. V té nám ale dvě akvizice nevyšly. Pivot Aiken záhy po svém příletu přiznal, že nečekal takový tempo basket a radši by ve svém věku hrál už jinou hru. A měsíc s námi byl i Riley, který neměl vyřešený přestup ze slovinské Rogašky. S tou jsme pak vše vyřešili, ale jeho agent nakonec přišel s tím, že hráč dostal mnohonásobně lepší nabídku odjinud, kterou chtěl využít. Tam jsme ztratili měsíc zabudováváním hráče, který s námi absolvoval i zápasy v Severoevropské lize. Pak přišla možnost získat Jamese Karnika, kdy jsme věděli o jeho problému se skokanským kolenem, a do toho přišlo i nečekané úmrtí v jeho rodině, kdy potřeboval na čas odcestovat do Kanady. V závěru nadstavby jsme na pivotu přidali ještě Andrewa Smithe, a když se na konci nadstavby zranil Danilo Djuricic, rozhodli jsme se přesunout na podkošovou pozici 4 Kamerona s tím, že přivedeme hráče na křídelní pozici 3 Dominica Pointera, i proto, že Šimon Svoboda a Kuba Nečas mají své povinnosti v mládežnických soutěžích, které jim nechceme v jejich rozvoji ubírat. Je to pro nás totiž priorita. Chtěli jsme ale mít zároveň vykryté všechny pozice.

V té obehrávanější rotaci máte v lize jasně nejvíc hráčů dvacetiletých a mladších. Čím to, že jich je tolik, co můžou válet i v prvním týmu tabulky?
Tohle je dáno tím, že jižní Morava je Mekkou basketbalu, je tu spousta talentu, už od žákovských kategorií, kde vídám hodně talentovaných kluků. Jsou tu dobří trenéři, kteří rozumějí výchově hráčů. Nám se v klubu sešla dobrá generace ročníků 2001 až 2005 a stále se snažíme pracovat i níž. Jsou tam i mladší, kteří do roka dvou budou moct nakouknout do některých zápasů NBL. V klubu s mladými výborně dlouhodobě pracuje můj asistent Martin Vaněk, to samé Martin Vyroubal a dřív i dva roky Luboš Bartoň. Klub udělal dobře, že zainvestoval do poměrně širokého realizačního týmu a i díky tomu všechny kategorie zvládáme obsáhnout a vhodně pak ty mladé hráče implementovat i do A-týmu.

Tyhle zelenáče se nebojíte vkládat ani do koncovek, kdy ještě zdaleka není rozhodnuto o výsledku. Jste ochoten i nějaký ten výsledek obětovat?
Viděl jsem spoustu starších zkušených hráčů, kteří koncovky pokazili. Já se nebojím dát hráče do koncovky, když vím, že je takzvaně in, rozehraný, dobře nastavený a věří si. Pak věk neřeším, jde o momentální rozpoložení. Pak můžu bez obav dohrávat s 18letým Šimonem Svobodou, když vím, že předtím dal v zápase 18 bodů. Dva roky zpátky jsme otáčeli čtvrtfinále s USK, kdy v každé koncovce hrál tehdy 17letý Kuba Nečas a vždycky trefil nějakou důležitou trojku nebo dal důležitý blok. S tímhle nemám problém, když se těm klukům v zápase daří.

Jedním z uzlových bodů vaší sezony bylo nevydařené finále poháru, po němž nastal i pokles v lize. Co za tím vedle zranění rozehrávače Půlpána bylo nejvíc?
Ve finále poháru se nám nepodařila druhá čtvrtina, hlavně střelecky. Z asi 17 trojek do poločasu bylo 13 absolutně otevřených a my proměnili dvě, což je mizerné procento. A netrefovali se ani hráči s 35procentní a vyšší úspěšností v sezoně. Děčín hrál fyzicky, přehrál nás a po zásluze zápas ovládl. My pak v lize prohráli o šest doma s Nymburkem, po srdnatém boji, kdy jsme na tom nebyli dobře zdravotně, bez Viktora Půlpána, a hned se z toho začala dělat černá série. My to ale měli se soupeři z A1 během sezony 18-10, přičemž po třech porážkách bylo s Nymburkem a Opavou. Výkonnost jsme tak měli konzistentní, závěr nadstavby jsme měli dobrý a to všechno nás dovedlo na druhé místo. V tom období kolem poháru jsme na tom jen nebyli dobře fyzicky, protože se nakumulovalo víc zápasů i díky Severoevropské lize a stěžejním hráčům trochu došla šťáva. Někdy je to i velká alchymie, protože během víkendu hrají áčko, U23 a U19 a řešíte čtyři utkání, do kterých musíte rozložit 24 hráčů.

