Řekli mi: Neváhej! Driloval mě AJ. Dva kroky? Neskutečná motivace!

Jako by ho až kritické okolnosti čtvrtého duelu semifinále vybičovaly k tomuhle kariérnímu poločasu. Nyní první rozehrávač Válečníků Tadeáš Slowiak rozjel za stavu 1-2 čtvrtý mač na domácí půdě fantastickým způsobem a jako muž rozhodné první půle v ní zapsal 12 bodů, 5 asistencí, 4 doskoky a 3 zisky.

„Zase se ukázala síla našeho týmu. Po tom nepovedeném třetím zápase jsme dokázali takhle odpovědět a ten můj poločas zapadl do našeho kolektivního výkonu, kdy na tom měl každý svůj podíl. A že ty body zbyly na mě, není tak velká věc. Mohl se takhle trefit každý z nás,” zůstal jako obvykle skromný 20letý playmaker, jehož konečný účet zněl 14 bodů, 6 asistencí, 6 doskoků a 4 zisky za jen 20 minut ve hře. Sestrojil tak svůj teprve třetí dvojciferný bodový výkon v sezoně a hlavně svou vůbec nejužitečnější performanci za působení v Kooperativa NBL.

Tadeáši, ve vašem případě ale tentokrát nešlo jen o body, ale i o asistence, doskoky nebo zisky.
My jsme si prostě řekli, že musíme diktovat tempo, musíme být ten agresor, který si jde pro vítězství od první minuty, a to se nám povedlo. K tomu jsme byli velmi odolní v obraně, byli jsme tam, kde jsme měli být, a z toho jsme valili rychle dopředu, z čehož se hráči hledají o dost jednoduššeji než při hře do plných, kdy je zacpaná „bedna”, a nejsou tak lehké úhly pro přihrávky.

Kdo vás osobně vyhecoval, nebo to byli všichni navzájem?
Všichni navzájem. Samozřejmě pan trenér na tom měl velký podíl. Umí s námi pracovat, ví, jak nás zdravě naštvat a připravit nám hlavy na zápas. A i my sami jsme věděli, že na to nepovedené třetí utkání musíme odpovědět.


Proč to, co jste předváděl včera, tedy sebevědomou hru i střelbu, nešlo ukázat dřív? Ještě v předchozích zápasech byly situace, kdy jste nadribloval do vymezeného území, nejbližší obránce Brna stál dva metry daleko a skoro prosil, ať vysřelíte, ale vy jste zase vydribloval ven a střelu si nevzal.
Už ve čtvrtfinále s Pískem obránci nechtěli vyloženě můj nájezd, abych nemohl napíchnout obranu a nevytvářel střely pro ostatní, takže ode mě odstupovali a náš herní plán nebyl vyloženě takový, abych to hned v prvních vteřinách útoku zvedal. Chtěl jsem vytvořit ještě lepší pozici. Teď mi ale bylo hned řečeno, že právě ve třetím zápase s Brnem z toho byly ztráty, protože jsem si tu střelu nevzal. Tak jsem už dál neměl váhat a naopak okamžitě střílet. A tím, že mi první dvě střely padly, dostal jsem se do pohody a v té jsem se já i tým vezl celý první poločas.

Je pořád těžké vám to váhání vytloukat z hlavy, nebo už to po takovém zápase tak složité nebude?
Věřím, že to samozřejmě pomůže. Sám si říkám, že to mohlo přijít i dřív, ale jsem rád, že to vůbec přišlo. Jsou to i střely a situace, na kterých se mnou před zápasem pracoval (zraněný) AJ Walton a drilovali jsme to spolu. Věřím, že když mám to sebevědomí, a beru si správné střely, tak tam padnou. Pro mě je ale důležitější, jestli je to správně zvolená střela, než to, jestli padne do koše, nebo ne.

Byl tam nějaký konkrétní moment, kdy jste si začal víc věřit, ať už první trojka, nebo povedená asistence?
Když člověk vidí první střelu propadnout košem, tak to určitě pomůže. Já se ale chytil trochu víc v obraně, byl jsem tam víc znát a jen tím, že jsem se postavil, kam jsem měl, zabránil koši, nebo tečoval přihrávku, tak to taky pomohlo se dostat do zápasu. Není to nutně jen o tom dát hned body nebo mít asistenci. Takové věci jsou pro mě impuls, kterým se snažím do utkání dostat, když třeba ty body nebo asistence nemám.

