Děčín viděl, že to na nás platí. Prohráli jsme ale jen bitvu, ne válku

Odehrál dosud největší porci minut v sezoně (21). A udělal si 16 body další kariérní osobák. Dokonce byl ve čtvrtém duelu semifinále top skórerem SLUNETY, která tak v sérii našla dalšího výrazného střelce. Jenže radostí z toho power forward Jan Karlovský neskákal, neboť jeho tým padl v Děčíně vysoko o 29 bodů, čímž se série zarovnala na stavu 2-2. 

„Odvíjelo se to od mého prvního vstupu, který tomu pomohl. Trefil jsem tam trojku, dal osm bodů v řadě a začal si věřit. Trenér to asi taky viděl, tak mě tam nechal a hrál jsem víc, než hraju normálně. Byl to ale jen jeden zápas. Až to zvládnu třikrát za sebou, můžeme se bavit o tom, že jsem vystoupil víc ze stínu. Takhle to byl jen jeden zápas a ani nebyl tak dobrý, protože jsme ho prohráli a to je nejdůležitější,” skoro nad svým kariérním večerem v takhle významném utkání mávl rukou šikovný sluneťan.

Honzo, a když jste se takhle velkolepě rozjel, hledali vás pak i spoluhráči víc?
Ne, ne, jen jednou jsme si řekl, ať zahrajeme akci pro mě, když jsem byl v laufu. Vykoledoval jsem si tam šestky, ale jinak vůbec. Hrajeme dál stejně. Nebylo to tak, že teď dejme všechny míče mně, já to zakončím a dám dvacet bodů. Bylo to prostě tím, že jsem hrál víc minut, tak se ke mně ten míč i víckrát dostával.

S Děčínem jste si zatím sérii rozdělili, vy berete liché zápasy, soupeř sudé, je to jen náhoda?
Klidně to takhle může pokračovat, že my budeme dál brát liché, já bych se vůbec nezlobil.

Jsou hlavně ty druhé zápasy ve dvou dnech extra těžké pro jeden, nebo druhý tým, aby dokázal podat stejný super výkon s dostatečnou energií a dalo se tak uspět dvakrát za sebou, když se hraje dvakrát za 24 hodin, navíc na konci náročné sezony?
Aby se dvakrát za sebou vyhrálo, musí se podat bezchybný výkon a sejít se musí všechno. My v prvních dvou domácích zápasech nebyli dost hladoví a po prvním vyhraném jsme si mysleli, že to půjde samo. A druhý zápas v Děčíně byl vesměs o tom samém. Pro hráče, kteří hrají tolik minut a mají míč v ruce tolik času, je to dost velká šichta, což se u nás týká Tye Nicholse nebo Lamba Autreyho, pro které je to určitě těžké. My jsme ale z Děčína chtěli jednu výhru, tu máme, takže teď to snad bude jen lepší.

Ani váš dosavadní stabilní skórer Lamb Autrey se ve čtvrtém duelu neprosadil - i jemu už trochu došla „šťáva”, nebo byl tak dobře bráněný?
Byl dobře bráněný. On pro svoje tělo a regeneraci dělá všechno, takže to jen nebyl jeho zápas. Víc bych se v tom nehrabal. Prostě mu to jen nepadalo.

Je tahle série hlavně o tom, kdo dá do toho kterého zápasu víc energie a úsilí?
Určitě. My jsme chtěli jednou v Děčíně vyhrát, to se povedlo, ale zase jsme si asi řekli, že pak to půjde snáz, ale nešlo, i když jsme se do toho čtvrtého utkání dvakrát vrátili.

Jaký podíl na výsledcích mají herní či taktická stránka, individuální schopnosti nebo další faktory?
Dřina a talent jdou ruku v ruce, my prostě v těch dvou prohraných utkáních nemakali na sto procent. V tom druhém jsme si mysleli, že to půjde samo a ve čtvrtém jsme nebyli schopní se adaptovat na některé zákroky, které byly dost na hraně. Byl to celkově mnohem tvrdší zápas než ty tři před tím.

Do poločasu čtvrtého duelu jste byli nejednou dost kritičtí k lecčemu, co se pískalo, nebo naopak nepískalo. Bylo to tedy ze strany soupeře opravdu o tolik ostřejší?
Jo, bylo. Byly tam fauly, které byly posouzené jinak, než podle nás měly být, ale ve finále já nejsem rozhodčí. Můžu si to myslet, můžu to říct, ale nejsem v kůži těch rozhodčích a v Děčíně a celkově v téhle sérii to nemají lehké. Některé fauly asi byly víc na hraně, ale stalo se a nic s tím neuděláme. Nechci tu hanět rozhodčí, prostě je to derby.

Co i v tomto směru čekáte od sobotního pátého zápasu doma?
Že bude dobrá atmosféra, že bude narvaná SLUNETA, přijede hodně fanoušků z Děčína a doufám, že to dopadne vítězně pro nás. Asi to bude zase tvrdé, protože Děčín viděl, že to na nás platí.

Výše rozdílu ze čtvrtého utkání na vás může nechat nějakou stopu, nebo je jedno, o kolik skore bylo?
Ne, to vůbec. My si to zhodnotili, že jsme chtěli z Děčína jednu výhru, tu jsme si přivezli a že to bylo o třicet, na pohled sice vypadá blbě, ale víc jsme to neřešili. Prohráli jsme bitvu, ale ne válku. Domů se vracíme s tím, že chceme vyhrát, a pokud budeme vyhrávat jen liché zápasy, budeme na konci úplně v pohodě.

Emoce, které se od derby série čekaly, se zatím drží na uzdě. Jak to zatím zvládá váš tým?
My hrajeme normálně, zatím se ty emoce daří držet, bylo jen jedno vyloučení Mavericka Rowana. Já tam žádný problém zatím neměl, ale chápu, že když na někoho není dvakrát zapískaný faul, který si myslí, že byl, tak ta frustrace začne trochu najíždět. Zatím je to ale v pohodě.