Když vás porážka žere tak, že hodiny nespíte
Ta jedna odpověď by se dala označit jako definice válečnictví. A je to zároveň vysvětlení toho, proč se první dva semifinálové zápasy pod Špilberkem tak moc lišily.
„Určitě nebylo jednoduché prohrát ten první, zvlášť v semifinále. Bavili jsme se o tom v noci s Tomášem Pomikálkem, se kterým jsem v Brně bydlel, že nemůžu už několik hodin spát. Probudil jsem se skoro už ze spánku a pořád jsem přemýšlel nad tím zápasem, co můžeme příště udělat líp. Zároveň jsem ale věděl, že série je extrémně dlouhá, hraje se na čtyři výhry, což je neobvykle hodně, a i kdybysme prohrávali 0-3, tak bych pořád věřil, že můžeme další čtyři zápasy vyhrát,” pravil těsně před pokračováním série v Děčíně zkušený Armexan Filip Kroutil, který tak barvitě popsal, jakou bolest v hráčské duši způsobí jedna jediná porážka. Porážka, jakou už Válečník nechce zažít. Minimálně v tomhle semifinále.
Filipe, jaká to byla pro váš tým rána, když jste před Zápasem 1 zjistili, že pro obě utkání v Brně nebude k dispozici váš lídr Jordan Ogundiran?
Rána to samozřejmě byla, protože je to náš nejofenzivněji laděný hráč. Na druhé straně jsme si řekli, že už jsme zažili horší časy, kdy se nám zranilo víc hráčů najednou, a dokázali jsme vstát i z velice nepříjemné střevní virózy. Zkušenosti s tím tak máme a minimálně ve druhém zápase jsme se s tím popasovali velice dobře.
Je naděje, že doma už by Ogundiran mohl hrát?
To nevím a nechci se k tomu ani vyjadřovat. Takže víc říct nemůžu.
Dolehla jeho absence významně na Zápas 1 a jeho vývoj?
V tom utkání tím náš výkon až tak poznamenaný nebyl, roli hrálo spíš to, že jsme ve druhé a čtvrté čtvrtině ztratili koncentraci, soupeř nás tam jednoznačně přehrál a naše obrana byla naprosto hrozná.
Brno vás na úvod zničilo zpod koše, vzhledem k tomu, že tak hraje celou sezonu, jak se vám to mohlo stát?
Tohle je pravda. Brno má velice kvalitní hráče, kteří umějí hrát na koš. Brown, Chargois nebo i Viktor Půlpán jako rozehrávač z devadesáti procent preferuje zakončení z vymezeného území a z toho pramenila i řada nájezdů. Brno kolem sedmdesáti bodů vytěžilo ze hry právě zpod koše, na což jsme se jako na jeden z důležitýách bodů do druhého zápasu zaměřili a bude to tak i v těch následujících.
Když jste se ke konci třetí čtvrtiny prvního zápasu dostali na dostřel pár bodů, co tam už šlo líp?
Hodně jsme zlepšili obranu a byly tam i úseky, kdy nám konečně padlo několik střel z dálky. Vyrovnali jsme se s agresivitou soupeře v obraně, ale bohužel to nepokračovalo ve zbytku zápasu.
Zápas 2 byl pak úplně jiný, ukázali jste podobně jako po prvním utkání v Písku, že umíte reagovat na nepříznivý vývoj série?
Je to tak, ta podobnost se sérií s Pískem tam byla. My jsme hlavně věděli, co do druhého zápasu zlepšit. Zjistili jsme, s čím se Brno vytasí, a co bude gró jeho hry. Po zhlédnutí videa jsme se tomu přizpůsobili a podle toho to další den vypadalo a díky tomu do dopadlo tak dobře. Hlavní bylo se mentálně nastavit na to, že prvotní je obrana a až pak je na řadě útok. Museli jsme tak bránění věnovat mnohem víc energie a taky o dost zvýšit agresivitu. Ukázali jsme, že zvládneme reagovat na nepříznivě se vyvíjející sérii a to bych připsal na vrub toho, že máme ve svém středu skvělé hráče, kteří jsou zkušení a takovými zápasy si už několikrát prošli.
Je to kvalitami kouče, nebo tím, že umíte jako zkušení hráči aplikovat nové pokyny ve zrychleném režimu?
Co před Zápasem 2 bylo to hlavní?
Obrana, obrana a zase obrana. Nic jiného. Nesměli jsme už dostat tolik bodů zpod koše.
Ve druhém duelu jste ovšem dali i 92 bodů, a to bez Ogundirana a proti druhé obraně ligy. To jste Brno museli dost zaskočit, ne?
(usměje se) Myslím, že jsme tím překvapili i sami sebe. Bez našeho hlavního ofenzivního hráče a navíc bez AJ Waltona dát tolik bodů, to pro nás byla nová situace. Bylo to tím, že nám padlo spousta košů z dálky. Měli jsme relativně vysokou úspěšnost, když ty střely byly dost otevřené.
Jde přesto říct, že jste vyhráli hlavně brněnskými zbraněmi - hrou do koše, chozením pro fauly, doskoky?
Shrnul bych to tak, že jsme byli agresivnější, a to nejen v útoku, ale i v obraně.
A co 40 bodů z rychlých protiútoků? Tolik jste už nedali asi hodně hodně dlouho...
Taky se zdálo, že jakmile Brno začalo ve druhém utkání víc prohrávat, nezvládlo se s tím vyrovnat a postavit se tomu. Kalkulujete trochu právě s tím, že jako mladý tým není Brno mentálně tak odolné?
S tím se kalkulovat nedá, protože i Brno má ve svém týmu řadu zkušených hráčů, kteří dokážou hrát až do konce, například Viktora Půlpána, který ani za toho vysokého manka zápas neukončil. Je to samozřejmě trochu odlišný soupeř než Písek, který si to užíval a hrál nechci říct hurá basket, ale nikdy nic nevzdal, a i když byl zápas prohraný, jel až do konce, což ve druhém zápase v případě Brna vidět nebylo. Někteří soupeři byli už mentálně jinde, a i proto jsme dali těch devadesát bodů.
Co čekáte od domácích bitev?
Náš cíl je samozřejmě dvakrát vyhrát a udržet tak domácí výhodu, kterou jsme si přivezli z Brna. Jinak se od obou zápasů dá čekat hodně agresivity s tím, že Brno přijede absolutně motivované a koncentrované a my se s tím musíme nejen vyrovnat, ale hlavně podat ještě agresivnější výkon.
A jak zatím vnímáte emoční hladinu série z hlediska té loňské čtrvtfinálové, která se místy poněkud vymkla z pantů, což se týkalo i vás osobně? Objevily se v prvních zápasech už nějaké ostřejší momenty, nebo je zatím spíš klid, když kolega Walton sedí na lavičce, další kolega Ogundiran zatím ještě nehrál a vy jste si letos vybral větší dávku emocí už v Bratislavě při pohárovém FINAL 8, kde vás pokousal levický soupeř?
Po pravdě tohle mě nějak nenapadlo a asi to ani neřešíme. Nějaká emoční vypjatost přijde nejspíš až v následujících zápasech. Zatím to je relativně v klidu, i když už proběhly i náznaky zákeřných situací.
