Co se Evropané můžou naučit od Duranta a spol.
Tenhle italský kormidelník při delší než pozápasové promluvě nezapře DNA filozofa. Ostatně tenhle obor před časem vystudoval na univerzitě v Boloni. A i na vrcholový basketbal tak dokáže kouč Nymburka Francesco Tabellini nahlížet nevšední optikou.
Proto obvykle stojí za to prohodit s ním pár hutnějších odstavců. Stejně poutavě totiž umí hovořit jak o svém týmu, tak o semifinále olympiády mezi Srby a superhvězdnými Američany.
Trenére, z pohledu výsledků a předváděné hry dopadla pro vás letní příprava nad očekávání, zejména při vědomí skládání hodně nového týmu?
Byla to jen příprava a nechcete se nechat těmito výsledky ukonejšit. Dáváme jim jen takovou váhu, jakou si zaslouží. Neindikují ještě kvalitu týmu, ani úroveň hry, jakou bude předvádět. Dokázali jsme nicméně produkovat určité úseky dobrého basketbalu na obou polovinách hřiště. Jeden z našich vrcholů sezony přijde hned na jejím začátku, takže jsme se snažili co nejrychleji se na něj připravit. Těším se na to a mám z naší přípravy dobrý pocit.
Ovšem už v letní přípravě bránit tím stylem, jakým jste bránili, a nutit i velmi solidní soupeře pravidelně do více než dvacítky ztrát, to nebývá právě běžné.
Ano, bránili jsme agresivně, což bylo snazší, protože někteří hráči už znali náš systém a taky věří naší hře a procesu rozvoje. Trvalo sice nějakou dobu, než sami začali vidět, že hrát trochu jiným způsobem může být efektivní, ale celý tým se v tomhle našem stylu už zlepšil a ti, kteří už tu hráli, pomáhají mně i ostatním s tím, aby celý tým byl na jedné vlně. A sami někteří hráči nutí ty ostatní k zodpovědnému přístupu a učí je. Vše je pak díky tomu plynulejší a posouvá nás to dál.
Hledali jste v létě takové posily, aby vaši hru ještě zagresivnily?
Určitě. Nechtěli jsme dělat kompromisy, pokud jde o atletičnost posil, a hledali jsme tak atletičtější hráče než loni, protože jsme cítili, že abysme byli skutečně konkurenceschopní na té nejvyšší evropské úrovni, tohle jsme potřebovali. Jinak odhodlání a úsilí bylo v minulé sezoně v pořádku, jen jsme v některých úsecích postrádali právě větší atletičnost a fyzično. Proto jsme vzali hráče, kteří těmto požadavkům odpovídají, vytvořila se tu dobrá chemie a doufejme, že nás to dovede k výborné sezoně. Zatím jsem spokojen s hráči, jaké máme, ale někdy se stává, že hráč, který vypadá super po měsíci a půl, se později začne trápit a naopak. Hodnotit tak v této fázi je příliš brzy.
K rychlému přechodu do útoku se možná tolik nehodí větší fyzičtější pivot, ale nebude někdo takový chybět zejména na evropské scéně?
Může chybět, ale vy stejně jako v životě musíte na maximum využít své přednosti a skrýt své slabiny. A jelikož nejsme klub s euroligovým rozpočtem, musíme dělat určité kompromisy. A pokud chceme mít pohyblivý, rychlý, atletický tým, tak s naším rozpočtem musíme udělat kompromis při výšce podkošových hráčů. Nemůžeme přivést centra s 213 centimetry, protože někteří z nich jsou mimo naše možnosti. A zbytek záleží na nás - jestli naše menší výška bude problém pro nás, nebo pro soupeře. Když budeme běhat rychleji, hrát s větší energií a ukážeme aktivitu a pohyblivost, nejspíš to našim soupeřům bude působit potíže. A jistě - jestli soupeř bude hrát stejně rychle, bude to problém pro nás. Já bych ale hlavně nepopsal náš styl jako „run and gun”. Chceme hrát ve vysokém tempu, ale taky si vytvářet dobré střelecké pozice v co nejkratším čase. Není to ale o tom, jak rychle dokážeme zakončit, ale spíš jak dokážeme využít rychlosti a hbitosti k vytvoření potíží obraně protivníka. Chceme hrát prostě efektivně díky rychlosti, která vytváří dobré pozice.
Jaký je váš výhled k pátečnímu semifinále kvalifikace Ligy mistrů v turecké Antalyi?
