Emoce volume max a zákulisí doupěte Medvědů

S ADAMEM KONVALINKOU Vidět trenéra v tak euforickém transu se na nejvyšší úrovni v tuzemsku dalo naposledy u Petra Czudka, a to po březnovém vítězství jeho Opavy v Českém poháru. 

V sobotu v Kolíně zažíval 34letý nový lodivod Medvědů Adam Konvalinka rovněž výjimečný okamžik. Stále ještě na úsvitu své první ucelené sezony v NBL v roli hlavního dobyl díky poslednímu ubráněnému útoku rozžhavených Válečníků nejtěsnější vítězství 74-73 a s bilancí 3-1 s Kolínem spoluvládne celé soutěži, což je pro tým z pěkné roviny při jeho 16. sezoně v NBL značné novum a také důvod k větší než malé explozi emocí.

„Hodně zkušenějších hráčů i trenérů říká, že je vždycky lepší faulovat a v poslední akci útočit na vítězství, já to mám ale z těch ubráněných koncovek teď 2-0, když se nám to dost podobně povedlo s Pardubicemi na hřišti Olomoucka asi dva roky zpátky. První věc tak byla, že se podařilo něco, na co se připravíte. A druhá je, že věkem patřím asi spíš mezi hráče, než abych se na ně nějak povyšoval, a strhla mě ta lavina všech těch emocí, která tam v u chvíli byla. A jestli je tam vidět i Honza Křivánek, co předvedl po té poslední obraně, tak to mě vyšponovalo ještě o něco víc. Byl to spontánní průchod emocí,” říká kolínský kouč na adresu ubráněného nájezdu děčínského Tye Nicholse.

Trenére, při vašem velmi krátkém ligovém působení v pozici hlavního, se zatím jen půlrokem v Pardubicích, je to pro vás kariérní vítězství?
Bylo hodně hezké, hodně důležité. A možná i jo. Televize, spousta lidí, dobrá atmosféra. Pro diváky a fanoušky super zápas, vyrovnaný, takže ho budu řadit vysoko.

Obrana extrémně rychlého Nicholse byla v utkání enormně důležitá, jak jste ji na něj ušili, a jak vám fungovala?
Snažil jsem se na něm točit Lamba Autreyho a Ondru Šišku s tím, že Lambovi se zápas ne tak úplně povedl, takže ho delší čas bránil Ondra, který znal Nicholse z minulé sezoně v Děčíně, takže jsem ho nemusel tolik připravovat. Nichols pokud se trefí a dostane do svého rytmu, tak je takřka nezastavitelný. A třeba Ondrovi jsem říkal, aby na něj, hlavně když bude mít míč, zahrál trochu tvrdší obranu, rozhodil ho, aby začal diskutovat, což v nějakých momentech přineslo ovoce. Pak ale trefil i těžké střely a tam nemůžu Ondrovi, ani zbytku obrany nic vyčítat. Občas jsou situace, kdy hráči ukážou, co v sobě mají, a v pár okamžicích by tam Nichols trefil koš i pozadu.

V rozhodné čtvrté čtvrtině se zdálo, že jste na něm začínali na oblouku se standardní obranou 1 na 1, ale jakmile vnikl do vymezeného území, už k němu přistupovali jeden až dva další obránci a nutili ho míče odkládat na trojku, což se i často dělo.
Přesně takový byl plán. Stahovali jsme se k němu, chystali jsme se na to, že bude tvořit hru z 90 procent a zariskovali, že necháme na trojce volné Matěje Svobodu a Filipa Kroutila, kteří na tom v tomhle utkání střelecky nebyli bůhvíjak. Taky se nám ale vymstilo, že jsme na rozehrávače Waltona chodili při cloně spodem a nechávali ho předvést, že střelba z minulé sezony na Slovensku nic neznamenala a že je schopen se trefovat. Tohle si tedy budeme muset do utkání v Děčíně dobře rozmyslet.

Někdy ale i při své kvalitní bilanci (7/3) s trojkami celkem váhal, že byste se k němu i stihli dostat. Nelákali jste ho nejdřív do trojek víc?
Náš plán to byl, měl ho na starosti Adam Číž, který ho ještě z Kolína zná a ví, že to není vyloženě super střelec. On ale tu svou pověst teď trochu zamotal. Je nicméně pravda, že před každou tou střelou váhal a nebyl si jistý, jestli má vystřelit. Bylo to tak těžké rozhodování. Já jsem pak během zápasu Adamovi říkal, ať k němu chodí trochu blíž a není úplně sám, plán ale byl zastavit Waltona hlavně v nájezdu, a to se docela podařilo.

