Nesmíme se nechat vybláznit. Tím Písek neporazíme

Chvíle, jakých by se ještě nedávno nenadál, že bude zažívat na palubovkách NBL, má za sebou v roli prvního rozehrávače Děčína v aktuální čtvrtfinálové sérii Tadeáš Slowiak. A i když se na ploše píseckého zimáku se spoluhráči často neslyší, atmosféru v třítisícovém kotli si i on náležitě užívá.

A ví také, že má nemalý vliv na výsledky utkání. Po odložení šestého duelu doma z důvodu zdravotní kalamity v celém týmu má ovšem nyní úplně jiné starosti. Následující rozhovor nicméně vznikl ještě před tím, než byl posun utkání ze soboty na úterý oznámen, proto na aktuálně žhavé téma ještě nemohla přijít řeč.

Tadeáši, co poslední těsný souboj v Písku pro soupeře rozhodlo? Semlela vás ve druhé půlce atmosféra i strojová hra domácích?
Na našem výkonu by se určitě našlo několik chyb, které nás stály lepší výsledek. Věděli jsme, že Písek už neměl co ztratit a nechá tam úplně všechno, takže to možná v druhé půli poprvé v sérii vypadalo, že měl trochu víc sil. Byli vybláznění, chtěli to urvat a fanoušci je samozřejmě hnali dopředu.

Třetí čtvrtina vám začala v prvních minutách utíkat, když byl na lavičce Jordan Ogundiran. Je znát, zejména v těchto vynkovních utkáních, když jako váš tažný kůň není ve hře, kterou často bere hodně na sebe?
Znát to je, ale nemyslím, že by to byl ten důvod, proč byli domácí schopní se k nám přitáhnout. Spíš jsme netrefovali střely, které jsme dávali v prvním poločase, a nechali jsme se vybláznit do té hry ve vysokém tempu, kterou hraje Písek. A to není basket, kterým bysme ho dokázali porazit.

Zejména v první čtvrtině vám padaly trojky po situacích, kdy jste si dobře posouvali míč, to ale postupně vymizelo a hra víc sklouzávala k individualismu v podání vašich zahraničních opor. Chyběla potom větší kolektivnost?
Tohle je určitě pravda a potýkáme se s tím celou sérii. My hrajeme nejlepší basket, když míč putuje z rukou, a naši střelci ty střely mají, ale až po určité době útoku, a není to tak, že po jedné přihrávce to hned někdo zvedá za tři. Naopak když hrajeme dovnitř a vyhazujeme ven, míč lítá, je náš herní projev o dost lepší.


Domácí házeli spoustu šestek, a to jich ještě 16 minuli, navíc až příliš snadno napadali váš koš. Bude tak napříště nutné tomu čelit líp, aby Martin Svoboda neměl znovu 13 získaných faulů?
To bylo strašně moc. My to musíme řešit líp, nabírat ho v obraně dřív a nedávat mu takový prostor, což se nám v minulých zápasech dařilo líp. Obranu jsme stahovali a on neměl tolik místa a musel to vyhazovat, protože nemohl hrát jeden na jednoho. Jinak ten fyzický fond má neskutečný.

Jak se vám jako rozehrávači řídí v té vřavě píseckého zimáku v kulise tří tisíc fanoušků tým? Je vůbec na hřišti v té nejhlučnější fázi utkání něco slyšet?
Záleží na herním úseku. Jakmile se Písek vyblázní, a atmosféra je hlučnější, je těžké se vůbec slyšet. Musíme tak spoléhat na to, že při přerušení hry hodně chodíme k sobě a mluvíme spolu. Pořád máme i oční kontakt, ale je to opravdu specifické a není jednoduché, když člověk něco křikne, a spoluhráč ho na dva metry neslyší.

Jak se třeba křičí „záda”? Má to vůbec smysl?
Občas se něco zaslechnout dá, ale jindy se spíš musí spoléhat na to, že jsou všichni koncentrovaní a tu situaci vidí. Není to prostě jako v prázdné tělocvičně, kde je slyšet každé slovo. Hlavně v obraně je tohle o soustředění. Jakmile jsme koncentrovaní, jde ruku v ruce s tím i komunikace, anebo není zase tolik potřeba. Musí se spoléhat i na instinkty. Komunikací pak můžeme hasit až větší problémy a těch není při plné koncentraci tolik. Jistě ta atmosféra ale hráče strhává a občas se tím můžou nechat trochu unést. Pro mě je to ale spíš strašně příjemná kulisa, než že by mě to rušilo.

Je něco, co jste si z koncovky pátého duelu vyčítali, poté, co jste domácí dotáhli ve skore?
Byla to škoda, ale zase mít několikátý zápas s Pískem po sobě takhle vyrovnaný a hrát to na to, že to bude zase stíhací jízda do koncovky, to se nám už někdy muselo vymstít. Jasně, mohli jsme proměnit i některé jednoduché střely zpod koše, které vyklouzly, ale musíme to už hodit za hlavu a chystat se na šestý zápas.

Bude doma alfou a omegou nepustit Písek doma i potřetí do 14bodového trháku?
Ano. Klíč je nenechat Písek udělat takovouhle šňůru a odskočit. Musíme se držet v zápase co nejdéle a co nejlíp diktovat tempo. Možná tohle bude trochu tím, že my i Písek se doma cítíme na začátku svázanější povinností vyhrát. Když se na to člověk podívá zvenku, je to očividné, ale na hřišti to tak přímo nevnímám.

Teď je tlak na vás a vy si jistě budete chtít odpustit sedmý zápas před vyprodaným píseckým zimákem, byť velká část fanoušků by si ho asi přála, že?
My ho určitě nechceme. Čím déle se série potáhne, tím to pro nás bude nebezpečnější. Věřím, že oni by na sedmý zápas dokázali udělat neuvěřitelnou atmosféru, proto je náš hlavní cíl soustředit se na šestý zápas a pokusit se to ukončit.

Bude to u vás spíš zápas na 60 bodů, nebo naopak na 90?
Bude záležet, kdo bude diktovt tempo. Obrany budou šlapat na maximum, ale my jakmile se přizpůsobíme píseckému tempu, a bude se hrát nahoru dolů, může se zase očekávat i něco kolem 90 bodů.