Bude to velmi těžká kvalifikace. Oba možní soupeři mají dobrou soupisku. Zejména kyperský Keravnos udržel tým z minulé sezony včetně kouče a má tak dobrou chemii. Kosovská Trepča přivedla zajímavé cizince a kvalitně brání. Bude to těžký zápas. A pokud ho zvládneme, tak i na druhé straně pavouka jsou obtížní soupeři jako estonský Kalev a Levice. Nic nemáme jistého a musíme bojovat o každý míč, abychom to zvládli. Je tam několik týmů podobné úrovně a uvidíme, kdo bude hrát lépe.
Pojďme si dát výhled i do jarního play-off české ligy. Pokud si věříte na finále, koho byste si do něj těsně před startem sezony tipnul?
Předně doufám, že my tam budeme. Soupeře je ale těžké odhadnout. Jsou tu týmy, které úspěch potřebují, jako Opava, které skončila za očekáváním v minulé sezoně, nebo Děčín, který mohl hrát další finále. Také jsem zvědavý na to, jak nový kouč Pardubic Šotnar ovlivní svůj tým. Tip vám ale nejsem schopný dát, protože vážně nevím. Všechny tyto týmy na to mají a očekávám je v semifinále.
Většina týmů, a teď nemluvím o americkém celku, by už za takového stavu prohrála, protože předtím prohrávala celý zápas. Na mě ale udělalo největší dojem sebevědomí, jaké Američané ukazovali celé utkání, a způsob, jakým se dokázali vyvarovat frustrace. My tady v Evropě do ní často upadáme, je to velká součást našeho prostředí, obzvlášť když jste favority a měli byste vyhrát. Zkusme to třeba srovnat na týmu Nymburka v české lize a reprezentaci USA na olympiádě, což je obdobná výchozí situace. Často se zdá, že my se tu trápíme, protože ale naši soupeři hrají líp. A to se stalo i se Srbskem v semifinále. Nicméně hráči tady v Nymburce, i my trenéři a naše okolí je v takové situaci prostoupeno určitou frustrací a každý je tak naštvaný, když neporážíme soupeře jasně, jak bysme v teorii měli. Tohle vám ovšem vůbec nepomáhá. Američané ale byli i za nepříznivého stavu schopní dál hrát svou hru, dál si věřili a dál oslavovali každý koš, a to i když prohrávali třeba o deset. Byli pozitivní a na konci se jim to vyplatilo. Nikdy by si nepřipustili, že by mohli prohrát, i když soupeř byl dlouho lepší. Věřili, že v nějaký moment se jim tento přístup vyplatí, že jsou lepší a že vyhrají, což se jim pak povedlo. Tohle je pro nás těžké si uvědomit.
A byla na druhé straně frustrace tím, co popravilo Srby, když se jim v poslední čtvrtině přestalo dařit?
To si nejsem jistý. Velký důvod tam byly střely Stepha Curryho, ale i frustrace tam mohla hrát roli. Něco tam nedali, což bylo normální, protože před tím trefovali většinu svých střel.
Objevují se názory, že až superhvězdy jako Curry, Durant nebo James svlečou reprezentační dres, i ten nejlepší americký výběr ze zdrojů NBA už by mohl v souboji s evropskou špičkou padnout. Jaký je váš náhled?
Tohle netuším, protože i když ti tři zmínění hráči jsou výjimeční, já nevím, jak dobrá bude ta nyní mladá generace nastupujících hvězd, až převezme hlavní role. Teď třeba Jason Tatum prakticky nehrál, Devin Booker byl v roli spíš defenzivního specialisty a Anthony Edwards taky nepatřil k té hlavní ose. Možná místo LeBrona vynikne Tatum, který má zase jiné dovednosti a může být stejně efektivní. My teď nevíme, jak ti nyní mladí hráči budou vypadat a jaký vliv na hru budou mít, dokud jim nedáte ty hlavní role. A tak to je ve sportu pořád. Nikdy nevíte, co mladý hráč může dokázat, dokud ho nedáte na to hlavní pódium. Těším se proto i na tuhle sezonu v NBL, abych viděl, co někteří hráči ukážou v nových hlavních rolích. Jsem zvědavý na Bálinta v Brně, kde by měl být hlavním guardem, nebo na Švece, který bude první rozehrávač USK. Kdo ví, jestli budou lepší než hráči na těchto pozicích před nimi. Je to teď na nich.
