Doufám, že si toho lidé kolem basketu všímali

PLAY-OFF S LEVELLEM SANDERSEM Byli druhým nejlepším týmem dlouhodobé části. Ani to jim ale nic pro play-off negarantovalo, jak ukázalo překvapivé semifinálové vyřazení s Děčínem. Jeho způsob i jednoznačnost výsledku série měly až senzační charakter. Co za tím stálo, v čem pardubická Beksa selhala, a co si vzala z porážky, která jí sebrala další velkou šanci na vysněné ligové finále, o tom nyní bude hovořit oficiálně asistent, ovšem v praxi hlavní trenér Levell Sanders, který se místy dostal do veliké hloubky své trenérské praxe. Popsal tak různé detaily z videa, pozadí trojkového fiaska i rozdílů na doskoku a dostalo se i na radu bývalého kouče z univerzity nebo přístup k rozhodčím.

PLAY-OFF S LEVELLEM SANDERSEM Byli druhým nejlepším týmem dlouhodobé části. Ani to jim ale nic pro play-off negarantovalo, jak ukázalo překvapivé semifinálové vyřazení s Děčínem. Jeho způsob i jednoznačnost výsledku série měly až senzační charakter. Co za tím stálo, v čem pardubická Beksa selhala, a co si vzala z porážky, která jí sebrala další velkou šanci na vysněné ligové finále, o tom nyní bude hovořit oficiálně asistent, ovšem v praxi hlavní trenér Levell Sanders, který se místy dostal do veliké hloubky své trenérské praxe. Popsal tak různé detaily z videa, pozadí trojkového fiaska i rozdílů na doskoku a dostalo se i na radu bývalého kouče z univerzity nebo přístup k rozhodčím.

Levelle, o kolik větším zklamáním bylo semifinálové vyřazení v poměru 1-4 po asi nejlepší dlouhodobé části Pardubic v české lize?
Zklamání to je, není co dál k tomu říkat. A to, že jsme za sebou měli opravdu dobrou dlouhodobou část, i účast v evropském poháru, to k tomu zklamání patří taky. Já se na to ale pořád dívám tak, že taková zkušenost nás může posunout dál. Nejde svěsit hlavy, ale je třeba si z toho něco vzít. Pro mě osobně jako lídra týmu to znamená se na vše podívat a zhodnotit si, co můžu dělat lépe. A to taky udělám. Neviním hráče, ani nikoho dalšího.  

Zřejmě klíčový byl začátek série, tedy první utkání, v němž Děčín překvapil ohromnou intenzitou svého úsilí na útočném doskoku. Byl tenhle zápas pro celou sérii zlomový i pro vás?
Když hrajete s Děčínem, víte, co vás od něj čeká na útočném doskoku. Co ale trochu překvapilo, bylo to, jak moc tam jeho hráči chodili a jak moc chtěli získat ty míče. V play-off v tomhle přidali na otáčkách. Nepamatuju si, že by během sezony někdo proti nám dvacetkrát doskočil v útoku (jednou měli 21 doskoků Lions, nejblíž byli s 16 Tuři a dvakrát s 15 Nymburk – pozn.). To bylo veliké číslo! Když dáte soupeři tolik útoků navíc, a vezmete si, že Děčínští v tom zápase nastříleli 69 bodů, tak mít některé ty doskoky my, možná by nám dali jen 50. Ta děčínská schopnost jít na útočný doskok byla jedním z velkých klíčů k sérii. Už jsem ale říkal, že na videu není vidět, že bychom neodstavovali, ta těla jsme tam měli, ale oni prostě ty míče chtěli. A to jsem klukům u videa říkal. Je to poučné i pro budoucnost. Z mého pohledu Děčín sérii vyhrál jen proto, že vyhrával na útočném doskoku. Tohle je obecná věc nejen ve sportu – není to o míře talentu, ale o tom, jak moc to chcete, jak si to dokážete vynutit. Děčín na rozdíl od nás získával skoro každý útočný doskok.



