Člen žlutého lazaretu: Už mi, prosím, nelámejte nos!

V legendárním kondiciogramu z Jáchyme, hoď ho do stroje! by musel mít poslední týdny v každém okénku vyznačený veliký černý křížek, značící kritický den. Už se totiž pomalu bál každého dalšího zápasu nebo i obyčejného tréninku, neboť jen nastoupil na hřiště, někdo mu zlomil nos. A pak zase. A znovu.

Jeho přítelkyně už mu skoro musela doporučit jiný sport.

„No, radost moc neměla,” usměje se opavský křídelník Jakub Slavík, kterého bylo možné v minulých týdnech vidět hrát NBL i v černé ochranné masce. „Ale vzhledem k tomu, že jsem měl nos poprvé zlomený už před deseti lety, mám už na něm takový „klofák”, že tři další rovnání to moc zhoršit nemohla,” pousměje se ještě jednou.

O svém čichovém ústrojí ale víc promluví až na konci následujícího interview. Nejdřív bude třeba probrat horké sobotní chvilky z prodlužovaného duelu s Hanáky a například i ne právě vytříbenou šestkovou mušku ligových šampionů (44/24).

Jakube, 20 minutých šestek asi jen tak nepamatujete, že?
To teda ne. Šestky nám vůbec nešly a byl to jeden z hlavních důvodů, proč jsme nevyhráli už v základní hrací době. Těch minutých bylo tolik, že se nakonec šlo do prodloužení, kde to nebylo o moc lepší, a proto je ta výhra i cennější. Dokázali jsme si najít způsob, jak zápas vyhrát i přesto, že nám nešly šestky, ani trojky.

Vy jste hned po utkání zmínil, že šlo o typický zápas po výjezdu v Lize mistrů. Rozhodí to tolik třeba i tu šestkovou formu, ač trestný hod bývá považován za tu nejjednodušší basketbalovou disciplínu?
No, říká se to, ale když pak stojíte sám na té čáře, jen vy a vaše hlava, nemusí to být tak jednoduché. Nevím, jak kluci, já jsem výjezd do Francie sice absolvoval, ale kvůli zlomenému nosu jsem nehrál, takže únava na mě až tak nedolehla. Nicméně ani tak jsem na šestkové čáře nezářil (6/2) a sám nevím, jestli to byl jen nějaký momentální výpadek, nebo na šestkách bude potřeba víc zamakat. Třeba včera jsme si dali s Kubou Mokráněm (v zápase 9/2) před tréninkem každý deset šestek a oba jsme to měli 10/10 na první pokus (usmívá se). Tak jsme si říkali - škoda, že to tak nešlo v sobotu.

Právě vy a kolega Mokráň jste v samém závěru čtvrté čtvrtiny nedali po jednom trestném hodu a pustili jste zápas do prodloužení...  
Je to tak, ani Kubovi šestky moc nešly. Když se ale podíváme na konec posledního zápasu finále ligy, tam právě na konci dvě důležité proměnil, a to byl o dost vypjatější moment. Je to dobrý šestkař, takže nevím, čím to teď bylo.

40 sekund do konce prodloužení jste házel další dva hody za vedení o dva, tam už byste na čáru radši ani nešel, nebo...?
No, já si na ty šestky věřil, ale když minete první, máte už rozhozenou hlavu, že už musíte dát, a bohužel se nepovedla ani ta druhá a dění se zase o něco víc zdramatizovalo. Nebyl jsem rád, že jsem týmu nepomohl, ale pak jsem byl rád, že jsme to celé zvládli.

Nový kolega Townes už se pak asi rozhodl vám nikomu nepůjčit míč a chodil si pro fauly na vlastní pěst...
Je pravda, že Marquesovi ty šestky šly, měl to 6/6, a to je vlastně hlavní důvod, proč jsme hledali takovou posilu. Když se láme zápas, potřebovali jsme hráče, který to dokáže vzít na sebe, a Marques tam měl dobré nájezdy, při jednom i vyfauloval jednoho z Američanů Olomoucka.

