Chceme do Olomouce doručit titul! Musíme ale porazit tu příšeru v hlavě
Po soustavě jedenáctých míst z předešlých let je druhé semifinále klubu a první od roku 2019 pro Olomoucko velkým zablýsknutím na lepší časy. A dokonce ocenění MVP sezony pro lídra týmu, to už je něco jako zlatá pečeť na rostoucí ambice Hanáků, které nyní čeká nabitá série s obhájcem trofeje.
A ten, který za tímhle vzepětím do značné míry stojí, si dobře uvědomuje, že do Olomouce, která kdysi vládla celé československé lize, se letos vrátilo basketbalové nadšení.
„Lidi se mě tu teď ptají, jaké to je být MVP. A já říkám, že jsem šťastný jako první MVP z Olomouce. Pro mě i celý tým je ale ta největší věc, že můžeme lidem přinést nějakou radost a něco, čím můžou žít,” pochvaluje si letošní rozmach celku z Hané jeho šéf Noah Carter, který se už pár týdnů honosí titulem Nejužitečnějšího hráče Kooperativa NBL.
Noahu, kam řadíte tuhle trofej ve své kariéře?
V tuhle chvíli je to blízko tomu největšímu úspěchu kariéry, vlastně je to zatím ten největší osobní. Dosáhnout něčeho takového je úžasné. Bůh mi umožnil hrát basket na této vysoké úrovni a dostat takovou cenu je velká čest.
Uměl jste si něco takového představit před svou první profi sezonou pod koši?
Upřímně bych to nečekal, i když jsem věřil, že je to v mých možnostech. Takže jsem přece jen překvapený byl, že jsem tu cenu získal.
Kam by vám cena pro MVP české ligy mohla pomoct pro další sezonu? O jaké destinaci sníte?
NBL je vážně velmi respektovaná soutěž. Takže mi to pomůže hodně, mít takovou trofej právě z této ligy. Doufám, že mi to pomůže k lepšímu kontraktu a za pár let se snad dostanu i do Euroligy. A třeba německá, italská, nebo francouzská liga budou pro mě, myslím, ve hře už i v příští sezoně.
S necelými dvěma metry jste přece jen menší power forward i na evropské poměry. Věříte, že vaši hru z české ligy dokážete přenést ve stejné míře i do některé z předních lig kontinentu?
Myslím, že určitě. Jsem schopen si své odehrát proti jakémukoli týmu i proti různým soupeřům, ať je to na podkošové pozici, nebo proti guardům na perimetru, ať už by to bylo tady v Evropě, nebo v Americe, klidně i v NBA. Cítím, že jakýkoli tým mě může dobře využít.
Byla by ve hře i možnost posunu na křídelní pozici small forwarda?
Tradiční otázkou pro MVP je, koho by z ligy vybral jako nejlepšího on sám. Tedy?
Těžká otázka, ale asi bych šel s Jordanem O. (Ogundiranem) z Děčína.
Svými letošními statistikami (aktuálně 19,4 bodu a 5,6 doskoku) jste naplnil svá očekávání? Nebo je i překonal?
Mým cílem bylo dávat něco kolem dvaceti bodů plus šest doskoků, takže tohle se mi povedlo splnit.
A co trojky, kterými taky vládnete velmi slušně?
Pokud jde o střelbu, chci vždycky být na 50 procentech ve dvojkách (aktuálně 60) a na 40 ve trojkách (36), takže když je to blízko čtyřiceti, jsem spokojený. Vždycky jsem býval dobrý střelec, i když ne pokaždé jsou moje čísla tam, kde bych je chtěl mít.
V týmu Olomoucka se vám v této sezoně podařilo sestavit velmi schopnou americkou sestavu, co ji podle vás nejvíc vystihuje?
Máme na sebe fakt dobré napojení, jsme na jedné vlně, všech pět nás fungovalo spolu výborně a i jako celý tým jsme hráli velmi dobře. Všichni známe své role, víme, v čem máme přednosti, a jak to vše spojit pro dobro týmu. Dobře si rozumíme a v týmu není fakt nikdo, s kým bych měl jakýkoli problém.
Zdálo se, že Opava z vás musela být ve čtvrtfinále doslova zoufalá. I přes vaši nižší rotaci pro vás žádný deficit nebyl dost velký, na pohled jste byli i při dlouhých minutách neunavitelní a skoro vždy jste se dokázali vrátit do zápasu. Z čeho vzešel tenhle charakter týmu a hráčů, kteří spolu v jednom týmu hráli první rok?
Jako američtí hráči jsme prošli velkými basketbalovými programy na univerzitách, hráli proti těm nejlepším a byli jsme na to zvyklí. Jsme prostě kvalitní hráči a vždycky jsem chtěli odvést to nejlepší. Navzájem si dokážeme vyhovět, víme o sobě, co komu na hřišti vyhovuje, a s postupmem času jsme se stali sehraným týmem, který bylo stále těžší porazit.
Ptám se proto, že ne vždy dokáže americká divize v českých týmech takhle tahat za jeden provaz a bojovat za svůj tým. Bylo to třeba i osobností kouče Hipshera, který vás dal dohromady?