Když jsem se na to v zápasech zaměřoval, vy jste - často i s mankem ve skore - za svými střelami pravidelně nechodili, nebo jen symbolicky jedním hráčem. Tuším, že jste k tomu tým nutil, přesto se to nedělo…
Právě o tom jsme mluvili. Říkal jsem hráčům - jste talentovaní - což o nás říkal i kdekdo kolem -, a máte tak v hlavě, že některé věci nemusíte dělat. Tedy že třeba není nutné chodit do „back doorů“ (seběh ke koši za zády obránce pro přihrávku k okamžitému zakončení), protože přece můžu hrát 1 na 1. Když na tohle dost umu a talentu nemáte, musíte například do těch „back doorů“ chodit. A pokud i podle mnohých bylo nastavení série takové, že Pardubice jsou basketbalově talentovanější, Děčín musel k tomu, aby nás porazil, za každým útočným doskokem, musel kompenzovat věci, co mu chyběly. Na nás ale bylo vidět to uvažování, že Dominez (Burnett) tu střelu přece dá, tak tam asi nemusím ani chodit. Ale to nejde! Děčín k tomu přistoupil s naprosto jinou mentalitou, než má většina týmů v lize. A to překlopilo misky vah v sérii. Doufám, že si toho lidé kolem basketu všímali. Nemusíte být tím nejnadanějším člověkem na světě, ale když máte nasazení a vášeň pro svou věc, můžete uspět.          

Ona klíčová role doskoku je o to překvapivější, že vy jste byli v této statistice jedničkou celé sezony, s náskokem 5 míčů právě proti Děčínu.
My máme určité hráče, kteří se na útočném doskoku vyznají. A věřím, že do toho šli naplno. Z týmu Děčína ale na útočné doskoky chodil každý! Na videu jsme viděli, že od nás šli na útočný doskok třeba dva hráči a oni chodili ve čtyřech nebo i všech pět. A díky tomu na nás tlačili a my nemohli běhat do protiútoků. Normálně byste si mysleli, že při takovém počtu doskakujících budou propadat při pokrytí našich brejků, ale tím tlakem jsme se k nim ani nedostali. A jak bylo vidět – v základní části a play-off je to prostě jiné… Mimochodem – poslední měsíc nadstavby se po lize říkalo, že Děčín nemá útočné doskoky, USK ho dokonce venku jasně přeskákal a další proti němu taky uspěli. Před play-off ale věděl, že se na to musí zaměřit a taky to udělal.  

Když se vám ve čtvrtém zápase v Děčíně podařilo vyrovnat se soupeři ve fyzičnosti i na doskoku, zase vám odešly trojky nebo i šestky a najednou jste ztráceli střelecké sebevědomí. Čím to bylo?
Když jsem o tom přemýšlel, tak po prvním zápase, kdy jsme se snažili zbavit toho tlaku z první porážky doma…. Celá série byla enormně fyzicky náročná, hráči do ní dávali spoustu sil, nicméně týmy, které dost spoléhají na střelbu z „jumpů“, jako první věc potřebují mít připravené nohy. Když nemáte srovnané před střelbou nohy, je těžké se trefovat, a nám už pak ty „nohy chyběly“, na což měla vliv i přibývající únava. Nechtěl bych tu ubírat zásluhy děčínské obraně, ale my jsme nedávali i mnoho otevřených střel. Děčín se celkově hodně zatahoval do šestky, nepouštěl nás tam a tlačil nás do více střel z dálky, které jsme neproměňovali. Kluci začali koukat kolem, pochybovali o sobě, ale to se stává. Nevěřil jsem ale, že bychom stříleli čtyři nebo pět zápasů tak (špatně), jak jsme stříleli. Ve čtvrtém utkání jsme měli trojky 22/2 a minuli jsme i 13 šestek. A v posledním zápase jsme dali 2 trojky z 18.
 

Když takoví dribléři jako Burnett a Autrey byli v sérii zhruba poloviční oproti předchozí sezoně, bylo to dané hlavně zatahováním obrany Děčína, do které neměli mnoho vstupů, nebo jste je nedostávali do pozic, které by potřebovali?
Za tohle musíte dát kredit Děčínu, odvedl na nich dobrou práci. Dominez a Lamb se dokážou průniky dostávat do koše a díky této hře dovnitř jsme mívali i spoustu střel z perimetru pro ostatní. Děčín se ale snažil jim ty prostory pro nájezdy zavřít.