Townes měl dosud za sebou jen zápas Ligy mistrů v Dijonu. Jak jeho premiéru v NBL s 20 body a 8 asistencemi hodnotíte?
Je to fajn kluk, na hřišti je vidět, že už v Evropě hrál, má zažité ty týmové mechanismy. Je rychlý, dobrý střelec a už ve Francii se uvedl dobře. V NBL měl ten start ještě lepší. Po tom, jak nám v závěru chyběl „Kuřka” (Kouřil), který dostal balonem do hlavy, už toho prostoru na rozehře měl od konce čtvrté čtvrtiny víc a sám si víc věřil. Vyšlo mu to skvěle.

Osm asistencí znamená, že tak rychle vstřebal vaši ofenzivu, nebo spíš jeho pasy vyplynuly z toku hry?
Bylo to i trochu ze hry, ale Marques se snaží hrát dost týmově, půjčovat balon a hrát s pokorou. Když to není potřeba, do ničeho se netlačí, ale v tom konci viděl, že už se láme chleba a nějakou střeleckou pozici si musí vzít sám, což nám pomohlo.

Vraťme se i k odstoupení Radovana Kouřila, který minutu do konce čtvrté čtvrtiny schytal míčem pernou žaludovou přímo do obličeje, když se do autu padající soupeř snažil zachránit míč ve hře a nahodil ho o vašeho spoluhráče, což je běžný postup, jen tentokrát to dopadlo dost smolně. Jak to s vaším rozehrávačem vypadá teď?
Tím balonem dostal celkem dost, tuším, že zmínil, že šlo i o lehký otřes mozku, uvidíme, jestli bude schopen ve středu nastoupit proti Brnu. Ta situace prostě vyplynula ze souboje o míč, kdy se to Bailey snažil vyhodit ven a „Kuřka” tam byl v blbý moment. Vlastně pár minut nato jsem po svých minutých šestkách skákal podobně do autu já a trefil jsem do hlavy, tuším, Dominika Žáka, který pak ale říkal, že už je to dobré. Tak se to trochu vrátilo, ale samozřejmě ani tohle nebylo úmyslné (usmívá se). Při zachraňování míče se to často hází naslepo a není to úmyslné.

Vy jste v druhé půli pustili soupeře zpět z poměrně jasného 15bodového vedení. Dolehl na vás výjezd do Dijonu a těžký zápas Ligy mistrů až tam?
Je to tak. Soupeř ani za našeho vedení vůbec nepolevoval v útoku a pořád to tlačil dopředu. Dařilo se mu, měl i velmi dobré procento trojek, což ho někdy vracelo do hry. Tohle je takový náš zlozvyk a je to věc, kterou bysme si měli přenést z té Ligy mistrů. I když na hřišti soupeře prohráváme třeba o třicet, tak domácí tým na nás i dál tlačí a zvyšuje náskok. Jestli si letos z Ligy mistrů máme něco odnést, tak tohle by měla být hlavní zkušenost - nepolevovat až do konečného klaksonu.

Ani na čtvrtý pokus jste se v Lize mistrů nedostali pod 23 ztrát. Jsou obrany tak drsné?
Rozdíl v obranách tam a v naší lize je samozřejmě diametrální. Soupeři presují skoro po celém hřišti celých 40 minut, ve velké rotaci a s tou velkou energií se těžko popasovává. I rozhodčí nechávají hře větší volnost, menší „sekyrky” a podobně jsou na denním pořádku, pro nás je těžké se s tím poprat a plyne z toho hodně ztrát. U nás jsme zvyklí, že při nájezdu do koše jsme i v nouzi schopní zvládnout výhoz ven, tady to ale většinou končí nějakou ztrátou, která zakládá na protiútok soupeře a lehké body.

