Chtěl jsem se vyhnout baráži. Je to sci-fi! A společná liga?

Nedá se to vzít jinak než jako jedna z absolutních top událostí sezony. Pardubická Beksa za posledních pár týdnů vystřihla totální majstrštyk.

Po patnácti kolech s bilancí 5-10 se její hra točila v bludném kruhu a ztrácela na osmé místo, zaručující účast v elitní nadstavbové skupině, tři výhry. Na Písek měla k tomu po druhé porážce od nováčka navrch i horší vzájemné zápasy a její sezona se už začátkem prosince zdála být na odpis. Po promarněné šanci na Europe Cup, zranění nebo nefunkčnosti některých klíčových opor a po odchodu respektovaného kouče Dina Repeši.

Jenže v polovině téhož měsíce tým v 50minutové bitvě v Ústí nastartoval hvězdný úsek s pěti výhrami ze šesti zápasů a většinou i výtečnou obranou a kolo před koncem základní části už si hýčká náskok dvou vítězství na devátý Písek (po jeho už 7 porážkách v řadě), což Pardubicím již dává jistotu A1.   

„Upřímně - po tom zápase v Písku na 5-10 jsem měl spíš obavy, abysme se vyhnuli baráži, než že bych myslel na A1. To bylo utkání, kde jsme se po dlouhé době sešli v plné sestavě, ale prohráli jsme o dvacet bodů, takže jsem si říkal, že už se nemůžeme vymlouvat na absence. Jistě, matematicky tam ta možnost pořád byla, ale tehdy to bylo hodně daleko. Spíš jsme přemýšleli o tom konečně aspoň něco vyhrát, protože už se na nás začaly dotahovat Slavia nebo Olomoucko a my byli spíš na chvostu,” vzpomíná na dlouho velice chmurný advent kapitán a veterán týmu Kamil Švrdlík.

Kamile, čemu za ten poslední úsek, včetně velkých úspěchů v Ústí a teď i v Opavě, vděčíte nejvíc?
Strašně nás nakopla ta první výhra v Ústí, kde jsme byli hodně oslabení (bez Šafarčíka a Škifiče). Potřebovali jsme do Vánoc něco vyhrát, protože pak už by se to nestihlo. Byla to i šťastná výhra, ale tím, že jsme se celou dobu drželi blízko a neměli žádný kolaps, jsme to i nějakými šťastnými střelami dokázali vyhrát. Byla to výhra po měsíci a půl a nalila nám novou energii. Tam jsme si mohli začít myslet, že by zase nějaká šance na A1 mohla být. Pak nám pomohl příchod Kamerona Chatmana. I když jsme s ním první dva zápasy prohráli, on přišel jako nepopsaný list, nebyly na něm znát stopy té předchozí mizérie. Nezažil ty prohry nebo změnu trenéra, vnesl do toho elán a strašně nám tam pomohl. Není přímo povzbuzovací, hlasitý typ, ale hrál, jak jsme si ho pamatovali z Brna, což nám v tu chvíli pomohlo.

Poslední čtyři zápasy jste inkasovali jen 82, 73, 75 a 69 bodů. Podle spoluhráče Petra Šafarčíka jste poslední měsíc zvedli návrat do obrany, ale zdá se, že i krytí postupného útoku, ne?
Jo. Snažíme se na to zaměřit. V sezoně nám obrana prohrála hodně zápasů. V útoku jsme byli celkem schopní, ale v obraně jsme hlavně venku dostávali ke stovce a s tím se vyhrávat nedalo. Samozřejmě si nemyslím, že teď každého udržíme pod 70 body jako v sobotu Opavu, ale zlepšilo se to určitě.

Opavu jste udrželi na 69 bodech, ač dosud dávala přes 90. Byl to vrchol vašeho defenzivního snažení, zejména když jste soupeře v posledních 12 minutách zavřeli na 12 bodech a otočili z minus 10?
Samozřejmě. Tam by se nevyhrálo, aby oni dali 90 a my 100. Jistě, chyběl jim mozek Kuba Šiřina, ale naše zlepšení bylo vidět. Až do půlky čtvrté čtvrtiny to ještě na obrat nevypadalo, ale nám tam prospěly změny obrany, kdy jsme to několikrát přehodili z osobky do zóny a zpátky. Opava do toho měla pár jednoduchých ztrát, my se dostali těsně před ně, oni pak trochu zaváhali, zazmatkovali. Po delší době jsme tak dokázali něco, co se nám v sezoně stalo víckrát, že jsme tu poslední šňůru bodů dostali v závěru my a byl konec.