Pro Burnetta to bylo první profi play-off, mohlo ho cokoli včetně té intenzity obrany trochu zaskočit?
Možná… Z play-off v NCAA na vyšší intenzitu byl zvyklý, ale teď už to byla celá série, kde si soupeř může zvyknout na to, co nejčastěji děláte, a snaží se vám to nedávat a naopak vás tlačit do toho, v čem nejste rak dobří. I z toho se ale Dominez poučí a příští rok bude lépe připraven, ať už u nás zůstane, nebo odejde jinam.

Jak vážné bylo jeho zranění v oblasti levého ramene ze čtvrtého utkání, které nedokončil?
Měl naraženou klíční kost. Nejdřív to vypadalo na zlomeninu, ale další vyšetření ukázalo, že to zlomené nebylo. On to nakonec zvládl a hlavně chtěl moc hrát. Před zápasem mi to pořád opakoval. Ukázal tím svůj charakter a dal do toho vše. Nemůžu o jeho výkonech říct cokoli špatného.



Co vyniklo, to byl i váš klid na lavičce. Málokdy jste alespoň rozhodil rukama, natož abyste se s rozhodčími výrazněji hádal, ač by bylo o co. A ani kouč Děčína Budínský neměl v sérii nějak přehnané výstupy. Byla to jen shoda okolností?
Za sebe můžu říct, že takový jsem. Je to můj přístup. Nechci se rozhodčími zabývat. Někdy s nimi promluvím, když k tomu je v zápase možnost, ale nechci na ně křičet. Mají těžkou práci a nikdy je nechci vinit z porážky. Stala se i úsměvná situace - když jsem jednou sledoval s kolegou Bartoškem video, nakoukl k nám Pavel Stara (šéf klubu), a když jsme při hovoru narazili i na rozhodčí, říkal mi, že bych si někdy měl říct svoje. Já jsem zrovna měl v záběru, jak jsme vynechali odstavení na obranném doskoku. A namítl jsem, že pro mě je užitečnější se starat o tohle než o rozhodčí. I oni dělají chyby, ale dělají je schválně? O tom pochybuju. Tak to nechávám být.

Ještě k trenéru Budínskému, pod kterým jste strávil řadu sezon jako rozehrávač a tedy jako jeho pravá ruka. Mohlo vám teď v trenérské roli být v něčem užitečné, že ho tak dobře znáte?
Ani bych neřekl, že to hrálo nějakou roli. Pamatuju si, když jsem před lety poprvé přišel do Pardubic z Děčína, a my s ním pak hráli v play-off, hodně se o tom, že se známe nebo že mě bude soupeř schopný zastavit, mluvilo. To ale bylo úplně jiné, protože jako hráč můžete jít na hřiště, dát nějakou střelu a něco změnit. Ale to, že znám Pavla jako trenéra, nijak zvlášť nepomáhá. Pořád jsou to hráči, kdo musí přenést vaši taktiku do hry samé. Navíc od doby, co jsme každý v jiném klubu, se mohl v lecčem změnit.

Až se v klidu podíváte na videa ze semifinále a popřemýšlíte z odstupu o celé sérii, myslíte si, že narazíte na hodně věcí, které byste udělal jinak?
Vždycky můžete narazit na to, že byste něco mohl udělat jinak. Vidím to i po našich vítězných zápasech. Takže jsem si jistý, že něco najdu. Když jste ale v horku zápasu, snažíte se pro své hráče udělat to nejlepší, co umíte, a taky vím, co mi řekl při konzultaci kouč Tommy Amaker (bývalý Sandersův kouč na univerzitě Seton Hall a současný trenér Harvardu, se kterým je Sanders stále v kontaktu), když mi Pardubice nabídnuly práci trenéra. Zdůraznil, abych zpětně nepřehodnocoval a nepochyboval o tom, co jsem udělal v zápasech. A během utkání to taky nedělám. Až když vše skončí, možná se nad tím můžu zamyslet, ale během zápasu na to ani není prostor.      





Foto: M.Kříček