Ono momentum týmu se tak může změnit i jedním utkáním, když pár dní před FINAL 4 poháru jste v Děčíně vyhráli i bez Půlpána a nic neindikovalo, že byste ve finále neměli ve fyzičnu a intenzitě hry stačit?
To se může stát i větším týmům než Brnu. A může se to otočit během jednoho dne. Pokud se zejména tak útočné mužstvo jako my dostane do střelecké křeče jako v první půlce finále, ani obrana pak není nejdokonalejší. Byli jsme i velmi slabí na doskoku a basket je v tomhle hrozně spravedlivý i krutý zároveň - pokud se vám nedaří, a soupeři naopak, skore pak hrozně rychle lítá. Já bych si spíš cenil, že jsme z toho velkého manka ještě dokázali udělat utkání a vrátili se pod deset bodů. Nás v těch předchozích zápasech táhla k výhrám především úspěšnost střelby. V Ústí jsme dali 109 bodů a trefili jsme, na co jsme sáhli, a to samé v semifinále poháru opět s Ústím, kde jsme hráli abnormálně dobře a vyhráli rozdílem třiceti bodů. A na to se po jedné zkažené čtvrtině hned zapomene. Trochu mě to mrzí, ale vím, že o tom je sport a lidi si pamatují jen vítěze.

V téměř čtvrtině zápasů dlouhodobé části, přesně ve 48, se v hledištích sešlo nejméně 1000 fanoušků. Pětkrát to bylo ve vaší domovské hale. Jak dlouhá cesta k těmto číslům vedla?
Jednoznačně musím říct, že přechod z univerzitního kampusu do STAREZ arény vzbudil mezi brněnskou sportovní veřejností obrovský zájem. Kampus je přece jen trochu schovaný, je tam horší dopravní dostupnost a pro spoustu Brňáků to nebyla vhodná adresa. Jen jsme ale tohle zásadní rozhodnutí udělali, přišel covid. Předtím i na přípravné zápasy chodilo 800 až 1000 lidí, což bylo fantastické, ale hned po začátku sezony se to na dlouho zavřelo a hrálo se hodně dlouho bez fanoušků. Teď těm návštěvám prospěla určitě naše výkonnost a výsledky, pak to, že každý fanoušek rád přijde na vlastního odchovanec a fandí mu trochu víc než zahraničnímu hráči. A potom je tu velmi dobrá práce managementu, který rozjel dobrou kampaň, ať v místním rádiu Krokodýl, nebo ve městě díky billboardům a víc se tak o klubu ví. A pak už jsou z toho pěkné návštěvy, které budou v play-off gradovat, jen by se nám hodilo ještě chvíli horší počasí (úsměv). Pozoruju, že se v Brně zvedla i návštěvnost na házené či na extralize volejbalistek, nebo na atraktivnějších zápasech basketbalistek. Často se i stává, že diváci z házené zůstanou na basket, ty kluby spolupracují, snaží se dělat společené upoutávky a tak by to mělo být.

Váš letošní lídr Viktor Půlpán se stal počtvrté za pět let Obráncem sezony, jak cenné to podle vás je?
Po Viktorovi nebo Radku Nečasovi, který taky vyhrál několikrát, by se tahle cena jednou měla pojmenovat (směje se). Všichni víme, že Viktor je vysoce inteligentní hráč, který dobře čte hru, má výborný fyzický fond a v našem obranném systému má stěžejní roli, což platilo i dříve v Pardubicích. Každý trenér ví, že on je motor jeho týmu na obranné polovině. Často mu připomínám, že jak brání rozehrávač, tak brání i celý tým. Pokud bude hrát agresivně, ti ostatní čtyři na hřišti budou taky. A z toho vychází celoplošná nátlaková obrana. On k tomu má skvělé fyzické i mentální předpoklady, má v sobě, že bránit chce.

A letos byl o hodně víc vidět i na útočné polovině, přičemž už útočil i na trofej pro MVP sezony a třeba v Nymburce jednou k 16 bodům přidal i 20 doskoků.
Je to dáno systémem hry. Kdyby hrál spoustu pick-and-rollů, byla by naše hra asi kostrbatější, protože nemá tak nebezpečnou střelu po driblinku, jako má nájezdy, sbíhání, přechodovou fázi a celkově hru mimo míč. Často ho využíváme i pro hru zády ke koši, kde na sebe váže velkou pozornost a sbírá vlmi dobré asistence pro naše střelce. Taky pro něj máme spoustu jednoduchých kombinací, kde se dostane do hry 1 na 1 a napichuje vymezené území, kde získává spoustu faulů a tím i body do užitečnosti. A jeho obranný doskok vychází ze složení týmu, kdy jsme dlouho neměli dominantního atletického pivota. Dlouzí tak často mají za úkol hlavně odstavit soupeře, aby pro doskok mohl jít z druhé vlny třeba právě Viktor. A to je zase dané tím, na koho hraje. Pokud to je třeba Tomáš Vyoral, který na útočný doskok moc nechodí, tak Viktor na obranný doskok může chodit. A v tom Nymburce to bylo tím, že Ondra Sehnal jako rozehrávač na útočný doskok nejde, kdy spíš pokrývá náš rychlý protiútok. Tuhle taktiku jsme v Nymburce za Ronena Ginzburga hodně používali s křídlem Sant-Roosem, kdy na pětce byl menší pivot Petr Benda. Ten měl za úkol odstavovat třeba ve VTB lize 216 čísel vysokého pivota Fesenka. Ten pak měl dva útočné doskoky a Sant-Roos získal kolem deseti doskoků. A pokud jde o Viktora, ten má na doskoky i čuch, předvídání, dobrý výskok a dlouhé paže, což mu všechno pomáhá.

Autor: Redakce NBL
Reklama
Hyundai Tucson