Nakonec z toho byl váš bodově teprve třetí dvojciferný výkon sezony a ten nejlepší v užitečnosti, navíc jste byl i sdíleně nejužitečnějším hráčem Děčína. Pro vás v daný moment šlo o nejdůležitější zápas sezony - zrodil se v něm i nový Tadeáš Slowiak?
Nový bych asi neřekl. Pořád se snažím být dostatečně sebevědomý v tom, že tohle chci předvádět ve většině zápasů, ale určitě jsem rád, že to takhle vyšlo a že mám ten herní prostor a spoluhráči mi důvěřují. Nechci teď ale usnout na vavřínech, hlavní je dobře se připravit na pátý zápas a ideálně na ten poslední výkon navázat. Taky se na ten něj nechci moc upínat a radši bych ho ještě vylepšil.

Dá se ovšem předpokládat, že po vás teď Brno půjde o něco víc.
Určitě se na to připraví a uvidíme, s čím v sobotu přijdou.

Jak velkou „čočku” jste po Utkání 3 schytali od kouče Grepla?
Viděli jsme to na videu, zhodnotili to, ale nějak moc jsme se v tom nerýpali. Hrálo se hned druhý den, museli jsme nabrat síly a zmobilizovat se. Člověk by asi čekal něco horšího, ale zase tak vážné to nebylo. Spíš jsme to hodně rychle hodili za hlavu.    

Co všechno jste ve třetím zápase po tom slušném začátku s řadou brejkových situací i dobrou hrou do koše dělali špatně?
Všechno to šlo ruku v ruce. Neproměňovali jsme střely, které normálně dáváme, vytvářené pozice nebyly ideální, hráli jsme pak hodně pět na pět, kdy nám Brno v zacpané „bedně” nenechalo moc jednoduchých bodů, a když jsme nepřidali střely z dálky, bylo těžké se proti tomu prosadit. A po tom člověku odchází i morál do obrany, kde chybí koncentrace, důraz a Brno to trestalo. V útoku jsme se postupně spokojili s tím, že to budeme ostřelovat zvenku, nechodili jsme ani na útočný doskok, takže jsme střel neměli tolik, a trochu se podepsalo to, že ten zápas nevyšel mně, ani „Fešimu” (Lukáši Feštrovi) jako rozehrávačům, kdy tomu chyběla lepší organizace - mít to víc pod kontrolou, ale zároveň vědět, kdy tým nakopnout do rychlého protiútoku.  

Byl čtvrtý zápas víc o tom, že vy jste zabrali víc, nebo spíš soupeř dal vše do Utkání 3 a úplně nevěřil, že by u vás mohl - navíc v ještě větším oslabení - uspět i podruhé?
Trochu mi přišlo, že Brno tím, že vyhrálo třetí zápas, tak si jako by odškrtlo splněný úkol získat u nás jednu výhru. Zároveň si ale nemyslím, že by to vypustilo. Bylo po tom třetím utkání při chuti, že by nás vyloupilo i podruhé, ale tím naším skvělým poločasem byl výsledek daný. Zároveň se ale až do konce hrálo ve vysokém tempu a ta intenzita tam byla. V play-off přece jen nezáleží na rozdílu bodů, ale jen na tom, kdo vyhraje, a jak.  

V obou zápasech u vás už se hodně přitvrdilo, z obou stran přibylo i nevybíravých zákroků. Vám tohle není proti srsti?
Já nejsem hráč, který by chodil do těch konfliktních situací. A když už jsem jejich součástí, nechci z nich ustupovat, ale na druhé straně ani nemám potřebu je vyvolávat, na trash talk (mluvení na soupeře) a nějaké postrkování si nepotrpím. Je ale logické, že čím série půjde dál, bude to tvrdší, vyostřenější a kolikrát nebude rozhodovat, kdo je basketbalovější, ale kdo víc půjde po nerozhodných míčích a doskocích, kdo skočí na zem a ten souboj vyhraje. Tohle pak udává tón vývoje té série. Když do toho šlapeme víc my, projeví se to pak o pozitivně i na tom výsledku.

Jste teď stejně jako soupeř dva kroky od finále. Jak roste napětí a vzrušení z té šance na něj?
Ta motivace je neskutečná. Oba týmy to chtějí strašně moc, a i když dva kroky zní, že to je hrozně blízko, tak je to přesně naopak. My tak musíme jít krok po kroku a nechceme koukat na to, že už chybí jen dva kroky. Klíčové bude udělat ten další a pak se soustředit na ten následující.