Nezachraňujeme životy, ale můžeme dát lidem trochu radosti
Dlouhých 15 let nezískal cenu pro Kouče sezony Kooperativa NBL kormidelník Nymburka. Až italský trenér Francesco Tabellini, který si mezi profesionály odbývá teprve své druhé angažmá po pražském USK, toto nezvyklé polabské sucho přerušil. A také si volby hlasujících expertů a kolegů z ligy náležitě cení.
„Mohu jen hádat, co pro mě rozhodlo. Doufám, že je to i kvůli tomu, že se snažím být dobrý člověk a milý ke všem ostatním. Věřím, že si toho všimli a ocenili to. A druhým důvodem bude jistě i to, že se nám dařilo v evropském poháru. Být úspěšný v Lize mistrů je něco, co česká komunita ocenila, a je to i něco, na co může být český basketbal pyšný,” uvedl Tabellini.
Ten také věří, že dojem udělal i náročný herní styl, kterým jeho tým ohromil především v Lize mistrů, kde mimochodem až na poslední venkovní duel na Galatasarayi Istanbul v play-off ani jednou neprohrál na palubovkách soupeřů.
„Věřím, že máme silnou identitu. Je celkem jasně rozeznatelné, co chceme s týmem hrát. A lidé to jistě oceňují. Já věřím tomu, že hrát basketbal je něco, co milujeme, a k čemu cítíme vášeň. A to se pak snažíme přenášet i na fanoušky. Nejsme raketoví inženýři, neděláme operace srdce, nezachraňujeme životy, ale můžeme dát trochu radosti lidem, kteří se na nás přišli podívat. Proto jsem hrdý na to, jak tým hraje. Přináší radost sobě i ostatním,” soudí lodivod českých šampionů.
Pro fakt, že se jakýkoli nymburský trenér dočkal idnividuálního ocenění po tak dlouhé době, má Tabellini pochopení. A i proto pro něj skutečnost, že jej hlasující zvolili nejen jako trenéra Nymburka, ale i jako zahraničního kouče, hodně znamená. „Chci tak vyjádřit svou vděčnost všem svým kolegům, všem generálním manažerům a všem v českém basketbalovém světě za to, že mě před třemi lety přivítali a umožnili mi pocítit jejich uznání,” klaní se italský elegán.
Své ocenění nicméně označil za především týmový úspěch, za nějž vděčí celému klubu. „Majitelům děkuju za to, že mi poskytli skvělé podmínky pro koučování. Generálnímu manažerovi Láďovi Sokolovskému za to, že neustále přináší úžasnou pozitivitu všem v mužstvu. Mému trenérskému týmu za to, že mě tlačí k tomu, abych byl každý den lepším trenérem. A hlavní poděkování patří hráčům, kteří dělali tu těžkou práci na hřišti a jsou hlavními protagonisty této sezony.”
Zajímavostí současného realizačního týmu Nymburka je, že je poměrně mladý. A přesně to prý kvůli elánu a energii při jeho sestavování vedení klubu spolu s koučem hledalo.
„Potřebovali jsme vášeň, čerstvost a oddanost. A jelikož se snažíme dělat věci trochu jinak, tak zkušenosti pro nás nebyly to nejdůležitější. Pro mě je vždy důležitější talent než zkušenost. A skutečnost, že moji kolegové šli do sezony s čistou hlavou a mohli sbírat informace a zpracovávat je bez předsudků, nám všem hodně pomohla. A to, že jsou mladí, čerství, chytří a rychlí ve zpracovávání informací, je pro nás jako trenérský tým velkou výhodou. Mě to pak pomáhá k rychlejším reakcím. Občas si ze mě a kondičního kouče Ričky Reimarise dělají trochu srandu, protože jsme přeci jen oproti nim ze starší generace a už nejsme tak rychlí a čerství. Ale zlepšujeme se. Pomáhají nás omlazovat,” cení si Tabellini.
Ten mezi hráči, jak to bývá obvyklé, nemá svou vyloženou pravou ruku v někom z rozehrávačů, neboť spoléhá na celý tým.
„Pro nás je to všechno o týmu a kolektivu. Každý má samozřejmě svou roli. Nemohu říci, že Ondra Sehnal a Stephen Brown, kteří mají míč nejčastěji v rukou, jsou více odpovědni za hru než naši pivoti, kteří roztahují hřiště a stavějí clony pro ostatní. Každý má svou úlohu a každý je důležitý. Jsou tam hráči, kteří výrazně ovlivňují hru svou obranou. Nejen Tylan Birts, který za to získal ocenění Obránce roku, ale i Fanda Rylich, který dělá tu samou práci se stejnou oddaností. Veteráni nám zase pomáhají s tím, jak chceme hrát. Ačkoli mají více zkušeností než já jako kouč, tak mi věří. Věří tomu, co jsem do Nymburka přinesl, a přenášejí to na ostatní. Vždyť jsem přišel z USK a začal jsem trénovat hráče, kteří byli na olympijských hrách a mistrovství světa. A skutečnost, že byli ochotni naslouchat mým nápadům a přenášet je na hřiště, je něco, čeho si opravdu vážím. Neberu to jako samozřejmost. Proto jsou naši veteráni velmi důležitou složkou. A všichni Češi, kteří tu s námi byli i minulou sezonu, pak sehráli důležitou roli v rozvoji našeho herního systému, protože díky nim se to celý tým naučil velmi rychle. Je to prostě kolektivní úspěch. Velmi důležité je i to, že hráči, kteří nehrají tolik minut v Lize mistrů, svou roli akceptovali a jsou vždy připraveni pomoct, když to tým a spoluhráči potřebují a zaskočí za ně, když jim potřebujeme dát odpočinout při vysokém počtu zápasů. Všichni jsou pro úspěch a tým stejně důležití. Stejně jako já nejsem důležitější než moji asistenti a kondiční kouč, který jak všichni ví, je ten nejdůležitější z trenérů,” popisuje svůj přístup.
Za nejtěžší výzvu této sezony Tabellini nedávné poslední dny, kdy tým musel vstřebávat zklamání z nepříjemného vyřazení ve čtvrtfinále Ligy mistrů, kde snil o první účasti ve FINAL 4.
„Je to bolestivá zkušenost, přes kterou se musíme přenést. Těžké bylo i to zvládnout kvalifikaci o Ligu mistrů na začátku sezony. Cítili jsme, že si hlavní fázi soutěže zasloužíme, ale museli jsme si ji vybojovat v kvalifikaci, s čímž jsme před tím nepočítali. A kvalifikace je zrádná. Museli jsme vyhrát dva zápasy. Ale ten tlak jsme zvládli a odvedli jsme dobrou práci,” řekl Tabellini, který za nesnadné označil i období února a března, kdy jeho celek musel odehrát spoustu zápasů, a to i během reprezentační pauzy a tedy ve velmi prořídlé sestavě.
„Zápasy se nahromadily, objevilo se i pár zranění. Museli jsme si s tím poradit a vše pořádně naplánovat. I proto jsme se rozhodli mít v týmu tolik hráčů. Ale stejně tak nebylo snadné jít do čtvrtfinále Ligy mistrů proti Galatasarayi s tím, že jsme předtím hráli čtyři zápasy za týden a nebyl čas na trénování. Ale to je cena za úspěch.”