Je výhra o to cennější, že jste jí dosáhli i bez nečekaného aktuálního top skórera ligy Slavinskase?
Je super, že i bez zraněného hráče můžeme hrát v takové rotaci, kdy nikomu nic nehrozí, a když se někomu nedaří, máme kam sáhnout dál. Kádr je teď opravdu široký. Jedno z nejlepších utkání odehrál Honza Křivánek, který nás na konci vrátil do zápasu důležitou trojkou. Když si hodně lidí ťukalo na čelo, že před ligou bereme ještě Lamba Autreyho, bylo to i s výhledem do budoucna, že se někomu může něco stát a bude potřeba záskok. A to teď není problém. Zkušeností navíc naši hráči mají dost. Jistě, chyběla Džiugasova tvrdost a to, jak si dokáže jít za doskokem a zakončením, ale nahradili ho, myslím, dostatečně Pavol Lošonský s Honzou Křivánkem. Doufám, že se Džiugas brzo vrátí, protože ve hře nám dává zase něco jiného, než tihle kluci.

Slavinskas působí jako by nenápadně, není to super atlet, ale efektivitu hry a produktivitu má ohromnou. Jak jste jej objevili?
My ho skautovali už minulý rok před play-off v Pardubicích, kdy jeho angažmá z nějakých důvodů nevyšlo. Věděl jsem, že měl slušnou sezonu a zajímavá čísla v Interu Bratislava. Využil jsem tak kontaktů, třeba Dušana Bohunického z Pardubic nebo Michala Madzina z Levic, abych o něm zjistil co nejvíc, hlavně o charakteru, jestli se třeba dokáže urazit, nebo tam není jiný problém. A všude mi chodily zpátky reference, že je naprosto v pohodě a do šatny jako skvělý týmový hráč zapadne. A když vidíte tu litevskou vlaječku u jména, tak víte, že pochází z jedné z nejbasketbalovějších zemí v Evropě a hru má v krvi. Není potřeba ho moc věcí učit, navíc je strašně hladový a má skvělou povahu v tom, že nechce prohrát ani hloupou střižbu o balon. To se blbě učí a pamatuju, že o tom dlouze hovořil trenér Opavy Petr Czudek, když jednou mluvil o Martinu Gniadkovi. Řekl, že by nechtěl se soupeřem prohrát, i kdyby s ním na hřišti byly čtyři židle. Džiugas je dost podobný, dokazuje to na každém tréninku, kdy je schopný se kvůli něčemu pohádat, ale v dobrém, protože prostě nechce prohrát.

Děčín vás ve druhé půli doslova ničil útočným doskokem, kterým si tam říkal o výhru. Zlobil jste se proto na své hráče moc?
Měl jsem v sobě asi nějakou „zlobu”, ale když se v danou chvíli podíváte do tváří hráčů, vidíte, že vědí, že měli na ty záda soupeře vzít nebo že někde zaváhali. A pak vnášet další nervozitu do týmu a vozit se po něm, to už mi přijde trochu navíc, když to ten hráč je schopen uznat. Je ale pravda, že Děčín na ten doskok šel extrémně tvrdě a my s tím měli velké problémy. Troufnu si tvrdit, že posbírat v obraně víc doskoků, mohla být koncovka i klidnější.

Když se to ale děje většinu poločasu, to asi není lehké nevypěnit.
Jistě, nejde to nezmínit a musí se to říkat skoro každý timeout a každé střídání. Takový Tomáš Pomikálek (z Děčína) dlouhodobě čuch na útočný doskok má, i Petr Macháč, a kdykoli jsme střídali pivoty, nebo i když tam šli Lamb s Ondrou, posílal jsem je doskakovat navíc i do obrany. Připravujeme se na to dost často, říkáme si, že s lepším doskokem máme větší šanci vyhrát. Teď jsme paradoxně vyhráli, i když jsme na doskoku byli o 9 míčů horší.

Kromě trojky Křivánka, co ještě bylo v koncovce důležité?
Poslední dvě obrany i to, že jsme zachovali chladnou hlavu. Po našem obratu se Děčín vrátil do vedení snadnou dvojkou Pomikálka po nepřebrané zadní cloně. Adam Číž si to pak s Kubou Petrášem vzali na triko jedním nájezdem a další hrou pod koš. Nespoléhali jsme tak na střelbu z dálky, což bylo vždy v Kolíně velké téma. Šli jsme si tvrdě za jednoduchými koši, což je v koncovce mnohem platnější než spoléhání na šťastnou trojku.