Kouč Andy pod námi celou dobu „podpaloval oheň”, hrozně chtěl vítězit a my taky. Jistě, jako Američani se už taky po dlouhé sezoně těšíme domů, a se mnou to není jiné, ale máme tady pořád nedokončenou práci, víme, proč tu jsme, proč chceme vítězit, a chceme do Olomouce doručit titul a uděláme pro to maximum. A ještě jedna věc nás žene dopředu - lidi tady ve městě. Jsou zapálení do dobrého basketu, podporují nás, a když nás potkají venku, rádi přijdou popřát nám vše dobré. Takže pomoct klubu a městu k úspěchu je můj cíl, protože mě tu moc hezky přijali a pomohli mi, abych se tu skoro celý rok cítil jako doma. Chci jim tak dát něco zpátky.
Vaším spoluhráčem je i chlapík, který hrál Finále NBA. Platí tahle slova i pro Jacoba Evanse?
Jacob je jedním z hlavních faktorů úspěchu našeho týmu. Když přišel v sezoně, jako tým jsme se díky němu hodně zlepšili a jeho zkušenosti z NBA a historky z ligy byly pro nás přínosem. Je to fakt velký velký faktor našeho letošního úspěchu.
Zřejmě ne moc fanoušků by na vás vsadilo hlavně ve druhých zápasech série hraných ve dvou dnech, a to kvůli vaší rotaci sedmi osmi hráčů. Vy jste ale doma dokázali vyhrát naprosto klíčový Zápas 4 dokonce v nastavení, když jste během utkání prohrávali o 19 bodů a v první půli byli zralí na ručník. Jak velká věc byla tenhle zápas ještě otočit?
To byl hodně velký zápas. Už proto, aby skore v sérii nebylo 2-2. Šlo hlavně o to, že Opava si v poločase myslela, že se položíme a vzdáme to. My jsme ale přišli do třetí čtvrtiny, začali to otáčet a ukázali jim, že jsme pořád tady a že to nevdzáme. Věděli jsme, že se nám to nestane. To bylo vážně super a já za to byl hodně šťastný.
Kdo ve vašem týmu vyniká v roli čarostřelců, to jsou kolegové Trey Wertz a Joh-Michael Wright, kteří měli vždy v zásobě nějakou velkou trojku, i po vlastním uvolnění. Popište trochu jejich střelecké sebevědomí.
John a Trey jsou naši nejlepší hráči jeden na jednoho, takže když jim dáme míč, aby hráli izolace a připravili si střelu sami, je super takové spoluhráče mít. Trénují to prakticky každý den, střílíme spolu ve skupince, takže já je sleduju každý den, a i když to možná od nich vypadá jako brnkačka, musí na tom hodně pracovat.
Za stavu 3-1 jste ve čtvrtém zápase v Opavě nebyli právě ve své kůži, vy sám jste skóroval jen velmi skromně. Došla na vás slabší chvilka?
Dopředu bylo jasné, že tohle bude těžký zápas a že Opava na nás za toho stavu nastoupí ostře. My nebyli v zápase mentálně nebo i fyzicky, chyběla nám energie. Je ale těžké takový tým porazit třikrát za sebou. A Opava nám dala co proto. Pak jsme ale věděli, že nesmíme dopustit Game 7 znovu v Opavě, kde by měl soupeř na své straně spoustu fanoušků, Bůh ví, jaký by byl metr takového utkání, takže nebylo možné, abysme se tam ještě vrátili.
Tohle pro vás byla vlastně první play-off série kariéry. Jaký to byl pocit zvládnout ji proti tak těžkému soupeři?
Byl to moc dobrý pocit. Když jsem vyrůstal, sledoval jsem všechna ta velká play-off a série na čtyři výhry, a teď jsem byl součástí jedné takové sám, kdy se hraje dvakrát ve dvou dnech a pořád se stejným soupeřem, to je fakt super. Už víte, co od soupeře máte čekat, ale musíte pořád hrát a hrát.
Vyšel vám nad očekávání plán nechat Opavu zastříet si trojky? A mohli jste žít s její průměrnou bilancí 40/10 z oblouku?
Je jasné, že Opava žije z trojek a lovení útočných doskoků. A naše snaha byla nutit je do těžších střel a pak brát dobře na záda. Věděli jsme, že když tohle zvládneme, budeme OK a jejich bilance z trojek nám hrála do karet.
Ve čtvrtfinálovém Zápase 6 jste do vaší domácí haly, která má oficiální kapacitu k sezení kolem pěti stovek míst, přilákali zřejmě poprvé od příchodu týmu do Olomouce přes tisíc fanoušků. Jak se vám v tak přeplněném stánku v utkání dýchalo?
Atmosféra toho zápasu byla úžasná. Musím tu ocenit i fanoušky Opavy, kterých přijelo dost, ale samozřejmě děkuji i těm našim. Bylo to hodně hlučné a mně to moc bavilo. A nějak jsem to udýchal, ale jsem rád, že byly otevřené boční dveře, protože se udělalo pořádně horko. (usmívá se)
Byla po postupu i nějaká menší oslava?
Ne, já jsem nic na oslavu nepopíjel, ale myslím, že někteří kluci ano (směje se).
Teď vás čeká boj o medaile a jako první bude na řadě semifinále s top favoritem z Nymburka. Jaká je vaše šance?
Sám cítím, že lidi nás podceňují a předpokládají, že nás Nymburk přejede, ale já si to nemyslím. Máme velmi schopný a talentovaný tým a už jsme Nymburk jednou složili. To nejdůležitější ale bude porazit tu příšeru v našich hlavách. Olomoucko dokázalo vyhrát nad Nymburkem zatím jen jednou, ale to musíme hodit za hlavu. Když se nám tohle podaří, a půjdeme na hřiště s tím, že je to porazitelný soupeř, že není nepřemožitelný, donutíme je zasloužit si jejich peníze.
