Do Ústí jen blázen. A pak? Kouč mladší než veteráni
V jednatřiceti bude jedním z nejmladších trenérů v lize. Navíc jako úplný zelenáč, přicházející z první ligy ke stříbrným ústeckým Pandám, kde skládá z gruntu prakticky nový tým. To je výchozí situace, v níž se nepředpokládají převratné věci.
Stejně se ale nečekaly zázraky od Jana Šotnara, když rovněž z první ligy uprostřed sezony před časem přebíral SLUNETU. Pro Tomáše Reimera, který se tak vůbec poprvé v životě vážněji proplete s ústeckým klubem, je v každém případě laťka nastavena proklatě vysoko. Také to ale je nemalá výzva a ty má tenhle trenér rád.
Kouči, překvapilo vás oslovení ze strany ústeckého generálního manažera Tomáše Hrubého?
Byl jsem překvapen hodně, já i můj klub, vůbec jsem to nečekal. V Sokole pražském už jsem měl domluvenou přípravu na celé léto, postavené týmy. Musel jsem tak dostat požehnání od Martina Jindry (prezidenta klubu), který mě uvolnil, abych si to v NBL mohl jít zkusit.
Co všechno jste před přijetím angažmá zvažoval?
Nezvažoval jsem to dlouho, ale nebylo to ani na první dobrou. Musel jsem to probrat i doma s rodinou, ale nabídka mě od začátku oslovila a hodně mě to lákalo. Byl jsem rád, že jsme se potom s Tomášem Hrubým domluvili. Musím říct, že ještě než nabídka přišla, tak jsem říkal, že do Ústí může jít snad jen blázen, po tom, co se udělalo hezké umístění, a po tom, co se tým, jak všichni vědí, prakticky rozpadl. Já mám ale rád výzvy, tak doufám, že to v Ústí klapne a že od začátku vybudujeme něco, co se povedlo Honzovi Šotnarovi.
Stejně jako kolega Šotnar přicházíte z revíru první ligy. Ovšem poté, co on dotáhl tým za historickým stříbrem a v mezičase se stal i reprezentačním asistentem, nastavil laťku pro následovníky opravdu vysoko...
To určitě. Já o tom mluvil i s trenéry, s nimiž jsem mohl spolupracovat v Sokole pražském, třeba s Pavlem Budínským nebo Alešem Jiráněm, s nimiž jsem samozřejmě všechny plusy i minusy tohoto angažmá probíral. Samozřejmě po tom úspěchu, který nikdo nečekal, jsou fanoušci natěšení a taky to, že se nepodařilo udržet tým pohromadě, jsou nějaké minusy na tom začátku, ale chuť vzít takovou nabídku a využít tuhle možnost byla větší.
Jaké obavy jste měl z toho, že vás čekalo a čeká skládání nového celku?
Bylo to dvousečné. Kdybyste řekl nějakému trenérovi, že si může sestavit tým, jak chce, tak by byl podle mě každý rád, ale taky vnímám, že člověk si nemůže ukázat úplně na každého hráče a toho hned mít. Věřím ale, že tým se nám podaří poskládat kvalitní a že byť to asi nebude hned v nejbližší sezoně - to bysme byli bláhoví chtít vyhlašovat, že dosáhneme stejného úspěchu jako v minulé sezoně -, tak systematickou prací, jakou odváděl Honza Šotnar, se nám během dvou tří let nějaký zajímavý úspěch zase podaří.
Specifikem ústeckého klubu je, že jeho zahraniční akvizice jsou převážně z amerických zdrojů. Bude tomu tak i nadále a bude jich opět více?
Snaha je taková, aby jich třeba více nebylo. Už tím, že jsme podepsali Tomáše Vyorala a měli jsme v hledáčku i jiné české hráče, kteří nám bohužel nevyšli, ale jsme v kontaktu i s dalšími, tak to ještě v tomto směru není uzavřené a uvidíme, jestli se dokážeme domluvit. Podle toho se pak bude řídit i počet cizinců. Jako český trenér jsem chtěl mít českou osu, ale věděl jsem, že v Ústí byla v poslední době vždy zahraniční. Byl jsem pak mile překvapen, že se mi Tomáš Hrubý snaží vyjít vstříc a s českými hráči se domluvit, takže uvidíme, jestli někdo další ještě dopadne.