Kde je cesta se s takovou obranou naučit žít - musí se tak nechat hrát už od nějakého dorostu, anebo by stačilo, aby se volněji pojímala NBL?
Dobrá otázka. Je těžké se přeorientovat, když hrajete jednu ligu nějak, a druhá se pouští jinak. Možná už by to šlo od toho mladšího dorostu, kdy už fyzično hraje větší roli, tak aby se tomu nechal volnější průběh. Nám se pak stává, že místo abysme hráli, snažíme se v té Lize mistrů reklamovat nějaké neodpískané fauly, když to třeba i je zjevná „sekera”. S tím bysme se už mohli naučit popasovat a hrát za každé situace, i když tam je nějaký zákrok už za hranou. V tom bysme se mohli zlepšit.

Ve vašem týmu se prý názory na účast v Lize mistrů liší. Vy, který máte už i reprezentační zkušenost, stojíte na jaké straně?
Já jsem tak nějak na obou. Liga mistrů je samozřejmě prestižní soutěž, kterou si chcete zahrát, i když jsme z minula neměli právě pozitivní zkušenosti, kdy jsme dopláceli na malou rotaci. Pořád je to ale jedna z velmi kvalitních soutěží v Evropě, proto jsem ji hrát chtěl. Na druhé straně vím, že jsou názory, že už je to nad naše schopnosti. A jestli by nebylo lepší hrát Europe Cup, kde bysme byli konkurenceschopnější a zápasy by byly hratelnější. Pravda je tak na obou stranách. Hlavní bude zhodnocení plusů a minusů na konci sezony, podle toho, jak  dopadne.

Přeskočíme-li do NBL, tak na to, co vás teď stíhalo po zdravotní stránce, není pět výher v řadě a sdílené vedení špatné, viďte?
To teda jo. Jak se blíží čas Vánoc, tak nás ta marodka klasicky trochu mele. Začalo to hned z kraje sezony zlomeným malíčkem „Zela” (Zbránka), potom přišel výron kotníku „Šíři” (Šiřiny), teď hlava „Kuřky” a „Zelo” má nově nalomenou kůstku na stejné ruce, někde pod tím malíčkem, takže bude pár týdnů zase mimo. Já se zlomeným nosem chyběl naštěstí jen v té Francii. Zvlášť bez dvou rozehrávačů už je to těžké, takže příchod Marquese byl velkou pomocí.

Fanoušky by teď asi nejvíc zajímalo, kdy se bude vracet kapitán Šiřina. Tušíte?
Pomalu se do toho dostává, ale stanovený termín návratu ještě není. Každý výron kotníku se hojí jinak, tohle nebylo nějak šílené a myslím, že už v nejbližších dnech do hry zasáhne.

Ještě jsme zapomněli na kolegu Kvapila, který v sezoně neodehrál téměř nic.
Míra byl na operaci s chrupavkou v koleni a jeho návrat bude na delší dobu. Jen šest týdnů měl nechodící ortézu a teď už o berlích aspoň dojde na halu, do posilovny, kde může cvičit vršek těla. Vlastně nevím, jestli ho v této sezoně ještě uvidíme ve hře.

A co vy, jak vůbec došlo k deformaci vašeho nosu?
Mně se to stalo den před zápasem s Novou hutí, kdy jsem na tréninku dostal trochu loktem od Martina Gniadka a nos mi to trochu vychýlilo. Po tréninku jsem to šel rychle nahodit do nemocnice na ORL, jen bez tamponády, trochu to srovnat. Po Ostravě to bylo v pohodě, ale ve Vilniusu, kde jsem hrál bez masky, jsem do toho dostal znova a doma jsem šel na další rovnání, kdy už mi do nosu dali i tamponádu, takže jsem dva dny nemohl trénovat. Pak mi to vyndali, jel jsem hrát do Ústí, už s maskou, kdy jsem do toho dostal zase. Doma jsem tak šel na třetí rovnání, další tamponáda a tři dny bez tréninku. Naštěstí pak byla ligová pauza, kdy to mohlo trochu srůst, včetně Dijonu to byly skoro dva týdny, tak doufám, že už to bude v pořádku a vydrží to i větší kontakt.