Odhadnete, kolik jste toho do půle odbránili v zóně?
Chvilku jsme ji zkusili.

V tom případě je ještě podivnější, že Opava jako domácí, s jejími podkošovými hráči, neházela do poločasu ani jeden trestný hod. Vy tušíte, jak se to mohlo stát?
No, to taky nevím (směje se). Vlastně v poločase to zmiňoval trenér. Opava buď dala něco jednoduššího zpod koše, nebo z dálky, anebo nám střílela přes ruce a nám se podařilo pokrýt útočný doskok. Po pravdě si ale moc nepamatuju, že by byli nějak agresivní do koše, což jsem očekával.
  
Najednou jste jedinou výhru od pátého místa, což by se přesně před měsícem zdálo jako totální sci-fi. Dalo by se to nazvat sezonním veletočem?
To dalo. Jsme si ale vědomi toho, že teď nesmíme usnout na vavřínech. Jasně, před měsícem by A1 byla nereálný cíl, ale teď vidíme, že se dá stáhnout i víc výher, než co mají aktuálně ty nejbližší týmy před námi. A ještě bude spousta zápasů. My teď získali tu základní jistotu, ze které jsme po tom průběhu sezony šťastní, ale původně to byl jen základní cíl. Teď se tedy chceme propracovat dál a něco udělat se sezonou, která už vypadala jako ztracená.

A udělat to můžete i ve FINAL 8 Česko-slovenského poháru, kam můžete na konci ledna v domácím duelu s Olomouckem postoupit. Co vůbec soudíte o tomhle formátu společné soutěže?
Po dlouhé době jsme měli šťastnější los. Co pamatuju, tak jsme v těchto posledních kolech buď chytli Nymburk, nebo hráli někde venku. Musíme to tedy brát jako schůdný los, ale potřebujeme si to nejdřív uhrát na hřišti. FINAL 8 teď musí být náš cíl. V tomhle formátu to bude zase zajímavá změna. My ani původně nevěděli, že se bude losovat české čtvrtfinále. Až jsem najednou zjistil, že máme Olomoucko. Hlavně ale víme, že v téhle sezoně se může stát cokoli.

Bude to po čase zásadnější konfrontace českého a slovenského klubového basketbalu, což tak trochu přivádí na stůl otázku, zda jednou může dojít k opětovnému spojení obou profesionálních lig. Byl byste pro?
Já už jsem v lize zažil Inter a taky Levice, se kterými jsem ještě za Prostějov hrál play-off, kdy se to hrálo i na Slovensku. Takhle nedokážu říct, kolik týmů by v takové soutěži mělo být z každé země. Vím, že na Slovensku se v některých městech chodí hodně a z toho pohledu by to bylo oživení. Vzpomínám, že tehdy to spojení bylo poměrně blízko, ale nakonec se z toho couvlo. A hrály jen ty dva týmy ze Slovenska. Pamatuju, že do Levic bylo vždycky nepříjemné jezdit. Chodilo tam možná až dva a půl tisíce lidí, a když jsme tam hráli, atmosféra byla vynikající. I poslední sezony v Alpe Adria Cupu na Slovensku těch fanoušků chodilo hodně a z toho pohledu by to spojení bylo zajímavé. Samozřejmě by ale přišla na přetřes otázka systému, protože kdyby třeba Děčín měl jezdit 700 kilometrů do Spišské Nové Vsi, to by už byl dobrý zájezd! To by se muselo jezdit na „tripy” s více zápasy, nebo by se muselo hrát na konference. Každopádně pár zajímavých týmů, na které se chodí, na Slovensku je a na české soupeře nebo na slovenské u nás by se ty haly naplnily. Aktuálně to ale, myslím, není na stole.