Dylane, díky! Hra se teď krásně otevírá. A mise Newcastle?

I on přispěl svými dvěma zásahy - a celkem 12 body - k nebývalé brněnské kanonádě zpoza oblouku na ústecké palubovce, kde Brňané o míli překonali své sezonní maximum. Přesně zacílili 15 trojek z 32 pokusů a na týmové zvyklosti svátečními 91 body zlomili SLUNETU i ve třetím vzájemném utkání.

„Těžko říct, co se to na hřišti dělo - jestli to bylo naší novou posilou Dylanem Fryem, který je skvělý střelec. Dokázali jsme si vytvořit pozice, stříleli se sebevědomím a dopadlo to super úspěšností,” usmíval se dnes od ucha k uchu Petr Křivánek, brněnský rozehrávač a nyní už i reprezentant s velkou premiérou v Newcastlu u pasu.

Petře, budou teď trojky Fryeho vaší velkou předností?
Určitě. Slyšel jsem, že ještě před příchodem k nám v dresu Spišské Nové Vsi byl jedním z nejlepších trojkařů Severoevropské ligy. A to zapadá do našeho konceptu hry.

A to byl prý Frye v neděli čerstvě po nemoci...
No, uvidíme další zápasy, doufám, že to u něj bude mít ještě stoupající tendenci. Sám jsem na to zvědavý.


Vy jste nějakého většího distančního střelce k Richardu Bálintovi, na nějž si soupeři dávají velký pozor, už celkem potřebovali, protože těch 70bodových zápasů v útoku přibývalo.
Je to tak. Tímhle směrem se ubíraly i myšlenky našeho managementu a trenérů, aby se přivedl někdo, kdo by nám zvedl procento za tři body a celkově střelbu zvenku. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet, ale hra se nám teď krásně otevírá a z oblouku můžeme hrozit mnohem víc. Třeba Ústí na nás často chodilo pod clonami a nechávalo nás střílet, a když ty střely dokážeme proměňovat, hraje se mnohem jednodušeji.  

A právě trojky rozhodly koncovku i včera, kdy jste s nimi obrátili ze sedmibodového manka a za posledních šest minut dali dokonce 26 bodů.
Na tak útočně laděný zápas nejsme moc zvyklí. Určitě tam byl prostor pro naši lepší obranu. A ten závěrečný nápor vzešel právě z toho, že jsme začali dobře bránit a k tomu se přidala i ta střelba trojek. Byly to dobře vypracované pozice. Pracovali jsme na nich celý zápas a v tom závěru se to hodně vyplatilo.

Dosud jste měli za celou sezonu v lize jen čtyři zápasy s deseti nebo jedenácti trojkami, teď najednou 15. Poznali jste při 91 bodech v útoku, jaký rozdíl trojky umějí udělat?
Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlel, ale když jsme se o tom bavili, a slyšel jsem názory jiných, byla střelba trojek naše Achillova pata, podobně jako úspěšnost šestek. Když to týmu takhle padá, je vše o poznání jednodušší.

S Ústím jste vyhráli i potřetí, byť po opět vyrovnaném průběhu. Víte letos, jak na něj?
Je to soupeř, který nám nějak sedí, ale třeba v play-off by to bylo o něčem úplně jiném. Snažíme se jít zápas od zápasu a neřešit, kdo proti nám zrovna stojí. Chceme hrát svou hru a zdokonalovat ji každý zápas. A neřekl bych, že umíme jen právě na Ústí.

Jak se vám dařilo bránit lídra Ústí Varnera, který dal 19 bodů, ale z 19 střel a dostal se jen ke čtyřem šestkám?
Pamatuju si, že ke konci první čtvrtiny neměl moc bodů a hodně dával ve druhé půlce. Nutili jsme ho do těžkých střel, které je schopný taky proměňovat, ale hlavně jsme mu většinou zastavili jeho nájezd.

Dál stíháte druhý Písek, který teď dokáže vyhrávat i s nemalými absencemi. Překvapuje i vás, jak se s nimi zvládá vyrovnávat?
Určitě, ale překvapuje už od začátku sezony. To město tím žije, tak jim to i nějak jde přát, ale uvidíme, jak to budou zvládat dál. To, že se s nimi pereme o druhé místo, je super.

Vy to s Pískem máte už 0-3, takže musíte mít na konci o výhru víc, přičemž Sršně ještě máte doma, dvakrát potkáte Nymburk, ven míříte do Opavy a Děčína a zbytek už odehrajete doma. Jakou šanci na předstižení Písku vidíte?
Nebudu říkat, že vidím Písek před námi rád, ale ještě zbývá dost kol a určitě bysme chtěli skončit před ním. A vyhát nad ním doma a dokázat si, že ho můžeme porazit.

Vraťme se ještě do závěru února, kde jste si odbyl velkou reprezentační premiéru na závěr evropské kvalifikace v anglickém Newcastlu, a rovnou v základní pětce. Jak jste takový zážitek a zřejmě kariérní zápas s 11 body, 6 asistencemi, 5 doskoky a 4 zisky za 22 minut vstřebal?
To bylo skvělé. Jel jsem tam s tím si to maximálně užít a udělat všechno pro to, abych za sebou zanechal dobrou stopu. To, že jsem byl v základu a odehrál tolik minut, byl už jen bonus. A jsem rád, že jsem mohl strávit týden po boku takových hráčů. V samotném utkání jsem se snažil nehrát ustrašeně, plnit pokyny, a i když z toho byla prohra, byl jsem nadšený z toho prvního startu v mužích.

Trenér Ocampo vás asi celkem zaskočil tím základem, ne?
To jo. Dozvěděl jsem se to na poradě před zápasem, tedy třicet minut před rozskokem. Bylo to asi proto, abych nebyl dlouho nervózní a rychle to ze mě spadlo. Trenéři věděli, že mi na tom záleží a já jsem za to byl rád. Začínal jsem se „Sehnym” (s Ondřejem Sehnalem), nemusel jsem od začátku přímo na rozehru a spadlo to ze mě hned na startu.

Těžil jste při svých odvážných průnicích z toho, že soupeř vás asi nějak extra neskautoval?
Těžko říct, to jsem moc neřešil. Snažil jsem se hrát pro ostatní, ale být i agresivní na koš a číst dobře ty situace, ve kterých jsem byl. Nakonec byl trenér rád, jaké odhodlání a nasazení jsme (my mladší) předvedli. Já tam nechal fakt všechno a poslední čtrvtinu jsem byl víc na zemi než na nohou. Ukázalo mi to, že na téhle úrovni se hraje rychleji, intenzivněji a fyzičtěji.
 
Halu v Newcastlu jste si mohl osahat už v minulé sezoně v rámci ENBL, pomohlo to v tu chvíli?
Halu jsem znal, ale bylo to jen jednou. Líbila se mi a byl jsem rád, že jsem se tam mohl vrátit.

Ani si nejde představit, jak hrdý musel po tom večeru na vás být děda Jan Bobrovský, sám slovutný reprezentant a vicemistr Evropy, když teď sledoval dalšího člena rodu se lvíčkem na prsou. Volali jste si hned po zápase?
My si většinou voláme pokaždé, buď hned po zápase, nebo druhý den. Tady se hrálo pozdě večer, tak to bylo až druhý den. Samozřejmě měl radost. Neřekne to vždycky napřímo, ale určitě byl rád.