Z první ligy najednou muset hledat i hráče z rozsáhlých zahraničních zdrojů, aby navíc splňovali lecjaká kritéria, je to pro vás úplně nová zkušenost?
Určitě je to něco nového. Mám ale výhodu a velkou oporu ve svém asistentovi Honzovi Mouchovi, který s vyhledáváním pomáhal už Honzovi Šotnarovi. Mám od něj dobrý názor a zpětnou vazbu na každého hráče, a když se mi někdo zamlouvá, konzultuju to primárně s ním. A pokud se oba shodneme, protože on v tom má větší zkušenosti, tak se rozhodnu, že toho hráče oslovíme.
Všechny tři nové posily už přicházely za vašeho vědomí a schválení?
Ano, přesně tak. V Ústí je super, že generální manažer nevybírá hráče bez trenéra, takže všichni hráči, kteří přišli nebo ještě přijdou, si víceméně vybereme jako realizační tým, což je pro trenéra super.
Jak jste kovaný v angličtině, kterou nyní budete muset při vedení týmu používat?
Budu se s tím muset vypořádat. Bude to rozdíl, protože v první lize nebo u dorostu trenér angličtinu nepotřebuje a nevyužívá ji, ale myslím, že si s tím s realizačním týmem dokážeme poradit a bude to v pohodě.
Fanoušci v Ústí jsou po zisku stříbra a dvoutisícových návštěvách v posledním play-off velmi namlsaní. Jak se budete cítit, až si před první podobnou kulisu stoupnete v ostrém soutěžním zápase?
Člověk bude určitě trochu nervózní. Když mu na něčem záleží, tak musí být nervózní každý, ale my trenéři ve chvíli, kdy se postavíme na palubovku, tak jsme nějakým způsobem ve svém živlu a v tom stavu pak takové věci nevnímáte. A pokud se nám s kluky podaří předvádět dobrý basket, bude se o to člověk moct opřít a nebude to okolí tolik vnímat.
Ovšem v prvním severním derby to kolem asi nevnímat nepůjde. Už si to trochu umíte představit?
Byl jsem toho zatím součástí jako divák, vím tak, jak ta derby v publiku rezonují, ale asi dokud to člověk nezažije na vlastní kůži, nedokáže si to úplně představit.
Mohl byste se ještě představit i osobně, co máte trenérsky i hráčsky za sebou, a jaký basketbal vyznáváte?
Víceméně celou hráčskou i trenérskou kariéru jsem dosud trávil na Sokole pražském. Jako hráč jsem v dorostu mohl v úspěšném ročníku hrát po boku Tomáše Vyorala nebo Ondry Kohouta. Docela brzy jsem se pak začal věnovat trénování a to trvá už posledních dvanáct let, z toho poslední tři čtyři sezony jsem v klubu dělal i šéftrenéra mládeže. Měl jsem možnost v první lize nejdřív spolupracovat s Pavlem Budínským a obohatilo mě i čtyřleté fungování v mládežnických reprezentacích po boku Luboše Bartoně nebo Petra Tremla, od nichž jsem čerpal vědomosti. Uvidíme ještě, jak se nám podaří sestavit tým, ale přicházím s ambicí hrát rychlý, atraktivní basket, což je směr, kterým se světový basketbal ubírá. A podle toho se budeme snažit oslovovat hráče a uvidíme, jestli tenhle styl basketu bude možné produkovat.
S Tomášem Vyoralem se tedy po pěkných pár letech shledáte v nových rolích...
Je to tak. Mě na Sokole pražském trénoval jeho táta Vladimír. A jsem vlastně ještě mladší než Tomáš.
V jednatřiceti budete mladší než někteří veteráni týmu, může to být i zdrojem nejistoty?
Myslím, že ne. S Láďou Peckou i Tomášem jsem si už sednul a jsou to oba profíci, kterým víceméně nezáleží na tom, jestli je trénuje mladší, nebo starší. Záleží na jeho kvalitě, jestli budou spokojení. Stejně i pro mě nehraje roli, jestli je hráči sedmnáct, nebo třicet, ale záleží mi na kvalitě.
Z těch dvou nejobvyklejších možností brzkého proniknutí do trenérského řemesla pro vás platily spíš zdravotní důvody, nebo to, že jste v trénování viděl větší perspektivu než v dosažení vrcholové hráčské úrovně?