Tenhle zápas byl hodně osobní pro ex-děčínského rozehrávače Šišku, který začal dobře, aktivně, ale v pozdějších fázích se do hry tlačil někdy až příliš, trojky mířily do desky, přidaly se nějaké ztráty a on jako by stále nebyl do kolínské hry plně zapracován. Jak ho zatím vidíte vy?
Souhlasím s průběhem jeho výkonu v utkání. Začal hodně dobře, pak se tlačil do zakončení až moc, ale on nám strašně moc pomáhá v obraně, kde nám přidává moře energie a šel tam do toho strašně hladově. Vykoledoval si fauly i získané míče, takže ty horší střely nebo ztráty se dají vzít. Určitě roste, s Děčínem to bylo jedno z jeho nejlepších utkání od začátku léta a doufám, že ještě zapracuje na tom, aby to bylo i lepší.

Zapracovává se novým rozehrávačům do týmu Adama Číže složitěji, když vezmu loňský případ Róberta Rožánka nebo dvou letošních veleakvizic?
Asi to složitější je, Adam je hodně dominantní hráč, ve zkratce chce mít celý útok pod kontrolou sám, ale myslím, že pochopil, že když bude mít další hráče, kteří něco vytvoří, a on z toho bude moct těžit, tak to bude ku prospěchu týmu. Ty změny se ale nedají čekat za pár týdnů a ještě chvíli bude trvat, než to snese kritické měřítko. Potenciál na perimetru ale máme ohromný, zatím se ještě trochu hledá i Michal Mareš, kterého jsme zatím nebyli schopní hledat v tak dobrých pozicích, aby mohl lehce skórovat, což dokazoval v minulé sezoně, kdy ničil soupeře z rohů. Ta situace s rozehrávači si ale postupně sedá. Jinak Róbert Rožánek to měl loni těžší, když tým řídil Adam sám. Letos ale budeme i v Alpe Adria Cupu, budou pravidelně dva zápasy v týdnu a nebude tak velký prostor, aby hrál až 40 minut, což se často dělo v minulé sezoně.

Zatím překvapivě zpátky, zejména ve srovnání s jeho hrou v Ústí v minulé sezoně, se drží poslední akvizice Autrey. Čím to je?
Můžu to srovnat s Ondrou Šiškou, který teď zahrál jeden z lepších zápasů, a trvalo to osm devět týdnů, co tu s námi je. Než našel svoje pozice a roli, aby to pomohlo týmu a on se cítil dobře. Lamb je tu tři týdny a zatím nehrál úplně skvěle, když měl světlejší okamžiky na úvod v Olomouci a pak dobrý úsek v Ústí. S Děčínem se mu to ne úplně povedlo, ale to mluvím o útoku, protože v obraně nám pomáhá celkem dost. Už jsme se o tom bavili, nelíbí se mu to (že hraje málo minut) a mně taky ne, protože bych ho radši měl na hřišti, s tím, že on pojede a budu moct rozložit minuty rovnoměrněji. Lamb podle mě ještě chvíli potřebuje, aby se s tím tady sžil.

I díky poslední výhře Kolín zřejmě poprvé za svých 16 let v NBL spoluvede tabulku, a to s dalšími čtyřmi celky. Jak velká věc tohle všechno je a jak to ligu hned v úvodu sezony zatraktivňuje?
Doufám, že tahle vyrovnanost je ohromná reklama pro všechny fanoušky. Nechci teď vyhlašovat, že takhle vyrovnané to bude až do konce, ale ten začátek předesílá, že by to mohlo být opravdu vyrovnané a nebudeme sledovat další sérii vítězných zápasů Nymburka. Když ho senzačně porazil Děčín, byť určitě po poctivém a kvalitním výkonu, tak doufám, že se to podaří ještě někomu a ta soutěž nabídne velká dramata, jako byl náš poslední zápas s Děčínem. Mně se to líbí a je to skvělé. My v Kolíně jsme za naši pozici rádi, ale těch zápasů bude ještě tolik, že na velká hodnocení je příliš brzy. Navíc jsou tam i další hladové týmy, jsou tam Pardubice, které měly na úvod těžký los a kvalitou patří jinam, a ke kterým teď jedeme. Nemyslím, že v lize bude hodně zápasů s vysokým rozdílem, tak jako tomu bylo loni, a že někdo bude jednoznačný favorit. A na to se těším, protože těch překvapení bude hodně.